iLive - rozum

Výhoda prakticky okamžité dostupnosti informací na internetu je při zběžném pohledu a lineární úvaze jasná - všechno, co potřebuji vědět právě teď, mohu zjistit. Dokonce si to mohu i ověřit z několika zdrojů, pokud si kriticky uvědomuji, že důvěryhodnost jednotlivých pramenů je přinejmenším proměnlivá a diskutabilní. Informační bohatství na dosah ruky je skutečně přednost a přidaná hodnota internetu a bylo by možné předpokládat, že v souladu s ní bude stoupat také množství znalostí a dovedností každého z nás. Zkusme se zamyslet, jak je to s ukládáním těchto informací, jejich uchováním a následnou schopností využít je v praktickém, reálném životě a světě.

 

iLive - rozum
Mgr.
Jana
Tomanová
Ph. D.
psychologická poradna Vědomice, Psychiatrická klinika VFN Praha, oddělení pro poruchy příjmu potravy
Ing.
Martin
Černý
manažer, expert v aplikaci nových technologií v komunikaci a životním stylu mládeže
V on-line stavu jsme téměř perfektní - vše víme, zjistíme, jak se co dělá, o mnoha lidech rychle najdeme potřebné informace, a ještě k tomu můžeme pozitivně upravovat svou identitu. A jako bonus můžeme mít identit několik a v jejich „jedinečnosti“ se sami od sebe výrazně lišit v projevu, navazování vztahů a následné síti spřátelených kontaktů, v zájmech, názorech i hodnotových systémech. Jak je to však s životem off-line, respektive tím, který označujeme jako iLive - životem na pomezí virtuálního a reálného světa, s jejich nejasnými hranicemi? Zdá se, že informace, které si rychle googlíme, mají poněkud instantní charakter - udrží se nejspíše v krátkodobé paměti, do paměti dlouhodobé se ukládají mnohem hůře, pokud vůbec.
Jejich vybavitelnost nemusí být rovněž optimální, a pokud jde o praktickou aplikaci v rozhodovacím procesu nebo volbě řešení problému, i zde můžeme uvažovat spíše o negativním vlivu nadužívání internetových vyhledávačů coby informačních a sebevzdělávacích nástrojů. Častým důsledkem je tzv. informační přetížení, symptomaticky definované stresem a roztržitostí, vedoucí ke snížené schopnosti rozlišovat mezi informacemi relevantními a redundantními a na základě výběru činit rozhodnutí (Havlová, 2003). Je třeba si uvědomit, že stěžejní část času a energie člověk věnuje samotnému procesu vyhledávání informací, zatímco na jejich uložení do paměti, interpretaci a praktické využití čas a síly nezbývají. Únava z hledání ucelených, srozumitelných a pravdivých faktů vede již předem k vyhýbání se této aktivitě, jakémusi strachu z přetížení, rezignaci a nezájmu o nové poznatky (Spitzer, 2014).
Prokázanými důsledky poskytujícími odpovědi na otázky, jak je to s pamětí, pozorností a emoční stabilitou, jsou snížená vštípivost i výbavnost paměti, narušená koncentrace pozornosti, kontinuální vnitřní nepokoj vedoucí k emoční labilitě nebo poruchy spánku a narušená schopnost trávit čas mimo dosah technologií (Rosen, Samuel, 2015). Tato zjištění však neznamenají, že by technologie a jejich využívání byly výhradně škodlivé. Představují základní rys nového životního stylu (iLive) nové iGenerace (Rosen, 2010). Děti a dospívající jsou od svých přístrojů neoddělitelní, pobývají ve světě reálném a virtuálním současně. Stejně tak komunikují paralelně s fyzicky přítomnými jedinci i s těmi na síti. Ačkoliv mnohé skutečné zážitky mohou ty on-line nahradit, internet stále nedokáže stimulovat všechny smysly a přirozená touha „prožívat a osahat si“ drží člověka ve světě reálných zkušeností. Tak jako dokumentární filmy a cestopisy neznamenaly úpadek cestovatelských vášní, nemusejí se nutně naplnit ani tragické scénáře o katastrofálních dopadech hromadného využívání internetu na lidskou evoluci. Stejně jako každá předchozí generace, i tato „i“ se vymezuje v rámci svého utváření vůči generaci, která neodvratně ustupuje do historického pozadí. Nová generace je jiná, nikoliv horší, nesprávnější nebo patologičtější. Aktuálně nelze její vývoj zastavit či přesměrovat. Tuto generaci je třeba přijmout a šikovně transgeneračně provázat s těmi předchozími. Takzvaný iRozum lze chápat jako metaforu pro kognitivní nástroj této nové generace, jako vyvíjející se způsob mentálního propojování virtuální a skutečně smyslově žité reality, zacházení s informacemi z obou, jejich propojování a využívání v praxi. Tento nástroj (iRozum) spíše „klasický“ způsob práce s informacemi doplní, než že by ho nahradil.
