Pedagog jako zdroj agresivního chování žáků

Vydáno:

Agresivní chování žáků ve škole je fenomén, který velkou měrou trápí učitele. Bohužel si někdy pedagogická veřejnost neuvědomuje, že ona sama je spouštěčem agrese u svých žáku. Kdy je učitel zdrojem agrese? Na co si má dát pozor během svého pedagogického působení? Jakého chování vůči žákům je potřeba se vyvarovat?

Pedagog jako zdroj agresivního chování žáků
Mgr.
Marika
Kropíková,
speciální pedagožka, lektorka DVPP, lektorka primárních programů
Existuje mnoho způsobů dělení agresí a agresivního chování. Často se používá Moyerova klasifikace agresí, kterou definoval v roce 1968 K. E. Moyer na základě pozorování agresivního chování u zvířat. Získané poznatky aplikoval na agresivní chování lidí. Agresorem se podle této teorie může stát kdokoliv – žák, učitel, rodič. Moyer klasifikoval agresi do následujících sedmi typů.
PREDÁTORSKÁ AGRESE
U zvířat je naprosto jasným typem predátorské agrese lov kořisti. Predátor loví kořist. Lev antilopu, káně myš. Ve výchovně-vzdělávacím procesu se s touto agresí setkáváme ve formě šikany. Ať už se jedná o šikanu mezi žáky, žákem a učitelem, mezi učiteli navzájem, či rodičem a učitelem.
Základem této agrese u lidí jsou vzájemné antipatie. Kolem každého z nás se pohybuje několik procent lidí, se kterými si tzv. nesedneme. Je-li nám takovýto člověk protivný a nesympatický, jsme zákonitě nesympatičtí i my jemu. Na lidi, kteří jsou nám nesympatičtí, jsme drsnější, hrubější, záludnější. V 90% případů jsou tyto antipatie iracionální.
Toto podvědomé nastavení se navenek projevuje dvěma způsoby. V prvním případě „jdu“ po člověku, který mi je nesympatický, a zklikviduji ho, nebo si v druhém případě uvědomuji své pocity a hlídám si své projevy chování k takovémuto jedinci. V prvním případě je naše antipatie kdruhé osobě naprosto jasná, je velmi čitelná i pro naše okolí. Ve druhém případě nás vždy zradí nonverbální složky komunikace a komunikace činem. V každém případě protistrana vycítí, že ji „nemusíme“.
Příklad predátorské agrese ve školním prostředí
Prvním příkladem je, když pedagogovi není sympatická třída a on není sympatický jí. Učitel loví třídu. Ve třídě mu nemusí sednout všechny děti. Vždyť každý z nás má své oblíbené typy lidí a zákonitě i typy dětí, které „nemusí“. U profesionála je však nutností, aby si tyto své antipatie uvědomil a pracoval s nimi.
Je samozřejmě možné, že pedagogovi nesedne celá třída a on nesedne jí (naladění a antipatie jsou vzájemné). Každý učitel se s tímto případem setká cca 2–3krát za svou pedagogickou kariéru. V tuto chvíli může učitel zaujmout různé postoje – od sebelítostného, trpitelského až po postoj nenávistný. Mnohem profesionálnější ale je přiznat si tuto okolnost a požádat vedení školy o změnu třídy. Ve třídě, ve které probíhají vzájemné antipatické postoje, je stejně sníženo výchovné působení, zhoršeno klima třídy a stavem věcí se trápí obě skupiny.
Zdůrazňuji, že se nesmí jednat o syndrom vyhoření nebo nechuť učit problematickou třídu, ale že se jedná jen a pouze o to, že se ve třídě sešlo více žáků, které učitel „nemusí“ a oni „nemusí“ jeho. Například akční učitel nebo zrychlený učitel je naprosto nevhodný pro třídu, kde je více žáků s hypoaktivitou. Romanticky založená učitelka bude špatně komunikovat se třídou plnou malých hokejistů a technický typ učitele bude špatně zvládat holčičky, které se musí stokrát ujistit, že zadaný úkol udělaly dobře, a stále budou za pedagogem chodit s tím, že jsou přesvědčeny o tom, že jejich práce mohla být ještě lepší.
Druhým příkladem je, když učitel loví jednoho žáka. Predátorská agrese směrem k jednomu žákovi může zasáhnout celý pedagogický sbor. Je to také častý jev a nechává nebývale široké rány v pedagogickém sboru, v míře pedagogického působení a bohužel vykazuje vysoký stupeň poškození psychiky při dalším působení daného žáka ve výchovně-vzdělávacím procesu.
Nejčastěji se jedná o žáka z odlišného rodinného prostředí, např. s jiným světovým názorem, s odlišným náboženským vyznáním, s menšinovou sexuální orientací, s pro pedagoga neakceptovatelným kulturním zázemím, se zhoršeným sociálním statusem, se specifickými poruchami učení, specifickými poruchami chování apod.

