Kyberšikana ve školní třídě

Vydáno:

Pražská organizace Prev-Centrum se zabývá realizací primární a sekundární prevence a poskytováním psychosociální pomoci osobám ohroženým závislostmi a dalšími formami rizikového chování. V rámci programů primární prevence poskytujeme služby všeobecné primární prevence, selektivní primární prevence, indikované primární prevence. Pořádáme školení, kurzy a semináře pro pedagogy, rodiče i širokou veřejnost především na území hlavního města Prahy, ale i v jeho okolí.

Kyberšikana ve školní třídě
Mgr.
Petra
Václavová
 
psychosociální pracovnice, vedoucí týmu Programů primární prevence Prev-Centra
Jednou z poskytovaných služeb je intervenční program Spokojená třída, který je určen třídním kolektivům, jež se potýkají s problematickými vztahy mezi spolužáky. Tyto třídy se často vyznačují nepříznivým sociálním klimatem. Žákům se dlouhodobě nedaří mezi sebou spolupracovat, komunikovat, vykazují nekázeň či mají problematický vztah s třídním učitelem nebo jinými pedagogy. Na pozadí těchto projevů často stojí mnohé vlivy, které se podílejí na
formování aktuální atmosféry třídního kolektivu
a z dlouhodobé perspektivy i na celkovém klimatu školní třídy.
Cílem programu
Spokojená třída
je napomáhat při diagnostice a řešení problému v třídním kolektivu, zvyšovat pozitivní sociální klima ve třídě, přispět k rozvoji pozitivních vztahů, podporovat komunikaci mezi žáky a pedagogy, předcházet rozvoji dalších forem rizikového chování, případně přispět k efektivnímu řešení již vzniklé situace.
Na jaře loňského školního roku se na nás obrátila školní metodička z mimopražské školy
se zakázkou realizace primárně preventivních bloků
v jejich škole. Jednalo se o školu s 1. i 2. stupněm, se spádovou oblastí obce nedaleko Prahy a s menšími počty žáků ve třídách, která umožňovala ideální integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Původní zakázkou byla realizace programů všeobecné primární prevence pro 2. stupeň v rozsahu osmi hodin pro každou třídu -
tematicky zaměřené bloky na jednotlivé formy rizikového chování.
Program byl realizován i pro 8. ročník této školy.
Od první chvíle zde byla patrná
odlišná atmosféra v třídním kolektivu
oproti ostatním třídám ve škole. Celkově žáci působili plachým dojmem, odmítali mluvit. Lektorky se tedy soustředily na práci s pravidly a vytvoření bezpečného prostředí pro vzájemnou spolupráci. V průběhu bloku se jim podařilo žáky motivovat k práci v menších skupinách. Spolupráce na rovině verbální i neverbální probíhala bez obtíží, avšak ukázalo se, že třídní kolektiv nepřijímá jednu ze žaček. Lektorky situaci se žáky reflektovaly, ale nikdo ze spolužáků se k tomu nevyjádřil. Po ukončení programu konzultovaly průběh bloku s třídní učitelkou.Ta potvrdila, že se jedná o dlouhodobý stav. Dívka skutečně stojí na okraji kolektivu, ostatní žáci ji nepřijímají. V minulém školním roce měla ve třídě kamarádku, ta s ní však momentálně nekomunikuje.
Na dalším setkání, o týden později, žáci opět nechtěli mluvit. Postupně se podařilo získat jejich důvěru a lektorky se začaly orientovat v událostech, které postihly celou třídu. V 7. ročníku se žáci mezi sebou domluvili, že si společně založí skupinu na Facebooku, aby byli v kontaktu i v době mimo vyučování. Po několika dnech se začaly na sociální síti objevovat
dehonestující a urážlivé zprávy zaměřené na jednu spolužačku.
Urážky a posměšky se začínaly zintenzivňovat a objevily se i vyhrožující zprávy směřující k oné dívce i její rodině. Třídní učitelka sice pozorovala, že se něco děje, avšak netušila, že je situace tak vážná.
Kyberšikana spolužačky trvala několik měsíců. Rozkryta byla ve chvíli, kdy se dívka svěřila své babičce a ta zavolala Policii ČR. Vše vyšlo na povrch na konci 7. ročníku. Babička dívky si nepřála spolupráci se školou, a tak škola
