Program ke stimulaci pozornosti a paměti s využitím kognitivního učení (PAMIS)

Program, o kterém chceme čtenáře informovat a jehož jsme autorkami, je novinkou na našem trhu. Byl vytvořen z důvodu naší dlouhodobé potřeby pracovat s cíleným nástrojem na posílení pozornosti a paměti. Umožňuje modifikaci dle potřeb každého klienta, je strukturovaný a formou zprostředkovaného učení vede k uvědomování si kvality pozornosti a paměti s následným ovlivněním myšlenkových procesů.

PhDr. Mgr.

Zdeňka

Michalová

Ph. D.

speciální pedagožka, psycholožka

Mgr.

Alžběta

Kratochvílová

speciální pedagožka, terapeutka

Stejně jako má totéž onemocnění u každého člověka rozdílný průběh a dotyčný podle toho potřebuje odlišnou formu léčení, i obtíže spojené s problémy s pozorností, pamětí a následně i učení vyžadují přístup podle individuálních charakteristik každého jedince. Vycházíme z faktu, že každý z nás je originální osobnost, každý z nás přemýšlí trochu jinak a každý z nás má jinou míru soustředění. Někteří lidé jsou schopni ponořit se do práce bez toho, aby je vyrušovaly vnější podněty, jiným stačí slabý zvuk, změna teploty v místnosti či blikající žárovka a jejich pozornost se oslabuje. K tomu, abychom mohly klienty posunovat a jejich kognitivní funkce rozvíjet dle aktuální potřeby, je pro nás stěžejní přímá práce s nimi. Pokud se zajímáme o jejich myšlenkové procesy, emoce, učební strategie, pracovní návyky a postupy, můžeme na ně reagovat a učení přizpůsobovat jejich konkrétním potřebám. Zjišťovat, jak můžeme konkrétního klienta posunout, je cesta jeho přijetí bez falešných očekávání a předsudků, která významně obohacuje a rozvíjí i nás - nutí nás myslet tvořivě, empaticky, netradičně.

Název PAMIS v sobě ukrývá termíny paměť i soustředění čili koncentrace. Je vhodný pro žáky přibližně od 10 let, studenty i dospělé s obtížemi s pamětí a pozorností. Při vytváření programu jsme vycházely z poznatků o flexibilitě myšlenkových a paměťových procesů člověka, které lze při aplikaci vhodných strategií měnit a pozitivně využít jejich rezerv. Program je charakteristický strukturací a postupně se zvyšující náročností. Je možné jej používat jako nástroj, jenž svému uživateli umožňuje více se soustředit, efektivněji využít formu kognitivních aktivit a distancovat se od náhodných asociací. Metodu lze využít ve školní, poradenské i klinické praxi, ve zdravotnických zařízeních, domovech pro seniory aj.

Podmínkou práce s programem s klienty je absolvování kurzu. V jeho průběhu budou frekventanti podrobně seznámeni s metodikou. Společně s lektorkami se zaměří na možné způsoby zprostředkování probíraných témat. Předpokladem pro absolvování kurzu je vzdělání zájemce v pomáhajících profesích.

Spontánní a formální učení

Základem programu PAMIS je vedení klienta od neuvědomovaného čili spontánního způsobu učení ke způsobu učení zcela vědomému, tzv. formálnímu. V průběhu dlouholeté reedukační praxe s klienty, především s problémy s pozorností a pamětí, jsme si totiž začaly uvědomovat, že většina z nich vůbec netuší, proč je dobré paměť a pozornost trénovat, z jakého důvodu je pro ně samotné efektivní porozumět tomu, proč určitá cvičení podstupují, a že zlepšení v oblasti soustředění a paměti je pro ně důležité nejen pro školní vyučování, k němuž jsou již často po příchodu do poradenského zařízení demotivováni, ale zejména pro jejich každodenní život.

