Jak se "drobné" odchylky od normálního zdravotního stavu mohou promítnout do procesu učení

Vydáno:

Fyzické a duševní zdraví se navzájem ovlivňují, o tom není pochyb. Když stůně tělo, nedaří se duši a naopak. Jsou nemoci, které nás nebo naše děti upoutají na lůžko, a tehdy není pochyb, že takový pacient si zaslouží zvláštní pozornost a péči a že od něho po dobu nemoci a rekonvalescence nemůžeme požadovat žádné zvláštní duševní výkony. Existuje ale také celá řada nemocí a zdravotních potíží, které člověka v běžném životě zdánlivě neomezují. Na jedince, který jimi trpí, pohlíží okolí jako na zdravého a zhoršenou duševní výkonnost mu neodpouští. Právě o některých takových „drobných“ odchylkách od dobrého fyzického zdraví bych se nyní rád zmínil.

Jak se „drobné“ odchylky od normálního zdravotního stavu mohou promítnout do procesu učení
MUDr.
Martin
Gregora
primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., autor populárně naučných knih pro rodiče
Vadné držení krční páteře, CC syndrom
Těžko dnes budeme hledat mezi dospívajícími dívkami a chlapci dítě s optimálním postavením krční páteře. Především dívky budou mít povětšinou tzv. napřímenou krční lordózu, což je vyrovnání přirozeného předozadního prohnutí krční páteře, některé až obrácený úhel křivky obratlových těl, krční kyfózu a blokové postavení obratlů. Z této nenápadné odchylky spojené se ztuhnutím šíjových svalů často pramení chronické bolesti hlavy, které bývají v mnoha případech limitující v procesu učení. Aniž si to rodiče uvědomují, negativně ovlivňují studijní výsledky jejich dětí.
Nefyziologické postavení krčních obratlů je částečně daň za mezigenerační akceleraci růstu, která zatím nedosáhla svého úplného vrcholu (předpokládá se, že dnešní děti ještě mohou přerůst své rodiče přibližně o tři centimetry). Především ale souvisí s nevhodnou zátěží šíjových svalů při vysedávání u počítače, užívání mobilních telefonů a tabletů.
Funkční porucha krční páteře předchází vzniku anatomických strukturálních změn. Chybná funkce navozuje přetížení struktur bohatých na receptory pro bolest, což ve svém důsledku vede ke svalovým spazmům a snížené pohyblivosti segmentu páteře, k blokádě. Pak už lze mluvit o definovaném neurologickém onemocnění – cervikokraniálním syndromu. Bolest hlavy při tomto onemocnění je nejčastěji lokalizována v týle, ale někdy i na temeni. Propaguje se do čelní krajiny, kde může být nejintenzivnější. Bolesti jsou intermitentní, chronického charakteru. Variantou těchto potíží jsou bolesti způsobené dlouhodobým držením hlavy v předklonu (například při surfování na mobilu), takzvaná anteflexní cefalea. Bolesti bývají provázeny pocitem na zvracení, někdy i zvracením a závratí. Ne vždy udávají nemocní současně bolesti v krční páteři, častěji jde pouze o bolest hlavy, i když příčina je v krční páteři.
Zatímco vadnému držení těla u dětí věnujeme zaslouženou pozornost, na problémy krční páteře se zapomíná. Vhodná rehabilitace, cvičení na posílení šíjových svalů a omezení času, který trávíme na PC, mobilech a tabletech, pomůže k obnově fyzického a potažmo i duševního zdraví a často zlepší studijní výsledky dětí. Bolesti hlavy mohou mít samozřejmě i jiné závažné příčiny od migrén až po nádorová onemocnění, které vyloučí nebo potvrdí na základě dalších vyšetření specialista neurolog. Příčina bolestí v krční páteři je však poměrně častá a neměla by být opomíjena.
Dětské migrény a tenzní cefalea
Migrény nemají jen dospělí a jen ženy, jak si laik někdy myslí, ale i děti. Migrény jsou další příčinou opakovaných bolestí hlavy, které negativně ovlivňují kvalitu života a mohou zasahovat do procesu učení. Bolesti hlavy jsou však u dětí častou diagnózou a ne vždy se o migrény jedná. Ve věku 6 až 15 let trpí bolestmi hlavy až 78 % dětí. Nejčastěji jsou v dětském věku diagnostikovány tzv. tenzní bolesti hlavy, epizodické či chronické, které nemívají přidružené vegetativní projevy (vyjma občasného pocitu na zvracení). Nezřídka se však u dětí objevují i migrény, někdy kombinované s tenzní cefaleou.
