Možnosti úprav výuky ve vzdělávání nadaných žáků

Mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou nadaní žáci skupinou dosud spíše opomíjenou. Nedostatečné přizpůsobení výuky, stejně jako často zcela chybějící využití dostupných podpůrných opatření není ve vzdělávání nadaných žáků ničím neobvyklým. Výzkum v této oblasti přitom dokládá efektivitu úprav ve výuce nadaných žáků, zejména takových, které směřují k větší míře abstrakce, složitosti a hloubky učiva, představují pro žáka výzvu, podporují rozvoj kreativity a nabízejí možnost akcelerace. Takto přizpůsobená výuka vede nejen k lepším výsledkům ve výkonových testech, ale podporuje také motivaci nadaného žáka, zvyšuje jeho vnímání vlastní účinnosti a umožňuje zdravý sociální a emoční vývoj. Bez vhodných úprav ve vzdělávání nadaného žáka se zvyšuje riziko nedostatečné stimulace v oblasti metakognice a seberegulace, které jsou podstatné pro adekvátní rozvoj učebních strategií. Na nižších stupních vzdělávání nemusejí být nedostatky v učebních strategiích u nadaného žáka pozorovatelné, nicméně neschopnost jejich vhodné aplikace v určité míře zabraňuje žákovi plně rozvinout jeho potenciál ve výuce i mimo ni.

Vhodné úpravy ve vzdělávání nadaných žáků jsou takové, které jsou komplexní a zahrnují nejen obsah výuky, ale také vyučovací proces, výsledky vzdělávání a s tím spojené hodnocení nadaného žáka a v neposlední řadě úpravy studijního prostředí jako takového.

Organizaci a uspořádání obsahu výuky lze nadaným žákům přizpůsobit s využitím akceleračních nebo obohacujících metod. Úpravy vzdělávání v rámci akcelerace jsou zaměřeny na celkovou délku vzdělávání, většinou ve smyslu snížení počtu let školní docházky. Mezi používané nástroje patří dřívější nástup do školy, přeskakování ročníků, vyčlenění speciální skupiny nebo třídy pro nadané žáky, zřízení školy pro nadané žáky, redukování času potřebného k absolvování ročníku (tzv. ), zhuštění obsahu učiva v rámci ročníku (tzv. ), postup ve vlastním tempu, paralelní výuka na různých stupních vzdělávacího systému, nabídka mimoškolních aktivit a letních táborů a méně často využívaný mentoring. Například Rakousko podporuje v této oblasti také spolupráci s univerzitami, navštěvování univerzitních přednášek a možnost nástupu na univerzitu od věku 15 let. Při vyčleňování speciálních skupin pro nadané žáky je přínosné vytvářet skupiny na základě schopností žáků v jednotlivých předmětech (tzv. ), nikoliv rigidní rozdělení žáků na trvalé skupiny či třídy (tzv. ). U mimořádně nadaných žáků je vhodné rutinní využití akceleračních metod, zejména možnosti přeskočení ročníku. U žáků s nižší úrovní nadání to nutné není, i v jejich případě je ovšem potřeba, aby byla možnost akcelerace vždy dostupná.

Obohacující metody využívají změn v obsahu výuky nadaných žáků ve smyslu rozšíření a prohloubení učiva. Nadaný žák nepostupuje rychleji než zbytek třídy, ale obsah učiva je komplexnější. Cílem je rozvíjet potenciál nadaného žáka ve věkově odpovídající skupině. Jedná se zejména o nástroje rozšíření učiva o další témata, nahrazení již zvládnutých oblastí výuky alternativní prací, nabídku alternativních forem výuky (například využití audionahrávek, besedy s odborníky, výlety do terénu), zapojení se do činnosti na nezávislém projektu nebo výzkumu, možnost práce na odborném pracovišti, nabídku volitelných předmětů, organizaci školních soutěží, organizaci zájmových skupin a nabídku mimoškolních aktivit, jako je návštěva muzea, výstavy či koncertu. Uvedené metody nepodporují pouze akademický vývoj žáka, ale také jeho kladný postoj ke vzdělávání jako takovému a sociální jistotu a sebevědomí. Obohacování výuky se ukazuje být obzvlášť efektivní v případě žáků, kteří nedosahují výsledků očekávaných vzhledem k jejich potenciálu (tzv. ) a žáků s nižším socioekonomickým statusem.

