Jak se učit s dítětem se specifickou poruchou učení?

Je potřeba si uvědomit, že děti mají vzhledem ke specifikům a projevům specifických poruch učení proces učení ztížený, komplikovanější. Jak konkrétně?

Co se týče vzdělávání jako takového, mají děti s dyslexií těžkosti většinou všude tam, kde jsou závislé na čtenářském výkonu a práci s textem, na tempu čtení a správném porozumění přečtenému. Čtení jako takové je často stojí více námahy než běžného čtenáře. V českém a cizím jazyce se jedná například o opis, přepis, ale i o kontrolu napsaného -třeba diktátů (často jim dělá problém identifikovat chyby ve vlastním písemném projevu). Nesnadné bývá i správné přečtení a porozumění (zadání, textu), osvojování cizojazyčných slovíček a frází prostřednictvím čtení a jiné.

V matematice narážejí na nesprávné porozumění zadání slovních úloh, ale také čtení číslic, čísel a podobně (číslo 24 například přečtou jako 42).

V naukových předmětech je pro ně obtížné správně porozumět čtenému, orientovat se v naučném textu, vyhledat a určit podstatné informace, vytvořit si výpisky, přečíst a správně přepsat zápisy z tabule a podobně. Na všechno většinou potřebují i více času.

U dětí s dyslexií často přetrvávají problémy s „vytěžením“ informací z přečteného textu. Bývá pro ně náročné též učení se prostřednictvím čtení - efekt je snížen pomalejším tempem čtení, vydáním většího množství energie, sníženou schopností aktivní práce s textem a nezřídka i ne zcela adekvátním porozuměním čtenému textu a schopností si jej zapamatovat. Mnohé děti s dyslexií navíc mají také negativní vztah ke čtení.

Děti s dysgrafií mívají obtíže všude tam, kde jsou závislé na výkonu psaní, kde jsou kladeny požadavky na rychlost psaní a jeho kvalitu a úpravu, někdy jim činí nesnáze i vyjadřovat se písemně. Mohou mít také problém, pokud se mají učit pouze ze svých zápisů v sešitech - ty jsou většinou nečitelné, nepřehledné, chaotické, neúplné nebo obsahují řadu chyb. Porucha mnohdy proniká i do úrovně rýsování, kreslení.

Je-li způsob ověřování vědomostí ve škole zaměřen především, nebo dokonce pouze na písemnou formu, dosahují tito žáci často nižších výsledků, negativně ovlivněných projevy dysgrafie. Navíc tito jedinci čelí někdy tomu, že si nedokážou zaznamenat kvalitně a čitelně vše, co potřebují (třeba do záznamníků, diářů) - týká se to potřebných pomůcek na vyučování, domácích úkolů, toho, co se mají naučit, a podobně.

Dá se tedy říci, že porucha ovlivňuje celý školní život dítěte. Někteří žáci se dopracují až k odporu k psaní. Ztrácejí motivaci, nevěří v možnost zlepšení. Někdy proto nebývá vůbec jednoduché rozlišit projevy poruchy, její důsledky a nedostatečnou snahu dítěte (zvláště u žáků na 2. stupni základní školy). Ta však může být reakcí na jeho dosavadní negativní zkušenost.

Děti s dysortografií mívají problémy zejména v českém jazyce, ale velmi často i při osvojování cizích jazyků, a to především těch, které jsou z velké míry závislé na sluchovém vnímání a rozlišování, kde se výrazně liší psaný projev od mluveného. Vždy ale záleží na typu a stupni poruchy - u některých školáků se jedná jen o drobné problémy - občasné chybování při psaní formou diktátu -, u některých o potíže silné a komplikované, kdy dochází k vysoké chybovosti při psaní diktátu a k velkému zkreslování informací, pokud jsou diktovány. K této situaci přispívá také fakt, že díky množství pravopisných chyb v písemném projevu bývají považováni za neschopné, hloupé. Někteří reagují na své dlouhotrvající nesnáze dokonce rezignací, apatií. Přestanou mít snahu něco řešit, učit se. Vždyť se pořád tak snaží a ono to nejde!

Žáci mívají problémy třeba i v matematice, pokud jsou zde závislí pouze na slyšeném (například na ústně zadávaných slovních úlohách či příkladech k vypočítání).

Starší děti mívají těžkosti též v naukových předmětech, pokud jsou zápisy pouze diktovány. Kvůli poruchám sluchové percepce a rytmizace se mohou vyskytout těžkosti také v hudební výchově, kdy žáci hůře vnímají rytmus, melodii, případně ji nedokážou reprodukovat (zpívají falešně, nenapodobí správně rytmus, nenaučí se hrát na hudební nástroj a podobně).

