Práce výchovného poradce na základní škole přináší radost, ale i mnohá úskalí. Hodně věcí se povede, ale existují také skutečnosti, které se nepodaří vyřešit. Každý výchovný poradce ví, že náplň jeho práce je široká, a proto vyžaduje maximální nasazení. Vycházejíc ze své praxe a životních zkušeností se vám pokusím předložit své postřehy z výchovného poradenství.
Výchovný poradce je osoba na škole, která musí problémy vidět a chtít je řešit. Nesmí se stávat jen stěžovatelem či přitakávačem ostatních stěžovatelů. Výchovní poradci, vyvarujte se „sborovnových scén“ typu: „Pepa z 6. A zase celou hodinu vykřikoval,“ stěžuje si češtinářka, „vůbec jsem nemohla učit“. „To mi dělá také,“ přidá se zeměpisářka. A už to letí... Pokud se spustí taková emocionální lavina stížností a stěžovatelé se dožadují řešení (známé, tolikrát již slyšené „s tím se musí něco dělat“), je nutné, aby výchovný poradce požádal stěžovatele o napsání problémů s žákem. Tím se problém uchopí k řešení. Stěžovatele je nutné vést k tomu, aby navrhli řešení. Pokud učitel není schopen postup řešení navrhnout, nabídne výchovný poradce svá řešení, která konzultuje se stěžovatelem.
Jde především o to rozdělit si, co dělá učitel, co dělá žák, co dělá rodič (známý individuální výchovný plán). V těchto situacích je důležité, aby výchovný poradce zachoval nadhled a nenechal sebou emotivně manipulovat.
Další sociální dovedností, kterou bychom mohli označit za nepostradatelnou, je empatie, vcítění se do dotyčné osoby. Neodsuzujme rodiče za to, že nenaučili dítě do deseti let zavazovat tkaničky - opravdu se snažili a dítě to prostě z jakýchkoli důvodů (postižení, psychiatrická onemocnění, dyspraxie atd.) nezvládne. Nechovejme se, jako bychom měli patent na výchovu a vzdělávání dětí. Kdo z nás může říci, že jeho výukový styl je ten jediný, který vede k vytčenému cíli? Neuzavírejme si nepřístupným jednáním cestu k rodičům. Pokud zákonným zástupcům ukážeme, že je chápeme, ale je nutná změna a my jim nabízíme pomoc, získáme si je na svou stranu a naše snaha bude mít větší naději na úspěch.
Důležitou zkušeností, ale samozřejmě ji nemůžeme vyžadovat, je naše vlastní rodičovská role. Je jasné, že budeme jinými učiteli, dokud nevychováváme své vlastní děti. Budeme měnit své postoje, když se staneme rodiči, když budeme mít doma puberťáka či budeme vdávat dceru. Životní situace naprosto formují naše výchovné i vzdělávací styly. Nesporně nás ovlivní i setkávání s nepříznivými životními prožitky (handicapovaný příbuzný, ztráta blízkého člověka apod.).
Obrovský díl osobnosti výchovného poradce tvoří jeho charakterové nastavení. Pro tuto práci se hodí člověk optimisticky naladěný, který nezapomíná na úsměv. Vždyť A. Einstein to vyjádřil jasně: „Ztracený je den, kdy jsme se nezasmáli.“ Úsměvu na tvářích učitelů je málo. Zkusme se na situaci podívat tak, že trávíme většinu času ve škole, proč si neužít společně den s úsměvem a pohodou. Zde mě napadá název filmu podle scénáře H. Pawlowské Díky za každé nové ráno - a já opravdu děkuji.
Dalším úhelným kamenem je humor. Vždyť umět se podívat na věc i na sebe s vtipem ulehčuje řešení. Klaním se těm učitelům, kteří se dokážou zasmát svým slabostem a nedostatkům. Velkou předností výchovného poradce a učitelů obecně je také umění přiznat chybu. Přiznejme si to - moc nám to nejde (mně také tolik ne).
Výchovný poradce je osoba na škole nepostradatelná, neboť musí zvládnout spoustu rolí. Pokusila jsem se zmapovat role výchovného poradce, jak je vidím já (s trochou nadhledu). Výchovný poradce je tedy:
1.
prostředníkem při řešení konfliktů ve vztahu žák-učitel. Musí umět naslouchat žákovi, učiteli. Nesmí zklamat jejich důvěru, jinak by řešení nebylo možné, a proto musí postupovat velmi diplomaticky. Tyto situace jsou pro nás výchovné poradce velmi náročné a mnohdy komplikované na řešení.
2.