PŘÍKLAD
V 7. ročníku je chlapec, který si z nějakého důvodu, naprosto iracionálního, nesedl s učitelkou českého jazyka. Ta jednoho dne přijde do sborovny a přítomným kolegům sdělí, že Novák v sedmičce je teda "dílo". Rozhodně se chytne alespoň jeden kolega, např. matikář, a položí otázku: A co dělá? Učitelka češtiny vylíčí kolegovi prohřešky Nováka, které jsou naprosto normální vzhledem k věku dítěte (nenosí úkoly, napsal úplně strašný sloh a referát vytiskl z Wikipedie). V tuto chvíli se ozve další z kolegů a zeptá se: O kom to mluvíte? O Novákovi ze sedmičky? No to máš pravdu, Mařenko, ten měl tuhle tak špinavou tašku, že jsem se na to nemohl koukat.
Přidá se učitel IT: Kdo? Novák ze sedmičky? Ale vždyť je dobrej. A sborovna kontruje: Jasně, v počítačích, tam od něj nic nechceš. Zazvoní a učitelé odejdou do svých tříd. Od této chvíle se všichni, co učí Nováka, dívají, jak se chová. Co prochází ostatním, Novák vždycky schytá. Nováku, zase koukáš z okna. Nováku, ten tvůj sešit. Nováku, dnes se ti to moc nepovedlo. Tyto věty slyší hoch z úst svých pedagogů častěji než jeho spolužáci. A spolužáci si všimli, že je Novák na "očích".
Za týden se učitel zeměpisu, který byl zatím při pomluvách Nováka ve sborovně naprosto neutrální, zeptá, proč si třída nepřišla pro mapu. Ta odpoví, že měl jít Novák. Z Nováka se stává univerzální viník. I učitel zeměpisu začne mít podezření, jestli ten Novák není náhodou flákač. Zároveň má jasno i třída. Našla si svou oběť. Ve sborovně dochází k tzv. skupinové hlouposti a část sborovny je na vážkách, zda se přidat ke kolegům, nebo se od nich izolovat. Novák má ale už pár poznámek v žákovské knížce, a tak se přistoupí k udělení třídní důtky. Vzhledem k tomu, že zbytek sboru nechce jít s navrhovatelem důtky do konfliktu, chce, aby byl ve sborovně klid, nechá Nováka kázeňsky potrestat.
Sborovna je na lovu, křída je na lovu a Novák je na útěku. Čím více se Novák brání a čím rychleji utíká, tím více je na něj útočeno. Stejně jako v přírodě. Žádná šelma neloví kořist, která se nehýbe. Jediným, u koho má Novák klid, je učitel IT.Ten je však při pokusu o obhajobu Nováka zastaven slovy, která oprávněně vyhodnotí jako útok na svou aprobaci: Prosím tě, počítače, tam o nic nejde, kdybys ho měl při češtině, matice, dějepisu, to bys viděl věci.
Do školy jsou pozvání rodiče a vůbec nechápou, co se děje. Na radu třídní učitelky jdou se synem do pedagogicko-psychologické poradny, k lékaři, ale jeho chování ve škole je stále stejné, respektive horší. Syn si totiž již začíná fixovat postoje ve smyslu "když už jsem prý hrotný, tak budu hrozný". Doma zasedne rodinná rada a rozhodne se o změně školy. Místo toho, aby si škola v tuto chvíli oddychla, upozorní novou školu, že k nim přestupuje "pěkné kvítko". Začarovaný kruh.