Dětské migrény mají svá specifika, zejména co se týče lokalizace a intenzity bolestí, doprovodných příznaků a provokačních faktorů. První záchvaty migrény se objevují většinou v dětství nebo v době dospívání, u 20 % pacientů již před 10. rokem a u 45 % před 20. rokem věku. První záchvaty migrény se vyskytují dříve u chlapců než u dívek. Bolesti hlavy jsou častěji oboustranné, lokalizované v čele nebo ve spáncích, méně často jsou jednostranné (pouze 35 % jednostranných bolestí oproti 60 % u dospělých pacientů). Migrenózní záchvat u dětí má obvykle kratší dobu trvání, přibližně od hodiny do 48 hodin (oproti 4 až 72 hodinám u dospělých pacientů). U dětí bývají více vyjádřeny doprovodné příznaky, jako je nevolnost a zvracení. Jsou intenzivnější a bolesti hlavy často po masivním zvracení vymizí. Častá bývá bolest břicha, pocit závratí, bledost, pocení, změny nálady, někdy mají děti během záchvatu migrény zvýšenou tělesnou teplotu.
Zajímavý je začátek rozvoje ataky migrény ve vztahu k věku dítěte: U mladších dětí je nejčastější odpoledne, po škole, u mladších adolescentů začíná bolest hlavy kolem poledne, v době oběda, často je vyprovokována pobytem ve školní jídelně. Starší adolescenti získávají podobný vzorec jako u dospělých a nejčastější jsou ranní ataky. Z provokačních faktorů, které mohou migrenózní záchvat vyvolat, jsou častými například blikavé světlo (televize, počítač), psychické podněty (rozrušení, stres, konflikty v rodině atd.), nedostatek spánku, únava a nevhodné stravovací návyky (zejména nepravidelnost v jídle), alkohol, ale i některé potraviny (sýry, čokoláda, citrusy, smažená jídla atp.).
Alergická rýma
Alergická a chronická rýma1) trápí více než 15 % dospívajících. Oproti astmatu nebývá často adekvátně léčena. Na ucpaný nos si dítě prostě časem zvykne. Zapomíná se však na to, že kvůli chronické alergické rýmě je unavené, nedokáže se ve škole soustředit, má bolesti hlavy. Snížená schopnost koncentrace zhoršuje jeho studijní výsledky. Horší je i kvalita spánku, což celou negativní situaci ještě umocňuje. Ztrácí se také čich, který je neméně důležitý pro plnohodnotný život.
Léčba je v dnešní době celkem snadná a efektivní, jen je třeba na alergickou rýmu včas pomyslet. Skládá se z ochranného protialergického režimu (vyhýbání se nejčastějším alergenům, což lze zrovna u pylové alergie v praxi obtížně dodržovat), podávání léků tlumících pohotovost sliznic k zánětlivé reakci (antihistaminik) a léčby vlastních potíží způsobených otokem se sekrecí sliznic. Zde se v poslední době velmi osvědčují inhalační kortikosteroidy, které po aplikaci na nosní sliznici snižují i otoky a pálení očí, které alergickou rýmu provází.
Celiakie
Celiakie je další nemoc, která může mít jako pozdě rozpoznaná a neléčená negativní vliv na kvalitu života, na duševní výkonnost a studijní výsledky. Celiakie (glutensenzitivní enteropatie) je celoživotní imunitně zprostředkované systémové onemocnění vyvolané konzumací lepku (glutenu) u geneticky predisponovaných jedinců. Onemocnění je charakterizované variabilní kombinací různých klinických projevů, pozitivitou protilátek specifických pro celiakii, přítomností genetické vlohy (HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8 haplotypů) a onemocněním střeva (enteropatií). Chronický zánět na střevní sliznici vzniká v důsledku imunitní reakce. Obsah lepku a příbuzných prolaminů je nejvyšší v pšenici a v sestupném pořadí následují žito, ječmen a oves.
