Podpůrná opatření pro dospívající s dyslexií

Eva Birznieceová (Riga, Lotyšsko) je členkou lotyšské organizace Pro Futuro Latvia, světového partnera Mezinárodní dyslektické asociace. Eva vyučuje angličtinu a má doktorát z teorie literatury.

Daniela Bonevaová (Ruse, Bulharsko) je zakladatelkou a prezidentkou Bulharské dyslektické asociace. Vystudovala filologii a elektroniku. V posledních deseti letech se ve své práci věnuje především podpoře dětí, dospívajících a dospělých s dyslexií, jejich rodinám a učitelům.

Binnur Küçükyildizová (Kocaeli, Turecko) pracuje jako poradenská pracovnice, je členkou výboru pro speciální pedagogiku v provincii Kocaeli. Nabízí poradenství rodinám, rodičům i dospělým. Jako dobrovolnice pracuje na pozici supervizora v nadaci pro matky a děti.

Tilly Mortimoreová (Bath Spa University, Velká Británie) odborná asistentka na univerzitě, specialistka na SPU/dyslexii, věnuje se výzkumu i publikační činnosti se zaměřením na dyslexii, pracovala s jedinci s dyslexií všech věkových kategorií, v prostředí škol i na pracovištích. Přednášela v řadě zemí Evropy, v Africe i v Indii. Na vysoké škole vede kurzy, v nichž se soustředí na SPU/dyslexii, nabízí poradenskou a konzultační činnost, organizuje semináře na téma dyslexie, gramotnost, narušené komunikační schopnosti, učební preference.

Erik Žovinec (Hlohovec, Slovenská republika) je speciální pedagog a dětský terapeut. Pracoval jako učitel a poradenský pracovník v CŠPP, PPP v Hlohovci. Více než deset let přednáší na UKF v Nitře. Věnuje se problematice dyslexie. Je spoluautorem středoškolského diagnostického testu Čí(S)TA - čtení starších a připravuje test na diagnostiku vysokoškoláků.

E. B.: Jak ukázal náš průzkum, povědomí o dyslexii je v Lotyšsku na poměrně nízké úrovni. Většina odborníků ví, že dyslexie existuje. Ovšem školský systém se je snaží přesvědčit, že na středních školách se žáci s dyslexií prakticky nevyskytují nebo jen v minimální míře. Oficiálně není evidován žádný žák s dyslexií na středních školách. To znamená, že pomoc těmto žákům je zcela minimální a velmi zjednodušená.

D. B.: Povědomí o dyslexii se mezi učiteli všech stupňů škol v posledních několika letech v Bulharsku celkem zlepšilo. Bohužel stále postrádáme kvalitní diagnostické postupy, takže mnozí žáci s dyslexií přicházejí na střední školy, aniž by se vědělo o jejich potřebách, a není jim tak poskytována adekvátní podpora.

B. K.: Výsledky průzkumu, který jsme realizovali v rámci projektu MODYSLEXIA, ukazují, že turečtí učitelé mají vcelku přiměřené teoretické znalosti o dyslexii. Nicméně většina z nich hovoří o nejistotě a nedostatečných zkušenostech s poskytováním vhodné podpory a přiměřených výukových materiálů i dalších pomůcek určených starším žákům s dyslexií. Ukazuje se, že současná legislativa neřeší dostatečně systém podpůrných opatření, učitelé nejsou přiměřeně vzděláváni a nemají možnost se žákům s dyslexií individuálně věnovat nad rámec běžné výuky. V současné době nemáme v Turecku žádné oficiální kurzy, které by připravovaly učitele na práci s žáky s dyslexií. Učitelé se vzdělávají sami, z vlastní iniciativy, hledají si informace v literatuře, případně navštěvují semináře a kurzy pořádané soukromými organizacemi.

T. M.: Informace o dyslexii (SPU) mají učitelé základních škol (žáci ve věku 5-11 let), středních škol (11-18 let) i univerzitní učitelé. V roce 2009 financovala britská vláda vzdělávání 4 000 učitelů, kteří byli všichni povinni informace dále šířit mezi své kolegy. Britská dyslektická asociace nabízí označení kvality „Dyslexii přátelská škola“, kterou mohou používat školy, jež prokázaly, že změnily své výukové postupy tak, aby byly co nejvíce přístupné žákům s dyslexií. Porozumění dyslexii (SPU) se zlepšuje, ale středoškolští učitelé stále nemají dostatečné znalosti, jak posilovat gramotnost svých žáků, případně jaké jsou jejich speciální vzdělávací potřeby související s dyslexií. Stále nás čeká dost práce.

E. Ž.: Pri analýze počtu stredoškolákov s dyslexiou sme narazili tento rok na zvláštny údaj. Dve tretiny integrovaných žiakov 9. ročníkov sa strácajú. S integráciou na stredných školách pokračuje iba 1/3. Čo sa stalo s ostatnými nie je jasné. Neverím, že ich problémy sú kompenzované u celej stratenej skupiny. Druhým smutným údajom je, že takmer všetci študujú na učňovkách. Tohto roku bolo evidovaných iba 130 gymnazistov s dyslexiou. Trochu to napovedá o tom, aká je kvalita škôl a poradenstva - čo odborníci dokázali za 9 rokov urobiť, keď drvivá väčšina sa nachádza v tzv. low-track (nízke vzdelanie)? V poradniach sa zameriavajú u stredoškolákov najmä na diagnostiku pri vstupe a na výstupe. Súčasná legislatíva nadmerne zaťažuje poradne aj učiteľov z dôvodu opakujúcich sa formalít, ktoré odčerpávajú silu aj možnosti poradenstva. Stredné školy zápasia o študentov, takže si vážia aj žiaka s dyslexiou. Postoje k ich integrácii sú vo všeobecnosti u učiteľov oveľa horšie ako u ich kolegov zo základných škôl. Tešíme sa, že sa od tohto roku začal používať program Ja na to mám, ktorý sme s kolegyňami z DYS-centra Praha adaptovali do Slovenčiny a má výborný ohlas.