Při přestupu dítěte na jinou školu je potřeba vždy následující:
-
Získat od rodičů osobní anamnézu, rodinnou anamnézu, případně výsledky lékařských vyšetření a vyšetření z odborných pracovišť.
-
Přesně definovat práva a povinnosti rodičů.
-
Přesně definovat práva a povinnosti školy.
-
Přesně definovat požadavky na školní práci.
-
Nechat dítě po dobu cca 6 týdnů adaptovat se na nové prostředí.
Dítě se však bude v nové škole projevovat problémově, protože už u něj došlo k fixaci nevhodných vzorců chování. V tuto chvíli je vždy nutné vyhranit se vůči danému typu chování a velmi úzce spolupracovat s rodinou. Při práci s těmito dětmi je vhodné, aby byly nasyceny pozitivním. Tyto děti většinou odpoví při terapeutické práci na otázku, za co se mohou pochválit, že za nic. Lovené dítě je zavřeno v záporném sebepojetí, nevidí na sobě jedinou kladnou věc. A pokud ho bude chválit učitel přímo, nebude mu věřit, protože má za sebou zkušenost kořisti. Takovéto dítě je třeba chválit tzv. přes třídu.

PŘÍKLAD
V současné době řeším podobný případ, kdy učitelka již přechází k verbální kritice směrem k matce, kdykoliv ji potká ve škole. Tuto kritiku vede i před ostatními rodiči. Učitelka a bohužel už i vedení školy vykazují vůči rodině chování s prvky šikany. Pedagožka loví dítě naprosto nevhodným způsobem. Rodině nezbývá nic jiného než změnit synovi školu, ale už se setkala s několika odmítnutími. Matka uvažuje o opakování ročníku ze zdravotních důvodů, protože tento stav se podepsal na zdravotním stavu dítěte (noční běsy, noční pomočování, celková uzavřenost, ztráta mluvního apetitu, emoční deprivace). Musím podotknout, že se jedná o dítě s poruchou pozornosti bez hyperaktivity, s IQ 102, přijaté do školy, která se chlubí individuálním přístupem a malým počtem žáků ve třídě (15).

Jak se ubránit popsanému scénáři? Těžko. Skupinové hlouposti, iracionalitě, docilitě podléhají národy a celé skupiny obyvatel. Jak může být imunní sbor o 30 lidech? Jediné, co může pedagog udělat, je, že se pokusí neposlouchat subjektivní názor, nebude slepě následovat kolegy a utvoří si vlastní názor.
AGRESE MEZI JEDINCI STEJNÉHO POHLAVÍ
Jedná se o agresi mezi samci nebo samicemi. U zvířat jsou typické boje o vedoucí pozici ve smečce nebo ve stádu. Poprvé je tato agrese u lidí viditelná kolem pátého roku. Kluci si hrají ve skupinkách a vždy je určen jeden vůdce. Ten, který určuje, s čím si budou hrát, na co si budou hrát, kde si budou hrát. Nejčastěji je to sociálně zdatný jedinec. Pokud dojde ke ztrátě této vůdčí pozice, bývá potom zdrojem agrese touha vydobýt si ztracenou pozici zpět. Příkazy od pedagogů typu „kdo bude první obutý, vezme si na vycházku tu oranžovou vestičku“ se stávají podporou pro agresivní chování dětí v předškolním zařízení.
Vzhledem k tomu, že se scénáře chování, podle kterých se jedinec chová i v dospělosti, formují v předškolním věku, je nevhodné, aby byly příkazy tohoto typu ve škole používány. Obutí nebo zavázání tkaničky nemůže být důvodem, proč být první. Ke vzniku této agrese vede i školní hodnocení, které je postaveno na neustálém srovnávání na základě vrozených dispozic.