„vrbou“ pro děti, které se přijdou se svými problémy svěřit a očekávají pomoc. Velmi často se jedná o konflikty doma, konflikty dětí ve škole navzájem, problematické vztahy s opačným pohlavím. Zde je výchovný poradce zavázán důvěrou dětí. Je skvělé, když žáci výchovného poradce vyhledávají a řeší s ním své problémy. Tu si výchovný poradce může říci, že jeho práce má smysl. Tato role ale též není jednoduchá - sdělit rodičům, že některé skutečnosti v rodině nese dítě traumaticky, není snadné. Výchovný poradce opět musí ukázat své dobré komunikační a sociální schopnosti, aby rodiče získal ke spolupráci, která povede k řešení situace. Musím konstatovat, že mnohdy se to nedaří.
3.
pomocníkem pro kolegy. Kolegové se na výchovného poradce obracejí se vzdělávacími i výchovnými problémy. Velmi náročné je získat kolegy, aby se nám otevřeli, aby si problém připustili a chtěli jej řešit. U některých kolegů převládá pocit, že selhali, a nechtějí nic řešit. Tady nás čeká velká práce - získat kolegu ke spolupráci a snažit se jej přesvědčit, že je nutná pomoc. Přiznávám, že často se mi to nedaří.
4.
oporou učitele a mediátorem při jednáních s rodiči. Při tzv. výchovných komisích tvoří společně s metodikem prevence, třídním učitelem a případně zástupcem ředitele tým, který se snaží dobrat konstruktivních řešení vzniklého problému. Mnohá jednání s rodiči jsou náročná a nelze dojít ke konstruktivnímu závěru. Stává se, že jsme rodiči i hrubě napadáni a musíme přejít k jednání úřednímu. Naopak zažíváme jednání vstřícná a konstruktivní. Rodiče jsou vděční za radu a pomoc. To je pro nás pohlazením a povzbuzením k další práci.
5.
členem širšího vedení školy a členem školního poradenského pracoviště.
6.
koordinátorem péče o děti se SVP. Podílí se na podchycení dětí s poruchami učení a chování, metodicky řídí učitele při tvorbě IVP. Konzultuje s poradenskými pracovišti v této oblasti. Vede evidenci dětí se SVP. Sleduje oblast legislativy. Seznamuje se s novými poznatky z reedukace poruch a speciální pedagogiky.
7.
koordinátorem oblasti volby povolání. Odpovídá za začlenění této oblasti do jednotlivých předmětů. Informuje rodiče žáků ukončujících povinnou školní docházku a rodiče žáků majících zájem o studium na osmiletých či šestiletých gymnáziích o přijímacím řízení, o legislativě související s touto problematikou. Pomáhá dětem s rozhodováním. Spolupracuje s informačním střediskem úřadu práce.
8.
řadovým učitelem a někdy i třídním učitelem. Spojení funkce výchovného poradce a třídnictví vidím jako pozitivní, neboť výchovný poradce je více mezi dětmi a může „jako houba nasávat problémy“.
Rolí má výchovný poradce více než dost. Určitě bychom z nich dali dohromady slušný divadelní soubor. Z výše popsaného je zřejmé, že postavení výchovného poradce není jednoduché, tvoří jakýsi pilíř pro účastníky výchovněvzdělávacího procesu ve škole. Pracuje s žáky, rodiči, kolegy a vedením školy. Abychom vše zdárně zvládli, musíme na sobě neustále pracovat. Jak? Mně funguje následující:
1.
nadhled a úsměv,
2.
pracovní záležitosti nechávat ve škole - nikdy si je neberu domů,
3.
aktivní relaxace,
4.
další vzdělávání,
5.
setkávání se stejně naladěnými lidmi.
Role výchovného poradce vyžadují energii, kreativitu a dokonalé sociální dovednosti. Zkusme tyto vlastnosti prohlubovat a správně uplatňovat v našich rolích, vždyť máme možnost mnoho skutečností ovlivnit a hodně věcí měnit. Buďme vnímaví, pozorní a citliví k situacím, které ve škole probíhají.
ZDROJE
-
ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X.
-
KARNSOVÁ, M. Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-032-4.
-
CANGELOSI, J. Strategie řízení třídy. Jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha: Portál, 1994. ISBN-80-7178614-6.
-
PRÁŠKO, J. Jak vybudovat a posílit sebedůvěru. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1352-6.
-
MERTIN, V., KREJČOVÁ, L. a kol. Problémy s chováním ve škole - jak na ně. Individuální výchovný plán. Praha: Wolters Kluwer, 2013. ISBN 978-80-7478-026-4.