Pedagogická doporučení:
-
Učitel může být průvodcem, mediátorem ve světě internetových informačních zdrojů - má se zajímat o to, jaké vyhledávače jsou běžně k dispozici, a sledovat (například ve svém oboru), jaká obsahují fakta, jak jsou utříděná apod. Sám pro sebe může porovnávat kvalitu encyklopedií (například Wikipedia versus Encyklopaedia Britannica).
-
Žáky je vhodné vést ke kritickým úvahám o informačních zdrojích - podněcovat je, aby pracovali s několika zdroji najednou (české, zahraniční, encyklopedie i oficiální stránky spojené s hledaným tématem).
-
Metaforicky řečeno, pedagog může být zkušeným houbařem - ve velkém množství hub, které je možné během krátké chvíle nasbírat, učí žáky rozpoznávat ty jedlé a především jim předává cenné rady a podněty, jak s nimi zacházet.
-
Učitel by měl dávat úkoly podporující kritické myšlení - cíleně hledat rozporuplné informace k jednomu tématu (otázce), porovnat kvalitu a rozsah tištěného zdroje (kniha) s elektronickým.
-
Učitel by měl žáky podporovat v uvědomování si negativních důsledků přehlcení technologiemi (nespavost, noční můry, únava, deprese) a ve schopnostech jim předcházet a bojovat s nimi.
-
Učitel by měl žáky vést k aspoň občasným aktivitám, do nichž mají moderní technologie vstup zakázán (pobyty v přírodě).
Kazuistika
Rozhovor simuluje možnou situaci, kdy se výchovný poradce pokouší získat pro sebe vhled do myšlení ovlivněného častým užíváním moderních technologií a zároveň je motivován iniciovat změnu v tomto myšlení u zástupkyně typické adolescentní populace. Využívá převážně kontextových (systemických) otázek a hypotézování, což se v běžné komunikaci nejen s dospívajícími ukazuje jako účinnější než tradiční edukační nástroje (vysvětlování, poučování, argumentace, předkládání jasných faktů bez jejich kritické analýzy).
Petr: Ahoj Natálko.
Natálie: Dobrý den, pane učiteli.
P: Jaký jsi dnes měla den?
N: Jakej by moh bejt. Nuda, škola...
P: Co ti dnes udělalo radost?
N: Nevim... Ani nevim. Proč sem tady? To jako rád děláte přesčasy i jako výchovnej poradce, jo?
P: Nevadí mi tady být, když mám dobrou společnost.
N: Ha ha, to jako myslíte mě, jo?
P: Ano, vybral jsem si tě pro rozhovor. Neboj se, nepotrvá dlouho.
N: Proč mě? Čím jsem jako tak jiná?
P: Myslím si o tobě, že jsi chytrá. Hodně chytrá a navíc upřímná. Mohl bych s tebou proto probrat i něco závažného.
N: Hmm...
P: Váš třídní si dělá starosti a mě by zajímal tvůj názor.
N: No... Jindra si dělá starosti pořád! Co ho štve tentokrát?
P: Trápí ho to vaše neustálé mobilování, surfování i během vyučování, používání internetu v telefonech a tabletech k opisování, ačkoliv všichni dobře víte, že si to vyučující nepřejí a školní řád to vysloveně zmiňuje.
N: No jo, zas ty zákazy. Jak se vám něco nezdá nebo tomu nechcete rozumět, tak nám to zakážete. Jak jednoduchý. A co si teda ti naši vyučující jako přejou?
P: Co myslíš, je důležité, co si přejí oni, nebo co si přejete vy?
N: Oni chtěj mít práci, kterou vydělaj peníze. Všechno se ale dneska dá najít na netu, vygooglit, prohledat tematický chaty nebo hodit dotaz na Facebook a hned se to dozvíte. A to ti naši vyučující prostě nechtěj, protože by pak jednoduše přišli o zaměstnání. Byli by zbytečný. Nadbytečný.
P: Kde myslíš, že se berou všechny ty informace nebo rady na internetu a sociálních sítích? Z jakých zdrojů?
N: Co já vim, někdo si to předem přečet a dal to třeba na Wiki. Někdo, kdo měl zájem.
P: Jak moc se podle tebe dá věřit on-line informacím?
N: Hodně, na 99 %. Dá se to taky hned ověřit jinde. To s novinama nebo zprávama na Nově neudělám. To dá přece rozum.
