Průmysl 4.0 do každé školy

Národní iniciativa Průmysl 4.0 je dokument vytvořený pracovní skupinou kolem profesora ČVUT Vladimíra Maříka, který vznikl z podnětu Ministerstva průmyslu a obchodu za účelem představení a rozvíření diskuze o potřebě akčního plánu pro zavedení této iniciativy do české ekonomiky, průmyslu a obecně do celé společnosti. Číslice 4 v názvu odkazuje na tři předchozí vynálezy a následující zásadní změny, chceme-li „revoluce“, které tyto technické objevy pro společnost znamenaly:

Nula v názvu za desetinnou čárkou (respektive anglickou desetinnou tečkou) odkazuje na dynamický způsob vývoje, který je znám ze světa počítačů. Inu, proč ne, aspoň se jedná o krátký a lehce zapamatovatelný název.

Za čtvrtou, aktuální „revoluci“ se považuje klíčový fenomén digitalizace, s ní související automatizace robotizované výroby a s tím spojené změny na trhu práce. Popis trendů a inovací je ale mnohonásobně komplexnější a je spojený s řadou dalších lidských činností. Zejména se jedná o: propojování lidí, služeb a věcí (internet of things) prostřednictvím internetu, s tím souvisí obrovský objem generovaných dat (big data) a potřeba jejich analýzy nejlépe v reálném čase, nástup autonomních robotů (a nejedná se pouze o vozidla bez řidiče či drony) a kybernetizace, počítačové simulace a virtualizace, cloudové technologie, 3D tisk, rozšířená realita (augmented reality) a ve výčtu by bylo možné ještě dlouho pokračovat. Každý ze zmíněných trendů by si zasloužil samostatný článek, aby bylo zřejmé, co konkrétně lidem přináší a jak zásadně čeří stojaté vody. Pokud jste dosud měli pocit, že svět se mění příliš rychle, s Průmyslem 4.0 začíná teprve skutečný „fičák“.

Dokument Národní iniciativa Průmysl 4.0 je dostupný na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu a již ve verzi ze září 2015 by se o něj odborníci ve vzdělávání měli zajímat. Ve dvanácti kapitolách popisuje, jaké dopady bude mít Průmysl 4.0 na jednotlivé oblasti hospodářství, jedna kapitola se přímo nazývá Dopady na vzdělávací soustavu. Jak autoři uvádějí, má se skutečně jednat o „... hluboký myšlenkový přerod, který zasáhne celou společnost a naše školství ji na to musí připravit v plné šíři“. Hloubku dopadu si autoři intenzivně uvědomují a při popisu současné situace nijak školství nešetří: „Už dnes školní výuka nestačí současným nárokům na úroveň absolventů škol. Půjde nejen o to, že vzdělávání bude muset rychle reagovat na vznik nových profesí, ale půjde o podstatné změny v celkovém obsahu i formách vzdělávání na všech jeho úrovních. Pro školy, často rezistentní ke změnám, to je velká výzva.“

V materiálu se nacházejí i skutečné perly. Asi nejvíce mne pobavila věta: „Dobrého konstruktéra lze přeškolit na velmi úspěšného marketingového pracovníka, obráceně to bez znalostí technických základů udělat nelze.“ Je otázka, zda by podobnou absenci nadhledu a urputnou snahu nahlížet na věci pouze pohledem svého oboru recipročně projevil i vysokoškolský učitel marketingu na VŠE. Dokument také používá zajímavý pedagogický termín související s procesy učení – základ technických a přírodovědných oborů lze prý „vstřebat“ pouze v rámci počátečního systematického studia.

To jsou ale spíše střípky, které lidi ze vzdělávání jistě trochu provokují, obecně ale dokument dobře vystihuje směr, kterým se Česká republika vydává, a zároveň upozorňuje, že současný vzdělávací systém jí v tom bude muset významně pomoci.

O významu Průmyslu 4.0 nelze mít žádné pochyby. Pro zemi s industriální historií a hospodářstvím úzce navázaným na ekonomicky a geopoliticky silné Německo – kde ostatně tento pojem Industrie 4.0 vznikl – se jedná o důležitou oblast strategického zájmu. Jenže dynamické změny nepřicházejí pouze do oblasti průmyslu: Doprava 4.0, Zemědělství 4.0, Stavebnictví 4.0, Cestovní ruch 4.0, Ekologie 4.0, Kultura 4.0 až Vzdělávání 4.0. S drobnou výhradou k pořadové číslici, která by u jednotlivých odvětví byla různá v závislosti na předchozích průlomových inovacích a změnách.

Mnozí odborníci se shodují na tom, že naše země právě prochází zásadním obdobím, které rozhodne, jakým směrem se budeme dále profilovat. Zda budeme společně s Německem na straně lídrů průmyslových inovací a tahounů ekonomik, nebo budeme globální lídry z povzdáli sledovat. Nacházíme se ve zlomové době, ve které se rozhoduje o mnohém.

