Syndrom CAN a kompetence pracovníků škol

Vydáno:

V období od 1. dubna 2013 do 31. prosince 2014 realizovala organizace IREAS, o. p. s., projekt podpořený z OP VK s názvem „Syndrom CAN a kompetence pracovníků škol“ CZ.1.07/1.3.48/02.0009. Partnerem projektu byla Univerzita Jana Amose Komenského v Praze. Smyslem bylo vytvořit vzdělávací nástroj pro pedagogické pracovníky mateřských škol a prvního stupně základních škol ve Středočeském kraji, který by jim pomohl v sociálně-právní i psychologické orientaci při práci s dítětem s podezřením na týrání, zneužívání nebo zanedbávání (dále jen „syndrom CAN“). O projektu jsme informovali v nultém vydání časopisu Školní poradenství v praxi (v dubnu loňského roku). Nyní bychom čtenáře rádi seznámili s jeho výsledky.

Syndrom CAN a kompetence pracovníků škol
Výstupy z projektu
Mgr.
Radka
Dydňanská
 
projektová manažerka v organizaci IREAS, o. p. s.
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
definují Dunovský a kol. (1995, s. 24) jako
„jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt“.
Projekt vznikl jako doplnění mezery DVPP, které v současné době neřeší poptávku nebo spíše potřebu pedagogických pracovníků vzdělávat se v této oblasti. Snaží se tak posílit kompetence pedagogických pracovníků při práci s ohroženým dítětem.
Kurz pro pedagogické pracovníky byl rozdělen na dvě části. První spočívala ve
studiu teoretických poznatků o syndromu CAN prostřednictvím e-learningu.
Studiem provázel tutor, zadával průběžně úlohy, náměty k zamyšlení i diskuzi a poskytoval odborné konzultace. Druhá část potom spočívala ve
dvoudenním, prakticky zaměřeném semináři
za účasti odborníka z oblasti sociálně-právní ochrany dětí a psychologa. Účastníky byl hodnocen velice kladně, zejména pro jeho
využitelnost v praxi a možnost konzultovat situace,
se kterými se učitelé na školách setkávají. Jednalo se např. o nácvik rozhovoru s dítětem, které se svěří, že mu rodiče doma ubližují, nebo jak takové téma otevřít před třídním kolektivem. Neméně důležité bylo uvědomit si hranice vlastních kompetencí a dozvědět se, kam se obrátit o pomoc a radu. Velice důležitým cvičením, které si mohli účastníci kurzu vyzkoušet za přítomnosti psychologa, byla práce s vlastními emocemi a prožitky při komunikaci s ohroženým dítětem.
V závěru realizace projektu proběhl
cyklus supervizních setkání
nabízených individuálním zájemcům či celému pedagogickému sboru. Ačkoliv je účast na supervizi v mnoha oborech vnímána jako samozřejmost, bylo zajímavé zjišťovat, že ve většině případů nevěděli pedagogičtí pracovníci, co si pod daným pojmem představit. Supervize, jako nástroj pro uvědomění si vlastních postojů, vhodnosti pracovních postupů, možností řešení problémů apod. za účasti supervizora - laskavého a empatického průvodce, se podílí na osobnostním růstu, má preventivní charakter proti syndromu vyhoření, ale dopadá také na ty, se kterými supervidovaný (uživatel supervize) pracuje. V tomto případě se jedná o žáky a de factoi kolegy.
Téma do supervize
může být jakékoliv a může se týkat jak jednotlivce, tak skupiny. Supervize jsou na školách (a nejen tam) vhodné i tehdy, nefungují-li vztahy na pracovišti a učitelé mezi sebou spíše soupeří, než aby kooperovali a byli si vzájemnou oporou.
Učitelé, kteří vyzkoušeli námi nabízenou supervizi, poskytovali pozitivní zpětnou vazbu. Domníváme se, že
tento typ podpory by měli ředitelé dopřávat svým zaměstnancům mnohem častěji, než se tomu tak na většině škol děje.
Analogie je jednoduchá. Bude-li si pedagog jistý svou prací a bude-li pracovat v přátelském kolektivu, odrazí se to v jeho činnosti se žáky i v kvalitě školního klimatu.
Dalším zjištěním, které se v průběhu seminářů vyskytlo, bylo, že
pedagogičtí pracovníci nemají dostatečné povědomí o tzv. ohlašovací povinnosti.
Ta je uložena zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Školy a školská zařízení jsou, dle zmíněného zákona, povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti nasvědčující tomu, že jejich žákem je dítě dle § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Naši lektoři doporučovali účastníkům semináře vytvořit si na škole interní směrnici pro případ řešení podezření syndromu CAN.
Jak je možné zakotvit postupy řešení případů syndromu CAN do dokumentů školy?
Syndromem CAN by se měl, podobně jako jiným sociálně patologickým jevům a jejich preventivním opatřením, na škole zabývat tým odborníků (např. výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog, sociální pedagog apod.).
Téma by mělo být obsaženo ve školním řádu a školním preventivním programu.
Je vhodné jej pojmout komplexně, tedy od prevence až po samotnou intervenci, a to s ohledem na dítě, třídní kolektiv i učitele. Prevenci můžeme spatřovat v
přednáškách a osvětě dětí,
které pořádají některé neziskové organizace zabývající se pomocí ohroženému dítěti. Dále by měl obsahovat konkrétní postup, který je nutné dodržet s ohledem na platnou legislativní úpravu, s důrazem na ohlašovací povinnost. Je vhodné, aby postup obsahoval nejdůležitější kontakty na krizovou pomoc, orgán sociálně-právní ochrany dětí a Policii ČR. O postupu by měli být poučeni všichni zaměstnanci školy, protože dítě se může svěřit komukoliv, ke komu pocítí důvěru (např. uklízečce).
Vzhledem k emotivní náročnosti práce s dítětem se syndromem CAN bychom rádi upozornili na důležitost dodržování duševní hygieny. Kromě využívání vlastních vyzkoušených relaxačních aktivit (např. četba, procházka, posilovna) jsou vhodné již zmíněné supervize.
Významným výstupem projektu, který bychom rádi nabídli k širokému využití, je
e-learningový portál s informacemi o syndromu CAN z pohledu pedagogického pracovníka.
Registrace na portál je možná na http://e-vzdelavani.eu/portal/, kurz Pedagogičtí pracovníci CAN. Dále byla vytvořena
Karta pro učitele
shrnující nejdůležitější kroky při práci s dítětem ohroženým syndromem CAN. Ta je volně ke stažení na http://www.ireas.cz/images/projekty/ped/ped_letak.pdf.
ZDROJE
 
