Přínosy dechových cvičení (nejen) jako součást logopedické prevence

Vývoj řeči se ukončuje sedmým rokem života. Téměř polovina dětí prvních tříd však stále ještě trpí tzv. dyslálií, také nazývanou patlavostí, tedy vyslovují vadně či nesprávně jednu nebo více hlásek. Dyslálie je nejrozšířenější skupinou, vedle ní se objevují ještě další řečové vady, jejichž procento výskytu je ale pro potřeby tohoto článku zanedbatelné. Riziko vysokého výskytu dyslálie v prvních třídách spočívá v následných problémech s osvojováním si dovedností, jako jsou čtení a psaní. Účelem předškolní docházky by pak měl být všeobecný rozvoj dítěte tak, aby přechod na osvojování si školních dovedností byl co možná nejhladší. Dětem, které již do školy nastoupily a nedaří se jim ještě všechny hlásky správně vyslovit, může s rozvojem pomoci pedagog nebo asistent pedagoga.

Náprava narušené komunikační schopnosti je samozřejmě v kompetenci logopedů, nicméně předcházet by jí měla tzv. předartikulační cvičení.¹⁾ O těch platí, že čím častěji jsou prováděna, tím lépe. Navíc jsou vhodná i pro děti, které žádnou řečovou vadou netrpí, protože i jim pomáhají ve zlepšení komunikačních dovedností. Jedna z výhod předartikulačních cvičení spočívá v tom, že je pro jejich snadnost může s dětmi provádět prakticky každý. Jsou jednoduchá a trvají krátkou dobu – několik málo minut. Těchto cvičení je celá řada. Článek se ale zabývá pouze jedním typem, a to dechovými cvičeními.

Dechová cvičení lze definovat jako soubor cviků, které slouží k optimalizaci respiračních návyků. Kromě toho, že je dýchání základním předpokladem života vůbec, plní řadu dalších důležitých funkcí:²⁾

Dech tedy ovlivňuje celou řadu fyzických i psychických mechanismů v lidském těle. V případě, že člověk nedýchá fyziologicky správně, může to negativně ovlivnit i další mechanismy v organismu, na které je dech vázán. Naproti tomu při správném fyziologickém dýchání je řada tělesných mechanismů ovlivňována pozitivně³⁾, což by měl být základní argument, proč se nácvikem správného dýchání vůbec zabývat.

Odborná literatura rozlišuje celkem čtyři typy dýchání. Při dýchání podklíčkovém⁴⁾ se vzduchem plní pouze svrchní část plic. Takové dýchání je nesprávné, únavné a škodlivé. Při dýchání hrudním,⁵⁾ na němž se podílí zejména mezižeberní svalstvo, se hrudní koš roztahuje do stran. Vzduch se ale nedostane do nejspodnější části plic. Dýchání brániční⁶⁾ spočívá v činnosti bránice a břišních svalů. Snížením bránice se stlačí břišní prostory, a tím vystoupí břišní stěna dopředu. Tento typ dýchání nacvičujeme u dětí nejen pro podporu správné výslovnosti⁷⁾, ale také obecně pro nácvik správného fyziologického dýchání.

Nesprávné držení těla negativně ovlivňuje funkci bránice a vice versa. Takové dýchání už označujeme za nefyziologické. Často se také setkáváme s hrudním dýcháním doprovázeným zvedáním ramen a vpadlým hrudníkem. Špatný způsob dýchání má negativní vliv na zásobování svalstva kyslíkem.

Na nesprávné dýchání nám poukážou také tyto projevy: záškuby břišního svalstva pod bránicí, velmi plytké dýchání, příliš tiché mluvení, násilné vytlačování zbylého vzduchu na konci dechového cyklu, případně v tuzemsku za nesprávné považujeme i mluvení při nádechu. Takové chybné dýchání se pak projeví i na tvorbě řeči.⁸⁾

Vztah dýchání a řeči lze ukázat i na chybném držení těla. Když šíje není vzpřímeně rovná a hlava je vsazena v týlu, je negativně ovlivněno držení jazyka, retního uzávěru, polykání, funkce hlasivek a držení zad. Pokud jsou záda v sedu často schoulená a zakulacená, ve stoji můžeme často pozorovat vpadlý kříž. Ochablé zádové a břišní svalstvo nemůže trup dostatečně podepřít. Pokud je pánev ve stoji i v sedu v nesprávné poloze – ve stoji je vychýlena směrem dopředu a v sedu se vychyluje dozadu –, jsou následkem toho opět kulatá záda a nevzpřímené držení hlavy.⁹⁾

Pokud dítě nesedí ať už při cvičení, čtení a psaní, či jiných činnostech rovně a hrbí se k desce stolu nebo k zemi (při sedu na zemi), nepříznivě to působí nejen na správný vývoj páteře (vzniká skolióza), ale zkracují se také svaly přední břišní stěny. Prostor v hrudníku i v břiše se zmenšuje, což nepříznivě působí na činnost břišních a hrudních orgánů.¹⁰⁾ Takové sezení dítěti může způsobovat vyšší únavu, a tudíž menší zájem o právě prováděné činnosti. Proto se domníváme, že je žádoucí u dětí při dechových cvičeních (potažmo všech aktivitách) držení těla hlídat.

