Inzulín je životně důležitým hormonem slinivky, bez kterého nejsou tkáně schopny získávat energii z krve. Buňky hladoví a dříve či později dochází k rozvratu vnitřního prostředí organismu. Velmi jednoduše řečeno je inzulín jakýmsi klíčem, který otvírá dvířka v membráně buňky, a tudy pak do ní proudí glukóza - jako zdroj energie. Když je inzulínu nedostatek, glukóza se hromadí před buňkou, ale dovnitř se nedostane. Buňky orgánových systémů, mozek nevyjímaje, nemají pro svou činnost dostatek sil a to vede ke kolapsu celého organismu. Bez inzulínu prostě nelze žít.
Inzulín - zachránce života
MUDr.
Martin
Gregora
primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s, autor populárně naučných knih pro rodiče
Od roku 1922, kdy bostonský diabetolog E. P. Joslin jako první na světě aplikoval 14letému chlapci inzulín a prodloužil jeho život o dalších 13 let, uplynula dlouhá doba. Kvalita dnešního inzulínu a možnosti jeho aplikace i celý management léčby dětské cukrovky jsou s dobou minulou nesrovnatelné. Diabetik, který dodržuje léčebný režim a pravidelně monitoruje hladiny krevního cukru, má svou nemoc plně pod kontrolou.
Ve škole na něho můžeme pohlížet jako na zdravého
a nebylo by správné vylučovat ho preventivně z jakýchkoli aktivit. Dítě však potřebuje zvýšený dohled a někdy i pomoc.Aplikace inzulínu
je většinou rozdělena do několika denních dávek, které se podávají injekcemi inzulínovým perem. Jinou, u malých dětí zatím méně častou formou podání je podkožní aplikace inzulínovou pumpou. Čas podávání inzulínu má svá pravidla a ta by měla být dodržena. Aplikuje se před hlavními jídly. Nejprve nastavíme otočnou částí inzulínového pera požadované množství a poté aplikujeme pod kůži (do paže, do břicha, do stehna). Po podání pět vteřin počkáme, než jehličku z kůže vytáhneme. Následně můžeme na inzulínovém peru zkontrolovat, zda byla požadovaná dávka skutečně aplikovaná. Aplikace
je snadná a bez problému ji zvládne poučený laik
.Zatímco ranní aplikaci inzulínu provede rodič s dítětem doma, polední aplikace před obědem se často uskuteční v kolektivním zařízení, které dítě navštěvuje. K podání inzulínu by mělo mít vhodné prostředí, ať už ve třídě, nebo v kabinetu učitele. Toaleta není ideálním místem! Starší děti zvládají aplikaci samy. U dětí mladších je třeba zajistit přístup některého z rodičů do školy nebo školky.
Po aplikaci inzulínu se musí dítě do 20-30 minut najíst. Mělo by tedy mít
přednost v jídelně
. Diabetická dieta přepočítává cukry na výměnné jednotky, jejichž množství má dítě doporučeno diabetologem a dietní sestrou. Rodiče jsou poučeni o vhodných jídlech, jejich množství a složení. Pod jejich dohledem se zvolí velikost porce jídla. Pokud je jídlo sladké a není žádná jiná volba, nosí si dítě oběd z domova. Zatímco starší děti dokážou odhadnout množství jídla a jídelníček si řídí z velké části samy,
v případě malých dětí je nutná úzká spolupráce s rodinou
. V praxi se to většinou dělá tak, že rodiče si zjistí týdenní jídelníček a dohodnou se s kuchařkami, kolik kterého jídla dítě dostane.Během vyučování by diabetik měl mít možnost se napít, popřípadě najíst a odejít na toaletu. Pokud by ale vyžadoval jídlo navíc či jiné úlevy během vyučování často, je to signál, že nemoc nemá plně pod kontrolou, a je třeba neprodleně informovat rodiče. Při pochybách o jeho zdravotním stavu je možné vyšetřit aktuální hladinu krevního cukru pomocí glukometru. Glukometr má mít dítě u sebe. Jeho obsluha je jednoduchá a intuitivní.
Je vhodné, aby rodiče učiteli ukázali měření glykemie a vysvětlili opatření, jaká podniknout v případě nízké hladiny krevního cukru (glukózy).
Tím je myšlena hodnota pod 3-4 mmol/l. Měření glykémie je samozřejmě nad rámec práce pedagoga a ne každý si na to troufne. Řešením je zavolat do školy rodiče nebo rovnou záchrannou službu - v případě, že dítě upadá do bezvědomí. Nižší hladina krevního cukru se projevuje únavou, studeným potem a teprve následně v řádu minut až hodin dochází k poruše vědomí. Většinou stačí, aby se dítě hned najedlo nebo vypilo sladký nápoj, a stav se rychle upraví.