Správná diagnóza

Vydáno:

Karolína patřila ve škole k aktivním studentkám. Její prospěch se však nápadně zhoršil ve druhém pololetí osmé třídy. Nic ji nebavilo, ve škole pospávala. Doma se s ní otec zlobil, zakazoval jí kamarádky, nechtěl ji pouštět ven, musela sedět a učit se. Avšak ani zvýšené studijní úsilí se na školních výsledcích nijak zvlášť neprojevilo. Když šla ráno do školy, bývalo jí špatně od žaludku, někdy i zvracela. To je tím školním stresem, myslel si otec. Říkal: „Je nepřipravená, dlabe na to – a pak z toho má nervy. Až dospěje a dostane rozum, všechno se zlepší.“

 

Správná diagnóza
MUDr.
Martin
Gregora,
primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s, autor populárně naučných knih pro rodiče
Chování Karolíny, její nezájem a znuděnost přičítali rodiče i učitelé pubertě. Jen paní učitelka Ptáčková se s takovým vysvětlením nechtěla spokojit a navrhla na třídní schůzce rodičům, že by nebylo od věci nechat jí vyšetřit štítnou žlázu. Sama si totiž prošla martyriem z nepochopení a obviňování okolím z lenosti, než jí byla diagnostikována hypotyreóza čili nedostatečná funkce štítné žlázy, která konečně vysvětlila její neschopnost zvládat práci doma i v zaměstnání. Teprve adekvátní léčba vrátila dříve vždy pečlivou a svědomitou paní učitelku Ptáčkovou „do hry“.
Rodiče s navrženým vyšetřením váhali, zdálo se, že pro něj není důvod. Koneckonců, Karolína byla na preventivní prohlídce a ani paní doktorce se nic zvláštního nezdálo. Popravdě však rodiče na její problémy neupozorňovali. A tak čas plynul a Karolína tak nějak divně ztloustla, udělalo se jí bříško a začala se zadýchávat při cestě do školy. „Snad není ta holka těhotná,“ přemýšlela maminka. „Ale kde by k tomu přišla, vždyť je furt doma!“ Karolína se už cítila tak slabá, že při jedné odpolední cestě s rodiči za nákupy téměř nedošla k autu.
Druhý den jela na vyšetření. Z ambulance ji odeslali rovnou k hospitalizaci a k vyloučení možného těhotenství. Karolína totiž mimo jiné přestala menstruovat a bříško jí opravdu rostlo. Ale záhy se při vyšetřeních ukázalo, že s těhotenstvím to byl planý poplach a že pravdu měla paní učitelka Ptáčková, která tenkrát na třídní schůzce určila správnou diagnózu, zcela empiricky.
Štítná žláza
je drobný, nenápadný párový orgán na krku, bez kterého není možný plnohodnotný život; je jakousi šedou eminencí řídicích systémů v těle. Prostřednictvím hormonů, které tvoří, ovlivňuje látkovou výměnu, vstřebávání a využití cukrů, tuků, bílkovin i vitaminů. Činnost štítné žlázy má vliv na zažívací a kardiovaskulární systém, na správnou funkci svalstva a na krvetvorbu. Bez optimálně fungující štítné žlázy se nevyvíjí mozek a dítě neroste. Porucha funkce štítné žlázy se obvykle projeví jejím zvětšením. To ale nemusí být vždy od počátku tak nápadné, aby to včas upoutalo pozornost. Karolína v době, kdy přišla k hospitalizaci, již zvětšenou štítnou žlázu měla. Ukázalo se, že nejenže nemenstruovala, ale také přestala růst. Měla výpotek v osrdečníku, který přispíval k únavě a dušnosti, a výpotek v břišní dutině, který vyvolal podezření na zmíněné těhotenství.
Karolíně jsme diagnostikovali autoimunitní tyroiditidu s těžkou hypotyreózou, tedy zánět s hlubokým snížením funkce štítné žlázy – pravděpodobně stejné onemocnění, jako prodělala paní učitelka Ptáčková. Tento typ zánětů štítné žlázy patří k relativně častým nemocem dospívajících dívek a mladých žen, vyskytuje se u 3–8 % populace. U dívek je výskyt až desetkrát častější než u chlapců.
Jak takové onemocnění vznikne?
Při
poruše imunologických mechanismů
v těle může docházet k destrukci některých tkání (autoimunitní zánět). Výsledkem dlouhodobého procesu je rozpad a přestavba tkáně a ztráta její funkce. Příčinou bývá souhra vlivů dědičnosti, vnějšího a vnitřního prostředí. Jedním z takových procesů začínajících v dětství nebo dospívání je autoimunitní tyroiditida (autoimunitní zánět štítné žlázy). Obvykle je provázena zvětšením štítnice, strumou. Onemocnění se může projevit zvýšenou nebo sníženou funkcí žlázy a pojí se s únavou, slabostí, poruchou růstu, obezitou nebo naopak úbytkem hmotnosti, neklidem či poruchou sexuálního zrání.
Léčba spočívá buď v
dodávce hormonu štítné žlázy, nebo v tlumení zánětem vystupňované hormonální produkce
. Prakticky vždy to znamená celoživotní endokrinologickou péči. Podobným mechanismem tomu, kterým dochází k autoimunitní tyroiditidě, vzniká diabetes prvního typu nebo chronický střevní zánět, jako je Crohnova choroba. Autoimunitní nemoci se mohou vzájemně kombinovat. Nemalé procento dospívajících s diabetem prvního typu má autoimunitní tyroiditidu. V současné době zaznamenáváme trend stoupajícího počtu autoimunitních onemocnění u dětí. Nemoci štítné žlázy stojí v popředí těchto statistik.
Poté co byla Karolíně nasazena adekvátní léčba, trápení s únavou, zvracením, dušností a lajdáctvím ve škole pominuly. Je zase premiantkou třídy, začala znovu růst a opět má měsíčky. Jedna jediná tabletka denně stačí k tomu, aby se cítila a byla stejně zdravá jako její kamarádky. Vrchol puberty ji ještě čeká, a tak možná bude z dospělých a jejich moudrých řečí zase poněkud „znuděná“, ale teď už z toho opravdu vyroste! A paní učitelce Ptáčkové přinesl Karolínin otec kytici růží.