Když poradny a školní psychologové táhnou za jeden provaz aneb jeden bez druhého nezmůže skoro nic...

Následující článek vznikl jako virtuální rozhovor mezi PhDr. Galinou Jarolímkovou (psycholožkou a ředitelkou Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 [dále PPP]) a PhDr. Norou Jakobovou (školní psycholožkou, kariérovou poradkyní a vedoucí Školního poradenského pracoviště na Gymnáziu Jana Palacha Praha 1, s. r. o. [dále GJP]). Raději by se sešly osobně u kávy, ale vzhledem k epidemiologické situaci si popovídaly alespoň online. Položily si otázky, které je vedou k zamyšlení nad vzájemnou spoluprací, nad aspekty, které v současném poradenském systému fungují, stejně jako nad tím, co by bylo možné vylepšit.

Co v rámci spolupráce PPP a školních psychologů považuješ za stěžejní?
GJ:
„Úzkou spolupráci odborných pracovníků PPP a školních psychologů i školních speciálních pedagogů považuji ze své praxe za velmi přínosnou a velmi důležitou. Nejde jen o pohled na společnou odbornou činnost, ale o nastavení vzdělávacích potřeb všech žáků školy. Nemusí se vždy jednato žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, jde i o žáky, kteří se ocitli v nějaké obtížné situaci. Úzká a kvalitní spolupráce obou pracovišť je tedy ku prospěchu věci všech stran. Dosti často se na pozice školních psychologů přijímají čerství absolventi – kolegové s žádnými či minimálními zkušenostmi a v rámci supervizí, intervizí a dalších možných odborných setkávání mají možnost konzultací a odborných vedení.“
NJ:
„Vzhledem k tomu, že je čas