PŘÍKLAD
Představme si dvě děti v hodině tělocviku. Obě stojí na startovní čáře a mají běžet 50 metrů. Jedno z nich je "vymakaný" sportovec, druhé mírně obtloustlý hoch s velkým zájmem o hudbu. Kdo doběhne první? Kdo dostane jedničku? Kdyby obtloustlý hoch běžel s méně schopným hochem, pak by dostal jedničku on.
Druhým příkladem může být, kdy učitelka učí děti vyjmenovaná slova po hlásce L. Žákům oznámí, že je bude druhý den zkoušet. Honzík má nadprůměrný intelekt a dostal jedničku z vyjmenovaných slov, která se vůbec nemusel učit. Stačilo, že ve škole poslouchal. Petr má intelekt průměrný a dostal trojku, ač se t s maminkou doma učil dva dny. Ale přece jen na dvě slova při zkoušení zapomněl. Zdeněk, se kterým se to rodiče doma učili tři hodiny každý den, má ale intelekt v pásmu dolního průměru - a dostal za pět. Vzpomněl si jen na tři slova. Proč učitelka trestá Zdeňka za jeho vrozené dispozice?

Při prevenci agrese mezi dětmi je vždy třeba:
-
Omezit soutěživost.
-
Přesně definovat požadavky na školní práci s přihlédnutím k individuálním schopnostem a možnostem jednotlivých žáků.
-
Přesně definovat cíl výchovně-vzdělávacího procesu, který opětovně vychází z individuálních možností a schopností jednotlivce.
-
Neporovnávat žáky mezi sebou.
-
Hodnotit žáky na základě jejich možností.
DRÁŽDIVÁ AGRESE
PŘÍKLAD
V jedné škole měla učitelka ve třetím ročníku dítě s Aspergerovým syndromem, těžkého introverta. Rozhodla se, že se děti naučí probíranou básničku zpaměti a druhý den ji přednesou před třídou. Žáci se básničku naučili. I Tomášek s maminkou. Maminka učitelce napsala, že syn básničku umí. Ta se rozhodla, že žáka vyvolá před tabuli, aby ji přednesl ostatním. Tomáš nechtěl jít, odmítl. Učitelka nechala Tomáše po škole a básničku si nechala od chlapce říct v kabinetu. To jí ale nestačilo a druhý den byl hoch opětovně vyvolán k tabuli - odmítl jít. Učitelka ho opět nechala po škole. Třetí den byl Tomáš zase vyzván, aby báseň přednesl před tabulí celé třídě. Chlapec opětovně k tabuli nešel a učitelka mu dala do žákovské knížky pětku s tím, že hoch báseň neumí. Tomáš vstal, učitelku nakopl a utekl ze třídy.
Představme si psa zavřeného v kleci. Kdykoliv půjde člověk okolo klece, bouchne do ní tyčí. Za týden klec otevře a pes ho kousne. Ve školním prostředí tato agrese vzniká, když nerespektujeme individuální dovednosti, dispozice dítěte, nerespektujeme jeho postižení, onemocnění, znevýhodnění. Vzniká i ve chvíli, kdy nedáváme jasné instrukce, nenastavujeme pravidla.
PŘÍKLAD
V šesté třídě byl zadán referát. Každé dítě mělo přinést referát na dané téma do hodiny zeměpisu. Pavla měla za úkol vypracovat „něco" o Jindřichově Hradci. Přišla domů, vytiskla téma z internetu a donesla do školy. Dostala pětku. Na otázku, proč dostala pětku, jí učitel odpověděl, že takhle referát nevypadá. Pavla odvětila, že zadání znělo: „Přineste něco vytištěné o zadaném městě." Ona to přinesla. Učitel jí odvětil, že přece má vědět, že to nemůže jen tak vytisknout, ale musí to vypracovat. Žákyně mu odpověděla, že zadání nebylo specifikováno. Na závěr Pavla poslala pana učitele do určitých míst a obdržela ředitelskou důtku. Kdo byl viníkem konfliktu? Pedagog, nebo žákyně?
Žáky oprávněně zajímají otázky typu: Z čeho budete zkoušet? Co bude v písemce? Pokud učitel odpovídá stylem Nechte se překvapit. Ještě nevím. Uvidíme. Neptejte se, máte umět vše. – podílí se na vzniku dráždivé agrese.
PŘÍKLAD
Na jednom nejmenovaném gymnáziu zadal učitel „opáčko" z dějepisu. Zadal ho na konci května, mělo být z celého školního roku. Žáci šíleli, ale připravili se. První otázka byla z předchozího ročníku. Žáci vznesli protest, že to není látka daného ročníku. Učitel vzal třídní knihu, nalistoval měsíc září a přečetl zápis v třídní knize - opakování z minulého ročníku. Všichni žáci se postavili jako jeden muž a opustili třídu. Tento případ řešila pedagogická rada jako nedovolený odchod z výuky.
Děti v režimu speciálního vzdělávání jsou neustále vystavovány nekonečnému procvičování toho, co jim právě nejde. Jsou neustále vystavovány neúspěchu a nespokojenosti. Velmi často je jejich školní působení doprovázeno větami typu: To už máš ale umět. To už jsme se učili. To je učivo z prvního stupně. U těchto dětí potom přerůstá dráždivá agrese do školní anorexie, k odporu k učení.

