Integrační centrum Praha

Vydáno:

Integrační centrum Praha pomáhá školám již déle než pět let. Často se jedná o asistenci na zápisech nebo třídních schůzkách. Zabývá se ale také případy, kdy se spolupráce rozšiřuje i na jiné instituce, například pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogická centra. Většinou se jedná o běžné vyšetření kvůli odkladu školní docházky - pro české rodiče běžný postup. Jinak je tomu ale v případě rodičů cizinců. Velmi často totiž dochází k napjaté situaci, kdy se rodiče snaží návštěvě zmíněných institucí za každou cenu vyhnout. Je důležité znát jejich motivaci a vědět, jak lze situaci značně ulehčit všem zapojeným stranám.

 

Integrační centrum Praha
Mgr.
Anca
Covrigová
M.A.
metodická vedoucí Integračního centra Praha, o. p. s.
Hendikep dítěte ve škole je v mnoha zemích, odkud obyvatelé Prahy pocházejí, tabu. Na Ukrajině nebo v Rusku se pro hendikepované děti zřizují speciální třídy. Nemusí se přitom jednat o složité poruchy chování, jako například ADHD; za velký problém se považuje i dyslexie nebo fakt, že dítě píše levou rukou. Na Ukrajině byl teprve letos schválen zákon, který umožňuje tzv. "integrované třídy". Zkušenosti s podobným systémem proto cizinci z tamních škol nemají, a pokud ano, není vždy dobrá. Odlišný systém od toho českého najdeme i ve Vietnamu, kde neexistuje žádná instituce podobná PPP nebo SPC. Děti s poruchami učení tu chodí do běžné třídy a situace se řeší teprve v případě, že je porucha velmi vážná. Když dítě musí navštívit psychologa, pro rodinu to většinou znamená ostudu. I v České republice se proto budou Vietnamci snažit vyšetření vyhnout či nebrat ohled na doporučení PPP.
Rodiče dětí z Ruska nebo Ukrajiny (a pravděpodobně i z jiných zemí bývalého Sovětského svazu) se budou pokoušet jakékoliv podobné potíže před školou nejen skrýt, ale často je budou negovat a tvrdit, že s dítětem nic není, že je vše v pořádku. Rodiče vietnamských dětí považují odklad školní docházky za velký neúspěch. Ve Vietnamu děti chodí často do přípravné třídy a učí se číst ještě před nástupem do školy. Budou proto za každou cenu usilovat, aby dítě do první třídy chodilo bez odkladu.
Je důležité, aby škola přistupovala k věci citlivě a věnovala pozornost tomu, zda se doopravdy jedná o možnost poruchy učení. Pro děti, které neumějí dobře česky (pokud vůbec), bývá studium náročné, hlavně ve vyšších třídách. Stává se, že žákovy potíže s učivem pedagog časem interpretuje jako možnou poruchu a spolu s dítětem se přestanou snažit. Musíme si však připomenout, že kromě neznalosti češtiny mohou za neúspěchem stát i jiné důvody, jako například nové prostředí, neznalost základních kulturních prvků - pohádky, slovní hříčky, posléze zeměpisné a dějepisné názvy apod.
Je velmi žádoucí, aby v otázce poraden škola jako první instituce připravila rodinu na to, co ji čeká. Když rodiče informace dostávají teprve na místě nebo od interkulturního pracovníka, často jim, zejména v případě rodičů Vietnamců, nepřikládají váhu. Jde to typ informace, kterou potřebují obdržet od instituce, ke které mají úctu. A tou škola je. Většina škol postupuje ohleduplně a vysvětluje rodičům, proč dítě na vyšetření půjde. Ačkoliv to pro pracovníky škol znamená práci navíc, a nesnadnou, velmi by pomohlo, kdyby školy k důvodu, proč dítě musí do PPP, přidaly také krátký popis postupu, který je tam čeká. Rodičům je třeba říci, že se jedná například o hodinovou schůzku, kde si budou s dítětem hrát, řešit úlohy a testy, ale nejde o typ testu, u kterého dítě buď uspěje, nebo nikoliv. Především se hodí zdůraznit, že návštěva poradny neznamená, že je s dítětem něco špatně nebo že nemá na to, aby do školy šlo. Rodičům také pomáhá vědět, k čemu je odklad dobrý - například že pokud dítě nenastoupí do školy v šesti letech, ale až za rok, půjde mu učení snadněji a může se mezitím lépe naučit česky.