E. B.: Podle našeho průzkumu jde nejčastěji o usazení žáka poblíž učitele a vyhýbání se hlasitému čtení před třídou.

D. B.: Průzkum ukázal, že nejčastěji jsou středoškoláci usazováni poblíž vyučujícího a mohou používat přehledové tabulky, grafy či schémata během školní práce.

B. K.: Podpora žáků s dyslexií závisí především na spolupráci škol, rodin a poradenských center. Oficiálně diagnostikovaným žákům je poskytována podpora financovaná ze státního rozpočtu, kterou nabízejí soukromá poradenská zařízení. Nejčastější podpůrná opatření pro středoškoláky s dyslexií jsou: více času na zpracování písemných prací (v některých případech), náhrada písemné práce ústním zkoušením, usazení žáka poblíž učitele a tabule. Oficiálně diagnostikovaní žáci mohou své učitele požádat také o hodiny doučování navíc, které se odehrávají v rámci školních poradenských pracovišť v průběhu výuky.

T. M.: Všichni středoškoláci s oficiálně diagnostikovanou dyslexií mají nárok na úpravu podmínek v průběhu zkoušení. Mezi základní opatření patří více času na práci, zajištění zapisovatele testových odpovědí, předpřipravené texty, využití moderních technologií. Pravopis je hodnocen pouze u zkoušek z anglického jazyka. Žáci s dyslexií jsou také pobízeni, aby využívali moderních technologií, které jim pomáhají se zpracováním textů, včetně programu na rozpoznávání hlasu, kdy mohou počítači texty diktovat. Nicméně vývoj je pomalejší, nejčastěji proto, že učitelé si nejsou při užívání technologií příliš jistí. Oficiální přístupy vyžadují, aby učitelé zajistili žákům takovou výuku, při níž jejich obtíže s dyslexií neovlivní osvojování učiva v odborných předmětech. Pochopitelně existují rozdíly mezi školami.

E. Ž.: Najbežnejšími modifikáciami sú predĺženie času a skrytá redukcia náročnosti a počtu úloh. Súčasná slovenská legislatíva neumožňuje redukciu učiva z jadrových predmetov na stredných školách. Učitelia to robia mimo IVP. Používanie AT sa obmedzuje väčšinou na umožnenie písania úloh pomocou PC. Úprava maturitných skúšok spočíva najmä v predĺžení času. Úprava maturitných skúšok je podmienená celou radou diagnostických a administratívnych procedúr.

E. B.: Nejlepší příklad dobré praxe se v Lotyšsku právě uskutečňuje. Maija Kokareová je ředitelkou jedné z nejlepších lotyšských středních škol a v současné době požaduje od všech svých učitelů, aby se více vzdělávali v oblasti dyslexie a více žákům s dyslexií pomáhali.

D. B.: V Ruse (sídlo Bulharské dyslektické asociace -pozn. aut.) existují už tři střední odborné školy, které naplnily požadavky pro získání značky „Dyslexii přátelská škola“ (v Bulharsku jsme si přizpůsobili britský systém přidělování tohoto označení kvality).

B. K.: V naší provincii je realizováno několik evropských projektů, které souvisejí s dyslexií. Zapojuje se do nich školský úřad, školy, poradenská zařízení i neziskové organizace. Kocaeli je město s největším množstvím evropských projektů zaměřených na dyslexii v celém Turecku. Lze říci, že tyto projekty od roku 2007 skutečně otevřely dveře na neznámé území, pomohly zvýšit povědomí o problematice dyslexie a rozpoutaly diskusi o potřebách i právech jedinců s dyslexií.

T. M.: Některé školy publikují i jinak prezentují své výukové postupy, které jsou „přátelské vůči žákům s dyslexií“. Ve školách jsou zřizovány kanceláře pro žáky s dyslexií, které nabízejí individuální podporu a poradenství žákům i jejich učitelům, ale také zvyšují informovanost o optimálních možnostech podpory žáků s dyslexií napříč vzdělávacím systémem. Jedna taková kancelář dokonce na svých webových stránkách hovoří o tom, čím mohou žáci s dyslexií přispět k rozvoji školního společenství, jaké jsou jejich silné stránky. Současně nabízí rady, podporu i prostředí pro sdílení pracovních postupů, které vedou k úspěchu všech. Takhle značně posilují sebevědomí žáků a zároveň poskytují jim samotným i učitelům podporu a porozumění.

E. Ž.: Príklady dobrej praxe sú a vychádzajú najmä z iniciatívnych šikovných učiteľov a poradenských pracovníkov. Tí sú skôr solitéri a sú málo podporovaní. Príkladom môže byť letný tábor s využitím nášho programu Ja na to mám. Podobných „dys“ pobytov už bolo vymyslených mnoho, ale ako letná príprava na konci 3. ročníku je to originálny nápad. Realizovala ho kolegyňa Mgr. Svetlana Síthová. Nedávna konferencia DYSKORUNKA 2015 priniesla viacero zaujímavých podnetov na premýšľanie. Jeden odkaz znel: Prestaňte sa stále orientovať iba na to, čo všetko váš študent nedokáže. Hľadajte skôr podporu, jeho silné miesta a možnosti zvládania. Všetci to vieme, ale nerobíme to.

Podpořeno Erasmus+ Programme, KA2 - Strategic Partnership, Mobility of Educational Services for Adolescents with Dyslexia 2014-1-LV01-KA200-000500