Jak zabránit vzniku dráždivé agrese u žáků:
-
Přesně a jasně definujte požadavky na školní práci.
-
Dodržujte slovo.
-
Nevystavujte žáky nejistotě.
-
Buďte čitelní.
-
Hodnoťte průběžně.
AGRESE VYVOLANÁ STRACHEM
Každé zvíře reaguje na strach většinou zkratkovitě. Zaútočí. Ve škole se nejčastěji setkáváme s agresí vyvolanou strachem v období zátěžových situací (pololetí, čtvrtletí, písemné práce na konci tematických celků, porovnávání, testování, nerozhodné známky). Tento strach může dojít u dítěte až k únikovému jednání, tedy k útěku ze školy, záškoláctví. Nebo na druhé straně k sebepoškozování až sebevraždě dítěte.
Agrese vyvolaná strachem není pouze věcí učitelů, ale velký podíl na ní nesou i rodiče. Strach z toho, jak rodiče zareagují na vysvědčení, může vést až k sebevraždě. Rodič, který klade na dítě velké nároky, naplňuje si přes něj své ambice, je rodič, který vyvolává u dítěte při každém jeho „neúspěchu“, což může být i dvojka, frustraci, obavy a strach.
Jedním ze spouštěčů agrese ze strachu u žáka je období třídních schůzek. Napřed začne ze strany sboru strašení schůzkami (Počkejte, až to řeknu rodičům. Blíží se třídní schůzky. Nezapomeňte, že budu mluvit s rodiči. Maminka nebude mít radost, až jí řeknu, jak se chováš.) až po držení v nejistotě (Co řeknete našim na rodičáku? Oni ti to doma vyřídí.).
Preventivní taktiky u agrese vyvolané strachem:
-
Jasné sdělení požadavků na školní práci žákům a rodičům.
-
Jasně definované požadavky na hodnocení sdělené žákům a rodičům.
-
Třídní schůzky ve formě triád.
-
Okamžité řešení vzniklých problémů.
-
Dobrá komunikace s rodiči.
-
Jasné definování práv a povinností všech účastníků výchovně-vzdělávacího procesu.
AGRESE JAKO OBRANA TERITORIA
Pes si značkuje, akvarijní rybičky si hlídají své místo, srnčí má své teritorium. U lidí je teritorium dvojí. Zaprvé vlastní bublina, která člověka obklopuje a kterou si nechce nechat narušit. Tato bublina je u každého jiná, není pevně dána. Proměňuje se podle toho, s kým je člověk v kontaktu. Není jenom vepředu, ale obklopuje nás všude. Na narušení vlastní intimity reaguje člověk dvěma způsoby. Buď začne ustupovat, a tím roste u narušitele expanzivita, nebo začne své teritorium bránit. Ožene se po narušiteli, mračí se, odstrčí ho.

