Jak funguje školní poradenské pracoviště oceněné za kariérové poradenství, 1. část

Školní poradenské pracoviště poskytuje služby školního psychologa a metodika prevence (v jedné osobě, od příštího školního roku budou role rozděleny), výchovného poradce a úzce spolupracuje s dalšími důležitými aktéry školy, například s třídními učiteli, asistenty pedagoga či vyučujícími, kteří se věnují dalším činnostem podporujícím zdravý osobnostní růst studentů (artefiletické a arteterapeutické aktivity, zdravý životní styl, ekologické aktivity, charitativní činnost, dobrovolnictví, zapojení do zahraničních programů, aktualizace a modernizace školního vzdělávacího programu aj.). Fungování pracoviště je plně podporováno vedením školy, financováno je v případě dostupných možností prostřednictvím grantů, případně z vlastních zdrojů školy. O kompletní nabídce služeb pracoviště je možné se informovat na webových stránkách školy www.gjp1.cz.

Ve svém článku se zaměřuji na sdílení praktických zkušeností s fungováním školního poradenského pracoviště jako důležité součásti školy, zejména v oblasti klíčových aktivit (spolupráce s ostatními aktéry školy, proces „provázení“ studenta od přijímacích zkoušek až po zkoušku maturitní, práce se studenty se speciálními vzdělávacími potřebami - zdravotním postižením či znevýhodněním -a kariérové poradenství). Pro první část článku jsem vybrala aktivity, které jsou koordinovány školním psychologem, je však zásadní poznamenat, že se nejedná o činnost jednoho člověka, ale v rámci školy velice dbáme i na zapojení ostatních pracovníků (nejen v rámci školního poradenského pracoviště, ale i celé školy).

Aby činnost školního poradenského pracoviště mohla být skutečně efektivní a přinášela prospěch všem příjemcům služeb (studentům, učitelům, rodičům, vedení školy), je nezbytné kvalitní nastavení komunikace a vzájemné spolupráce. A nyní nemám na mysli jen spolupráci v rámci školního poradenského pracoviště, ale koordinovanou kooperaci všech pracovníků školy. Současný „model“ se vyvíjel několik let a neustále pracujeme na dalším zkvalitňování. Před začátkem školního roku je vytvořen roční plán či harmonogram činností pracoviště, ve kterém jsou shrnuty klíčové aktivity pro daný školní rok včetně termínů, specifikace, komu je aktivita určena či nabízena, osoby zodpovědné za její realizaci a určení dalších aktérů. Plán vypracovává školní psycholog s výchovným poradcem a informuje o něm vedení školy a posléze všechny vyučující. Pedagogové mohou též navrhovat témata, kterými by se dle nich měla škola v rámci poskytování školních poradenských služeb zabývat.

Pro každý nový školní rok je také vypracován seznam kompetencí jednotlivých pracovníků působících na školním poradenském pracovišti, včetně úzkých spolupracovníků vykonávajících i jiné role v rámci školy. Školní psycholog i výchovný poradce se v průběhu školního roku účastní všech porad (jak pedagogických, tak organizačních), které ve škole probíhají cca dvakrát do měsíce. V případě potřeby jsou svolány speciální porady na konkrétní aktuální téma (například řešení šikany, zhoršení zdravotního stavu konkrétního studenta, projednání krizového plánu práce s určitým studentem aj.) či je organizováno vzdělávání učitelů na téma, se kterým škola aktuálně pracuje (specifické poruchy učení, práce se studenty s konkrétním typem zdravotního postižení, podpora multikulturního prostředí školy apod.). Školní psycholog má vypsané termíny konzultací pro pedagogy (tři dny v týdnu), na které se učitelé objednávají buď sami, či jsou školním psychologem zváni v případě, že se ve škole objeví nutnost řešit určitou záležitost.

Dále také probíhají pravidelné schůzky s vedením školy (ředitel, zástupce ředitele). Školní psycholog poskytuje také podporu asistentům pedagoga (pravidelná setkávání, intervizní činnost, možnost náslechů v hodinách, vytvoření prostoru pro výměnu zkušeností). Učitelům je též nabízena možnost náslechů školního psychologa při vyučování, aktivního „spoluvedení“ části hodiny či videotréninku interakcí s následným rozborem. V průběhu školního roku jsou organizovány (dle časových možností a potřeby) i výjezdy pedagogů mimo prostředí školy, kterých se pracovníci školního poradenského pracoviště rovněž účastní a organizují například část programu výjezdu.

