Najít společnou řeč

Čemu pomáhá? Terapeutický proces nazvaný MDS sleduje rozvoj psychomotoriky ve všech aspektech, v součinnosti se sférou emociálně motivační a sociální, přispívá k rozvoji řeči, to vše s akcentem na atmosféru klidu a pohody, včetně okamžiků spontánní radosti, porozumění, pochopení, empatie. Vyžaduje laskavý přístup, nastoluje rozvoj spolupráce dětí mezi sebou. A čím je zajímavá? Porozuměním, pochopením, empatií. Zde bych připomenula Matějčkovo laskavé upozornění, že pracujeme s „obyčejnými“ slovy, ale snažíme se hledat jejich odborný význam. Každá lekce a každá skupinka klientů přinese překvapení.

Je pro mě velmi těžké stručně pojednat o spoustě let mého profesního života. Raději to nebudeme počítat a já se pokusím o krátký výpis základních informací. Bylo to někdy v roce 1982 na jednom z pražských dyslektických seminářů. Profesor Zdeněk Matějček slavil narozeniny a já jsem si velmi považovala jeho osobního pozvání. Mezi hosty byla i řada zahraničních kolegů, z Polska Marta Bogdanowicz. Seminář probíhal netradičně, v atmosféře naprostého uvolnění. Doktor Jaroslav Šturma v roli Komenského moderoval, dámy dnešního dyslektického nebe s aktovkami na zádech nabízely občerstvení, k tomu na harmoniku hrál profesor František Kábele. Pan profesor mě požádal, abych se ujala tlumočení příspěvku polské kolegyně Marty Bogdanowiczové. Dodnes nevím, zda dostatečným kreditem pro úlohu překladatelky bylo moje polské příjmení a místo bydliště, nebo místo u stolu vedle Marty. Tak jsem se v této úloze poprvé seznámila s autorkou polské verze MDS Martou Bogdanowicz a Dobrým startem. A má úloha překladatelská? Falešná představa, že polštině obstojně rozumím, se brzy vytratila, ale co zůstalo, byl obsah Martina příspěvku.

Ze setkání v Praze jsem odjížděla bohatší o cenné přátelství s Martou, jehož faktickým potvrzením byla kopie připravované polské studie k metodě. Hledala jsem podrobnější informace k MDS, k dispozici byly jen útržkovité poznámky o její existenci. A tak jsme ve společenství přátel z poraden započali práci na české modifikaci metody. Výsledkem byl metodický materiál s názvem Metoda dobrého startu, který v lednu roku 1983 vydala Krajská pedagogicko-psychologická poradna v Ostravě pro potřeby poraden a škol v kraji. Netrvalo dlouho a začala jsem registrovat omyly a chyby z nedostatečné teoretické přípravy. Bylo rozhodnuto, začnu znovu.

Tradičně se v psychologii raný vývoj popisuje jako vzájemné propojení poznávacích procesů a motoriky za účasti sféry emociálně motivační v jeden celek. Česká verze MDS tento přístup akceptuje. MDS posiluje rozvoj psychomotorický i emocionální rozvoj, posiluje užívání řeči, ale současně děti motivuje ke školní práci a vytváří příležitosti k nácviku sociálních dovedností. U dětí, které nečelí žádným vývojovým trablům, psychomotoriku aktivizují, u dětí s méně standardním vývojem upravují nepravidelně se rozvíjející funkce. Hovoříme-li o poruchách psychomotorického vývoje, lze je v předškolním věku pozorovat při takových činnostech, jako je modelování, kresba, pohybová cvičení a při některých didaktických zaměstnáních. Zjednodušeně můžeme říci, že poruchy psychomotorického vývoje se projevují opožděným rozvojem funkcí percepčně motorických a jsou jednou z příčin selhávání dítěte ve výuce trivia. MDS je zpracována do dvaceti pěti lekcí s dostatečným výběrem modelových situací pro každou z nich. Respektuje individualitu dítěte i možnosti učitele nebo terapeuta, poradenského pracovníka. Akceptuje aktuální odborné poznatky a možnosti poraden i škol. Je určena dětem ve věku od pěti do dvanácti let a může být využita při individuální i skupinové práci. Časová dotace na jedno cvičení je 45 až 60 minut, ideální je zařazovat lekce jednou či dvakrát týdně.

Využití je poměrně značné. MDS se osvědčila jako vstupní etapa výuky čtení a psaní na základní škole. Úspěšně se využívá u dětí s odkladem školní docházky. Vhodná je pro použití v poslední třídě mateřské školy. Aktivizuje a rozvíjí funkce, které jsou nezbytné pro čtení, psaní, počítání. Našla si své místo i u dětí s mentálními deficity. Stejně tak splňuje nároky na práci s dětmi s diagnózou specifické poruchy učení. Lze ji využít i jako specifický nástroj pedagogické i poradenské diagnostiky.

O životaschopnosti MDS jsem byla přesvědčena od počátku prvního kurzu. Věřila jsem si. Poradenští pracovníci docela přesně mapují problémy, které ťukají na dveře, a stejně tak jsou schopni upozornit na oblasti, které budou vyžadovat péči reedukační, terapeutickou atp. Já byla v poradně dost dlouho a ty „poradenské radary“ stále fungují. Předpokládala jsem, že po pěti letech zájem pomalu ustoupí jiné metodě, neočekávala jsem takový úspěch! Z evaluačních dotazníků aktérů (terapeutů) vyplývá, že oceňují prostor pro své pedagogické mistrovství, takt a optimismus.