Konkrétně u dětí jsme velmi často konfrontovány s tím, že třeba již dlouhou dobu před prvním setkáním s námi pracují s různými materiály na stimulaci pozornosti. Pokud se jich však zeptáte, proč tyto úkoly plní a co jim může práce přinést, jsou často bezradné. Překvapivě i děti, které si problém se soustředěním uvědomují i vlivem vnějšího hodnocení (kdy jsou rodiči a učiteli vyzývány ke zvýšení pozornosti), nejsou často schopny pojmenovat obsah tohoto slova. V praxi se často setkáváme s neurčitým pojmenováním či opisem pojmu pozornost, například „to je to, co neumím“, „to je to, když mě nic neruší“ apod. Pokud jdete dále a snažíte se s dětmi slovo pozornost definovat, často docházíte k překvapivým zjištěním, třeba „tak to umím, když si hraji s legem“, „umím se soustředit na hraní PC her“, „jsem koncentrovaný při hraní fotbalu / sledování televize / při zpívání / kreslení“ apod. Činnosti, kdy se dítě umí soustředit, jsou často zároveň devalvovány. Rodiče si často stěžují, že se dítě umí soustředit na předmět zájmu (například lego), ale není se schopno koncentrovat na domácí úkol. Stížnosti jako „pozoruje brouka místo toho, aby vypočetl příklad“ nejsou ojedinělé.

Výsledky klientů po absolvovaných reedukacích a intervencích byly mnohem efektivnější, když byl jejich tzv. spontánní trénink oslabených funkcí doplněn prvky plánovitého uvědomělého objasňování souvislostí mezi dílčími cvičeními a funkcemi paměti a pozornosti. Promyšlená reedukace totiž klientovi využitím formalizací umožňuje najít logické vztahy v poznání, k čemu je dobré oslabené funkce stimulovat. Popisované zjištění koresponduje se zákonitostmi spontánního a formálního učení (Lave, 1988; Vygotskij, 1970; Piaget, 1997). Jinými slovy, jestliže něčemu rozumíme, znamená to, že nám to dává smysl a jsme schopni osvojenou informaci, činnost apod. smysluplně používat.

Východiska programu PAMIS

Cílem programu PAMIS je zvýšení pozornosti a paměti prostřednictvím zprostředkování a schopnosti klienta uvědomit si, jak vytyčeného cíle dosáhnout a hlavně proč se mu vyplatí tohoto cíle dosáhnout, jak z něj může profitovat. Mezi východiska programu, která částečně rozebereme, patří:

spontánní a formální učení,

kognitivní edukace,

Feuersteinova teorie zprostředkování,

sebereflexe klientů,

práce s příběhem.

Spontánní (zkušenostní) učení souvisí s neustálou snahou našeho mozku nacházet v předkládaných informacích, objektech a situacích smysl a význam. Piaget proces učení vysvětluje jako základní mechanismus permanentní adaptace organismu na prostředí, které probíhá jako střídání tzv. asimilace a akomodace , mezi nimiž se vytváří soustavně narušovaná a vyrovnávaná dynamická rovnováha (Piaget, Inhelederová 1997). Jakmile nový poznatek nelze zahrnout do stávajícího kognitivního schématu, nastává tzv. kognitivní zlom, například v podobě snahy problém odstranit. Prostřednictvím akomodace své schéma změníme vlivem nové zkušenosti, objevíme potřebné řešení a docílíme potřebné ekvilibrace (rovnováhy). Protože jsou zkušenosti individuální, proto i asimilační, tj. kognitivní, poznávací schémata bývají subjektivní.

Východiskem ke strukturování prezentovaného programu se stalo využití posunu klienta od spontánního učení k formálnímu. Vycházíme ze skutečnosti, že spontánní učení je sice nezbytné pro získání určité základní informace, kterou někteří klienti jiným způsobem než rutinou pojímají obtížněji, ovšem zprostředkované učení určitému pojmu představuje základní předpoklad v dalším vývoji klienta a v rozvoji jeho myšlení. Z druhé strany je základní osvojení určitých pojmů a informací nezbytné pro následné operování s pojmy při učení zprostředkovaném a jinak než intenzivním procvičováním a vytvářením algoritmů k němu s klientem nedospějeme. Proto se v programu PAMIS setkáváme s oběma formami vedení klienta. Jedná se nám tedy o to, aby uživatelé programu postupně získávali schopnost konstruovat a rekonstruovat poznatky o fungování jejich pozornosti a paměti. Chceme je naučit hledat a nalézat objektivní a subjektivní smysl vědění o tom, jaká specifika lidská pozornost a paměť má. Na základě praxe jsme zjistily, že jedině tak mohou lépe pochopit, proč je pro ně dobré pokusit se svůj vlastní konstrukt paměti a pozornost posilovat, trénovat. Teprve tehdy si postupně a na základě vlastního úsilí (vnitřní motivace) dokážou osvojovat takové postupy, které budou kompenzovat jejich aktuální nedostatky. Proto slouží pojetí a obsah celého programu kromě posílení funkcí pozornosti a paměti v zásadě k tomu, aby si jeho účastníci uvědomovali i vlastní kognitivní funkce v procesu řešení problému.

