Prevence HIV na školách

Na úvod je nutné uvést základní informace o této problematice. HIV je virus, který napadá lidský organismus a po určité době poškozuje imunitní systém; AIDS je posledním stadiem vývoje HIV infekce a je souborem specifických onemocnění, která se kvůli snížené výkonnosti imunitního systému mohou rozvinout. HIV infekce se týká každého (HIV pozitivní osoby jsou jak mezi seniory, osobami bez přístřeší, osobami se zdravotním postižením, tak i mezi učiteli na školách, podnikateli nebo úředníky), ale infikovat HIV se lze pouze prostřednictvím nechráněného pohlavního styku, krevní cestou nebo přenosem matky na dítě především během porodu či kojení (tedy infikovaným spermatem, poševním sekretem, preejakulátem, krví a mateřským mlékem)³⁾. HIV infekce se dá léčit, ale ne vyléčit. Osoba infikovaná virem HIV může žít s tímto virem i několik desetiletí, avšak vše je závislé na včasné diagnostice a účincích léčby ( jestliže je osobě diagnostikována HIV pozitivita až po několika letech od infekce nebo neúčinkuje-li léčba, doba života s tímto virem se radikálně snižuje).

Prevence na škole může být realizována samotnými pedagogy (kteří prošli k tomu určeným vzděláváním) nebo prostřednictvím přizvaného odborníka, případně pracovníka organizace, která na tomto poli působí. Jednou z těchto organizací je i Česká společnost AIDS pomoc, z. s., jež má vyčleněného speciálního pracovníka, který nejenže předává základní informace o problematice HIV/AIDS, ale také prostřednictvím životního příběhu informuje žáky nebo studenty o rizicích přenosu, pohledu na život HIV pozitivní osoby, o vlastních zážitcích ve vztahu k pracovnímu, partnerskému nebo rodinnému životu (více informací můžete získat na www.hiv-prevence.cz).

Informace o dané problematice nemusejí být předávány speciálními aktivitami ve třídě nebo v rámci speciálních přednášek, ale také prostřednictvím zapojení do běžných předmětů; může se jednat např. o cizí jazyk, zeměpis, matematiku.

ve třídě mohou být⁴⁾:

Více informací o jednotlivých metodách lze nalézt v (vydaného Českou společností, z. s., ve spolupráci s o. s. Prev-Centrem).

Mohli bychom si položit také otázku: Nejenže stigmatizace pramení z neznalosti, strachu z neznámého nebo mýtů, které jsou neustále přenášeny ve společnosti, ale žádná prevence, která má snížit počet nově infikovaných osob, není stoprocentně úspěšná a z tohoto důvodu mezi námi žijí a budou žít osoby s touto infekcí. Velmi důležité je si uvědomit, že zásadním mýtem kolujícím ve společnosti je, že Avšak realitou je, že existuje několik učitelek/učitelů, kuchařek/kuchařů, ředitelek/ředitelů škol, pracovnic/pracovníků v sociálních službách, kteří jsou HIV pozitivní a nikdy nebyli uživateli drog nebo prostitutkami či prostituty.

Zkuste se zamyslet sami nad následujícím: Představte si, že se o osobě z vašeho okolí dozvíte (buď osobně, nebo zprostředkovaně): a) že mu/jí byla zjištěna HIV pozitivita, b) že má onkologické onemocnění. Bezprostřední reakce na takovéto sdělení může být u každého různá. Zamyslete se nyní nad otázkami: Co vás nejprve napadlo o této osobě? Bylo vaše vnímání dané osoby v souvislosti se změnou jejího zdravotního stavu ve zmíněných dvou případech v něčem rozdílné? V čem?

V obou případech se jedná o závažná onemocnění, avšak pohledy společnosti na člověka HIV pozitivního či onkologicky nemocného se mohou značně lišit. V důsledku rozdílného vnímání těchto osob ve společnosti, které plyne ze zažitých mýtů, může vést ke stigmatizaci HIV pozitivních osob. Na základě neobjektivních faktů mohou být pak tyto osoby znevýhodňovány nebo izolovány v jednotlivých oblastech svého života (např. partnerský život, zaměstnání, zájmy).⁵⁾