Průběžně sleduji počty účastníků kurzů, mám na ně kontakt a stejně tak zaznamenávám počty dětí, které absolvují výcvik MDS. Takže s potěšením konstatuji, že od roku 1998 do roku 2015 se výcviku MDS účastnilo 5 643 zájemců a ve stejném období prošlo výcvikem 20 243 dětí. Mým záměrem bylo vybavit absolventy kurzů teoretickými poznatky včetně výcviku MDS, zajistit odborný materiál, bez kterého odborník nemůže kvalitně pracovat a promyslit způsob, jak dopravit materiál ke klientům, včetně dalšího plynulého servisu. Organizace odborné práce na zařízení je úkolem pro vedení instituce, v níž příslušný odborník působí. Není ničím mimořádným, žádají-li rodiče od učitelů předložit doklad o absolvování kurzu MDS. Při evaluaci frekventanti kurzů oceňují kvalitně připravené vzdělávání k „MDS - Jana Swierkoszová“, bezprostřední dostupnost Souboru metoda dobrého startu a servis Pracovních listů. „Pod čarou“ bych chtěla vysvětlit, že vzhledem k existenci dalších kurzů MDS, které obsahově kopírují můj kurz, užívám od r. 2014 název „MDS - Jana Swierkoszová“.

Nejsem schopna odhadnout, kolik kolegů bude mít o MDS v budoucnu zájem, kolik kurzů mě čeká. Já řeším zcela jiný problém, kterým je můj věk, síla zaujmout, neupadnout do spánku v půli přednášky, cestovat. Bohužel jsem v tomto roce již odmítla kurzy v místech vzdálených od Ostravy a přemýšlím, jak zařídit, aby zájemci jezdili za mnou, nikoliv já za nimi. Nástupkyni nebo nástupce jsem ještě „nepotkala“, a to hledám usilovně.

Ještě se vrátím k předchozí otázce. Z těch více než pěti a půl tisíce účastníků kurzů přibližně tři čtvrtiny pracují v mateřských školách. Mimořádně se kurzů účastní rodiče, kteří mají předpoklady se svým dítětem samostatně pracovat. Obdobně je tomu v případě dětí zařazených do programů MDS. V uplynulých sedmnácti letech přibližně tři čtvrtiny byly z MŠ. Předesílám, že v MŠ a ZŠ splňuje MDS funkci profylaktickou, v případě rizik dyslexie se využívá jako metoda prevence poruch učení, je vhodná pro děti s odkladem školní docházky, osvědčila se jako vstupní etapa výuky trivia atp.

Teď je čas zmínit jednu podstatnou skutečnost. Nejsem tak chytrá, statečná, pracovitá, organizačně zdatná atd., abych takové sousto, jakým MDS bezesporu je, zvládla sama. Nejde pouze o metodiku, kurzy, CD, pracovní listy atp., ale také o průběžné vedení vydavatelství, finance, platby, obchod s metodickými materiály atd. Mám velké štěstí, že můj manžel mě po celou dobu podporoval a díky své profesi řešil otázky grafické. A co je podstatné -převzal na svá bedra vydavatelské povinnosti. V určitých fázích vzniku MDS a v krizových okamžicích pomohla celá rodina. V březnu 2015 jsme dokončili reportážní videozáznam lekce MDS. Film vznikl z podnětu odborníků z praxe a v současné době začal pozvolna do praxe pronikat.

Má cesta k dospělým s dyslexií je s odstupem času docela přirozená. Do poradenství jsem vstoupila po prověrkách v lednu roku 1970. Měla jsem za sebou nějaký rok učitelské praxe, takže mít práci, která by mě zaujala, bylo šťastným nedopatřením! Pořád mi ještě zní v uších výrok „půjde na poradnu, u těch blbců nic ideologicky nepokazí“. Poradenství bylo perspektivní a já měla před sebou popis odborné práce, což byly specifické poruchy učení a chování, diagnostika, reedukace, zakládání specializovaných tříd, individuální klientela, kurzy pro rodiče dětí s dyslexií, letní pobyty pro děti s poruchou školní přizpůsobivostí (dnes ADHD). V poradenství jsem se setkala s osobnostmi, se kterými jsem našla společnou řeč, pomáhali jsme si, povzbuzovali jsme se navzájem. Mí první klienti mají dnes 50 let, znám jejich rodiny a děti jejich dětí. Obraceli se na mě při výběru střední školy, konzultovali zaměstnání, oznamovali svatební dny a někdy i rozvody, narození potomků a studijní úspěchy. Po revoluci jsem přešla na Ostravskou univerzitu, pracovali jsme na koncepci učitelského vzdělání a na založení katedry speciální pedagogiky. Byla jsem garantem předmětů specifické poruchy učení a chování, pedagogická diagnostika, pedagogická terapie a zákonitě jsem přešla od rizik dyslexie v předškolním věku k aspektům dospělých s dyslexií. Mám bohatý materiál o jedincích s dyslexií a jejich boji s lidským nepochopením a hloupostí. Mohu se pochlubit uměleckým dílem mladého muže, který mě jednoho dne navštívil s portfoliem a diplomem, pohlednicemi z cest od klientů, kteří si našli místo v životě a jsou spokojeni. Mám sbírku fragmentů z jejich života (boj nebo rezignace, těžkosti s diagnózou, žák jako turista, maturitní dramata, partnerské vztahy, klobouk dolů před odborníky z poraden atd.).

Těch pár slov o mých klientech je slabým odvarem toho, co jsem s dyslexií a s dyslektiky skutečně prožila. Nepamatuji si autora, který kdysi pravil: „Jestli jste za svůj život pomohli byť jedinému člověku, vykonali jste kus dobré práce.“ A připojuji: „A stále ještě platí, bez ohledu na to, kolik vám je let, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.“ (Fulghum, R. Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.) A to se v mém životě uskutečnilo.