Inovace, které ovlivňují celé obory podnikání, jsou stále častější. Postupně se nám vkrádají do životů, prvotní reakcí na změny ustálených pořádků bývá jejich odmítání ze strany těch, jejichž živobytí nejvíce ohrožují. Například firma Airbnb, která na webu prezentuje přes dva miliony nabídek na ubytování ve více než 191 zemích, má kapitálovou hodnotu vyšší nežli síť hotelů Hilton, a přitom nevlastní ani jedinou postel. Některá města se ji snaží zakazovat, protože konkuruje tradičním hotelům a penzionům.

Společnost Uber zase nabízí ve 300 městech celého světa pomocí aplikace chytrého telefonu zájemcům zadávat žádosti o jízdu. Řidič ví přesně, kam má přijet, platba je bezhotovostní. Přihlásit se jako řidič může kdokoli, nejen řidiči taxislužby. Nízké ceny jízdného a vzrůstající oblíbenost této alternativní taxislužby udělaly z firmy nejhodnotnějším soukromý start-up na světě, oceňovaný na mnoho desítek miliard dolarů. Tradiční taxislužby zuří a pořádají stávky.

Německá, francouzská, finská či švýcarská pošta testují doručování balíků prostřednictvím dronů. Obzvláště vhodné se drony jeví pro státy, ke kterým patří nedaleké ostrovy, a balík tak nemusí být překládán na lodní dopravu. Stávky poštovních doručovatelů jsem v médiích zatím nezachytil, ale je jen otázka času, kdy i tato technologie dospěje a část rutinní práce nemalého počtu lidí nahradí. Výše uvedené příklady inovací ruší zaběhané pořádky v oblasti cestování, dopravy, trhu práce... Nejedná se tedy pouze o průmysl.

Stále častěji se hovoří o tom, že i české školství bude muset v reakci na iniciativu Průmysl 4.0 připravit vlastní odpověď. Ta je označována za Vzdělávání 4.0. Jak správně upozorňuje Bořivoj Brdička ve svém článku 4. průmyslová revoluce, školství zatím nedospělo ani do stavu 2.0, byť se o to již delší dobu snaží. Studie společnosti Deloitte Digitální vzdělávání 2.0 z roku 2015 přiléhavě vystihuje posun od Vzdělávání 1.0 podtitulem jejich publikace From content to connections. Jedním z nejcharakterističtějších znaků Vzdělávání 2.0 je změna role učitele na průvodce žáka světem vzdělání a zdrojem znalostí. Jednoduchá věta, jejíž skutečné důsledky si v pedagogické praxi dokáže představit jen málokdo.

Vzdělávání 4.0 je zatím značně nepřesně vymezený koncept, který nemá ustálenou definici. Encyklopedie Enviwiki při snaze o jeho popis cituje Arthura M. Harkinse z Minnesotské univerzity, který definuje jeho specifické charakteristiky: „Školy jsou viděny pouze jako jedna z mnoha možností pro vzdělávání, popř. prostory pro další rozvoj inovací studenty, učiteli, rodiči atd. Učitelé již nejsou pouze ve škole, ale prakticky všude, učiteli se může stát intuitivní software, nemusí to být tedy jen člověk, role mezi učiteli a žáky se dále stírá a často již není jasné, kdo učí koho (viz wikipedie, zlepšování Google překladů atd.) ... Software je personalizován a zaměřen na specifické potřeby každého studenta. Dochází k průniku virtuální reality do vzdělávání. Je kladen také velký důraz na propojování absolventů škol a firem (přičemž se firmy podílí na budování škol), zaměstnavatelé berou absolventy již spíše jako partnery, kteří jim mohou rovnou prospět, a ne jako někoho, koho je potřeba zaučit (poskytnout vzdělání, kterému se mu ve škole nedostalo).“

Tyto řádky můžeme číst v době, kdy seriózní odborné časopisy zveřejňují myšlenky Raye Kurzweila, vědce, klíčové postavy technologického vývoje společnosti Google a vynálezce nejčastěji přirovnávaného k Einsteinovi. Kurzweil například tvrdí, že generace narozená po roce 2000 má již šanci dožít se nesmrtelnosti. Posthumanismus, jak jej známe ze sci-fi, je tady.

Pokud si vůbec dovedeme výše uvedený popis Vzdělávání 4.0 představit, musí nám být zřejmé, že změny, které (nejen) školství a vzdělávání čekají, jsou doslova dalekosáhlé. Navíc proběhnou, ať chceme, nebo ne, a záleží jen na nás, zda budeme spíše jejich hybateli nebo těmi, kdo jsou ve vleku. Má-li být hlavním cílem vzdělávání příprava jedince na životní výzvy, pak takovou výzvou měnící se Společnost 4.0 jednoznačně je.

