Jaký bude učitel, takové bude vzdělání žáků

Vydáno:

Když na dvoře školy zaprskalo staré auto, byli přinejmenším všichni druhostupňoví kluci auf. Jede Jegorka! Byla přísná, učila nepříliš oblíbenou fyziku, a přesto pro nás byla úžasná kvůli sobě i kvůli Tatře 11 z roku 1926, kterou v onom roce 1963 jezdila do školy. Mluvila s námi a byla přímá - dodnes si pamatuji, co mi řekla, když jsme se loučili v devítce. Soudím, že taková byla celých padesát let, po které sloužila školství jako učitelka i jako výchovná poradkyně a za které jí patří poděkování.

Jaký bude učitel, takové bude vzdělání žáků
Mgr.
Marie
Jegorovová
 
nejdéle sloužící výchovná poradkyně v ČR
Paní učitelko, poprosím vás nejprve o krátký úvod - jaké byly vaše profesní začátky a kde všude jste působila?
Vystudovala jsem jedenáctiletou střední školu v Praze - Michli a Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor přírodní vědy - fyzika a chemie. Po promoci v roce 1963 jsem ve svých 21 letech nastoupila do praxe. Pracovala jsem v Praze 5 - Košířích na ZŠ Nad Turbovou a po mateřské dovolené s první dcerou na ZŠ Na Zámečnici, rovněž v Košířích. Zde jsem pracovala celkem 15 let. Po mateřské dovolené s druhou dcerou jsem od roku 1978 působila v učňovském školství, a to na učilišti ČKD Tatra Smíchov. Škola prošla různými reformami a změnami, dnes se nazývá Střední škola umělecká a řemeslná. Svoji pracovní činnost jsem na ní ukončila až letos, po 36 letech.
Jak dlouho vykonáváte, resp. jste vykonávala funkci výchovné poradkyně?
Od roku 1983 po absolvování studia výchovného poradenství na Pedagogické fakultě UK v Praze. Této specializaci jsem se věnovala asi 30 let. Absolvovala jsem řadu seminářů a školení pro výchovné poradce a metodiky prevence. Docházela jsem na přednášky psychoterapeutické fakulty a sama jsem prošla psychoterapeutickým výcvikem a věnovala jsem se osobnímu studiu tohoto oboru.
Co pokládáte v současné době za podstatné činnosti výchovného poradce na těch typech škol, se kterými máte zkušenost?
Podstatná činnost výchovného poradce v současné době, kromě plánu, který by měla mít každá škola, spočívá především v dobrém kontaktu se studenty, respektovaném postavení výchovného poradce mezi učiteli, v úzké spolupráci s vedením školy a v pravidelném setkávání s rodiči žáků, o které pečujeme.
Jaké podmínky pro práci výchovného poradce pokládáte za důležité?
Především nerušený prostor, kde se lze se žáky a rodiči setkávat. Mít časový limit na každé poradě učitelů pro jejich informování o jednáních, která se žáky a rodiči probíhají. Mít neformální denní kontakt s třídními učiteli. A získat ocenění činnosti a podporu od vedení školy.
Co je důležité při vzdělávání výchovných poradců?
V rámci studia výchovného poradce se seznámit s co nejvíce příklady konkrétních řešení situací vzniklých při práci s problémovými žáky. Vlastní sebepoznání osobnosti výchovného poradce a doporučovala bych i psychoterapeutický výcvik.
Jak vidíte rozdělení kompetencí mezi výchovným poradcem, školním psychologem, případně školním speciálním pedagogem (např. etopedem)?
S rozdělením kompetencí mezi tři uvedené osoby určitě souhlasím, ale jen za předpokladu, že si rozumí, že jsou „na stejné vlně“ a úzce spolupracují.
Které podstatné problémy řeší v současnosti učitelé a adolescenti?
Učitelé - byl by to opravdu dlouhý seznam, ale pokusím se vyjmenovat to, co považuji za nejdůležitější: docházka žáků, motivace žáků k práci, nastavení „správných“ pravidel pro získávání výsledků ve studiu a chování žáků. Velký problém je překonat celkový nezájem žáků vůbec se učit. Hledání stále nových a zajímavých metod, jak žáky zaujmout a získat je pro spolupráci. A adolescenti - nebaví je škola jako instituce. Často si nerozumí s rodiči. Zejména je to patrné u neúplných rodin. Chybí jim pozitivní mužské vzory. Neúspěšně hledají porozumění u svých blízkých i u svých vrstevníků. Obtížně navazují kamarádství a přátelství.
Co od nás potřebuje současná generace dětí, aby se chtěla vzdělávat, aby se přijatelně chovala, aby byla pozitivní a nasměrovaná do budoucnosti, ve které přijme roli zodpovědného dospělého?
Potřebují především podporu a pochopení pro své problémy, eventuálně pomoc při jejich řešení. Chybí jemné vedení, skutečné porozumění, vtip a nadhled výchovných pracovníků. Potřebují perspektivu po ukončení studia. Chybí součinnost rodiny a školy.
Jak byste si představovala společenskou podporu školství a učitelů?
Svůj názor shrnu do tří bodů:
Výrazně podpořit roli „dobrý učitel“. Jaký bude učitel, takové bude vzdělání žáků.
Neustálé střídání ministrů a jejich týmů nepřináší dobré výsledky.
Zlepšit finanční ohodnocení učitelů a celkově zvýšit prestiž tohoto povolání.
Rozhovor vedl Václav Mertin.

Související dokumenty