Prevence onemocnění ve škole

Zvláště v chladných měsících roku, kdy se uzavřené prostory málo větrají, je riziko nákazy největší. V této době se virům obecně daří, protože chladné, vlhké počasí je pro ně ideálním prostředím. Předpokládali bychom, že když začne mrznout, máme vyhráno, protože zmrznou i částečky virů. Jenže to bychom se nesměli před mrazem schovávat do . Ukázalo se to i letos, kdy byl leden jedním z nejchladnějších v posledních dekádách, a chřipková epidemie přesto udeřila právě v této době, a to velmi intenzivně. K tomu se v kolektivech rozšířily infekce respiračními viry a výsledkem byla extrémní nemocnost, která vedla až k uzavírání některých škol. Naskýtá se otázka, co můžeme udělat, abychom se podobných situací vyvarovali.

Titulek této části textu zní jako krásná myšlenka, ale jak ji realizovat? Vezmeme-li v úvahu, že imunologové tvrdí, že dítěti po prodělané nemoci trvá minimálně , než se jeho imunitní systém dítěte "restartuje" na původní výkonnost, znamená to, že by mělo zůstat patřičně dlouhou dobu v rekonvalescenci. Zameškalo by ale tolik učiva, že návrat do školy by byl mnohdy velmi obtížný. Pro rodiče navíc vyvstává problém, kdo bude po dobu domácí léčby dítě hlídat. V praxi tedy dítě často přichází do školy dříve, sice vyléčené, ale po všech stránkách oslabené.

Určitým řešením pro takové dítě by mohl být individuální přístup s kratším pobytem v kolektivu. Dobrý efekt má také podávání a podpůrných prostředků (možností je dnes celá řada, některé medikamenty jsou vázány na lékařský předpis, jiné jsou dostupné v lékárně v režimu volně prodejných výživových doplňků). Můžeme ale učinit více a věnovat se dětí a potažmo i výkonnosti jejich imunitního systému již v předškolním věku. Bude však třeba se zamyslet nad zažitými zvyklostmi a nad správností některých rad a postupů.

Ve školkách například bývá zvykem či doporučením nevycházet s dětmi ven, když venkovní teplota klesne pod -5 °C. V době, kdy je budov, zůstávají děti ve třídě, aby se venku nenachladily. Stále totiž není mezi laiky překonána představa, že virózu dítě dostává z nachlazení. A tak se v uzavřené, minimálně větrané místnosti (aby nedocházelo k unikům tepla) děti i učitelé vesele "promořují". V případě smogové situace je jistě na zvážení, co je aktuálně horší, zda polétavý prach, nebo kapénky virových částic. Smogová situace ale netrvá celou zimu.

Co dále může pomoci, je dobrá fyzická kondice dětí, tedy otužování a pravidelná fyzická aktivita. Tím nemyslím závodní sport. Právě naopak, protože časné zapojení dětí do drilu tréninkových programů závodních sportovců nic dobrého nepřináší, ze zdravotního hlediska může dětem ublížit. Běžné ale pomáhají rozvoji jak pohybových dovedností, tak správného držení těla a ve svém důsledku mají kladný vliv i na dobře fungující obranyschopnost organismu.

Už v roce 1946, kdy se asi poprvé v odborných kruzích řešila otázka povinné docházky do předškolního zařízení, upozorňovali lékaři mimo jiné na škodlivost omezení pohybu a převážné sezení malých dětí ve školce. Dnes se vypracovávají směrnice, jak učit ve školkách dítě správně sedět, aby si nekřivilo záda. Skutečná pomoc k vývoji optimálního držení těla a pevného zádového svalstva však tkví v tom, aby a co nejvíce chodilo a běhalo. Právě kvůli omezení přirozeného pohybu stůně populace všech obyvatel rozvinutých zemí. Kolik z nás chodí pěšky do práce, kolik dětí chodí pěšky denně do školy a do školky? Nárazové sportovní aktivity pravidelného pohybu nezachrání. Každý nemá vlohy pro sport a každého sportování nebaví.

Onemocnění běžná v dětských kolektivech - anginy, střevní infekce, ale i takové nemoci, jako je mononukleóza - se vyznačují dny až týdny trvajícím nechutenstvím, únavností, častými bolestmi hlavy. To bychom měli respektovat jak v rodině, tak při školní výuce a přistupovat k dítěti individuálně. Zůstává však otázkou, A na to neexistuje obecná odpověď. Vždy záleží na vnímání nemoci jedincem a také na vyjádření lékaře. Vyvstává problém odlišit děti, které potíže zveličují a využívají je k získání úlev.

Ani pro lékaře není jednoduché posoudit komplexně zdraví dítěte, protože prostě objektivizovat nelze. Nezřídka se setkáváme s dětmi, které pro časté stonání a následnou únavu nechodí dlouhé týdny do školy, a jakmile se vrátí do školních lavic, je jim znovu špatně, přidají se bolesti břicha a hlavy, kvůli kterým dítě znovu získá nemocného, kruh se uzavře a velmi těžko se z něj hledá cesta ven. Bývá pak potřeba spolupráce školy, rodiny, praktického lékaře a psychologa, aby se našla rozumná cesta, jak kruh přerušit. I zde je prevencí dobrá tělesná kondice dítěte, dostatek spánku a případně vhodné podpůrné prostředky typu výživových doplňků a imunomodulačních léků.

Generace dnešních dospívajících má časté , způsobené jejím napřímením a blokovým postavením krčních obratlů. Normální, fyziologicky tvarovanou krční páteř dnes u teenagera nacházíme zřídka. Částečně jde o daň za akceleraci růstu, v důsledku které děti přerůstají rodiče, ale také za soustavné používání mobilních telefonů, bez kterých si život nedokážou představit. Děti jsou neustále skloněny nad svými Androidy a vychylují krční páteř obráceně proti fyziologickému zakřivení. Výsledkem je a bloky krční páteře.

Nikdy v minulosti nebyla porucha postavení krčních obratlů u dětí tak častá, jako je tomu dnes. je jednou z příčin , a tak je celá řada adolescentů pro bolesti hlavy vyšetřována. A protože bolesti hlavy mohou mít i jiné závažnější příčiny, je mnohdy třeba provést složitá a nákladná vyšetření k jejich vyloučení, často za hospitalizace, což je samozřejmě spojeno se školními absencemi. Přitom u většiny dětí je v takovém případě pomoc jednoduchá: pravidelné cvičení, ať už v rámci rehabilitace, nebo při udržování tělesné kondice. Málokterý dospívající však vydrží cvičit svůj nemocný krk déle než pár týdnů, takže recidivy bolestí jsou nasnadě.

Pravidelná pohybová aktivita není všelék. Na druhou stranu dnešní děti i přes všechny snahy odborníků a politiků mají zoufale . Hůře se pak vyrovnávají s jakoukoli zátěží ve svém životě, nemoci nevyjímaje. Je především na rodičích, aby dítě vedli ke zdravému životnímu stylu a pomohli mu zvládat stresová situace různého původu a vyvarovat se všech možných excesů a závislostí, které se v průběhu života objevují.