Kariérové poradenství pro děti z Bullerbynu

Vydáno:

Na studijní cestu do švédského Stockholmu jsem se dostala díky ocenění v soutěži Národní cena kariérového poradenství. Odjížděla jsem přesně v období, ve kterém realizujeme sérii vzdělávacích kurzů pro pedagogy a poradenské pracovníky na základních a středních školách v celé ČR a kdy mi v hlavě běží nám nejčastěji kladené otázky: „Má smysl posílat žáka za každou cenu na maturitní obor, i když na to nemá předpoklady?“, „Kdo má dělat kariérové poradenství ve školách?“ nebo „Kde vzít čas na poradenství, když musíme učit?“. A tak jsem byla zvědavá, zda alespoň na některé z nich najdu v průběhu návštěvy Švédska odpověď.

 

 

 

 

Kariérové poradenství pro děti z Bullerbynu
Ing.
Helena
Košťálová,
kariérová poradkyně, lektorka a metodička, EKS
Zastávka první - základní školství
Základní škola ve Švédsku je povinná, trvá devět let a žádná alternativa víceletých gymnázií neexistuje. Většinu škol zřizuje stát, najdou se ale i soukromé, které zřizují spolky či nadace. Veškeré základní školství je zdarma, i na privátních školách. Školy mají relativně velkou svobodu, pokud jde o způsob výuky, a aby se zajistila stejná úroveň znalostí, se kterými děti ze školy odejdou, probíhají ve vybraných ročnících povinné srovnávací testy.
Kariérové poradenství je nedílnou součástí školského systému, od roku 2011 patří mezi faktory, které sleduje školní inspekce, a od roku 2016 je oficiálně jedním z parametrů evaluace školy.
Kariérový poradce na školách není učitel ani zaměstnanec školy. Je to expert na kariérové poradenství, zaměstnává jej (a platí) příslušná městská část. Většina škol nevytíží kariérového poradce na plný úvazek, proto má poradce obvykle na starosti škol více. Nejčastější praxe ve Stockholmu je jeden poradce na dvě školy, který každý týden působí dva a půl dne v jedné budově a dva a půl ve druhé. Ve své práci poradce na základních školách sleduje jeden hlavní cíl - aby si děti dokázaly vybrat vhodné návazné studium. Konkrétní aktivity kariérového poradce se upravují podle potřeb školy.
Co si pod uvedeným popisem představit? Například v městské části Vallentuna, kde jsem měla možnost s kariérovými poradci hovořit, mají na odboru školství zřízené oddělení pro kariérové poradenství. Toto oddělení koordinuje všechny kariérové poradce v příslušném regionu, poskytuje jim metodickou podporu, zprostředkuje další rozvoj i sdílení zkušeností s kolegy. Současně úzce spolupracuje s vedením škol v regionu a reaguje na jejich poptávku po službách kariérového poradenství.
Poradce dochází do škol v dohodnuté pracovní době a jeho zapojení do života školy probíhá na několika úrovních. První z nich je spolupráce s vedením školy. Další rovinou je spolupráce s učiteli všech předmětů. Poradce sleduje školní plány a hledá způsoby, jak do probíraných tematických okruhů integrovat složku kariérového poradenství. Například pokud se právě probírá téma „vesmír“, je možné se s dětmi pobavit o profesích, které s výzkumem vesmíru souvisejí, co takový člověk dělá a co by měl umět. Do hodin angličtiny lze zase třeba integrovat téma profesního životopisu.
Poradce má přehled o výuce ve všech ročnících a především o veškerých aktivitách, které se kariérového poradenství týkají. Díky tomu poradenské aktivity neprobíhají nahodile, ale jsou poradcem koordinovány. Navazují na sebe a jejich rozvoj je pečlivě naplánován. Jakmile se žáci školy dostanou do věku, kdy nastane čas k rozhodování o dalším vzdělávání, má poradce i žák o co se opřít. Při sestavování plánů se vychází z cílové situace (co musí žák vědět v 9. ročníku, aby si dokázal najít v budoucnu pracovní uplatnění). Zajištění kontinuity je na zodpovědnosti poradce, stejně tak na jeho bedrech leží informování učitelů o důležitosti a trendech v poradenství i hledání možností propojování poradenství s výukou, aniž by utrpěla samotná výuka. Zde se můžeme inspirovat, když se ptáme, jak dělat poradenství, které nebude fungovat na úkor probraného učiva. Je ovšem pravda, že ve Švédsku mají trochu větší „manipulační prostor“; k přijetí na střední školu není totiž třeba přijímacích zkoušek, stačí dobrý prospěch na ZŠ. Nad švédskými učiteli tak nevisí „bič“ přípravy na testy.