V procesu kognitivní edukace coby dalšího z východisek programu PAMIS dochází k záměrně organizovaným situacím, činnostem, aktivitám aj., které směřují ke zvyšování úrovně existujících kognitivních funkcí účastníka programu. Kognitivní edukace zvyšuje předpoklady mj. k posílení vnitřní motivace člověka. Kognitivní edukaci, ovšem ve volnějším pojetí, můžeme v souladu s Feuersteinem vnímat jako zprostředkování určitých vědomostí, dovedností či činností klientovi, který přitom využívá strukturálně modifikované poznání (srovnej Feuerstein, 2008). Vlastní zprostředkování pak Feuerstein (1980) definuje jako pomoc nabízející dítěti (klientovi) prostřednictvím zacvičeného pedagoga (v našem případě pak vyškoleného pracovníka), aby se prostřednictvím kognitivních nástrojů naučil řešit problémy. Podle Feuersteina (2008) může zprostředkování vést ke zvýšení mentální kapacity jedince. Zprostředkování orientované na vývoj kognitivních funkcí se stává onou kognitivní edukací, o níž jsme se zmiňovaly. Musí být ovšem zaměřeno na systematické vzdělávání klienta tak, aby se naučil zpracovávat a reagovat na požadavky obsažené v kognitivních funkcích, tj. nejen v paměti a pozornosti, o které nám šlo v první řadě, ale i ve vnímání, posuzování, jazyku, znázornění a v představách. V programu PAMIS proto vycházíme mimo jiné i ze sebereflexe klientů, tedy z hledání toho, co je samotné v procesu myšlení posunuje, co jim pomáhá, jaké rezervy mohou využít, jaké strategie jsou pro ně vhodné. Učíme je myslet, zvyšovat jejich pozornost, rozvíjet volní vlastnosti a paměť, ale zároveň relaxovat a cíleně odpočívat. Snažíme se o posílení jejich vnitřní motivace, kterou považujeme v procesu učení a změny za významný faktor. Naším hlavním cílem je, aby klienti, ať už jsou to děti, či dospělí, byli spokojeni sami se sebou, uvědomovali si svůj vnitřní potenciál a dále ho rozvíjeli. Proto by měl účastník programu (obzvláště dospělý klient ) v duchu výše uvedených východisek v průběhu zprostředkování jednotlivých témat dokázat:

rozhodnout se, jak překonávat překážky (obtíže), které mu každé probírané téma přináší,

prožít pozitivně nebo negativně důsledky svých rozhodnutí,

získat osobní zkušenosti s tím, zda a která rozhodnutí v souvislosti s osvojováním technik a strategií k posilování koncentrace a paměti jsou pro něj funkční, a která nikoliv,

rozhodnout se, zda se mu vyplatí zprostředkované strategie využívat uvědoměle i nadále po ukončení programu.

Obsah a struktura programu PAMIS

Program PAMIS je určen pro děti mezi devátým a desátým rokem věku. Modifikovaly jsme ho i k využití pro teenagery, adolescenty i dospělé jedince s neomezenou horní věkovou hranicí. Je tvořen částí A a B s tím, že část B je společná pro všechny věkové kategorie. Část A je výkladová a považujeme ji za odrazový můstek pro zprostředkování obsahu probíraných témat v jednotlivých lekcích. Probíraných témat je dvanáct a všechna souvisejí s cílem programu - pokusit se dosáhnout vědomého uvažování klienta o probírané problematice. Probíraná témata jsou následující:

seznam, prozkoumání, sebehodnocení,

motivace vnější, vnitřní,

vůle, snaha, překonávání překážek, stanovení cíle,

pozornost, prozkoumání pozornosti,

paměť, prozkoumání paměti - krátkodobá a dlouhodobá paměť,

zaměřenost pozornosti, propojenost s pamětí,

rozdělování a přenášení pozornosti,

stálost a intenzita pozornosti,

strategie ke zvýšení kvality pozornosti a paměti,

odpočinek a trénink,

přehlednost, pečlivost, kontrola, přesnost, pracovní tempo,

plán, učební režim.

