Česká školní inspekce provedla v období červen 2016 - únor 2017 podrobné inspekční šetření zaměřené na kvalitu výchovně-vzdělávací činnosti v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Inspekční činnost se skládala ze dvou částí - z prezenčních inspekcí v 57 zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a z doplňkového inspekčního elektronického zjišťování, které bylo provedeno v srpnu 2016 v podobě online elektronického dotazníku pro ředitele všech školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy zřizovaných ministerstvem. Svým rozsahem a orientací šlo o první takto koncipované plošné šetření zaměřené na problematiku ústavní nebo ochranné výchovy v České republice. Následující článek nabízí souhrn hlavních závěrů, zjištění a doporučení vzešlých z této inspekční činnosti, celá tematická zpráva je pak k dispozici na webových stránkách České školní inspekce.
Shrnutí hlavních zjištění ke kvalitě institucionální výchovy
PhDr.
Ondřej
Andrys,
MAE,
náměstek ústředního školního inspektora
Zaměření
Česká školní inspekce hodnotila zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy podle Kritérií hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání, schválených ministryní školství, mládeže a tělovýchovy, v modifikaci pro diagnostické ústavy, výchovné ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a střediska výchovné péče (dále i „zařízení“). Hodnocena byla také míra naplňování Standardů kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Vedle hospitací, kterých bylo provedeno při specifických činnostech skupin celkem 379, byly využity také dotazníky pro děti umístěné v zařízeních a záznamy z řízených rozhovorů s těmito dětmi (celkem bylo těmito nástroji dotazováno 543 dětí, tj. 24 % umístěných).
V zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy provedla Česká školní inspekce také kontrolu dodržování vybraných právních předpisů relevantních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, veřejnosprávní kontrolu a kontrolu školního stravování.
Pozornost byla zaměřena také na koncepci jednotlivých zařízení, na jejich profil a specializaci, na funkčnost minimálních preventivních programů, realizaci vzdělávání v externích školách (tedy v běžných školách, které nejsou součástí zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy), ukládaná opatření ve výchově a útěkovost dětí, zabezpečení činností specializovanými pracovníky nebo na problematiku diagnostiky.
Odpovědnost má více rezortů
Hned v úvodu je třeba připomenout, že oblast institucionální výchovy zasahuje do
gesce
několika rezortů, kromě rezortu školství jde o významný vliv rezortu práce a sociálních věcí, rezortu spravedlnosti a rezortu zdravotnictví. Je tedy evidentní, že aktuální situace i stav těchto zařízení tak, jak je Česká školní inspekce popsala, jsou důsledkem působení všech účastníků, nikoliv pouze rezortu školství.Kvalitativní rozdíly
Na základě výsledků inspekční činnosti, kterou vedle specializovaných školních inspektorů (etopedů, speciálních pedagogů) prováděli také externí přizvaní experti (s odborností např. v psychopatologii), lze konstatovat, že v kvalitě těchto zařízení jsou významné rozdíly a ne všechna zařízení plní stanovené úkoly vyplývající ze školského zákona, zřizovacích listin i věcného vymezení institucionální výchovy v potřebné kvalitě. Některá zařízení navíc dlouhodobě aplikuji filozofii v přístupu k dětem, která je spíše odrazem minulosti a dřívějších zvyklostí, dostatečně nereagují na změny v poptávkách služeb a nepřizpůsobují se aktuálním potřebám dětí v daných regionech. V činnostech jednotlivých zařízení a celkově v kvalitě zajišťování institucionální výchovy lze nalézt jak silné stránky a pozitiva, tak přirozeně řadu problémů, negativních projevů a slabých stránek v nejrůznějších oblastech.
Co se třeba daří
Poměrně bezproblémově v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy funguje např. informovanost dětí, osob odpovědných za výchovu, zaměstnanců a odborné veřejnosti o poskytované péči, jejích cílech, zásadách a dostupnosti, stejně jako spolupráce odborných pracovníků zařízení s pracovníky OSPOD a rodinou dítěte. Při přijímání dětí se většina zařízení snaží se všemi příslušnými zúčastněnými úzce spolupracovat, podporováno je také společné umisťování sourozenců.
