Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy při eliminaci kyberšikany

Školní agresoři dovedou spolužákovi znepříjemnit pobyt ve škole i mimo ni takovým způsobem, že může v některých případech skončit i sebevraždou. Není výjimkou ani jednání agresora, které může naplňovat skutkovou podstatu závažných trestných činů.Jedná se o brutální násilné útoky, které si agresoři přímo natáčejí na mobilní telefon a následně zveřejňují na sociálních sítích (happy slapping), a psychické vydírání, které může mít stejně závažné následky (sebepoškozování, nechuť k jídlu, závažné dlouhotrvající psychické symptomy apod.).

Čím je dítě citlivější, tím je psychický útok pomocí elektronických prostředků silnější a závažnější. Dítě se neumí účinně bránit, útok může být veden kdykoli a odkudkoli, bez ohledu na denní dobu a místo spáchání, neboť téměř 98 % dětí má přístup na internet a téměř 100 % dětí vlastní mobilní telefon. Čím více se mezi dětmi šíří komunikace pomocí internetových sítí či obdobných komunikačních programů, tím bývá útok silnější. Pro narušení psychiky stačí velmi často jednorázový útok. na rozdíl od klasické šikany zpravidla anonymní.

V poslední době bývá velmi často a škola pak chybuje v ukládání výchovného opatření dle § 31 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Jednou ze zásadních chyb v procesu ukládání výchovných opatření je nedostatečná znalost klimatu ve třídě a špatně provedené důkazní řízení, neboť škola spíše postihne oběť, která na útok pouze odpovídala, a samotný agresor zůstává bez postihu. Jedním z nejdůležitějších úkolů školy je pomoc oběti kyberšikany, která spočívá v začlenění oběti do kolektivu třídy, popř. zajištění kontaktu se speciálním pedagogem či dětským psychologem.

Velmi důležitou roli zde hraje spolupráce školy s rodiči oběti i agresora. Rodiče by měli být o veškerém jednání svého dítěte informováni. Při podezření ze spáchání trestného činu (event. činu jinak trestného), provinění či při podezření, že děti vedou zahálčivý nebo nemravný život, zejména v tom, že zanedbávají povinnou školní docházku, opakovaně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití, jsou

Stejně tak jsou škola nebo školské zařízení povinny vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí, pokud byl na dětech (i při podezření) spáchán trestný čin nebo provinění ohrožující život a zdraví, lidskou důstojnost, mravní vývoj.

(zejména zvlášť závažných trestných činů) dle ustanovení § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Neexistuje jednoznačná a ostrá hranice mezi tím, jaké chování je už šikanou a jaké ještě ne. Někteří autoři totiž považují opakovanost za podstatný znak šikanování. Není-li opakovanost nutnou podmínkou šikany, pak by bylo možné konstatovat, že šikanován byl ve svém životě každý, kdo navštěvoval mateřskou, základní či střední školu nebo absolvoval základní vojenskou službu.

Podle čl. 1 odst. 1 metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy , sp. zn. 24 246/2008-6 (dále „metodický pokyn 2008“) je šikanováním

Ve školách Školy jsou tak primárním místem, kde je zapotřebí šikanu potírat. Druhým, stejně důležitým prostředím, je pak rodina, neboť jsou to

Mnoho lidí se pokouší zabránit dalšímu útoku agresora tak, že než pro agresora. Oběť tak ztrácí kontakt s ostatními spolužáky ve třídě a riziko, že se stane opětovným zdrojem útoku, se zvyšuje.

Podle čl. 5 odst. 1 metodického pokynu 2008 by měla každá škola vytvořit vlastní Program proti šikanování. Tento program se stává součástí Minimálního preventivního programu. Minimální preventivní program je podle čl. 2 odst. 6 metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 16. 10. 2007, č.j. 20 006/2007-51, k primární prevenci sociálně-patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálněkomunikativních dovedností.

Minimální preventivní program zpracovává školní metodik prevence na jeden školní rok. Program podléhá kontrole České školní inspekce a je Písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je

Hlavní Měly by z něj jednoznačně vyplývat kompetence jednotlivých (konkrétně označených) osob, specifický postup a způsob řešení šikany. Je nutné rozpracovat dva typy scénářů:

Dalším důležitým faktorem je působení na vedení školy, které by se mělo intenzivněji podílet na odhalování šikany. Nelze přehlédnout ani přístup učitelů (pedagogů). Někteří berou vážně pouze viditelné následky šikany, jako poranění či materiální újmy. Pomíjejí urážky, posměšky, vulgární nadávky apod. To je způsobeno zejména tím, že nejen žáci, ale i učitelé si na jistou dávku sprostoty (vulgarity, hrubosti) dětí natolik zvykli, že tyto projevy považují za něco samozřejmého, běžného, zkrátka za něco, co ke škole patří a čím se tudíž není třeba zabývat.

Tvrzení ředitelů škol je dle výzkumů zcela irelevantní, neboť z výzkumů Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci, jehož se zúčastnilo přes 12 500 žáků základních a středních škol z celé České republiky, se s kyberšikanou setkalo již 59,4 % dětí ve věku 11–17 let. Právní předpisy pro odhalení šikany jsou na dobré úrovni. V této oblasti však chybí osvěta. Šikanu totiž nelze (zpravidla) vyřešit jednorázově. Je to tzv. a je zde nutná spolupráce s ostatními orgány státní správy a místní samosprávy.

Jedním z možných navrhovaných řešení je (soudce, státní zástupce, příslušník Policie České republiky, zaměstnanec krajského úřadu, zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dětí, probační a mediační služby, speciální pedagog a dětský psycholog), kteří by se podíleli na řešení uvedené problematiky, zejména odborné pomoci pedagogům (popř. rodičům), jak rozpoznat šikanu a šikanované dítě, jak u šikanovaného dítěte zajistit pocit bezpečí a pomoci mu začlenit se opětovně do kolektivu jako jeho rovnoprávný člen.

Uvedená krajská pracovní skupina by se pravidelně scházela a pomáhala by školám vytvořit krizový program v rámci Minimálního preventivního programu, který je škola dle metodického pokynu ministerstva školství povinna vytvořit. Dále by pracovní skupina řešila možné formy preventivních opatření a spolupodílela by se na odborné pomoci školám při vytváření krizového plánu.

Dalším opatřením mohou být také povinné kurzy pro pedagogické pracovníky, kteří by se zabývali odhalováním protispolečenského chování na internetových sociálních sítí.

Žádoucí je rovněž proškolení pracovníků státní správy a samosprávy, zpracování metodického pokynu pro příslušníky policie, který by popisoval postup spolupráce školy či školského zařízení a rodičů s policií při vyšetřování, odhalování a objasňování závažných forem jednání mající znaky kyberšikany.

Jako zásadní se jeví

Je nutné, aby škola informovala rodiče o dané problematice a situaci ve škole samotné a zapojila je do řešení případné šikany.