Hlavní část práce poradce samozřejmě spočívá v samotné práci s dětmi. Jedná se o individuální i skupinové aktivity. Na vallentunské škole se vychází z toho, že čím více se blíží přechod na střední školu, tím se zintenzivňuje setkávání s poradcem. V 1.-5. třídě navštíví poradce děti minimálně jednou ročně, v případě potřeby častěji. Zlom nastává v 6. třídě, to se děti s poradcem vidí v průběhu roku asi čtyřikrát. Každý další rok se intenzita ještě zvyšuje.
A co poradce z Vallentuny s dětmi probírá? V první třídě se poprvé otevře téma práce na obecné úrovni - co je to práce, zda je třeba pracovat, jaké formy práce děti znají atd. Ve druhé třídě se poradce s dětmi baví o tom, jaké jsou jejich zájmy a co je jejich „povolání snů“. Ve třetí třídě podněcuje myšlení dětí představou o osidlování nového území a ptá se: „Jaké povolání byste rádi v novém prostředí vykonávali? Čím byste chtěli přispět?“ Například šesťáci se již podrobněji věnují otázkám „kdo jsem, co mohu, co chci?“.
Kromě rozšiřování obzorů o světě práce poradci ve Švédsku kladou velký důraz na rozvoj tzv. kariérních kompetencí (posilují u dětí schopnost řídit si sám svou budoucí profesní a vzdělávací dráhu), což zahrnuje i podporu samostatnosti, posilování zodpovědnosti, práci se změnou či oblast sebepoznání.
Zastávka druhá - střední škola
Na devítileté základní studium navazuje tříleté střední školství. Mladí lidé si vybírají ze dvou proudů. Buď se rozhodnou pro „přípravu na univerzitní vzdělávání“ (ekvivalent našich gymnázii), nebo odborné studium (naše střední či učňovské školství). Jak už bylo řečeno, přijímací zkoušky ve Švédsku neprobíhají. Aby se děti mohly na školu přihlásit, musejí mít ukončené základní vzdělání. Ve švédském systému nesmí dítě „propadnout“ ze žádného předmětu a musí posbírat určitý počet bodů (každá známka odpovídá příslušnému počtu). Čím prestižnější SŠ, tím více si může vybírat děti s lepšími studijními výsledky. Když někdo nedokončí úroveň základního školství, střední školy nabízejí přípravný (nultý) ročník, ve kterém se děti soustředí na doplnění učiva z toho předmětu, kde se jim nepodařilo splnit potřebný počet bodů, a poté mohou pokračovat ve studiu.
Ani na středních školách není kariérový poradce členem učitelského sboru, ale městem placený externista, který plánuje a realizuje (v úzké spolupráci s učiteli) kariérové aktivity na škole. Na tomto stupni vzdělávání se klade hlavní důraz na sebepoznání, kritické a analytické myšlení, schopnost orientovat se v informacích, rozhodovací schopnosti a rozšiřování povědomí o světě práce, stejně jako na orientaci v rychle se měnícím světě.
Měla jsem možnost zúčastnit se jedné poradenské lekce pro studenty posledního ročníku gymnázia. Kvůli návštěvě ze zahraničí byla v angličtině, kterou bravurně ovládali učitelé i studenti. Poradkyně poskytovala informace o možnostech budoucího studia, po celou dobu ale dávala jasně najevo, že rozhodnutí je na studentech. Otevírala různé alternativy, probírala se studenty pro a proti dílčích kroků a také dodávala odvahu k experimentování a nabírání dalších zkušeností, jako např. prostřednictvím studia v zahraničí nebo roku mimo studium před výběrem konkrétního oboru na univerzitě. Z přítomných studentů variantu „chci studovat na univerzitě, ale ne v letošním roce“ vybrala minimálně polovina. Když si uvědomíme, kolik let ještě stráví dnešní mladí lidé na své další profesní cestě, může být v některých případech roční odstup lepší variantou než v průběhu studia zjistit, že si zvolili špatný obor.
Malá odbočka - pro ty, kteří nejdou přímočaře
Také ve Švédsku se snaží nepodceňovat problém tzv. odpadlíků, tedy lidí, kteří nedokončí příslušný stupeň vzdělávání. Jak už jsem zmiňovala, jedním z řešení je přípravný ročník. Nezřídka se ale stane, že se člověk dostane do složité situace nebo nevidí vzdělání jako prioritu a potřeba dalšího studia nastane později.