Celiakie se může projevit v jakémkoli věku. Je známo, že předčasné zavedení lepku do stravy dítěte (před 4. dokončeným měsícem věku) zvyšuje riziko vzniku onemocnění. Stejně tak ale pozdní zavádění lepku (po 7. dokončeném měsíci věku) je spojeno s vyšším rizikem rozvoje tohoto onemocnění střeva vzhledem k větší vnímavosti imunitního systému na nové potraviny zaváděné do jídelníčku kojence. Klasický obraz celiakie u malého dítěte, které mělo obsažné zapáchající mastné stolice, neprospívalo a svým nápadně velkým břichem připomínalo africké děti strádající hladem, je dnes při dodržení podmínky lepku ve stravě až po 4. měsíci prakticky minulostí. Tím více se onemocnění diagnostikuje až v dospívání nebo v dospělosti a jeho projevy jsou méně nápadné, především mimostřevní, nicméně ve svém důsledku neméně závažné.
Nejčastějším projevem u dospívajících je porucha růstu, chudokrevnost, ale také únavnost a nevýkonnost, kterou si jedinec často neuvědomuje. Mluvíme o takzvané latentní celiakii. Všeobecně je udáváno, že v současné době se celiakie manifestuje u 1 % populace na světě s převahou žen oproti mužům (2–3 : 1). I když se povědomí o celiakii a diagnostické možnosti nemoci zlepšily, je v současné době diagnostikováno a sledováno pouze kolem 15–20 % z celkového počtu postižených. Jinými slovy více než 80 % dětských celiaků o svém onemocnění neví. Neužívají bezlepkovou dietu jako efektivní způsob léčby chronického zánětu a to se negativně podepisuje na jejich fyzickém a duševním zdraví. Neklasické formy celiakie (bez střevních příznaků) mohou být i příčinou depresivních stavů a suicidálních tendencí.
Na druhou stranu zdravému jedinci bezlepková dieta žádný zvláštní benefit nepřináší, jen značně zatěžuje jeho finanční rozpočet. Zmiňuji to proto, že bezlepková dieta je módním trendem a některé celebrity (například někteří sportovci) si pochvalují, jak pozitivně ovlivnila jejich život a výkonnost. Objektivní data k těmto tvrzením chybí. Lepek sám o sobě je z hlediska výživového součástí kvalitní komplexní stravy. Je škoda se o něj ochuzovat. Je ale také pravda, že v důsledku šlechtění obilí konzumujeme dnes lepku ve stravě více než naši předci.
Zácpa
Zácpa není jen společenský problém. Je příznakem špatné funkce trávicího traktu a ve svém důsledku vede k poruše vstřebávání živin, neprospívání u dětí se všemi důsledky psychosomatickými, podobně jako u neléčené celiakie. Je častou příčinou návštěv pacientů v ordinacích dětských lékařů, obvykle ale až ve chvíli, když je celý problém s vyprazdňováním dlouhodobě zanedbáván. Až 95 % případů zácpy je funkčního charakteru, tedy jde vesměs o zácpu ze špatných návyků vyprazdňovacích a stravovacích. Pouze 5 % tvoří tzv. symptomatická zácpa, vyskytující se u různých střevních a mimostřevních onemocnění.
Zácpa je u dětí spojena nejen s bolestmi břicha, ale i s nechutenstvím, neprospíváním, únavou a také horšími studijními výsledky a vyčleněním dítěte mimo kolektiv. Na budoucí potíže plynoucí ze zácpy si děti zakládají již v raném věku, často již mezi 1. a 3. rokem života, v době učení na nočník. Prevalence čili četnost výskytu zácpy v dětské populaci se udává v širokém rozmezí od 1 do 30 %. Zatímco většina dětí se vyprazdňuje denně nebo jednou za jeden až dva dny, v případě zácpy je to jednou za tři dny a více. V dětském věku trpí zácpou více chlapci.
Faktorů, které vedou k chronické funkční zácpě, je vícero. Nejdůležitější roli hraje oddalování přirozeného nucení k vyprázdnění čili volní oddálení defekace, buď proto, že je dítě plně ponořené do hry či jiných aktivit, nebo na sezení na záchodě nemá čas, protože by nestihlo ranní odchod do školy nebo školky. Roli může hrát i stres ze společných toalet v kolektivním zařízení. Dítě nevyužije ranní puzení na stolici způsobené pohybem střev po nasnídání, ve škole se stydí jít si na záchod a doma na to nemá čas pro nejrůznější aktivity, na které se celé dopoledne těšilo. Když se nakonec přece jen vyprázdní, je defekace obtížná a bolestivá, což ho od dalších pokusů zrazuje.