Jak výše uvádíme, dýchací soustava se podílí i na řečových funkcích, proto je dobré ovládání dechu pro její tvorbu důležité. Když mluvíme, řídíme dýchání komplexním způsobem, který je trénován už od samého začátku života.¹¹⁾ Tvorba řeči závisí na součinnosti dechového, hlasového a artikulačního ústrojí.¹²⁾ Dech je sice reflexivní – nemůžeme se rozhodnout nedýchat, přesto jej ale můžeme do jisté míry vědomě ovlivňovat a trénovat. Fyziologické dýchání se totiž při řeči mění – při řeči se zkracuje nádech a výdech se prodlužuje. Mění se také objem vdechnutého vzduchu. Pro nás je ale podstatné, že se při řeči množství vdechnutého vzduchu i rytmus dýchání řídí zčásti vědomě,¹³⁾ a proto je vhodné jej cvičit.

Z výše uvedeného vyplývá, že zavedením dechových cvičení můžeme u dětí snižovat únavu a zvyšovat aktivitu, a tím podpořit zlepšení mluvních a motorických dovedností. Co nejlepší využívání kapacity plic se totiž rozhodujícím způsobem podílí na množství energie, kterou bude mít organismus k dispozici.¹⁴⁾ Únava nejen u dětí obecně snižuje efektivitu učení se. S tím také bezprostředně souvisí míra soustředění. Dechová cvičení mohou mít pozitivní vliv na zaměřování pozornosti, proto je vhodné je aplikovat nejen např. u dětí s ADHD, u dětí s mentálním postižením, ale také u dětí neklidných a přirozeně živějších.¹⁵⁾

Když si uvědomíme, co všechno dech v našem těle ovlivňuje, můžeme si být téměř jisti, že nesprávné dýchání se pravděpodobně podílí na řadě našich zdravotních i psychických problémů. Kromě toho je dech také diagnostickým nástrojem. Dýchání samo o sobě působí jako zdroj určitých pocitů a naopak emocionální stavy mění rytmus i hloubku dýchání. Při stresu se např. dýchání stává mělkým s převažujícím svrchním typem dýchání, což následně způsobuje zapojení svalů v oblasti krku, šíje a ramen do dýchání, a tím se zvyšuje jejich napětí.¹⁶⁾ Případná bolest je pak zdrojem dalších nepříjemných pocitů. Optimálním dýcháním lze lépe dosáhnout relaxace, a tudíž i účinněji kontrolovat úzkost a svalové napětí.¹⁷⁾

Děti, které nepoužívají nosní dýchání, přestože nemají žádné problémy organického původu nebo nějaký druh alergie, musejí funkci nosu posilovat. Dýchání nosem má dobrý vliv na napětí celého těla a správnou funkci bránice.¹⁸⁾

Dech pod vědomou kontrolou, alespoň v některých chvílích, má bezprostřední účinek na zdraví a celkovou pohodu člověka. Trvalá změna průběhu dechové vlny však není záležitostí jednorázového vědomého rozhodnutí ani prací na několik okamžiků. Nejčastěji se doporučuje trvání osmi týdnů, kdy se již dosahuje měřitelných kladných výsledků.¹⁹⁾

V minulém roce jsme provedli kvaziexperiment na třech devítičlenných skupinách dětí ve věku pět až šest let. První experimentální skupina zahrnovala děti s různě narušenou komunikační schopností primárně nebo sekundárně (v rámci jiného postižení, např. lehké mentální retardace). Druhá experimentální skupina zahrnovala intaktní děti a třetí skupina byla kontrolní, rovněž složená z dětí intaktních, u ní experiment neprobíhal. Sloužila k prokázání, že za případný posun nebude moci přirozený růst a zrání dětí. Experiment spočíval v aplikaci dechových cvičení patnáct minut denně pět dní v týdnu v rámci mateřské školy. Před experimentem a po něm byly všechny tři skupiny stejným způsobem otestovány. Výsledky deskriptivní analýzy pretestu a posttestu prokazatelně ukázaly u všech dětí v experimentálních skupinách pozitivní posun, u druhé experimentální skupiny byl prokázán posun navíc oproti skupině kontrolní.²⁰⁾

V průběhu experimentu se ukázalo, že děti se na dechová cvičení těší a že je baví. Všechny se dokázaly naučit bráničnímu dýchání. Je potřeba si ovšem říci, že osm týdnů stačilo k naučení se dechovým cvičením, nikoliv však k automatizaci. Experiment ukázal, že byť trváním krátké, ale časté a pravidelné cvičení má smysl. Pro trvalejší efekt je ovšem důležité ve cvičeních vytrvat. Zásada krátkého, častého a pravidelného cvičení se pak týká všech typů předartikulačních cvičení. Pokud cvičení provádíme poctivě, za čas se pozitivní výsledky dostaví.