P: Jak se potom postavit k situaci, kdy si jeden den na internetu vyhledáš jednu informaci, kterou následně přes noc někdo on-line úplně převrátí? Tohle se ti s knihou nestane.
N: Hmm... Tak budu surfovat dál, dokud si tu původní neověřim.
P: A kdyby byla ta druhá tou správnou a původní byla blud?
N: Vy mě teda trápíte. To pak nemáme věřit ničemu? Ani stránkám školy?
P: Stránky naší školy mají jasného a známého autora a příspěvky tvoříme týmově. To ti možná nemusí připadat jako přesvědčivý důkaz, tak dodám ještě tohle: školu máš na dosah. Když najdeš na internetovém jídelníčku ve středu psané kuře, v jídelně dostaneš na talíř kuře.
N: To je moc jednoduchý!
P: Prozraď mi tedy, jaké poslední téma jsi na internetu hledala?
N: Hmm... No... Už nevim, ale podívám se do posledních vyhledávanejch výrazů v prohlížeči v telefonu...
P: Nemusíš to hledat. Třeba to nebylo tak důležité, když sis to nezapamatovala. A vzpomeneš si, jakou aplikaci jsi k vyhledání použila?
N: No jistě, Google Search mě odkázal na Wikipedii, jako dycky. Neřiká se náhodou, že není důležitý všechno znát, ale vědět, kde to najdu?
P: Jistě, říkává se to. A taky se říkává: Přešlápni si, stojíš si na vedení.
N: Tak mi teda vysvětlete, co je na tom, že si nechcem zahlcovat naše puberťácký hlavy a radši si on-line okamžitě najdem odpovědi třeba na zkušební otázky v písemce z dějáku?
P: Ano, vzpomínám si, že jsem byl taky kdysi puberťák. Jak ovšem vyřešíš to, že odpověď, kterou ti našel Google nebo jiný vyhledávač, nebyla správná nebo neodpověděla na zadání pedagoga? Na koho bys pak chtěla svést svoje snížené hodnocení?
N: No... Hmm... Nevim... Na pseudonym autora článku asi ne, co? Co teda máme dělat, když najít si to téma je tak jednoduchý a hlavně rychlý? A teda mnohem pohodlnější než se učit?
P: Zamysli se třeba nad tím, že jednoduchost a rychlost získání informace nejsou zárukou její spolehlivosti a kvality. A taky je k tomu v tomto případě zapotřebí jedna poměrně zásadní funkce. Přijdeš na to, jaká?
N: Bejt na datech? Prostě bejt on-line?
P: Přesně to jsem měl na mysli. Umíš rozdělat oheň bez zápalek, Natálko?
N: Ne, ale když kouknu na YouTube, určitě tam najdu dostatek návodů.
P: Jak by sis tedy poradila ve chvíli, kdybys zabloudila v lese s vybitým mobilem v kapse?
N: Vyhrál ste! Neporadila bych si. To ste chtěl slyšet? Že blbnem? Že sme omezenci?!?
P: Právě naopak. Všichni máme v kapse stejný nástroj -pětipalcové okénko do internetového světa. Ale chytrý je ten, kdo ho umí chytře používat. Bylo by moudré nahradit jím svůj vlastní úsudek a zkušenosti? Co myslíš ty?
Doporučením pro čtenáře (pedagogické pracovníky) je, aby si osvojili techniky mimo rámec klasické
edukace
. Vedle zmíněných systemických otázek pátrajících po kontextu sem kupříkladu patří:
-
parafráze (Jestli tomu dobře rozumím, tak mi říkáš, že...),
-
zrcadlení pocitů dotazovaného (Vidím, že tě tahle zkušenost rozzlobila/potěšila/zklamala...),
-
teach-back (Zkus mi shrnout, v čem byl tenhle rozhovor pro tebe důležitý a co začneš dělat jinak...).
Nadstavba komunikační výbavy pedagoga výrazně usnadňuje každodenní práci a vztahy s žáky, studenty, potažmo s kolegy a pomáhá předcházet pocitům profesní frustrace a únavy.
ZDROJE
-
HAVLOVÁ, J. Informační přetížení. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online] [cit. 2016-03-17]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/ ?func=direct&doc_number=000003317&local_bas e=KTD.
-
ROSEN, L. Welcome to iGeneration. Psychology Today [online] [cit. 2016-03-28]. March 2010. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/rewired-thepsychologytechn ology/201003/welcome-the-igeneration.
-
ROSEN, L. a A. SAMUEL. Conquering Digital Distraction. Harvard Business Review. [online] [cit. 2016-03-28]. June 2015. Dostupné z: https://hbr.org/2015/06/conqueringdigitaldistraction.
-
SPITZER, M. Digitální demence. Praha: Host, 2014.