Logopedické komiksy pro malé čtenáře

V říjnu 2015 mě oslovila paní L., maminka desetiletého chlapce, s žádostí o pomoc při rozvoji jeho porozumění řeči. Uvedla, že syn je integrován v běžné základní škole a má diagnostikovánu středně funkční poruchu autistického spektra (dále jen PAS). Moje reakce byla otevřená -kdyby kdokoli uměl zařídit dobré porozumění u lidí s PAS, měl by už jistě nějakou cenu za průlom ve zmírnění symptomů této diagnózy. Odhodlávala jsem se s politováním a omluvou žádost odmítnout. Paní L. ale rychle dodala, že nečekají zázraky, že by to prostě jen rádi ještě někde zkusili. Shodly jsme se tedy společně na tom, že já se o něco pokusím a oni nebudou zklamaní, když to nevyjde.

Jako u všech nových klientů i v případě Šimona jsem se tedy vyptala, čím ho na úvod potěším. Paní L. jednoznačně konstatovala, že písničkami a komiksy. Tato moc hezká, i když zvláštní kombinace se tak stala mým odrazovým můstkem. Na první setkání jsem si připravila návrh pro Šimona: zazpíváme si „Skákal pes“ a zkusíme děj písničky rozkreslit do komiksů. Pokud ho to zaujme, rozvinu plán následovně: vzniklé obrázky rozstříháme a pomícháme, podle textu písničky je pak zkusíme vyhledávat a poskládat do správného pořadí. Logopedický optimismus přeci nemusí být opiem lidstva!

Šimon spolupracoval úžasně. Činnost ho zjevně bavila, rozkreslili jsme tímto způsobem nakonec písničky tři a vypadalo to, že obsah textů chápe. Při dalších setkáních jsme postoupili ke komiksovému zpracování vět, později jsme postup obrátili - z různých obrázků jsme tvořili smysluplné věty. Šimon byl někdy dokonce schopen je reprodukovat i bez vizuální podpory a evidentně s porozuměním. Vše jsme se snažili prožít v praxi, například i orientaci v časových údajích: Kam dojdeme za jednu minutu a kam za pět? Jak dlouho trvá namazat chleba a jak dlouho upéct bábovku? Rodina se do mých pokusů a omylů zapojila skvěle.

Omyly také byly - moje. Když jsme třeba zkoušeli porozumění homonymům (opět s kresbami, v tomto případě vodovodního kohoutku a drůbeže), na otázku, který kohoutek nekape, ukázal Šimon na oba. Měl samozřejmě pravdu, špatnou otázku jsem musela přeformulovat. Některé nápady zapadly, jiné vyšly. K povedeným patřilo i porozumění slovesnému časování, vždy tři obrázky pro jedno sloveso v různých časech. Na nejpovedenějším z nich byla kočka s ubohou myší - bude lovit, loví, ulovila. A tento výtvor spustil „událost“.

Mezitím jsem se totiž vrátila k textům zamýšlené publikace, určené přibližně druhákům či třeťákům. Záměr byl využít čtení k fixaci správné výslovnosti hlásek a forma komiksů se mi zdála pro tuto věkovou kategorii atraktivní. Mělo jít (a také jde) o dvanáct příběhů, každý zpracovaný do dvanácti komiksových polí s textem, obrázkem a bublinou, s postupným zaměřením na znělost B, D, měkčení (ĎŤŇ), L, jednotlivé sykavky, R a Ř. Nikdo z oslovených ilustrátorů se na tvorbě ovšem nechtěl podílet, protože šlo o 144 obrázků za honorář méně než symbolický. Nakonec jsem se rozhodla nabídnout spolupráci Šimonovi.

Šimonovi rodiče byli nabídkou překvapeni, obávali se, jestli to syn zvládne podle mých představ. Ty nebyly nijak konkrétní a Šimon se nadchnul, že bude tvořit opravdickou knížku. Dostal texty rozepsané do komiksových rámečků, černý fix, aby nepoužíval pastelky (barevný tisk by se neúměrně prodražil a takto lze navíc obrázky při práci vybarvovat), a dále bylo vše na něm.

Obrovskou spoustu práce odvedla paní L. Při psaní textů jsem netušila, že je bude ilustrovat desetiletý kluk s PAS, proto mnoho pojmů synovi vyhledávala, vysvětlovala (malé dělo, řehtačka apod.), předváděla mu i pravděpodobné výrazy postaviček v určitých situacích. Šimon si tak zároveň nenásilně rozšiřoval slovní zásobu, což byl příjemný vedlejší produkt jeho zodpovědné činnosti. Příběh od příběhu se v kreslení zdokonaloval, závěrečný na hlásku „Ř“ má již skoro profesionální ilustraci.

Profesionální ilustrátor musí nakladatelství dodat kresby v tzv. tiskové kvalitě s jasně danými parametry, což v našem případě pochopitelně nebylo možné. V běžném reprocentru ale po domluvě a objasnění situace stránky naskenovali, vytiskli a svázali kroužkovou vazbou a my se Šimonem jsme měli 70 krásných exemplářů LOGOPEDICKÝCH KOMIKSŮ pro malé čtenáře. Všechny už jsou rozebrané.

Využívají je logopedi ve svých praxích (fixace vyvozených hlásek), speciální pedagogové v poradnách (čtení s porozuměním s podporou vizualizace), žáci prvního stupně základních škol logopedických, běžných i škol pro žáky se sluchovým postižením, starší čtenáři s LMP i děti v domácí přípravě. Do několika rodin dětí s PAS vnesly opatrný optimismus. Ohlasy jsou výborné - malí školáci nějak cítí, že ilustrace jsou dílem jejich vrstevníka, a skvěle je přijímají. A texty - dle slov paní L. založené na nepleše - jsou jim blízké. Bez Šimonovy poctivé a velice náročné práce by knížka asi nevznikla, nebo rozhodně ne v tak originální podobě. Pochopil i přínos vlastního honoráře a koupil si za něj lego.

Reprocentrum uchovává matrici, takže při zvýšeném zájmu je možný dotisk. Případný požadavek směrujte prosím na e-mail renata.skaloud@centrum.cz. A nelekněte se obálky (ukázka 1), knížka opravdu nemá hororový obsah, i když vyobrazení autorky textů tomu napovídá. Z úcty k ilustrátorovi jsem je statečně ponechala.