situaci prošetřila pouze na základě dostupných důkazů
- materiálů zveřejněných na sociální síti a výpovědi svědků (nikoliv na základě výpovědi oběti).
Během popisu těchto událostí se jedna dívka rozplakala. Jednalo se o zmiňovanou dívku, která stojí mimo kolektiv, a ukázalo se, že figurovala v roli agresorky ve výše popsaném případu kyberšikany. Dívka se v rámci programu svojí spolužačce a kamarádce, kterou si vybrala jako oběť, omluvila. Poté mluvila o posmívání a nadávkách ze strany chlapců, které zažívala v 7. třídě. Sama reflektovala, že pod tlakem těchto každodenních posměšků a ostrakizace ze strany chlapců ze třídy ventilovala svou frustraci skrze dehonestující a vyhrožující zprávy směřující na nic netušící kamarádku ze třídy. Většinu žáků
autentická výpověď agresorky
a především souvislost mezi oběma událostmi překvapila. Dívka, která stojí mimo kolektiv, byla do té doby kolektivem odsuzována a vnímána pouze jako agresorka, která si za oběť vybrala svou jedinou kamarádku ze třídy.
Další setkání byla zaměřena na znovuobnovení důvěry mezi žáky, posilování a rozvíjení pozitivních sociálních norem a upevnění vztahu mezi žáky a jejich třídní učitelkou tak, aby pro ně byla osobou, na niž se mohou v takovýchto případech obrátit. V diskuzích a psychosociálních technikách se začala více projevovat dívka, která byla v roli agresora i oběti, a bylo patrné, že ji ostatní dívky mezi sebe přijaly. Celkové sociální klima třídy se podle třídní učitelky posunulo pozitivním směrem. Po skončení programu dostala třídní učitelka doporučení, jak má s třídou pracovat dál, včetně možnosti metodické podpory v rámci telefonických konzultací, čehož také využila. Obě dívky začaly docházet do pedagogicko-psychologické poradny.
I když se jednalo o více než rok starou událost, neměli žáci příležitost tyto skutečnosti zpracovat, což se odrazilo v nepříznivém sociálním klimatu třídy v dalším ročníku. V celém případu se ukázalo hned několik skutečností, které zásadně ovlivnily jeho průběh. Škola nebyla dostatečně informována ze strany rodiny oběti, což ovlivnilo nejen průběh vyšetřování případu, ale i předání informací lektorkám primárně preventivního programu. Pro nedostatek informací nemohl být případ dostatečně prošetřen. Ukázalo se, že
agresor může být sám obětí šikany
a že šikanování není nikdy pouhou záležitostí agresora a oběti (Kolář, 2001), ale má vliv na celkové sociální klima třídy.

Související dokumenty

Pracovní situace

Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Mimoškolní akce školy – účastníci akce
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Neshody při žádosti o odklad povinné školní docházky
Přijímání ke vzdělávání cizinců, vzdělávání cizinců, ukončování vzdělávání cizinců
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení žáků ve středních školách a konzervatořích dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení studentů ve vyšších odborných školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Dohled a BOZ
Komisionální zkouška žáka střední školy
Školy a cestování žáků - varianty organizace akce
Škola v době mimořádných opatření - pohled vedení školy
Příklad dobré praxe – kulatý stůl k problematice sociálního začleňování
Ztráta věci z nezabezpečené skříňky
Doprovod žáka do nemocnice
Den, do kterého je žák, student žákem, studentem školy ve školním roce 2019/2020
Sebehodnocení žáků v době online výuky
Může učitel přikázat žákovi, aby si při online výuce zapnul kameru?
Úvod do formativního hodnocení

Poradna

Výuka Aj
Problémy ve třídě
Počet žáků ve třídě
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Žák v zahraničí
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz