Školněpsychologické pozice nejsou v českém vzdělávacím systému novinkou. Ačkoliv se většina odborné i laické veřejnosti shoduje, že jejich potřebnost je velká, a dokonce roste, školní realita tomu příliš neodpovídá. Škol, které školní psychology a psycholožky mají, pořád není většina. Brání tomu především ekonomické důvody, ale mnohdy i nedostatek lidí, kteří by jako školní psychologové či psycholožky mohli a chtěli pracovat, a rovněž stanovisko vedení některých škol, že nevidí v psychologických službách smysl.
Školní psychologie: podpora proti učitelskému stresu
doc. PhDr.
Irena
Smetáčková
Ph.D.
katedra psychologie, PedF UK
V čem je školní psychologie užitečná?
Spolu s tím, jak se zvyšuje počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, narůstá variabilita rodinných modelů a jejich vztahu ke školní docházce dětí, klade se větší důraz na zohledňování individuálních charakteristik dětí. Ve škole se logicky objevuje čím dál víc situací, kdy by pro jednotlivé děti a jejich rodiče bylo vhodné mít možnost jednorázové nebo i dlouhodobé spolupráce s psychologem či psycholožkou. A působí-li taková osoba přímo ve škole, stává se psychologické poradenství nízkoprahovou službou. Významný je i zisk samotné školy, která funguje lépe, když v jejích třídách panuje bezpečí a kooperace. Při narušení vztahů se systematicky pracuje na jejich nápravě, když její vyučující mohou podrobněji a z různých perspektiv konzultovat nefunkční vztahy se žáky či neefektivní výuku.
Stále se zvyšující požadavky na vyučující, kteří ale přitom často nemají vhodné pracovní podmínky ani dostatek podpory uvnitř školství a uznání ze strany veřejnosti, vedou k silnému stresu. V jeho důsledku může klesat profesní spokojenost a psychická pohoda. Při dlouhodobém vystavení pracovnímu stresu může vzniknout syndrom vyhoření. Náš výzkum z let 2016–2018 na souboru 2 394 učitelek a učitelů základních škol ukázal, že 19 % z nich trpí rozvinutým či rozvíjejícím se vyhořením (podrobněji Smetáčková a kol., 2019).
Syndrom vyhoření představuje stav dlouhodobé psychické a fyzické nepohody, který vzniká v důsledku chronického stresu a který se projevuje v nechuti vůči pracovním úkolům, v cynismu, v apatii a ve sníženém výkonu (Leiter, Bakker, Maslach, 2014). Pokud se vyhoření u vyučujících rozvine, je to problém nejen pro ně osobně, ale i pro studuj