Problémy se ale mohou projevit také při zaznamenávání domácích úkolů či pomůcek na vyučování nebo zapisování sdělení pro rodiče do žákovské knížky, jsou-li informace pouze diktovány. Nezřídka se stává, že si děti zaznamenají něco úplně jiného (i z důvodu specifické chybovosti, zkomolení slov) - sdělení může postrádat význam nebo některé informace zcela chybí.

Je tedy nutné uvědomit si, že obtíže dítěte s dysortografií se neomezují pouze na písemný projev a pravopis jako součást vyučovacího předmětu český nebo cizí jazyk, ale pronikají do většiny vyučovacích předmětů (i do mnoha oblastí lidské činnosti), kde je žák závislý na zápisech formou diktátu a v podstatě i na celkové úrovni písemného projevu. V některých případech mohou děti též neadekvátně reagovat na pokyn nebo ústně podávanou informaci, protože jí nemusejí správně porozumět (negativní dopad může mít i snížený jazykový cit), a vykonají pak něco jiného.

Děti s dyskalkulií budou mít problémy nejen v matematice, ale všude tam, kde se matematiky (matematických operací, čísel a číslic) užívá. To znamená zejména v chemii, fyzice, ale také v zeměpise při určování různých souřadnic nebo v dějepise v chápání časové osy, používání letopočtů a podobně. Problémy mívají vzhledem k častým obtížím i v prostorové orientaci a v geometrii, kde jim činí nesnáze přesné rýsování geometrických tvarů (zvláště jde-li o kombinaci s dysgrafií), výpočty objemů a obsahů těles, činnosti, při kterých je nutná dobrá prostorová představivost (na vyšších stupních vzdělávání například v trigonometrii, vektorové grafice a podobně).

Pokud se dyskalkulie vyskytuje v kombinaci s další specifickou poruchou učení (což bývá časté), objevují se následující potíže:

Dyskalkulie ale znepříjemňuje také běžný život: děti mívají problémy s odhadem a určováním času - velkým problémem pro ně bývá třeba v angličtině představa určení času pomocí slovíček past a to. Problémem může být i samotné určování času podle ciferníku hodinek (někteří dyskalkulici raději používají i v dospělosti hodinky digitální). Tito jedinci dále špatně odhadují vzdálenosti, množství (například váhu, míry). Velmi obtížné jsou pro ně převody jednotek či prostorová orientace - ztrácejí se v přírodě, ve městě, nedokážou se orientovat v budově či na mapě nebo podle ní určit směr trasy a podobně.

Dětem s dyspraxií trvají všechny, zejména manuální činnosti déle, protože provádějí neúčelné pohyby, zbytečné úkony navíc, pohyby hůře regulují, neodhadnou sílu, energii, stojí je to daleko více úsilí (tudíž se také dříve unaví) a výsledný efekt vynaložené energii a času většinou vůbec neodpovídá. Mívají problém s automatizací pohybů, postupů, ale i s plánováním činností, dodržováním posloupností při vykonávání činností.

Je potřeba si uvědomit, že děti s dyspraxií bývají pro svou nápadnou neobratnost posmívané, ponižované, sklízejí pohrdání - někdy se proto dostávají až na okraj vrstevnické skupiny. Nezřídka se také stává, že bývají pro svůj handicap vylučovány ze společných her a aktivit, čímž je negativně ovlivněna jejich socializace a vše výše zmíněné může mít negativní dopad na jejich zdravý psychický vývoj.

Vždy záleží na typu a stupni poruchy - u některých dětí se jedná jen o drobné obtíže, jindy jsou problémy značné. Některé děti se se svými nezdary těžce vyrovnávají - získávají negativní vztah ke čtení nebo psaní, k některým vyučovacím předmětům, vyučujícím, k učení, ke škole vůbec.

Nevhodný přístup ke školákům se specifickými poruchami učení na ně může mít negativní dopad a ohrozit jejich zdravý psychický vývoj. Mohou se objevit různé psychosomatické problémy (bolesti hlavy nebo břicha, ranní nevolnost, zvýšená teplota, zadrhávání v řeči, tiky, nespavost, plačtivost, podrážděnost). Někdy se setkáváme i s negativními projevy v jejich chování - hledají náhradní mechanismy, jak uspět (bohužel často nevhodné: od drobných kázeňských problémů, předvádění se, šaškování až po záškoláctví, agresivitu, asociální, až antisociální chování). Mnoho z nich trpí při nepochopení a nevhodném přístupu pocity méněcennosti, nedostačivosti, sníženého sebevědomí, sebepojetí. Vždyť se odmalička srovnávají s ostatními, vidí, že i když se snaží, nejde jim vše tak, jak by mělo.

V příštím čísle si ukážeme, jak lze dětem se specifickými poruchami učení pomoci při překonávání jejich nesnází a jak je podpořit při učení.