Mnemotechnické pomůcky, 4. část

Zapamatujete si najednou třeba dvacet pojmů? Pokud nemáte geniální paměť, pravděpodobně ne. A zapamatujete si jeden pojem? No, kdo by si jeden pojem nezapamatoval, že? To je celé kouzlo metody loci. Při její aplikaci si totiž zapamatujete vždy dvacetkrát po jednom pojmu. Na tento proces si předem připravíme cestu se zastaveními. Ke každému zastavení poté přiřadíme jeden pojem (samozřejmě nejlépe při využití asociačních pravidel) a fungování cesty si vyzkoušíme na čtrnácti pojmech, tedy budeme mít čtrnáct zastavení.

Zatímco pojmy v asociativním příběhu se snažíme kombinovat tak, aby na sebe logicky navazovaly, v tomto případě asociativně navazujeme pouze jednotlivý pojem k určitému zastavení. Cesty si můžeme vytvořit různé. Může jít o vlastní byt nebo chatu, naše tělo, cestu do práce nebo třeba dny v týdnu či číselnou řadu. Podmínkou je jednoduchá vizualizace a následné vybavení všech zastavení cesty.

Každá cesta má počátek, směr a cíl (například začnu u dveří, dám se doleva, obejdu obvod místnosti, poté pokračuji do jejího středu). Vhodné je také ujasnit si pořadí ve sporných bodech. Pokud například narazím na dvě zastavení, která na trase potkám ve stejnou chvíli, jsou třeba nad sebou, první přijde na řadu níže položený objekt (například nejprve bude topení, poté parapet a poté okno). Stejná nebo podobná zastavení se do cesty vkládají jen jednou, aby se nepletla. Pokud je tedy v místnosti více stejných oken, do zastavení začleníme pouze první z nich. Výběr jednotlivých zastavení na cestě je velmi individuální, protože každý se soustředí na jiné věci. Kolektivní tvorba tedy vyžaduje vždy určitý kompromis. Vytvořme si nyní cestu, která bude zahrnovat kuchyň a obývací pokoj. Čtěte velmi pomalu, jednotlivá zastavení se neučte nazpaměť, ale intenzivně si je představujte - nejlépe si je přeneste do svého bytu. Nejdříve začněte , pohled vám padne na , v ní je zabudovaná , následuje a . Vedle se nachází okenní část, ale nejdříve se soustřeďte na , dále a . Uprostřed místnosti stojí a . A nyní přejděte do obýváku. Tam vidíte s a .

Máte hotovo? Odpovězte si na tyto otázky. Patří do zastavení na cestě lednička, digestoř, koberec, židle, hodiny, parapet a okno? Odpovědi by pro vás měly být jednoduché.

Cestu máme, následuje přiřazení pojmů k zastavením. Můžeme se naučit vyjmenovat třeba kraje naší republiky.

Postupujeme následovně: Vždy si představte jedno zastavení a k němu připojte asociací název kraje či něco, co ho charakterizuje. Po ukončení asociace přejděte na následující zastavení a asociujte další kraj. Připomínám, že asociace by měla být zábavná, osobní, logická, neobvyklá a emotivní. Po dobu tvoření asociací se vždy pečlivě soustřeďte pouze na tvorbu aktuální asociace, nespěchejte, asociaci si opravdu prožijte. Nevracejte se k minulým zastavením. Opakování během cesty svědčí o snaze se cestu naučit, ne představit a také těkání mezi pojmy svádí vaši hlavu k tvoření příběhu, což je u této metody nežádoucí.

Nabízím příklad, možných asociací. Opět platí: Neučte se, prožívejte, představujte si a nejlépe si vymyslete asociace vlastní! Trošku jsem cestu upravila tak, abyste v kuchyni našli kraje české a v obýváku kraje moravské.

Kuchyň:

Nyní pokračujete do obýváku, kde vás budou čekat moravské kraje:

Takto může vypadat základní model cesty. Podobně můžete zpestřit a odlehčit výuku a zároveň se nabízí diskuse o tom, co je pro každý kraj typické. Můžete vycházet z průmyslu, dějin, zemědělství, z podoby či obsahu samotného slova atd. Při vybavování si informací si znovu představte cestu od začátku. Každé zastavení, které se vám vybaví, vám zároveň napoví požadovaný přiřazený pojem.

Pokud vás metoda zaujala, doporučuji již zmíněnou knihu Tonyho Buzana .

ZDROJE