Jednou z variant, kterou může využít kdokoli ve věku od 20 let (horní věková hranice stanovena není), jsou tzv. školy pro dospělé, kde si lze doplnit nejen základní vzdělání, ale i střední odborné. Jde o typ školy, která funguje jako večerní nebo distanční, což je velká výhoda pro všechny, kdo při studiu současně pracují. Zároveň ale tato forma studia vyžaduje velkou disciplínu a sebeorganizaci a ten, kdo ji nemá, nemusí být vždy „lenoch“. Setkala jsem se se třemi studenty ve věku přibližně 25-35 let: mužem s vážnějším duševním onemocněním, mladou dámou, která prožila dětství v rodině alkoholika, a mužem, který roky bojoval s ADHD. Všichni svorně vyprávěli o tom, jak zkoušeli i jiné alternativy doplnění chybějícího vzdělávání, ale opakovaně neuspěli.
Ve Švédsku existuje ještě další možnost -
folkhögskola
, tzv. lidová střední škola. Lidové školy mají ve Skandinávii velkou tradici. Ve Švédsku funguje celkem 150 lidových škol a všechny jsou nezávislé, tedy jejich zřizovatelem není stát, ale nadace nebo městské části. Většinou jsou internátního typu a na rozdíl od jiných forem vzdělávání pro dospělé je studium na nich velmi intenzivní. Probíhá ale jinou formou, než jsme zvyklí na českých středních školách. Učitel působí v roli průvodce nebo mentora a studium z velké části probíhá v tzv. studijních kroužcích, založených na vzájemné výuce a diskusi. V neposlední řadě má členství v takovéto komunitě pro studenty přínos v pocitu sounáležitosti a v podpoře, která se jim v náročnějších situacích dostává nejen od učitelů, ale i spolužáků. Folkhögskola na okraji Stockholmu, kterou jsem měla možnost navštívit, nabízela kromě gymnaziálního studia i formu poststředoškolského (alternativa českého pomaturitního) vzdělávání, konkrétně obor sociální vzdělávání a žurnalistika. Průměrný věk studentů na této škole byl 40 let.
Délka studia závisí na tom, co již student dokončil před vstupem na lidovou školu. Může se jednat o jeden rok, ale také o čtyři. Studium nabízí poměrně velkou flexibilitu, pokud si student vybere nevhodný obor, může po určitém čase přestoupit na obor jiný. A jaká je kvalita vzdělávání na takové škole? Přestože se studenti vzdělávají jinou formou, dosahují stejné úrovně znalostí jako studenti tradičního gymnázia, což je předmětem pravidelné evaluace. Kromě znalostí se u studentů lidových škol sledují i sociální kompetence, jako např. kooperace, schopnost zorganizovat si studium či připravenost na vysokoškolské studium.
Závěrem
Školský systém a kariérové poradenství ve Švédsku má svá pro i proti a zdaleka ne vše je přenositelné do českého kontextu. Asi neexistuje univerzální recept na to, zda doporučovat žáky s horším prospěchem na učební obory, nebo je nechat zkoušet náročnější školy, situaci musíme vždy posuzovat individuálně. Stejně tak nelze jednoznačně konstatovat, který přístup je lepší či horší. Co jsem ale vnímala ve Švédsku, byla
velká důvěra v potenciál studenta a podpora ve zkoušení vlastní cesty
. A pokud se žák ocitne v úzkých, vždy se najde v poradenské síti někdo, kdo jej podpoří v hledání alternativních cest.
Nakolik by i v ČR mohl být kariérový poradce nezávislý a „osvobozený od běžné výuky“, záleží na možnostech každé školy stejně jako budoucím vývoji strategie státu. Čím se můžeme inspirovat, je propojování aktivit kariérového poradenství do provázaného a komplexního systému, integrace poradenství do výuky nebo podpora spolupráce mezi poradcem a učiteli.
ZDROJE
-
An overview of the Swedish education system.
Skolverket
[online]. Dostupné z: https://www.skolverket.se/omskolverket/andra-sprak/in-english/the-swedish-education-system/an-overview-of-the-swedish-education-system-1.72184
-
Folkhögskola.nu
[online]. Dostupné z: https://www.folkhogskola.nu/
-
KOŠŤÁLOVÁ, H. a M. CUDLÍNOVÁ.
Praktický průvodce kariérového poradce pro 21. století.
EKS, 2015. Dostupné z: http://ekskurzy.cz/nase-publikace

 

 

 

Související dokumenty

Pracovní situace

Kariérové poradenství

Poradna

Kariérový poradce na ZŠ