Práce s dechem obecně může pro začátek spočívat ve zpomalení dýchání, ovlivnění dechové vlny ve smyslu převahy břišního typu dýchání, prodloužení výdechového proudu a celkové snahy o navýšení dechové kapacity.²¹⁾ Následně můžeme doplnit práci s dechovou ekonomií obecně nebo při řeči. Nicméně úplně prvním úkolem při nácviku správného dýchání je naučit děti, kam a jak se správně nadechovat.²²⁾

Nejprve děti učíme nadechnout se nosem do břicha. Nácvik bráničního dýchání můžeme provádět vsedě ve školních lavicích, kdy je třeba kontrolovat správný sed, i v leže, kdy je vhodné použít podložku. Předškolním dětem lze doporučit spíše polohu vleže. Toto cvičení můžeme provádět i vstoje. Před zahájením cvičení se ujistíme, že žádné z dětí nemá rýmu či jiné onemocnění dýchacích cest a že místnost je dobře větraná. Při vedení cvičení jsme důslední, snažíme se motivovat, avšak na děti nenaléháme. Vysvětlujeme, názorně předvedeme, radujeme se z úspěchu a chválíme, i když se dětem třeba na první pokus něco nepovede.

Cvičení zahajujeme názornou ukázkou. Při sezení na židli sedíme úplně vzadu tak, aby se záda opírala o opěradlo židle. Nohy máme volně, mírně od sebe, ideální je, když se zároveň dotýkají země. V žádném případě však nohy nekřížíme. V poloze vleže na zádech jsou nohy natažené nebo mírně pokrčené. Provádíme hluboký nádech nosem a pokoušíme se nadechnout do dutiny břišní. Pro děti je motivační, když si na místo nádechu mohou položit ruku a nádech tak lépe kontrolovat. Při správném provedení by se břišní stěna měla mírně vyklenout dopředu. V této pozici několik vteřin setrváme, než ústy vydechneme. Cvičení párkrát zopakujeme.

Každé dítě v tomto cvičení neuspěje napoprvé. Naše zkušenosti z experimentu ale ukázaly, že i děti s mentálním postižením nakonec po pár dnech nácviku dokázaly cvičení provést správným způsobem. Vždy je třeba dbát na individuální možnosti a schopnosti každého dítěte. Při kontrole správného provedení si všímáme dětí, které se prohnou v zádech a „vyboulí tak bříško“, avšak bez nádechu do něj. Tyto děti je třeba vhodným způsobem korigovat. Obdobně postupujeme při nácviku břišního dýchání vstoje.

Až všechny děti zvládnou správným způsobem brániční nádech, pokoušíme se při výdechu ústy prodlužovat výdechový proud. Můžeme k tomu použít některou hlásku např. [u]. Menší děti můžeme ve skupině motivovat hrou na sovu nebo na mašinu vlaku. Posilováním bráničního dýchání zvětšujeme kapacitu nádechu a společně s prodlužováním výdechového proudu posilujeme i jeho sílu a tím ovlivňujeme i celkovou dechovou ekonomii. Existuje řada dechových cvičení a nejrůznějších pomůcek a hraček, které lze do práce s dechem zapojit.

Kromě výše uvedených slibují dechová cvičení ještě další přínosy. Nejčastěji nesprávně vyslovovanými hláskami (dyslálie) jsou poslední utvářející se hlásky – sykavky obou řad [s, c, z, š, č, ž] a také [r] a [ř].²³⁾ Právě tvorba těchto hlásek ale vyžaduje největší spotřebu vzduchu, proto je třeba dostatečně silný a správně vedený výdechový proud. Neovládá-li dítě výdechový proud dostatečně, pravděpodobně nedokáže tyto hlásky správně vyslovit samostatně nebo v různých složitých koartikulačních celcích. Nedokáže-li dítě hlásky správně vyslovit, pravděpodobně je nedokáže ani správně zapsat. Proto bychom takové situaci měli zkusit předcházet prevencí.

Při správné, časté a dlouhodobě prováděné aplikaci dechových cvičení zacílené na:

to celé ve spojení s aplikací dalších předartikulačních cvičení, dochází pravděpodobně k pozitivnímu ovlivňování dechové ekonomie při řeči.²⁴⁾

Proč byste dechová cvičení měli zařadit do svého každodenního programu: Nosní dýchání má vliv na správnou funkci bránice. Brániční dýchání je důležité pro kvalitní hlasový projev. Dostatečná síla a směr výdechového proudu jsou důležité pro správné proslovení jednotlivých hlásek a v souvislosti s artikulací i pro vyslovování jednotlivých koartikulačních celků. Dostatečná délka výdechového proudu je důležitá pro snazší práci s dechem při promlouvání a kultivuje řečnický projev. Navíc jsou dechová cvičení velice jednoduchá a trvají jen pár minut. Na základě výše uvedeného můžeme konstatovat, že správně prováděná dechová cvičení jsou přínosná nejen pro řeč, ale i pro další fyzické a psychické procesy v našem těle. Jsou vhodná jak pro děti s vadami řeči, tak pro děti intaktní. O pozitivní účinky nebude ochuzen ale ani pedagog, který se s dětmi rozhodne do pravidelných dechových cvičení pustit.