Naše škola se nachází v centru Brna a vždy platila za poněkud „jinou“ školu. Školu, se kterou si systémově tak nějak nevíme rady. Jsme školou inkluzivní, nebo segregační? Poskytujeme kvalitní vzdělávání, nebo naopak bráníme žákům kvalitní vzdělání získat? Zasloužíme si být podporováni, nebo je naopak důležité nás „důsledně“ nepodporovat? Tyto otázky si klade odborná i laická veřejnost a odpovědi na ně se diametrálně liší.
Kartotéka podpůrných a vyrovnávacích opatření
K čemu a proč?
Mgr.
Libor
Tománek,
zástupce ředitele na ZŠ a MŠ Brno, nám. 28. října 22
Cílem tohoto textu není řešit, kdo má a kdo nemá pravdu. Cílem není ani přemýšlet nad tím, co je a co není inkluzivní vzdělávání. Cílem je představit čtenáři kartotéku podpůrných a vyrovnávacích opatření, kterou vytvořili zaměstnanci naší školy, a dále objasnit důvody, které nás k jejímu zpracování vedly.
S paní ředitelkou jsme záhy po našem nástupu do funkcí (v roce 2001) pochopili, že bude složité hledat pro naše žáky, respektive pro naši práci s nimi, systémovou podporu. Dílem z výše naznačeného důvodu, to znamená koncepčně ambivalentního ANO/NE přístupu k našemu typu škol, a dílem z důvodu absence jakékoli nosné vzdělávací koncepce, respektive existence desítek až stovek koncepcí, popřípadě, chcete-li, neschopnosti či nemožnosti prosadit v českém školském systému jakoukoli koncepci. Příkladem budiž mnohaletý zmatek kolem principu inkluze v českém školství.
Pochopili jsme, že pokud se například s novelou školského zákona (z roku 2004) objevila kategorie sociálního znevýhodnění, aniž byla jednoznačně definována zákonem nebo prováděcími vyhláškami, nezbývá nám nic jiného, než si kritéria sociálního znevýhodnění definovat „svépomocí“. Prostě proto, abychom byli s touto kategorií schopni nějak smysluplně pracovat. Princip „svépomoci“ se tak stal jedním ze zásadních principů naší práce: princip „tluč a bude ti otevřeno“ byl v naší práci nahrazen principem „pomoz si sám a bude ti pomoženo“.
Spolupracovali jsme se systémem na všech úrovních -vedli jsme debaty, pracovali v expertních skupinách, nabízeli ověřená řešení. Paralelně jsme ovšem pracovali s žáky a jejich rodiči v rámci vlastního (inkluzivního) modelu vzdělávání. Zjednodušeně řečeno: inkluze se nedělá u „kulatých stolů“, nýbrž ve třídách. Dělají ji pedagogičtí pracovníci, kteří potřebují okamžitou konkrétní podporu, mají-li ji dělat efektivně. Kartotéka podpůrných a vyrovnávacích opatření je sborníkem konkrétních, ověřených a vzájemně provázaných opatření podpory, která na naší škole realizujeme. Všechna opatření s sebou nesou vyšší nároky na jednotlivé zaměstnance školy, především na pedagogy a odborné poradenské pracovníky, dále vyšší nároky na systém řízení školy a v neposlední řadě vyšší nároky na rozpočet školy. Všechna školou realizovaná podpůrná a vyrovnávací opatření hradíme „ze svého“, z prostředků, jež jsme získali z evropských fondů a z dalších dotací, v neposlední řadě i z „dotací“ v podobě většího množství práce zaměstnanců školy.
Závěrem bych chtěl připomenout následující okolnost. V zásadě ani tak neběží o sborník jako takový, spíše se jedná o vlastní opatření realizovaná školou v zájmu dětí, žáků, rodičů a pedagogických pracovníků, opatření, která v nějaké podobě, nikoli ovšem takto rozsáhlé a ucelené, existovala a existují u nás již od přelomu tisíciletí. Dlouhodobě jsou přítomna i na jiných proinkluzivně orientovaných školách, které si s ohledem na své klienty nemohou dovolit čekat, až ze systému „motyka spustí“.
Aktuálně hovoříme o novele § 16 školského zákona a na něj navázané prováděcí vyhlášky, z nichž by důležitou roli měl hrát Katalog podpůrných a vyrovnávacích opatření. Střízlivě odhaduji, že s reálnou podporou nelze počítat dříve než v roce 2017, aniž lze předjímat rozsah a dosah této podpory. V současné době hovoříme také o evropských penězích, které do českého školství natečou v rámci programu OPVVV. Přestože programové období OPVVV 2014-2020 běží již od roku 2014, nemyslím si, že bychom mohli očekávat skutečnou podporu dříve než v roce 2016.
A v čem spočívá kartotéka?
-
Pokud jsme potřebovali měřitelné indikátory sociálního či zdravotního znevýhodnění, definovali jsme si je sami.
-
Pokud jsme potřebovali rozšířit kompetence pedagogických pracovníků, vytvořili jsme systém metodického řízení a nastavili systémy dalšího vzdělávání: jedná se například o střední článek řízení, mentorské role ve škole, supervizní/intervizní setkávání pedagogů, kolegiální učení a podobně.
-
Pokud jsme potřebovali standardizovat kvalitu práce pedagoga, spojili jsme se s organizací Step by Step Česká republika a nastavili standardy dle jejich Kompetentního učitele pro 21. století.
-
Pokud nám nestačila jednostranně, především testově, nastavená diagnostika vzdělávacích potřeb žáků, vytvořili jsme školní poradenské pracoviště s obvyklými (psycholog), ale i zcela unikátními (sociální pracovník) rolemi a opřeli jsme „diagnostiku“ o „multioborový pohled“ na žáka, jehož východiskem je mimo jiné pozorování žáka v jeho přirozeném prostředí.
-
Pokud jsme potřebovali individualizovat vzdělávací péči, rozšířili jsme portfolio našich činností o párové vyučování a různé typy asistence.
-
Pokud nám nestačil instrument individuálního vzdělávacího plánu, vytvořili jsme a zavedli další systémy sledování pokroku žáka: jedná se například o plány osobního rozvoje, pozorovací archy, takzvané reporty a podobně.
-
V okamžiku, kdy jsme narazili na limity obvyklých učebních strategií a obvyklých strategií řízení třídy (frontální výuka, řízení výkonu žáka „přes rodiče“ a podobně), začali jsme více využívat alternativnějších způsobů práce: jedná se o program Začít spolu, projektovou výuku a podobně.
V kartotéce naleznete popis opatření, která ve škole realizujeme. Kartotéka je k dispozici ke čtení zde: http://issuu.com/osmec/docs/model_kartot__ka. Stáhnout si ji můžete zde: http://ulozto.cz/xiwzTWZa/model-kartoteka-pdf.
Pokud jste při čtení mého textu nabyli přesvědčení, že si spíše stěžuji na systémovou „nepodporu“ ze systému proklamované inkluze, než abych představil naši kartotéku, máte jistě pravdu. Nemyslím si totiž, že by školy měly shánět finanční prostředky a suplovat koncepční nemohoucnost MŠMT v souvislosti se vzděláváním dětí a žáků se specifickými vzdělávacími potřebami.