Jak zatočit se šikanou?

Vydáno:

Tuto otázku si asi klade každý pedagogický sbor na této planetě. Bohužel právem.

Jak zatočit se šikanou?
Mgr.
Eva
Sedláková
 
metodik prevence, ZŠ Matice školské 3, České Budějovice
Kladli jsme si ji i my, hledali různá řešení - přednášky, semináře, besedy pro děti a jejich rodiče, prostě to, co nám naše společnost nabízí. Přišel ale leden 2011 a my jsme dostali nabídku účastnit se celorepublikového projektu „Řešení vrstevnických vztahů“, který se právě touto problematikou zabýval. Protože měl své prvopočátky v celoevropském projektu CHIPS, který již několik let probíhal, a nutno podotknout, že s kladným ohlasem pedagogů z různých zemí, rozhodli jsme se do projektu přihlásit jako pilotní škola. Se zájmem, ale popravdě i s trochou skepse - „co to zase bude“, jsme čekali, co přijde. Uspěli jsme ve výběrovém řízení spolu s dalšími devíti školami po celé ČR.
Poté se roztočilo kolo událostí, které nás plně pohltilo a uchvátilo, vybraná skupina 30 žáků, tzv. podporovatelů, spolu se mnou - garantem projektu a metodikem prevence, prošla pod vedením odborníků řadou školení. Podporovatele si vybraly děti samy na základě ankety „Komu by ses svěřil?“, kterou jsme sami připravili. Při školeních jsme nejprve stanovili pravidla - tzv. Desatero podporovatele, kterými se podporovatelé budou řídit, aby pomáhali a neubližovali a aby si uvědomili, jaké vlastnosti, schopnosti a dovednosti musí podporovatelé mít. V rámci školení jsme také rozvíjeli komunikační dovednosti potřebné při rozhovoru s vrstevníky. Byly to úžasné chvíle a náš kolektiv se dal perfektně dohromady. A naši školitelé byli úžasní. Dodnes, i po ukončení projektu, se školiteli komunikujeme a konzultujeme naši práci.
Naši podporovatelé si říkají Brambůrky, podle původního názvu CHIPS. V průběhu každého školního roku pracují ve službách o velké přestávce a denně jsou k dispozici svým vrstevníkům. Všichni je rychle poznají, služba totiž nosí červená trička s vlastním logem - usměvavou Bramborou. Máme i Bramborárnu, kde se žáci mohou scházet a kde najdou klid k popovídání hlavně ti, kteří se na chodbě bojí službu oslovit. Kdo nemá odvahu sdělit svůj problém osobně, může vhodit svůj vzkaz (se značkou) do „bramborového košíku“ umístěného v zákoutí školní chodby. My potom dané značce odpovíme písemně v uzavřené obálce.
A děti se nám opravdu svěřují, mnoho drobných problémů jsme už dokázali vyřešit sami. Teprve pokud na něco nestačíme, zapojíme další učitele nebo paní ředitelku. Samozřejmě se souhlasem daného žáka, potom, co s ním pečlivě situaci rozebereme. Musí mít pocit, že jsme ho „nepodrazili“.
Dříve než se Brambůrky na konci každého školního roku rozloučí se svými nejstaršími členy - deváťáky, pečlivě vybíráme nové, kteří je nahradí. Nové členy hledáme dlouho a s rozvahou, protože jen přátelskému, mlčenlivému a spolehlivému spolužákovi se děti odhodlají svěřit.