Primární prevence není věda!

Vydáno:

Primární prevence skutečně není věda: Stačí vám jen odhodlání, chuť a vůle něco změnit. A my vám můžeme dát recept, jak na to. V Kladně celkem tři roky fungovala služba Aktivní detekce ohrožení dětí v prvních třídách. V současné době je realizace služby odpilotována, je zpracována metodika práce a náš koncept pojetí primární prevence rádi předáme dalším organizacím, institucím, školám či odborníkům k uplatnění v praxi.

 

Primární prevence není věda!
Bc.
Tereza
Bělohradská,
odborný pracovník Centra pro rodinu Vega, garant projektu Aktivní detekce, speciální pedagog na střední odborné škole
Co je to vlastně primární prevence? Primární prevence se snaží předcházet problémům, je to fáze řešení obtíží, která by měla fungovat před sekundárními službami, jako jsou např. pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra, střediska výchovné péče, manželské a rodinné poradny, sociálně aktivizační služby, občanské poradny, právní služby atd. V primární prevenci se snažíme problémům předcházet, případně je zachytit na samém počátku tak, aby nevyklíčily ve větší, které pak samozřejmě vyžadují více času a úsilí k vyřešení. Hranice mezi primární prevencí a službami sekundárního charakteru je velmi tenká a nedá se přesně určit či definovat, kde jedno začíná a druhé končí, oba typy služeb se často prolínají a v některých bodech střetávají.
V našem konceptu pojetí primární prevence jsme se v projektu Aktivní detekce zaměřili na rodiny s dětmi v prvních třídách základních škol. První třídy vnímáme jako zlomové, rodina zažívá mnoho nových situací, v tomto období se často velmi mění její zvyklosti a režim, pro některé rodiny může nástup do první třídy znamenat nejen všechno, co je krásné a veselé, ale také obtížnou situaci, se kterou není jednoduché se "poprat", a to obzvlášť, když se objeví ještě další, jiné obtíže, se školou nesouvisející. Povinnost základního vzdělávání nám navíc zaručuje, že do první třídy nastoupí každé dítě, a systém tak má možnost setkat se s každou rodinou a v případě potřeby jí pomoci.
Ve spolupráci s nejrůznějšími odborníky - psychology, pediatry, sociálními pracovníky, pracovníky primární prevence, speciálními pedagogy a dalšími - jsme vytvořili nástroj, který nám pomáhá detekovat jakkoliv ohrožené dítě, tedy dítě, které může "něco kolem něj" ať už dlouhodobě, či krátkodobě negativně ovlivnit. Tento nástroj používá třídní učitel vždy jednou měsíčně. Jde o tabulku s údaji, které nám pomohou zjistit, zda se dítě v nějakém ohrožení nemůže ocitat. Jedná se zhruba o dvě minuty práce měsíčně, ale díky těmto dvěma minutám stráveným nad konkrétním dítětem se nám daří včas odhalovat klíčící problémy nejen u dítěte, ale také v rodině (neboť i problém rodičů dítě více či méně ovlivňuje), jíž je následně můžeme pomoci zavčas začít řešit.
Dle naší odzkoušené metodiky se pedagog po vyplnění detekčního nástroje scházel alespoň jednou měsíčně s tzv. koordinátorem služby a ten s pedagogem situaci kolem dětí a dění ve třídě konzultoval. Pokud byl objeven nějaký problém, bylo možné jej řešit s odbornými pracovníky našeho týmu. Konzultace mohla probíhat v mnoha variantách, obecně se jí účastnili pedagog, rodič nebo zákonný zástupce dítěte, případně výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog či školní metodik prevence; vždy záleželo na individuálních potřebách rodiny a pedagogů. Konzultace obvykle probíhaly na půdě školy. Často se stávalo, že bylo potřeba problém nejprve rozklíčovat a určit si směr, kterým se při řešení obtíží vydat. Dítě se např. jevilo jako agresivní, jádrem problému ale nebyla agresivita dítěte, nýbrž to, co v něm agresivní chování vzbuzovalo, co se s ním dělo, kvůli čemu takto reagovalo... Zainteresovaným osobám byly poskytnuty rady a doporučení, jak postupovat. Pokud byla intervence pro řešení problému nedostačující, pak jsme předávali kontakty na další organizace, instituce a odborníky včetně informací o čekacích lhůtách, případných cenách a dalších specifikách služeb tak, aby si
klient
mohl návazné služby zcela sám vybrat a problém mohl dále (dlouhodobě) řešit.
Pedagogům zapojeným do projektu byly kromě odborné podpory nabízeny akreditované workshopy či supervize a podíleli se na spoluvytváření metodiky a souvisejících materiálů. V posledním školním roce jsme měli v projektu zapojených zhruba 600 dětí a detekovali jsme 95 z nich jako "něčím ohrožené". Projekt se osvědčil jako potřebný a úspěšný, mající smysl, zapojení pedagogové nám dávali velmi pozitivní zpětnou vazbu.
Pilotování projektu bylo financováno z prostředků Nadace Sirius. Již od začátku bylo naším cílem vymyslet, jak se co nejefektivněji primární prevenci ve školách věnovat, dále samotný projekt vyzkoušet, realizovat, pozměnit dle připomínek a návrhů všech zapojených - odborníků, pedagogů -, zkrátka kompletně jej odpilotovat, a v případě, že bude projekt úspěšný, jej předat dál - školám, poradnám, městu nebo jiným institucím či organizacím, ideálně, pokud budeme ambiciózní, do samotného státního systému.
Projekt je v současné době ukončený a pracujeme na možnostech jeho využití. Snažíme se ho předat k další, dlouhodobě udržitelné realizaci. Naší prací je zaškolení všech pracovníků, jejich metodická podpora a veškerý servis, který by mohl být potřeba.
Rádi vám poskytneme podrobnější informace včetně metodiky popsaného projektu. Zajímavou publikací by pro vás mohl být i
Průvodce profesemi, institucemi a službami věnujícími se péči o rodiny a děti
, který poskytuje ucelené informace o různých odborných službách a seznamuje se specializovanými profesemi a institucemi. Na webových stránkách Obecně prospěšné společnosti Sirius www.opssirius.cz se můžete seznámit s našimi dalšími aktivitami.
Zaujal vás náš projekt? Chcete vědět více? Máte chuť se zapojit? Pojďme společně ulehčit dětem a rodinám vstup do první třídy. Neváhejte a napište nám! Vašim dotazům se budeme rádi věnovat, kontaktovat nás můžete na e-mailové adrese tereza.belohradska@opssirius.cz.