„Tři dospělé herečky, které vypadají na 12 let, se připojí na sociální sítě, aby v přímém přenosu zažily, co se děje v online světě. V kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří si je na netu našli a napsali jim. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru nebo posílá erotické fotografie a videa (…). Natáčení ale pokračovalo i po 10 dnech ve studiu – herečky nadále udržovaly s muži kontakt po dobu následujících několika měsíců, kdy už žily svůj civilní život. Proběhlo natáčení osobních setkání dívek s predátory a také konfrontace štábu s jedním z nich.“1) Chystáte se na tento film? Pak mám pro vás několik bodů, které si doporučuji vyjasnit v rámci pedagogického sboru dříve, než si objednáte projekci pro vaši školu.
Několik postřehů k osvětové kampani V síti
Mgr.
Jarmila
Kubáňková
Ph.D.,
metodička služeb 116 000 a 116 123, statutární zástupkyně Cesta z krize, z. ú.
Nepovažuji se za odborníka ani na osvětové kampaně, ani na problematiku sexuálního zneužívání dětí. Nicméně na konci února se mohutně rozběhla osvětová kampaň V síti, kterou zbrzdila až pandemie koronaviru. Jelikož se na Lince pro rodinu a školu 116 000 s tématem sexuálního zneužívání dětí setkáváme poměrně často, zhlédla jsem obě verze filmu. Obě ve mně vyvolaly spousty otázek, přičemž o některé z nich bych se ráda podělila.
„Semeno se vrací do břicha“ a „Kdyby mi bylo dvanáct, já bych asi skočila z mostu“
Již v úvodu citovaná metodika zmiňuje, že obě