Zařízení poskytují individuální péči a odpovídající vzdělávání s ohledem na specifické vzdělávací potřeby dětí, pedagogičtí pracovníci realizují pestrou škálu činností a aktivit s cílem smysluplně vyplnit volný čas dětí v rámci jejich socializačního nebo resocializačního procesu, které mají příznivý vliv zejména na rozvoj sociálních interakcí, komunikace, sebevyjádření, motivace, zvládání strachu a stresu a zvýšení celkové kvality života. Podstatná většina hospitovaných činností byla vedena v souladu s individuálními potřebami dětí, klienti měli téměř vždy prostor k vyjádření vlastního názoru. Činnosti také probíhaly v příjemné atmosféře a v pozitivním klimatu skupiny.
Stejně tak je většina dětí dle jejich výpovědí v zařízeních v zásadě spokojena, zpravidla oceňují i přístup dospělých, výhrady nemají ani k ubytování nebo jídlu. Děti jsou v zařízených podporovány i ve svých osobních zájmech, např. hledáním vhodných kroužků.
Podpora je nutná
Větší pozornost je však třeba věnovat problematickým místům systému institucionální výchovy, protože jedině tak je možné přispět k významnější podpoře těchto zařízení a jejich pracovníků i k celkovému zvýšení kvality realizovaných výchovně-vzdělávacích aktivit směřujících k efektivní a úspěšné péči o umístěné děti.
Nedostatečná profilace a pozdní umisťování dětí
Velkým problémem je například nedostatečná profilace a specializace jednotlivých zařízení, absence diferencované struktury zařízení dle diagnóz, prognózy a specializovaného přístupu. Ve většině případů navíc děti přicházejí do jednotlivých zařízení ve věku 15-18 let, tedy až tehdy, když jsou patologické změny v jejich chování již velmi rozsáhlé a negativní vzorce chování jsou silně zakořeněné (děti jsou ovšem do jednotlivých zařízení umisťovány na základě soudního rozhodnutí, odpovědnost zde tedy směřuje k rezortu spravedlnosti). Problematické je také nedostatečné využívání nástrojů ke sledování a vyhodnocování klimatu mezi dětmi.
Rezervy ve výchově a vzdělávání
Nedostatečně jsou rozvíjeny pozitivní vztahy a vzájemná spolupráce mezi dětmi, stejně jako posilování sociálních a personálních dovedností a nácvik dovedností komunikačních. Výchovně-vzdělávací činnost je málo podnětná, nerespektuje dostatečně individualitu umístěných dětí, některé skupinové aktivity vykazují nezdravé prvky soutěžení a mohou vést k ostrakizaci (systému tzv. skupinového ručení, volbě vůdců skupin). Zmínit je třeba také absenci cíleného zařazování pracovních činností směřujících k přípravě na úspěšný osobní a pracovní život, které by vytvářely požadované
kompetence
potřebné při nástupu do života (např. sociální a komunikační dovednosti, finanční gramotnost), nedostatečné pedagogické vedení dětí k sebeobslužným činnostem a celkově nedostatečnou přípravu dětí na „reálný“ život po odchodu ze zařízení.Diagnostika
Nedostatečné je také využívání moderních a standardizovaných diagnostických nástrojů zaměřených na komplexní posouzení osobnosti, úrovně kognitivních procesů, strukturu osobnosti, detekci psychopatie a extrémních poruch chování, absentuje účelná práce s dětmi v rámci diagnostiky, reedukace, resocializace a terapie a psychoterapie.
Personální rizika
Významným rizikem je také personální situace v zařízeních. Poukázat je třeba na nedostatečný počet etopedů a psychologů v kmenovém režimu a na plný pracovní úvazek, nedostatek specialistů (např. se zaměřením na děti se sluchovým či zrakovým postižením), na vysoký počet dětí na jednotlivé specialisty, a tedy i na nedostatečnou interakci odborníka s dítětem. Komplikací je také vysoká fluktuace pedagogických pracovníků.
