Sourozenci chronicky nemocných dětí

Vydáno:

Sourozenci chronicky nemocných dětí bývají často vnímáni jako ti „bezproblémoví“, jako ti, kterým není nutné věnovat tolik pozornosti a jejichž potřeby či případné potíže bývají podceňovány a přehlíženy. Přesto, nebo právě proto mohou trpět mnoha potížemi, které lze jen stěží označit za bezvýznamné. Co tedy dělat, aby místo jednoho nemocného dítěte jich nebylo v rodině více?

Sourozenci chronicky nemocných dětí
Mgr.
Anna
Komorová
konzultantka na dětské krizové lince
Co může být problém?
Je přirozené dělit se o pozornost a péči rodičů se svými sourozenci. Trpí-li však bratr nebo sestra chronickou nemocí, přitahuje většinu této pozornosti a péče na svou stranu. Právě psychická a emocionální izolace od rodičů a ostatních blízkých bývá považována za jednu z nejvýznamnějších příčin potíží zdravých sourozenců. Rodiče se dlouhodobě zaměřují na péči o nemocné dítě, a tak se zdravý sourozenec může cítit izolován a opomíjen. Tyto děti si často stěžují, že rodiče tráví více času s nemocným než s nimi, bojí se, že je matka nemiluje tak jako nemocného, a mají pocit, že je rodiče zanedbávají.
Jiní rodiče se naopak nadměrně koncentrují na zdravé dítě a často si implicitně přejí, aby jeho úspěchy vykompenzovaly zklamání, které jim přináší dítě nemocné. Vkládají pak do zdravého potomka své naděje a očekávání, která jsou většinou příliš vysoká, a není v silách dítěte, aby je naplnilo. Někdy mohou být navíc na zdravé sourozence kladeny nadměrné nároky, které nejsou s ohledem na jejich věk a zralost adekvátní a které ho z dlouhodobého hlediska vyčerpávají. Týkají se většinou péče o nemocného nebo obstarávání mnoha povinností v domácnosti, na které rodičům nezbývá čas ani energie.
Některé děti se mohou setkat s negativními reakcemi svých vrstevníků týkajícími se nemoci jejich sourozence - často to bývá v případě, je-li nemoc fyzicky viditelná. Zdrojem celoživotního stresu a nejistoty může být i očekávání rodičů, že časem právě sourozenci převezmou péči o nemocného.
Čím jsou sourozenci chronicky nemocných dětí ohroženi?
Sourozenci chronicky nemocných dětí mívají potíže v oblasti psychického a sociálního fungování, v oblasti behaviorální a často také v kognitivním vývoji. Bývají častěji než běžná populace neurotičtí, uzavření a podráždění, trpí častěji úzkostmi a depresemi, mohou být též frustrovaní z nedostatku rodičovské pozornosti a z odpovědnosti, která je na ně kladena. Dále mívají problémy ve škole či pocity viny (vina, že udělali něco špatně, co způsobilo nemoc sourozence), trpí nízkým sebevědomím, mívají problémy se sebeúctou, trpí pocity izolace od rodičů a obtížněji navazují vztahy s vrstevníky. Častější jsou u nich také poruchy chování a agrese.
Jak můžeme pomoci?
Prvním krokem je již samotné uvědomění, že sourozenci chronicky nemocných dětí jsou rizikovou skupinou, která si zaslouží pozornost nejen své rodiny, ale i odborníků. Jedna z otázek, kterou si rodiče mohou klást, je: Jaké informace zdravým dětem sdělovat a jak a jestli vůbec je do péče o nemocného zapojovat? Někteří rodiče se snaží zdravé děti od jakéhokoli vlivu spojeného s nemocí izolovat, snaží se chovat, jako že se „nic neděje“, s dobrým úmyslem děti nezatěžovat. Přes veškerou snahu uchránit své zdravé děti od starostí, které jsou s nemocí sourozence spojené, děti přesto vědí, že se v rodině „něco děje“, a naopak nedostatek informací a izolace od události, kterou sdílí zbytek rodiny, je mate.
