Děti se do školy chodí učit. K tomu ovšem musejí být „náležitě fit“. Kdysi dávno prováděli lékaři kontroly dětí přímo ve škole a v některých zahraničních školách funguje i v současnosti školní zdravotnický personál. My máme alespoň příležitost položit lékaři dotazy v našem časopise. Kdyby vás zajímalo ještě něco, o čem zatím nebyla řeč ani v článcích MUDr. Gregory, využijte prosím naši rubriku Poradna (kontakt redakcers@rizeniskoly.cz). Jak ho známe, určitě vaše dotazy milerád zodpoví.
Péče o zdraví by měla vycházet z medicíny založené na důkazech
MUDr.
Martin
Gregora,
primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s, autor populárně naučných knih pro rodiče
Dokázal byste uvést, s jakými nejčastějšími zdravotními obtížemi, jež mají přímý dopad na školní docházku a učení, se ve své praxi setkáváte? Mám na mysli diagnózy či symptomy, které mohou vést k nevyrovnaným výkonům, mohou dočasně či dlouhodobě ovlivnit soustředění, aktivitu, psychomotorické tempo i další projevy dítěte, které jsou důležité pro školní práci.
Kromě akutních infekcí, které dítě vyřadí ze školní docházky na krátkou dobu, se vyskytují onemocnění a zdravotní potíže, které dlouhodobě negativně ovlivňují jeho školní výkonnost. Bolesti hlavy způsobené blokem krční páteře či bolesti břicha, které souvisejí s nepravidelnou a nevhodnou životosprávou, nepravidelným snídáním. To jsou nejčastější potíže, které brzy po začátku školního roku přivádějí děti k lékařskému vyšetření. Únavu, poruchy soustředění a snížení psychomotorického tempa mohou způsobit nerozpoznané oční vady, ale i neléčená chronická onemocnění, jako je alergická rýma, onemocnění štítné žlázy či migrény. Samostatnou kapitolou jsou děti s ADHD.
Existují nějaká lékařská doporučení či lékařské postupy, které si myslíte, že by učitelé měli při každodenní práci s dětmi a dospívajícími vést v patrnosti?
Měli by zvládnout poskytnout první pomoc - tak jako každý. Jinak bych je žádnými zvláštními doporučeními nezatěžoval. I tak mají své práce nad hlavu. Je úžasné, když umějí pomoci diabetikovi či epileptikovi. Jedná se ale o postupy a doporučení, ze kterých mají mnozí přirozené obavy. Nedivím se jim.
Je něco, o čem byste jako pediatr rád hovořil s učiteli, kteří vzdělávají vaše pacienty? Měli by něco vědět, znát, něčemu rozumět z lékařského hlediska, aby děti zbytečně neohrožovali?
Rád přednáším o očkování, o infekčních onemocněních a jejich prevenci obecně. Povědomí o této problematice je pro kantora přínosné. Pohybuje se v kolektivu dětí, který je rájem bakterií a virů. Žádané jsou přednášky o výživě a o zdravém životním stylu. Učitelé jsou ti, kteří mohou, mimo rodinu, ovlivnit správné návyky dětí. Neměli by také zapomínat na kurzy první pomoci.
Spolupracujete někdy s poradenskými pracovníky z pedagogicko-psychologických poraden nebo speciálně pedagogických center? Oč se nejčastěji jedná?
Zatím jsem s nimi spolupracoval jen při hodnocení tíže onemocnění pacienta z lékařského hlediska.
Je možné nějak zobecnit, kdy je namístě, aby poradenští pracovníci, kteří řeší psychologická a speciálně pedagogická témata, doporučili klientům návštěvu pediatra či nějakého jiného specialisty?
V rámci komplexního hodnocení dítěte je to často potřebné. Těžko to však zobecňovat, záleží na tíži onemocnění konkrétního pacienta. Nakolik je problém somatický a nakolik psychický.
Jsou nějaké informace, které byste naopak jako pediatři potřebovali od učitelů, psychologů či speciálních pedagogů? Máte v péči stejné děti - asi se najdou momenty, kdy se zdraví a psychika úzce prolínají.
Zdraví a psychika jdou ruku v ruce vždy. Doktor, který léčí pouze somatiku a duše pacienta ho nezajímá, je méně úspěšný než ten, který se dovede vcítit do jeho psychického rozpoložení. Zejména u chronicky nemocného dítěte je psychická stránka nemoci nadmíru důležitá. Spolupráce s psychology a speciálními pedagogy je v takovém případě žádoucí. V praxi bohužel předávání informací a spolupráce mezi lékařem, psychologem a speciálním pedagogem ne vždy funguje. Odborníků je málo, klientů, kteří jejich péči potřebují, naopak mnoho.
Které nejčastější přístupy v péči o zdraví dětí jsou současnou medicínou pokládány za vědecky podložené? Je možné to nějak obecně charakterizovat či poskytnou stručný výčet? Někdy se objevují tendence využívat různé alternativnější způsoby léčby či péče o děti a dospívající, ale často je těžké určit, kde leží hranice mezi šarlatánstvím a vědou. Jak to lze poznat? Oč se mají učitelé a poradenští pracovníci zajímat?
Přístupy k péči o zdraví by měly vycházet z medicíny založené na důkazech. Tak, jak se vyvíjí společnost, rozvíjí se věda a objevují se nové a nové vědecké poznatky. To je samozřejmě dobré, ale vede to i k tomu, že některé postupy proklamované jako ty nejlepší před deseti lety se náhle ukazují jako
obsoletní
, málo účinné. Přicházejí-li takové změny v rychlém sledu, snižuje to důvěru v klasickou medicínu. Na internetu se laik dočte tolik protichůdných informací, že nakonec v jeho mysli nejvíc rezonují „senzační odhalení“, která zpochybňují všeobecně přijatá fakta. S tím, jak se s některými závažnými onemocněními medicína dokáže vyrovnat, s tím, jak se díky očkování setkáváme jen zřídka s fatálními průběhy infekčních nemocí, sílí tendence zpochybňovat vědecké poznatky a medicínské postupy. Nic proti alternativní medicíně. Jako komplexní součást léčby má své místo u mnoha chorob. Limitují ji však její možnosti a jasné hranice. Jakmile začneme pouze alternativní cestou léčit pacienta s chorobou, jejíž příčinu moderní medicína odhalila a na niž zná kauzální lék, vědomě takového člověka poškozujeme.Rozhovor vedla PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., katedra psychologie FF UK, DYS-centrum® Praha, z. ú.