PŘÍKLAD
Učitelka v první třídě obchází své žáčky a sem tam někoho pohladí po hlavičce za jeho pěknou práci. Malý Asiat „vystartuje", běžné dítě se zakroutí. Paní učitelka narušila dítěti jeho bublinu a poté se diví, že se dítě po ní ohnalo.
Druhé teritorium je mé pevné místo ve škole. Můj prostor. Moje aktovka, lavice, židle, třída. Agresivnější třídy jsou třídy stěhovavé, agresi vyvolává u dětí přesazování v rámci třídy.

Prevence teritoriální agrese:
-
Kmenové třídy.
-
Respektovat intimitu dítěte.
SEXUÁLNÍ AGRESE
U lidí je sexuální agrese spojena se sexuálním napadením, s pokusem o znásilnění, se sexuálním obtěžováním. Extrémem je potom jakákoliv sexuální deviace. Naštěstí ve školním prostředí se s těmito projevy setkáváme velice zřídka a měly by být vždy indikací k psychiatrickému vyšetření a případné léčbě.
RODIČOVSKÁ AGRESE
Bránění mláďat je v přírodě běžná věc. Vzpomeňme si na varování před bachyní, která brání svá selata, na varování chovatele psů, abychom nesahali na štěňátka. U lidí je to samé. Mnoho učitelů se již setkalo s rodičovskou agresí. Někdy si „naběhnou“ učitelé sami.
Základní prevence před rodičovskou agresí by měla zahrnovat následující body:
-
Na začátku školního roku ozřejmit a připomenout rodičům práva a povinnosti školy, rodičů a žáků během výchovně-vzdělávacího procesu.
-
Jasně definovat požadavky na plnění školních povinností a hodnocení v jednotlivých předmětech.
-
Ujasnit si pravidla vzájemné komunikace.
-
Nepředstupovat před rodiče s tím, že jsou špatní. (Ač z našeho učitelského pohledu mohou být špatní – není špatného rodiče.)
-
Nebrat rodiči právo bránit své dítě.
-
Dovolit rodiči být v agresi. Má na to právo. Brání své dítě. Brání sám sebe.
-
Nezpochybňovat rodiče v jeho rodičovských kompetencích.
-
Požádat rodiče o pomoc. Rodič je největší odborník na své dítě.
-
Nejednat s rodičem v době, kdy mám přímou pedagogickou činnost.
-
Není vhodné jednat s rodičem ve školní třídě či v kabinetě.
-
Nezvat si hned na pomoc kolegu. Nejednat v přesile.
-
Nejednat z pozice moci.
-
Být jednotní ve sboru.
-
Být konkrétní.
Při řešení agrese dětí je nejlepší prevencí poznat sám sebe. Poznat svou agresi a naučit se s ní pracovat, přesně ji definovat a vždy postupovat z pozice profese a práva.

Související dokumenty

Pracovní situace

Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Konflikt se žákem. Postup při řešení problémů se žáky
Schéma posuzování návratu ze zahraničí školami podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví
Komisionální zkouška žáka střední školy
Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Doprovod žáka do nemocnice
Žákovská a studentská samospráva
Změna ve vyplňování záznamů o úrazech
Účast na školení během víkendu
Hodnocení pedagogického pracovníka
Ukázka části pracovní náplně pedagogického pracovníka
Zákonný zástupce
Školy s rozšířenou výukou
Krizový plán jako součást interní dokumentace školy
Bezpečnostní plán jako součást interní dokumentace školy
Ochrana pedagogů
Pracovní doba pedagogického pracovníka
Novela zákona o pedagogických pracovnících
Žádost o individuální (domácí) vzdělávání

Poradna

Výuka Aj
Problémy ve třídě
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Počet žáků ve třídě
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Žák v zahraničí
Platová třída
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz