Rozhovor s rodiči nebo zákonnými zástupci žáků je velmi specifická komunikační situace, která má svá pravidla a vyžaduje profesionální přístup ze strany všech pracovníků školy, pokud možno i těch provozních. Téma komunikace s rodiči je stálicí v poptávce vzdělávacích programů DVPP, přičemž trvale mají o školení zájem jednotlivci, ovšem čím dál častěji jsou semináře objednávány vedením škol takzvaně pro sborovnu. A to je dobře, neboť jednat s rodiči není totéž jako jednat se žáky či s kolegy a už vůbec to není totéž jako mluvit s někým třeba při venčení psů – i kdybychom se přitom bavili s rodičem dětí, které „chodí k nám do školy“. Připomeňme si tedy faktory, jež pomáhají proměnit „popovídání s maminkou nebo tatínkem“ v efektivní a strukturovaný rozhovor vedený dobře připraveným profesionálem.
Komunikace s rodiči žáků: Umění vést rozhovor profesionálně
Vydáno:
Profesionál o své práci přemýšlí
Většina z níže uvedených zásad a postupů patří k inovativním formám profesionálního pomáhání, a přesto zde nepůjde o pouhý jejich výčet, o strukturu či metodiku. Článek byl napsán s ambicí podnítit úvahy o smyslu, významu a možnostech zdokonalování komunikačních dovedností, o vědomém pěstování komunikačního umění.
Díky zkušenostem a poznatkům získaným při učitelské, lektorské a supervizní práci ve školách různého typu jsem poznala, že ten, kdo takové umění ovládá, dokáže i náročný rozhovor s nespokojenými rodiči postupně proměnit v důstojné, smysluplné setkání dospělých lidí, které i přes rozdílnost názorů spojuje jeden cíl: klidné, spokojené, pokud možno vnitřně motivované a v mezích možností úspěšné dítě.
Uvědomil jsem si, jak důležité je nepokazit to na začátku
Těmito slovy odpověděl jeden z absolventů školení o komunikaci s rodiči na otázku, čím mu byl seminář užitečný. Vybavuji si mladého pana ředitele v paměti: několik let ve funkci a od pohledu sympaťák. V úvodní části školení, kdy se hledají aktuální témata, vyslovil tento muž, říkejme mu třeba Honza, přání naučit se v rozhovoru „udělat pro rodiče, hlavně pro ty takzvané potížisty, víc, než obvykle dělá“. To mě zaujalo. A co pro ně obvykle děláte? – No, přijmu je, když je třeba, tak je uklidním a pak se bavíme. – Aha, jak prosté. A o čem se bavíte? – No, bavíme se, o čem je třeba.
V tu chvíli se do diskuse vzrušeně vložila jedna z přítomných dam: Teda tohle by mi úplně stačilo, přesně to bych chtěla umět, jak to děláte? Ukázalo se, že pan Honza je tak trochu talent od přírody, vyrovnaná osobnost s přirozenou autoritou, kliďas. Mnohému se asi ještě přiučil při sportování, později jako učitel tělocviku a taky v roli trenéra.