Mladší rodiče, případně ti, kteří mají v rodině člena, jenž problematice rozumí a dokáže jim vše vysvětlit, budou situaci vnímat jinak. Někteří věří, že "tady na Západě" lidé vědí, jak se to dělá. Ani tak ale nic nebrání tomu, aby se báli. Rodiče se přitom neobávají nejvíce toho, že s dítětem něco není v pořádku nebo že budou muset podstupovat nějaké vyšetření. Největší strach mají ze samotného procesu a možnosti, že dítě "neuspěje". Informace o průběhu a smyslu vyšetření mohou zároveň podat pracovníci PPP, případně SPC. Rodiče zkrátka potřebují vědět, co se bude dít a jak bude setkání vypadat.
Je dobré se připravit na nečekané situace, kterým však lze předejít. V jednom případě naši pracovníci doprovázeli maminku s dcerou, která měla mozkovou obrnu. Čekaly na konzultaci půl roku. Po půl hodině vyšetření holčička jevila známky únavy a pracovnice PPP z ohleduplnosti vyšetření přerušila. Maminka nedokázala pochopit, proč se to všechno pozastavilo, když holčičce šlo všechno tak dobře, a bála se, že "neuspěla". Stačilo ji přitom upozornit, že když bude dítě unavené, konzultace se může přerušit - a že je to v pořádku.
Kvůli (pro nás těžko srozumitelnému) tlaku na to, aby dítě vše zvládlo, může také dojít k nedorozuměním ohledně obsahu testů nebo samotného chování dítěte. Využívané metodiky jsou připravené pro české prostředí, může se proto stát, že dítě úlohy nezvládne jen kvůli tomu, že nezná stejné pohádky jako čeští vrstevníci. Během doprovodu se našim pracovníkům stalo, že sami nevěděli, na co se pracovník PPP ptal. Pomohla rychlá reakce ze strany pracovníka, který konzultoval potenciálně "problematická" témata s tlumočnicí ještě předtím, než byly otázky položeny dítěti. U dětí Vietnamců se také může stát, že budou stydlivé a budou se bát komunikovat, a to nejen kvůli neznalosti českého jazyka, ale i z kulturních důvodů. Pochopitelně nelze očekávat zásadní změnu v metodikách, je však vítáno, aby pracovníci PPP a SPC brali v potaz, že jiná než správná odpověď nemusí vždy znamenat potvrzení poruchy či nevyzrálosti.
Existují ale i případy, kdy se doopravdy jedná o vážnější poruchu. Integrační centrum Praha je v takových případech schopné zajistit komplexní asistenci, která kromě tlumočnictví a doprovodů od interkulturních pracovníků zahrnuje i práci našich sociálních pracovníků či dobrovolníků.
Jako pozitivní příklad může posloužit rodina z Ukrajiny, která se přestěhovala do České republiky s holčičku trpící mozkovou obrnou. Maminka se obrátila na ICP s prosbou o pomoc pří zápisu dítěte do 2. třídy základní školy. Sociální pracovnice si se školou promluvila o celkové situaci a klientku poté na místo doprovodila interkulturní pracovnice, která následně tlumočila během několika informačních setkání. Pracovníci školy mamince předali informace o jejím fungování a společně dohodli další postup, zohledňující specifické potřeby dítěte. Jelikož byla jako nejvhodnější řešení zvolena podpora ze strany asistenta pedagoga, doporučila škola rodině absolvovat speciální vyšetření v Jedličkově ústavu. Účastnila se ho interkulturní pracovnice a tlumočila během vyšetření. Následně byla holčičce přidělena asistentka, která jí dosud pomáhá při výuce ve škole a zajišťuje individuální výuku doma. Sociální pracovnice našla navíc bezplatné doučování češtiny prostřednictvím dobrovolnice z partnerské organizace SIMI, která k rodině už téměř rok pravidelně dochází.
V Integračním centru Praha vnímáme, že většina institucí pracujících s dětmi cizinců se snaží zacházet ohleduplně nejen s dítětem, ale i s rodinou, a velmi si toho ceníme. O to víc jsme připraveni v případě potřeby podat pomocnou ruku.
Kontakt na nás:
http://www.icpraha.com/