Lépe prosperují zdravé děti z rodin, jejichž rodiče se je rozhodli o nemoci informovat, poskytovat jim o ní podrobné informace a vysvětlovat jim rizika s ní spojená. Sourozenci se plně zapojují do rodinného dění, účastní se terapií, a uvědomují si tak speciální potřeby nemocného.
Sourozencům chronicky nemocných dětí často chybí možnost sdílet své pocity s druhými lidmi a podpora. To jim mohou poskytnout individuální terapie, rozhovory s rodiči, ale také podpůrné skupiny, ve kterých se setkávají s jinými sourozenci nemocných dětí, mohou sdílet své pocity, předávat si zkušenosti a otevřeně si povídat s dětmi v podobné situaci, což jim pomáhá se s ní lépe vyrovnat.
Dalším efektivním způsobem pomoci sourozencům dětí s chronickým onemocněním je narativní metoda. Již samotné vyprávění o tom, co se v rodině děje a jak to dítě prožívá, vede ke snížení úzkosti, vzteku a pocitů viny, pomáhá dětem být šťastnější, zdravější a úspěšnější ve škole i při navazování vztahů s vrstevníky. Díky vyprávění mohou odborníci snadněji pochopit, jak dítě svou situaci prožívá, jak ji interpretuje, jaký má pro něj subjektivní význam a jak se ji snaží řešit. Podle toho pak mohou zvolit vhodnou intervenci, která pomůže uspokojit individuální potřeby konkrétního sourozence a posílí jeho strategii zvládání.
Co říci závěrem?
Nic nebývá černobílé, a tedy i skutečnost, že dítě má chronicky nemocného sourozence, jej může určitým způsobem obohatit. Sourozenci chronicky nemocného dítěte bývají oproti svým vrstevníkům zodpovědnější, citlivější, tolerantnější a ochotnější pomáhat. Jejich rodiče je popisují jako osobnostně zralé a silné jedince. Aby však mohly zdravé děti získat z této skutečnosti to pozitivní, je potřeba, aby k nim bylo přistupováno citlivě, aby měly dostatek informací, pozornosti a péče svých blízkých a aby mohly mluvit o svých potřebách a emocích.
ZDROJE
-
BLAŽEK, B. a J. OLMROVÁ. Světy postižených. Praha: Avicenum, 1988.
-
CRAWLEY, J. Siblings Telling Stories. Guidance & Counselling. 2006, 21 (4), s. 224-229.
-
FISMAN, S., WOLF, L., ELLISON, D. a T. FREEMAN. A Longitudinal Study of Siblings of Children With Chronic Disabilities. Canadian Journal of Psychiatry. 2000, 45 (4), s. 369-375.
-
CHVÁTALOVÁ, H. Jak se žije dětem s postižením. Problematika pěti typů zdravotního postižení. Praha: Portál, 2001.
-
LAVIGNE, V. a M. RYAN. Psychologic Adjustment of Siblings of Children With Chronic Illness. Pediatrics. 2001, 63 (4), s. 616-627.
-
LOBATO, D., KAO, B. a W. PLANTE. SibLink: Meeting the Needs of Siblings of Children with Chronic Illness and Disability. Brown University Child & Adolescent Behavior Letter. 2006, 22 (9), s. 1-3.
-
SHARPE, D. a L. ROSSIETR. Siblings of Children With a Chronic Illness: A Meta-Analysis. Journal of Pediatric Psychology. 2002, 27 (8), s. 699-710.
-
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2008.
-
WILLUAMS, P. D. Pediatric Chronic Illness (Cancer, Cystic Fibrosis) Effects on Well Siblings: Parents Voices. Issues in Comprehensive Pediatric Nursing. 2009, 32 (2), s. 94-113.