Vraťme se ale zpátky nohama na zem. Vláda České republiky již koncem roku 2014 přijala strategii předloženou MŠMT, která má české školství připravit na digitalizaci vzdělávání a s ním spojené změny a inovace. Nazývá se Strategie digitálního vzdělávání (SDV) a od začátku roku 2016 se na její realizaci na ministerstvu skutečně intenzivně pracuje. V této souvislosti nemohu nevzpomenout, jak vznik tohoto dokumentu v roce 2014 probíhal. Zatímco z rezortu školství se k materiálu příliš nikdo nehlásil, a když už, tak s obavami, abychom to s těmi technologiemi ve vzdělávání nepřeháněli, ostatní rezorty autory vybízely k ještě většímu tahu na branku a mnohem ambicióznějším cílům. Známá skutečnost, že doma není nikdo prorokem, se nyní potvrdila. O dva roky později, když tuto problematiku pojmenoval dokument pocházející z rezortu průmyslu a obchodu, se zdá, že na jeho implementaci je násobně větší politická shoda, a má tak vysoké ambice. Je také otázkou, do jaké míry byla iniciace vzniku SDV motivována snahou MŠMT o změny a do jaké tlakem Evropské komise na ČR při čerpání evropských fondů.

Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020 a iniciativa Průmysl 4.0 se ale úplně nekryjí. Zatímco SDV se svými 50 stránkami zaměřuje především na nastavení podmínek pro rozvoj digitálního vzdělávání v regionálním školství a částečně na fakulty připravující učitele, Průmysl 4.0 se (v aktuální nefinální verzi rozpracovávající detaily původního návrhu) na cca 200 stranách snaží především popsat a etablovat nový obor Průmysl 4.0, nikoli přímo zajistit podmínky, kvalitní přípravu a výuku takového oboru, resp. jeho předobraz v regionálním školství. Této oblasti se alespoň částečně věnuje v samostatné kapitole Vzdělávání 13 stránkami. Vzkazy a doporučení pro rezort školství se vyskytují víceméně v každé kapitole dokumentu.

Pracovní verze dokumentu Průmysl 4.0 mezi návrhy pro regionální školství zmiňuje jednoznačně užitečná, ale relativně obecná opatření, jako např. snahu o rozvoj každého žáka, důraz na intrapersonální a interpersonální dovednosti nebo podporu experimentování, tvoření a podnikavosti. Zároveň zmiňuje i některá mnohem konkrétnější opatření: znovu zvážit způsob přijímacích zkoušek do maturitních oborů nebo zavést povinnou maturitu z matematiky a zároveň pečlivě monitorovat dopady. Finální verze dokumentu nebyla v době vzniku tohoto článku k dispozici.

V realizaci iniciativy Průmyslu 4.0 v rezortu školství a vzdělávání spočívá ohromný potenciál, ale i nemálo rizik. Jeho zavádění může podpořit změny, po kterých odborníci na oblast digitálních technologií ve vzdělávání dlouhodobě volají a jejichž dosahování, ale někdy i jejich pouhé uznání za legitimní cíl bylo v minulosti obtížně prosaditelné, či přímo nedosažitelné. Typickým příkladem jsou požadavky na integraci digitálních kompetencí do standardu učitele, povinná příprava studentů učitelství v této oblasti či zavedení informatického myšlení do výuky jako prostředku pro chápání světa kolem nás. Ve školské komunitě humanitně vzdělaných jedinců to technologie nikdy neměly jednoduché, potenciál Průmyslu 4.0 by mohl pomoci.

Za největší riziko zavádění změn obsažených v konceptu Průmysl 4.0 považuji zaměření se pouze na technokratickou podstatu tohoto konceptu. Průmysl 4.0 totiž není jen o automatizaci, robotizaci a digitalizaci výroby, ale zejména o následcích, které tyto změny budou mít na ostatní oblasti a v důsledku na životy lidí. Jedná se tedy o témata, jako jsou masivní změny na trhu práce (vědí výchovní a kariéroví poradci, že dívky mohou být lepší programátorky než chlapci?), změny v sociálních systémech (Švýcaři zatím v referendu odmítli zrušení veškerých sociálních dávek, podpor a příspěvků na úkor nepodmíněného příjmu pro všechny, některé státy jej testují a je patrně jen otázkou času, kdy se obdobný koncept prosadí), autorské právo v digitálním věku (vědí učitelé, co vše smí z internetu stahovat, jak to následně používat a k čemu slouží veřejné licence Creative Commons?), změny v ekonomice (chápou učitelé společenského základu podstatu fungování kryptoměny Bitcoin, kterou lze v ČR již na mnoha místech platit?), změny v trávení volného času (znají učitelé, na jakém konkrétním principu vydělává youtuber, kterým se dnes touží stát většina dětí?).

Klíčové bude, zda požadavky na změny vzdělávacího systému a celého školství neskončí pouze u vizionářsky napsaných strategií. Zda finanční investice, které stát na podporu jednotlivých rezortů v naplňování vizí Průmyslu 4.0 bude vynakládat, doputují i do rezortu školství a budou na tyto inovace ve vzdělávání použity. Doufejme, že se najdou lobbisté i za netechnologické oblasti, jejichž změnu dynamika měnícího se světa kolem nás vyžaduje.