Nedostatky v řízení
Z pohledu řízení těchto zařízení je třeba zmínit častou absenci pravidelné a účinné kontroly zaměstnanců ze strany vedení zařízení, zjištěné nedostatky nejsou operativně řešeny s přijetím opatření k jejich neprodlenému odstranění, procesy řízení a vyhodnocování jsou prováděny jen částečně, mnohde chybí funkční autoevaluační systém, metodická podpora, výměna zkušeností a informací, absentuje supervize.
Formalismus preventivních programů
Minimální program primární prevence, který je pro zařízení tohoto druhu velmi důležitý, je často formální, preventivní programy jednotlivých zařízení jsou obsahově velmi podobné, jejich účinnost není systematicky vyhodnocována, nepromítá se do nich cílená sekundární intervence zaměřená na rizikové chování, které se v zařízeních vyskytuje, jednotlivá pracoviště školského zařízení mnohdy nejsou dostatečně propojena, přestože má jejich úzká součinnost na úspěšnost celkové prevence rizikových jevů významný vliv.
Činnosti diagnostických ústavů
Problematická je často také podoba metodického vedení, které by měly jednotlivým zařízením poskytovat diagnostické ústavy. Ty však nemají dostatečně detailní znalost svých spádových zařízení a svou metodickou roli směrem k jednotlivým zařízením nevykonávají důsledně a dostatečně efektivně. Navíc pracují podle odlišných metodik a postupů.
Doporučení
Česká školní inspekce v kontextu svých zjištění sestavila také soubor konkrétních doporučení, jejichž realizace by přispěla ke zvýšení kvality systému institucionální výchovy i fungování jednotlivých zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.
Je třeba zejména významně zvýšit součinnost Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví při řešení problémů systému institucionální výchovy, důsledně uplatňovat Standardy kvality péče o děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, definovat způsob, rozsah, četnost a obsah metodického vedení ze strany ministerstva školství, včetně ověřování zpětné vazby a účinnosti metodického vedení.
Dále je třeba stanovit profilaci a specializaci jednotlivých zařízení a zpracovat příslušné metodiky, posílit personální podmínky v zařízeních o kvalifikované odborníky, především etopedy, psychology, psychoterapeuty a zdravotnický personál. Posílit je třeba také metodické vedení ze strany diagnostických ústavů, za vhodné Česká školní inspekce považuje redefinovat jejich roli a
kompetence
v systému institucionální výchovy. V diagnostickém procesu je pak nutné využívat širší škálu diagnostických nástrojů.Je třeba také
eliminovat
časté střídání místa pobytu dětí, zaměřit se na zvýšenou péči o dítě po návratu z útěku (s důrazem na činnost etopedů a psychologů), analyzovat a vyhodnocovat efektivitu využívaných výchovně-vzdělávacích postupů a přijímat následná opatření. Nezbytné je zkvalitnit spolupráci výchovného úseku a školy v daných zařízeních, zefektivnit předávání informací, sjednotit přístup učitelů a vychovatelů a zkvalitnit propojenost jednotlivých pracovišť v konkrétních zařízeních.V rámci prevence rizikového chování je nutné podporovat psychoterapeutické postupy, využít pozici psychologa a etopeda a zvýšit orientaci pracovníků v adiktologii a v otázkách efektivní primární prevence. Zkvalitnit je třeba i tvorbu minimálních preventivních programů, jejich nastavení a průběžné vyhodnocování.
Velmi důležitým opatřením je také posouzení vhodnosti oborové nabídky středních škol, které jsou součástí zařízení, neboť naprostá většina oborů je kategorie E, a jsou tedy určeny zejména pro absolventy speciálních základních škol.
Je také třeba pracovat na odborném růstu pedagogických pracovníků těchto zařízení, koordinovat, prioritizovat a koncepčně pojímat jejich další vzdělávání. Funkční studium pro ředitele zařízení institucionální výchovy pak bude vhodné doplnit o příslušná specifika, včetně spolupráce škol a školských zařízení v oblasti preventivně výchovné péče.