Každá z lekcí má jednotnou strukturu. Začíná stanoveným cílem, uvedením probíraných klíčových slov, pokračuje komentářem k lekci a motivačním příběhem odlišným pro věkovou kategorii dětí a dospělých. Následují otázky k promyšlení a diskusi a úkoly a aktivity. V rámci úkolů a aktivit je klient veden k tomu, aby si byl vědomý jednotlivých segmentů ovlivňujících kvalitní soustředěnost a paměť člověka, a to včetně relaxace a odpočinku. Osvojuje si průběžně základní postupy a techniky k jejich stimulaci. Ke každé lekci existuje metodika, která dospělému umožní lépe se zorientovat v probíraném tématu. Dodá mu jistotu při práci s materiálem a poskytne konkrétní příklady, jak klienta programem vést. Pomůže mu lépe si promyslet postup práce a obsahuje určité záchytné příklady s možností zprostředkování.

Jaký časový úsek bude věnován u jednotlivých klientů každému z témat, záleží na potřebách konkrétního klienta, s kterým bude pracováno. Je tedy možné, že někdo díl A probere za dvanáct týdnů, dalšímu se absolvování této části programu protáhne na delší dobu. To se týká především klientů se speciálními vzdělávacími potřebami a středně těžkými až těžkými poruchami chování, učení, s lehkou mentální retardací, dále dospělých klientů s neurologickými problémy aj.

V díle B je pak cvičení částečně rutinního typu zaměřené zejména na posilování paměti a pozornosti. Při plnění jednotlivých úkolů však logicky dochází k posilování i ostatních kognitivních funkcí. Cvičení mají stoupající náročnost a jsou rozčleněna do dvanácti lekcí, přitom každá lekce je určena k týdennímu procvičování.

PAMIS je možné používat jak individuálně, tak skupinově. Podstatné je, aby byl zprostředkovatel programu (proškolený lektor) schopen pracovat s klientem či klienty opravdu záměrně. Cílem je zprostředkovávat probírané významy klíčových témat co nejpregnantněji a při stimulaci dosahovat skutečné vzájemnosti a pocitu rozvoje intelektuální kompetence . Program je koncipován jako interakce mezi klientem a provázejícím. Při práci s ním si musí každý lektor uvědomit, obzvláště pracuje-li s dětmi, že se svou sebereflexí podílí na úspěšnosti celého programu. Pokud klientovi sdělujete svou zpětnou vazbu a dáváte mu nahlédnout do strategií, které používáte, můžete se vzájemně obohacovat.

Zkušenost nás vede ke sdělování nejen toho, co se nám daří, ale i toho, kde si uvědomujeme své rezervy. Přiznat tedy, že každý z nás by občas raději pozoroval brouka, než se pustil do práce, je přirozenější a oboustranně obohacující. Cílem našeho programu není dosáhnout dokonalosti, ale zkusit se skrze zkušenost, porozumění pojmům a vzájemnou interakci posunout vpřed. Aktuálně je program ověřován a na základě získané zpětné vazby dojde k jeho případné úpravě. Program bude prezentován na konferenci DYSKORUNKA 2016.

ZDROJE

FEUERSTEIN, R. Instrumental Enrichment: An Intervention Program for Cognitive Modifiability. Baltimore, MD: University Park Press, 1980.

FEUERSTEIN, R. Conductive Education and Structural Cognitive Modifiability. Recent Advances in Conductive Education, 2008. 7(1), s. 5-8.

LAVE, J. Cognition in Practice. Cambridge, UK: Cambridge University, 1988.

PIAGET, J. a B. INHELEDEROVÁ. Psychologie dítěte. Praha: Portál, 1997.

VYGOTSKIJ, J. S. Myšlení a řeč. Praha: SPN, 1970.