Velice často odpovídám na otázky, zda je o školní poradenské služby u studentů zájem či zda se „neobávají“ služeb využít. Domnívám se, že velice záleží na způsobu a načasování prezentace služeb studentům i rodičům. Na našem gymnáziu dbáme na to, aby studenti a dle zájmu i rodiče přišli do styku s pracovníky školního poradenského pracoviště ještě před přijímacími zkouškami (využíváme například dnů otevřených dveří, dalších prezentačních aktivit školy) a nabídku služeb komentujeme a zodpovídáme dotazy uchazečů či jejich rodičů. Školní psycholog se také účastní přijímacího řízení, se všemi adepty vede pohovory. Jedním z efektů tohoto přístupu je i to, že může včas „podchytit“ určitý problém, zaznamenat například potřebu podpůrných opatření aj.

Při nástupu do 1. ročníku se studenti setkávají s činností školního poradenského pracoviště několikrát: na adaptačním kurzu hned v září, při diagnostice schopností, jejímž cílem je objevit u studentů nadání pro určitou oblast či naopak vytipovat činnosti, na které se budou muset více zaměřit, aby studium úspěšně zvládli, dále na semináři o stylech a způsobech učení a při realizaci některých preventivních programů. Každý ze studentů tedy pracovníky pracoviště podrobně pozná již v 1. ročníku, což může obavu využít v případě potřeby další služby. I v následujících letech studia jsou do života školy zařazovány aktivity, které pracoviště organizuje. Je pro nás důležité určité „provázení“ studenta po celou dobu až k maturitní zkoušce. Některé aktivity jsou zařazovány plošně pro všechny studenty, jiné jsou v nabídce a student je může využít dle svého uvážení.

Práci se studenty se speciálními vzdělávacími potřebami považujeme v rámci poradenského pracoviště za jednu z nejdůležitějších. Na gymnázium Jana Palacha docházejí studenti například s tělesným postižením, specifickými poruchami učení či duševním onemocněním, od loňského roku nově naši školu navštěvuje student s Aspergerovým syndromem. Smyslem je nastavit studentům s různými typy obtíží či specifik takové podmínky, aby měli stejnou možnost absolvovat gymnaziální studium, pro nějž prokázali předpoklady v přijímacím řízení, jako ostatní spolužáci. Školní psycholog úzce spolupracuje se školskými poradenskými zařízeními (PPP, SPC) či dalšími odborníky (odborní lékaři, psychiatři aj.) a samozřejmě s rodiči studenta či se studentem samotným a získává potřebné informace již před přijetím studenta do 1. ročníku (ideálně ještě před přijímacím řízením). Shromažďuje zprávy z odborných vyšetření, realizuje schůzky s rodiči a uchazečem a po jeho případném přijetí ke studiu informuje pedagogy. Mnohdy stačí pouze stručná informace na poradě a následné zpracování individuálního vzdělávacího plánu, jindy je třeba uskutečnit podrobnější vzdělávací akci (seminář, besedu s odborníkem aj.), dobré zkušenosti máme také s tím, když se vzdělávací akce pro učitele účastní i samotný student. Ve věku 15 či 16 let je už mnohdy tím nejpovolanějším k tomu, aby učitelům vysvětlil své individuální potřeby, samozřejmě za podpory odborníka (pracovníka ŠPP, SPC či asistenta pedagoga).