Obtížné vyprázdnění může být spojeno s trhlinou sliznice řitního otvoru. Zadržování stolice vede k jejímu hromadění v ampulární, koncové části střeva a obtékání této zátky, které se projeví neobsažnými řídkými stolicemi a trvale umáznutým spodním prádlem. S tím už bývají spojeny bolesti břicha, menší chuť k jídlu, ale i jistá psychická rozlada. Prohloubení těchto potíží vede k poruše vstřebávání živin, malabsorpci a neprospívání.
Léčba funkční zácpy není složitá, ale vyžaduje dlouhodobou péči rodiny a dobrou spolupráci s lékařem. Základem je vyloučení organické příčiny, následuje důsledné vyprázdnění a uvolnění střeva a pak přichází dlouhá, často několikaměsíční společná práce rodičů a dítěte vedoucí k navození správných vyprazdňovacích návyků a tím zpravidelnění defekace. K tomu pomohou vhodně dávkovaná nenávyková projímadla, laxativa. Nácvik správného vyprázdnění je naprosto klíčový. Spočívá v aktivním pokusu o defekaci dvakrát až třikrát denně 5 až 10 minut po velkých jídlech (využíváme reflexní pohyb střev po najedení). Dítě má být v klidu, soustředěné na vyprazdňování, v předklonu s podložením chodidel vhodným stupátkem. Je dobré dítě motivovat formou přiměřené odměny, když se vyprázdnění podaří, neúspěch však v žádném případě netrestáme.
Pro motivaci celé rodiny se doporučuje, aby rodiče zaznamenávali úspěšné a neúspěšné pokusy, ale i potíže dítěte, jako jsou bolesti břicha, společně s dávkami užívaného projímadla do tzv. defekačního deníčku. Současně je třeba dbát na vhodnou stravu s přiměřeným množstvím vlákniny a tekutin. Dítě však nepotřebuje zvláštní dietu. Nadměrné podávání tekutin či větší množství vlákniny není vhodné. Pro ty, kteří mají rádi exaktnost, doporučené množství vlákniny vypočteme dle formule věk + 5 g/den nebo 0,5 g/kg/den (max. 35 g/den).
Hypofunkce štítné žlázy
Nejčastější příčinou nedostatečné funkce štítné žlázy u dětí a dospívajících je autoimunitní tyroiditida. Onemocnění se vyskytuje relativně často, až u 8 % populace. U dívek je výskyt až desetkrát častější než u chlapců. Nemoc vzniká při poruše imunologických mechanismů v těle, které vedou k destrukci tkáně, v tomto případě štítné žlázy. Výsledkem procesu je rozpad a přestavba tkáně a ztráta její funkce. Příčinou je souhra vlivů dědičnosti, vnějšího a vnitřního prostředí. Autoimunitní tyroiditida bývá provázena zvětšením štítnice, strumou, které může na onemocnění upozornit ještě v době, kdy pacient jiné příznaky nemoci nemá. Postupně se rozvíjí porucha funkce žlázy, častěji hypofunkce, která je příčinou slabosti, poruchy růstu, někdy i sklonu k obezitě, poruchy sexuálního zrání. Včas nepoznaná a neléčená nemoc vede k enormní únavě, která se, jak jinak, silně podepisuje na psychické výkonnosti jedince.
Léčba spočívá buď v dodávce hormonu štítné žlázy, nebo v tlumení zánětem vystupňované hormonální produkce. Prakticky vždy to znamená celoživotní endokrinologickou péči.
Závěrem
Nemocí a zdravotních potíží, které nerozpoznány mohou negativně ovlivnit duševní výkonnost jedince a u dětí limitovat jejich studijní výsledky, je celá řada. Vyjma výše popsaných sem patří např. oční a sluchové vady, poruchy neurologické (zahledění – absence) a nefrologické (pomočování – enuréza) či mentální anorexie. Uvedli jsme si jen neúplný výčet častějších nemocí a stavů, na které bychom měli včas společně myslet a zajistit jejich adekvátní léčbu.
1) Více o alergické rýmě najdete v časopise Školní poradenství v praxi 2/2018 – pozn. red.