Práva a povinnosti rodičů, dítěte a školy související s výchovným poradenstvím

Právními předpisy, ze kterých tato práva a povinnosti vyplývají, jsou zejména:

Úvodní situaci lze v dotazech přiblížit takto:

Základní práva a povinnosti rodičů jsou obsahem Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud (§ 858 občanského zákoníku).

Práva a povinnosti rodičů související se vzděláváním jsou zakotvena ve školském zákoně.

Jak je známo, dle § 21 odst. 2 školského zákona zákonní zástupci

V souladu s ustanoveními § 22 odst. 3 školského zákona jsou zákonní zástupci

Rodiče, se kterými škola (výchovný poradce) jedná, jsou samozřejmě rozdílní. K aktivnějšímu přístupu některých přispívá, že škola zdůrazní pomoc, kterou rodičům poskytne. V ostatních případech (nebo po vyčerpání první možnosti) většinou škola musí volit jinou cestu a informovat rodiče o možných negativních následcích jejich chování.

Z právního pohledu je důležité, jak jsou oba způsoby působení na rodiče předpisech (zákonech, vyhláškách).

Zdůraznění pomoci, kterou škola rodičům poskytne, je pokračováním práva rodičů (zákonní zástupci mají právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle školského zákona). Právo rodiče představuje pro školu povinnost – povinnost informovat rodiče o tom, že školská poradenská zařízení poskytují bezplatně standardní poradenské služby, a o tom, za jakých podmínek jsou speciálně pedagogické a psychologické služby poskytovány (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 72/2005 Sb., v platném znění).

V situacích, které jsou nastíněny úvodními otázkami, je jasné, že škola svou povinnost již (minimálně jednou) splnila a snaží se s rodiči jednat opakovaně. Přitom se může škola odvolat na (§ 22 odst. 3 školského zákona).

, kterou může škola rodičům poskytnout, bude s největší pravděpodobností spočívat v tom, že:

I při veškeré vstřícnosti školy však stále platí, že Výchovný poradce (nebo jiný zaměstnanec školy) nemůže žáka sám na vyšetření objednat, nebo s ním dokonce na vyšetření jít.

Z právních předpisů plyne, že i když škola rodičům návštěvu školského poradenského zařízení doporučí, r Proto škola nemá možnost sankcionovat rodiče, kteří s dítětem školské poradenské zařízení nenavštívili. Přechod od „pozitivního působení“ na rodiče k působení prostřednictvím sankcí není možný.

Jedinou cestou je cesta zprostředkovaná OSPOD. Škola oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (tj. OSPOD) skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozvědí (§ 10 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

K dětem charakterizovaným v § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí patří např. dítě, jehož rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti a tato skutečnost trvá po takovou dobu nebo je takové intenzity, že nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte nebo je anebo může být příčinou nepříznivého vývoje dítěte.

Jak bylo uvedeno výše, a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka, a změny v těchto údajích. K těmto údajům mohou patřit i údaje uvedené v doporučení školského poradenského zařízení.

Při jednání s rodiči je vhodné zdůraznit, že tyto informace škola neshromažďuje samoúčelně. Cílem zpracování těchto informací je uzpůsobit podmínky vzdělávání možnostem a potřebám žáka. Stejně tak je vhodné apelovat na rodiče a vysvětlit jim, že uvedené informace může škola získat pouze přímo od rodičů.

Avšak stejně jako v případě doporučení návštěvy školského poradenského zařízení, i v tomto případě přechod od „pozitivního působení“ na rodiče k působení prostřednictvím sankcí není možný. Škola splnění uvedené povinnosti nemůže vynutit právními nástroji, které by jí byly k dispozici na základě školského zákona. Jiný právní předpis (odlišný od školského zákona) rodičům (zpráva školského poradenského zařízení není určena škole, ale pouze zákonným zástupcům dítěte).

Uvedená právní úprava jistě není pro školu optimální a částečně ji mění navrhovaná novela školského zákona. Podle navrhované novely školského zákona se stanoví povinnost školského poradenského zařízení předat doporučení (formalizovaný výstup poradenských služeb) nejen zákonným zástupcům dítěte (žáka), ale také přímo škole.

Jak již bylo uvedeno, v některých případech mohou být rodiče motivováni k aktivnímu přístupu ke vzdělávání svých dětí hrozbou sankcí. Tyto sankce vyplývají zejména ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí, přestupkového zákona a trestního zákoníku. Ani jednu ze sankcí nemůže ukládat přímo škola.

Podle § 31 přestupkového zákona se

Skutková podstata trestného činu ohrožování výchovy dítěte je definována v § 201 trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se mimo jiné dopustí

Jakákoli fyzická osoba (např. i výchovný poradce) má povinnosti vyplývající ze skutkové podstaty neoznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku). Pokud se např. výchovný poradce při výkonu poradenské činnosti hodnověrným způsobem dozví, že rodiče se vůči dítěti chovali tak, že spáchali trestný čin uvedený v § 368 trestního zákoníku (např. těžké ublížení na zdraví, zneužití dítěte k výrobě pornografie), je povinen to oznámit Policii ČR nebo státnímu zástupci. V opačném případě spáchá trestný čin neoznámení trestného činu.¹⁾

Kromě výše uvedené oznamovací povinnosti, kterou má každá fyzická osoba, existuje speciální oznamovací povinnost školy podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Tato oznamovací povinnost již byla popsána v části věnované návštěvě školského poradenského zařízení.

Dítě má právo požádat o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv i školu nebo školské zařízení i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte (§ 8 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).

Pomoc, kterou může škola dítěti reálně poskytnout, je:

Možnosti školy působit na rodiče, aby v zájmu dítěte spolupracovali se školou a školským poradenským zařízením, jsou z právního hlediska velmi omezené. Působení na rodiče (vycházející ze zájmů dítěte) má svůj právní základ v podobě (informace o právu navštívit školské poradenské zařízení, o právu sdělit doporučení školského poradenského zařízení škole). Záleží však na škole, jak přesvědčivě a důsledně bude tuto svou povinnost plnit, neboť vůči rodičům nemůže použít sankce stanovené zákonem.

Podnětem k návštěvě školského poradenského zařízení nebo k řádnému plnění povinností rodiče může být i informování rodičů o tom, jakého přestupku nebo trestného činu se mohou dopustit, a o povinné oznamovací povinnosti jakékoli fyzické osoby a školy.

Dítě (žák) má právo školu nebo přímo OSPOD, a to i bez vědomí rodičů.

Navrhovaná novela školského zákona obsahuje úpravu přímé spolupráce školy, školského poradenského zařízení a OSPOD, která by mohla alespoň částečně překonat překážky ve vzdělávání žáka vzniklé v důsledku pasivity rodičů.