Koordinátorem tvorby individuálních vzdělávacích plánů je školní psycholog, který však velmi úzce spolupracuje se studentem, rodiči, třídními učiteli, učiteli jednotlivých předmětů a vedením školy. Individuální vzdělávací plán pro nás nepředstavuje pouze formální dokument, ale vyučující ho mají neustále k dispozici (verze bez citlivých osobních údajů je přístupná všem učitelům, kteří daného žáka vyučují) a v průběhu roku jsou do něj zaznamenány změny dle vývoje situace. O situaci žáků, kteří individuální vzdělávací plán vytvořený nemají a nemají „individuální integrace“, ale přesto vyžadují speciální přístup či některá z dalších podpůrných opatření, informuje školní psycholog prostřednictvím Metodiky práce se studenty se SVP, kterou od září 2016 vystřídají tzv. plány pedagogické podpory. Tato metodika je aktualizována a učitelům zasílána nejméně jednou za dva měsíce, přičemž učitelé jsou o aktualitách informováni na pravidelných poradách. Pro ilustraci našich zkušeností uvádím výrok vyučující fyziky o vzdělávání žáka s Aspergerovým syndromem (jméno žáka bylo změněno):

„Na zkoušení z fyziky si děti připravují prezentace, na konci se zeptám, má-li někdo ze třídy ke zkoušenému dotaz. Tradičně má velmi dobré otázky Karel. Ostatní si už na to dávají pozor a kvalita prezentací i výkonu šla u všech nahoru. Dokonce při posledním zkoušení jeden student řekl, že je škoda, že ve škole není Karel, protože se na jeho otázky speciálně připravil. V tomto smyslu má Karel na třídu dobrý vliv.“

Mgr. Marta Šíbová, vyučující fyziky a matematiky

Velkým tématem z oblasti speciálních vzdělávacích potřeb je vzdělávání žáků s některou z forem duševního onemocnění. Jedná se o problematiku v našem prostředí stále hodně tabuizovanou, „problém“ není na studentovi tzv. hned vidět a studenti mnohdy vykazují symptomy, které se laikům mohou snadno jevit jako „provokace“, „lajdáctví“, „neslušnost“ aj. Na gymnáziu Jana Palacha se v posledních letech setkáváme například s těmito onemocněními: obsedantně-kompulzivní porucha, klinické deprese, úzkostná porucha, poruchy emocí a nálad, sociální fobie, schizofrenie aj. Pokud je třeba, má student vypracovaný individuální vzdělávací plán a případně využívá další podpůrná opatření. Někdy je zapotřebí vypracovat tzv. krizový plán, ve kterém je stručně a jasně shrnuto, jak jednat v případě nenadálých obtíží ve škole. Velice důležitá je úzká spolupráce s odborníky a také informování a vzdělávání pedagogů v oblasti tohoto tématu.

Často se také stává, že se studentovy obtíže zhorší natolik, že pro něj již není vhodné ve studiu na gymnáziu pokračovat. V tomto případě vnímáme roli školního poradenského pracoviště jako instituce, která může napomoci při eliminování negativ, která se v procesu přestupu jinam či dočasnému přerušení vzdělávání mohou objevit (například značné snížení sebevědomí „neúspěšného“ žáka v důsledku odchodu či opakování ročníku, nepříjemné otázky či postup pedagogů, neporozumění spolužáků apod.).

Na závěr článku se ve stručnosti zmíním o kariérovém poradenství (podrobněji bude o tématu pojednáno v některém z dalších čísel Školního poradenství v praxi - pozn. red.). Jsem přesvědčena o tom, že kariérové poradenství má na střední škole s všeobecným vzdělávacím programem své nezastupitelné místo. Studenti ho mohou v průběhu čtyř let aktivně využít i k tomu, aby rozvíjeli dovednosti řízení další vzdělávací a profesní dráhy. Na gymnáziu často studují mladí lidé, kteří jsou nadaní na více oblastí, je pro ně těžké rozhodnout se, kterým směrem se v životě vydat. Mnohdy i velice „šikovní“ a nadaní studenti své silné stránky neznají či je nepovažují za určující při volbě dalšího vzdělávání či profese. Kariérové poradenství nevnímáme jako pouhé předávání informací o aktuálně otevíraných oborech vysokých škol (i když i to je jeho součástí) či jednorázovou diagnostiku (zadání a vyhodnocení testu), ale spíše jako podporu při hledání vlastních silných stránek, orientaci ve vlastních hodnotách, podněcování k úvahám o budoucnosti, poskytování inspirace a možnosti zapojit se do různých „kariérních“ programů či projektů.