Pedagogická diagnostika nadaného žáka

Diagnostikou rozumíme poznávání, analýzu, interpretaci a hodnocení edukační reality, převážně se zaměřením na jednotlivce, popřípadě v kontextu skupiny. Zabývá se aktuálním výkonem jedince a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním vývojem a vnějšími vlivy, jež na tento vývoj spolupůsobí. Na základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci, navrhuje použití dalších metod a postupů a vypracovává individuální vzdělávací plán (dále „IVP“). Směřuje k maximálnímu uspokojování žákových vzdělávacích potřeb (Průcha, 2009).

Při úpravě obsahu výuky pracujeme se dvěma základními přístupy, a to s akcelerací a s obohacováním, které je možné na různých úrovních a v různých variantách ve vzdělávání nadaných žáků uplatnit. Úpravy procesu výuky se týkají výběru vhodných vyučovacích metod, které jsou podnětné a podporují žákovu samostatnost, kreativitu, myšlení a vlastní objevování pravidel místo přímého předkládání hotových informací. Vyučovací proces se nedotýká jen metod, ale i organizačních forem práce. Mezi nejčastěji využívané při práci s nadanými žáky patří skupinová práce a diferencované vyučování.

Pedagogická diagnostika, která předchází sestavení IVP, musí být cílená. Jejími nejběžnějšími prostředky jsou pozorování, rozhovor a rozbor výsledků žákovy práce. Učitel mnohdy pracuje s nadaným žákem i mimo vyučování, aby získal co nejvíce podkladů pro sestavení IVP a stanovení správných pedagogických postupů. Cenné informace mu mohou poskytnout žákovi rodiče či pracovníci zařízení předškolního vzdělávání.

Pedagogická diagnostika by neměla být zaměřena jen na souhrn aktuálního stupně dosažených vědomostí, dovedností a návyků. Pedagog by měl velmi podrobně popsat osobnostní rysy žáka, preferenci vyučovacích předmětů, zájmy, zaměření ve výuce, jeho potřeby a podobně. Důležitá je rovněž konkretizace výukových a výchovných obtíží a důsledné popsání osvědčených postupů, metod a pomůcek. Abychom mohli vybrat adekvátní vyučovací metody, je potřeba zjistit, jak žák pracuje, zda je motivován pro samostatnou práci a jaká je jeho pozornost.

Na začátku musíme zjistit, které očekávané výstupy má žák bezpečně zvládnuté. Zároveň s tím je třeba zmapovat i případné nedostatky a ty oblasti učiva, které žáka zajímají méně nebo kterým nerozumí.

U jazykově nadaných dětí se nesmíme omezit jen na zjišťování čtenářských dovedností. Žák by měl umět vlastními slovy reprodukovat přečtený text, měl by dokázat vystihnout hlavní myšlenku a případně vypracovat další úkoly související s přečteným textem. Starším žákům lze předložit báseň a její rozbor. Učitel by měl zjistit, jaké knihy nadaný žák čte, respektive jaký žánr preferuje. Množství přečtených knih hodně napoví. K tomu může dobře posloužit vedení čtenářského deníku. Při zjišťování úrovně jazykových schopností můžeme žákovi předložit diktát, který obsahuje složitější výrazy, delší souvětí nebo učivo přesahující výstupy daného ročníku. Můžeme rovněž použít úkoly z písemných prací, které jsou určeny žákům vyšších ročníků. Velmi cenným diagnostickým nástrojem je tvorba vlastního textu. Již v prvním ročníku jsou nadaní žáci schopni vytvořit velmi kvalitní slohové práce. Ty jsou pak vhodným podkladem pro žákovo portfolio. Dalším diagnostickým nástrojem mohou být křížovky, kris krosy, doplňovačky, slovní rébusy a podobně. Nadaný žák si s nimi poradí snadněji, dominuje při hrách se slovy (například při hře Město, jméno, zvíře, věc), často volí velmi neobvyklá slova.

Při posuzování schopností a úrovně znalostí v matematice je nejsnadnější použití pracovních listů vytvořených „na míru“. Vhodné je žákovi poskytnout úlohy s více řešeními. Velmi často se ve své praxi potkávám s tím, že dítě je doma „předučováno“ rodiči, aby mohlo být diagnostikováno jako nadané. Žák vykazuje velmi dobré výsledky v numerických úlohách, zvládá bez problémů i těžší algoritmy (ve druhém ročníku si hravě poradí s písemným počítáním, zná odmocniny a podobně). Velký problém však mají tito žáci při řešení logických a slovních úloh. Pokud žákovy znalosti v matematice dalece převyšují obsah učiva v daném ročníku, může výuku absolvovat docházením do vyššího ročníku. Tady je potřeba dbát také na zjištění úrovně znalostí v geometrii, aby žák v této oblasti neselhával.

Ve vzdělávací oblasti člověk a jeho svět zjišťujeme úroveň znalostí nejčastěji formou rozhovoru. Žáka můžeme nechat zpracovat referát na dané téma, kde hodnotíme vedle množství informací, které o dané problematice má, také úroveň verbálního projevu, zájem o dění kole sebe a prezentaci výsledků práce. Je dobré sledovat chování žáka při práci ve skupině, jak kooperuje se spolužáky, zda má vůdčí schopnosti či se kolektivu straní a pracuje raději sám. K zjištění úrovně znalostí můžeme využít nabídku různých soutěží a olympiád. Ty jsou určené většinou žákům vyšších ročníků, ale někdy se mohou zúčastnit i žáci mladší. Pokud žák nemůže být na soutěži fyzicky přítomen, použijeme alespoň úkoly z dřívějších ročníků.

U nás, ve třídách s rozšířenou výukou skupiny předmětů, provádíme diagnostiku každé čtvrtletí formou speciálně sestavených písemných prací (v předmětech matematika, český jazyk a člověk a jeho svět). Dále nám jako diagnostický nástroj slouží žákovo portfolio, které zakládáme již v prvním ročníku. Obsahuje vypracované úkoly, různé samostatné práce, referáty, veškerou slohovou tvorbu, vyplněné pracovní listy s nestandardními úlohami. Na konci každého pololetí zhodnotíme dosavadní obsah IVP a podle potřeby doplníme či upravíme jednotlivé kapitoly. Tato písemná hodnocení jsou nedílnou přílohou žákova IVP. Později slouží učitelům, kteří nadaného žáka učí ve vyšším ročníku. Pedagogická diagnostika nadaného žáka probíhá kontinuálně, protože IVP je dokument, který je nutno neustále doplňovat a aktualizovat.

ZDROJE