Ne všechny nástroje upravující obsah výuky spadají nutně pod kategorii akceleračních nebo obohacujících metod; u některých se jedná spíše o pohyb na kontinuu mezi póly akcelerace a obohacování nebo o kombinaci obou metod. Mezi takové nástroje patří speciální třídy pro nadané v rámci běžných škol, běžné třídy se speciálním pedagogem, bloková výuka, semináře, odborné konzultace mimo výuku, poradenství a kariérní vzdělávání. Cílem těchto nástrojů je předejít případnému poklesu žákova sebepojetí, který není neobvyklý v případě akcelerace, a zároveň zvýšit motivaci, která může být v případě uplatnění pouze obohacujících metod nedostatečná.

Úpravy v procesu vzdělávání se týkají způsobu, jakým je obsah žákům prezentován, užívaných metod a organizačních forem výuky. Typické jsou změny v tempu výuky; běžně je využívána metoda rychlejšího tempa, je ovšem třeba si uvědomit, že nadaný žák může do zadaného úkolu zahrnovat větší množství znalostí a souvislostí, a vyžadovat tak k dokončení úkolu stejně nebo i více času než jeho spolužáci. V oblasti užívaných metod je vhodné aplikovat více metod problémového výkladu a metod heuristických a výzkumných na úkor metod informačně-receptivních a reproduktivních. Lze využít například hraní rolí, řízenou imaginaci nebo skupinovou diskusi, implementovat do výuky organizovaný výzkum či zapojit e-learningové strategie a online výuku.

Úpravy studijního prostředí ve vzdělávání nadaných žáků je potřeba cílit jak na rovinu osobnostně-vztahovou, tak prostorově-materiální. Záměrem úprav je poskytnout žákovi dostatečnou stimulaci, například ve formě individuálního vzdělávacího plánu, rozšířených studijních materiálů či kompenzačních pomůcek, jejichž seznam je uveden v příloze vyhlášky č. 27/2016 Sb. V úpravách studijního prostředí je třeba klást důraz na svobodu a nezávislost a umožnit tak žákovi, aby mohl svůj potenciál plně projevit.

Uvedené úpravy v obsahu, procesu a studijním prostředí ve vzdělávání nadaných žáků směřují ke změnám ve výsledcích, které žák vykazuje. Cílem je výuka stimulující myšlenkový proces žáka na vyšší úrovni analýzy a syntézy, rozvíjející schopnost samostatného řešení problémů, a žák, který je schopen prokázat znalost naučené látky různými formami. Výsledkem tak není pouze memorování a shrnutí naučené látky, ale také schopnost uplatnit naučené znalosti a dovednosti v praxi a přizpůsobit je novým situacím. S tím je úzce spojen také požadavek na úpravy v hodnocení nadaného žáka. Klasické testové metody nejsou v tomto případě dostačující. Novými strategiemi v této oblasti jsou dynamické hodnocení, sledující zejména proces učení v průběhu vykonávání zadané úlohy, a počítačové adaptivní testování, které přizpůsobuje skladbu a pořadí testových položek individuální úrovni žáka.

Vhodné a včasné využití uvedených úprav výuky ve vzdělávání nadaných žáků podporuje nejen akademické výkony těchto žáků, ale také jejich motivaci k učení, zdravý sociální a emoční vývoj a rozvoj učebních strategií. K implementaci úprav je přitom třeba přistupovat s ohledem na individualitu konkrétního žáka a na oblast, ve které se jeho nadání projevuje.

Příklady dobré praxe při sestavování IVP nadaného žáka viz příručka VÚP (Fořtíková, 2009).