DUNOVSKÝ, J. a kol.
Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě.
Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7169-192-5.

Související dokumenty

Pracovní situace

Podpora implementace novely školského zákona z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání
VP a další poradenští pracovníci
Školní psycholog na základní škole
Přehled situací, kdy je doporučení či součinnost školského poradenského zařízení nezbytnou podmínkou pro úkony ve vzdělávání
Individuální vzdělávací plán – obecná charakteristika
Individuální vzdělávací plán – vztah k různým oblastem činnosti školy
Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Doprovod žáka do nemocnice
Žákovská a studentská samospráva
Změna ve vyplňování záznamů o úrazech
Legislativní rámec vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami daný školským zákonem
Zákonný zástupce
Školy s rozšířenou výukou
Krizový plán jako součást interní dokumentace školy
Bezpečnostní plán jako součást interní dokumentace školy
Žádost o individuální (domácí) vzdělávání
Přiznání svéprávnosti nezletilému dle nového občanského zákoníku
Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků
Zdravotní způsobilost k tělesné výchově
Výchovná opatření a jejich zveřejňování

Poradna

Výuka Aj
Problémy ve třídě
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz
Počet žáků ve třídě
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Doplnění pedagogické kvalifikace; asistent pedagoga
Příplatek
Kvalifikace
Žák v zahraničí
Ochrana osobních údajů
Kvalifikace
Školní psycholog a jeho financování