Hospitace

Vydáno:

Učitelé nedostávají mnoho informací, které by jim umožňovaly s rozmyslem korigovat vzdělávací proces a objektivně posoudit kvalitu vlastního výkonu. Názory rodičů a žáků jsou sice významné, ale postrádají aspekt profesionality a často bývají příliš emotivní. Pokud učitel po mnoho let nedostane nezraňující, věcnou a odbornou zpětnou vazbu, jeho profesní rozvoj snadno ztratí dynamiku a hrozí mu riziko rutinérství a posilování stereotypu vlastní neomylnosti. Po jisté době pak každou radu, kritiku nebo požadavek na změnu bere jako útok na osobní integritu.

Hospitace
Mgr.
Zdeněk
Bělecký
 
ředitel ZŠ Meteorologická, lektor dalšího vzdělávání učitelů
Jedním z nejúčinnějších, ale také nejvíce zneužívaných prostředků zpětné vazby jsou hospitace, které mají vedle dominantní zpětnovazební úlohy také důležitou funkci kontrolní, diagnostickou a edukační. Efektivita hospitací vyplývá z toho, že ve srovnání s jinými evaluačními metodami nevyžadují skoro žádné náklady a jsou vždy „při ruce“. Relativní snadnost hospitování však často vede k podcenění této metody a jejího odborného zvládnutí.
Proti metodě hospitace jsou nejčastěji vznášeny tyto námitky:
 
Divadýlko
– hodinu lze připravit a nacvičit tak, aby splnila očekávání hospitujícího, aniž ten rozpozná podstatné reálné, autentické jevy a vztahy ve třídě.
 
Zkreslení
– návštěva hospitujícího ovlivní vztahy a jednání aktérů natolik, že významně naruší, až znemožní normální proces vzdělávání.
 
Subjektivita
– rozdíly mezi názory hospitujícího a hospitovaného na kvalitu vyučování a jeho podstatné aspekty se rozcházejí natolik, že znemožňují vzájemné porozumění.
 
Učitelé pochopitelně dobře vědí, že mezi nimi a hospitujícími (řediteli, zástupci, inspektory) nejsou
žádné rozdíly v jejich profesní přípravě a dosažené kvalifikaci
a že hospitující často nemají vůbec žádnou odbornou průpravu, jak hospitovat. Hospitující to účinně dokazují:
 
snahou o komplexní postižení činnosti učitele, zahlcením množstvím sledovaných jevů, roztříštěním pozornosti. Při takovém pozorování hospitující snadno něco významného přehlédne;
 
zaměřením na nepodstatné, okrajové jevy
(smazaná tabule, téma napsané na tabuli aj.), jenž vede k tomu, že hospitující vydává plytké, povrchní, bezobsažné či irelevantní hodnoticí soudy, které mají jen málo společného s podstatnými rysy a kvalitou výuky;
 
vsugerováním vlastní představy o průběhu hodiny vyučujícímu (a v tuhle chvíli jsi měla, Marie, udělat tohle; já na tvém místě; líbilo se mi), které je projevem arogance, netaktnosti a nerespektování osobnosti učitele a je jím takto vnímáno;
 
nahodilostí hospitace, neúplností nebo nezvládnutím jejích fází.
Při absenci pravidel (kdy se hospituje, jak často, u koho, ve kterých hodinách, jak se dělá rozbor, jaká jsou očekávaná opatření apod.) je hospitace často vnímána jako příznak krize a projev nedůvěry a vyvolává existenční obavy;
 
absencí nebo častými změnami kritérií kvality vyučování.
Jde o nejzávažnější prohřešek proti smyslu hospitační činnosti. Učitel by měl vědět, jak kvalitní práce se od něj očekává, na co se hospitující zaměřuje a podle jakých měřítek práci učitele hodnotí. Nerespektování tohoto principu má devastující účinky na kvalitu výuky, na vztahy ve škole i na metodu hospitace.
Tyto chyby mají závažné důsledky, zejména
posilují odmítavý postoj hospitovaných i hospitujících k metodě samé.
Tedy nejen učitelé, ale i ředitelé škol mnohdy berou hospitace jako nutné zlo nebo formalitu, málokdy je hospitace oblíbenou činností. Musí tomu tak být? Některá rizika můžeme eliminovat nebo alespoň snížit řadou opatření a důkladným zvládnutím metody. Některé
negativní rysy hospitace
není možné odstranit, neboť vyplývají z povahy věci a od žádné metody nelze očekávat víc, než může splnit.
PRAVIDLA PRO NÁVŠTĚVY
Každá hospitace je zásahem, který více či méně ovlivní průběh pozorovaných jevů.
Čím více je hospitace extrémní, mimořádnou událostí, tím je její vliv větší.
Tento vliv však nemusí být výhradně negativní – účast pozorovatele může přimět učitele i žáky k cílevědomějšímu
zaměření na dosahování kvality, ostatně negativní a pozitivní vlivy se mohou vzájemně stírat. Čím více je hospitace běžnou, standardní záležitostí, tím více je sledovaný průběh vzdělávání autentický. Jestliže je učitel zvyklý mít ve třídě studenty, kolegy nebo rodiče, jen tak ho nerozhází ani návštěva ředitele nebo inspektora.
Hospitovat nelze tak, že všichni předstírají, že ve třídě nikdo další není (nevšímejte si mě; pracujte, jako bych tu nebyl).
Učitel i žáci přítomnost další osoby samozřejmě vnímají a měli by vědět, s jakým cílem do hodiny přišla, co tam bude dělat a jak se k ní mají chovat. V některých školách se osvědčila
pravidla pro návštěvy
, která se dají aplikovat i na ředitelskou nebo inspektorskou hospitaci:
Rodiče, studenti nebo jiní zájemci mohou navštívit vyučování po předchozí domluvě s učitelem.Zájem o návštěvu je nutné sdělit učiteli minimálně 1 den před jejím předpokládaným uskutečněním. Skupinové návštěvy, tj. 2 a více osob (náslechy studentů apod.), povoluje ředitel školy.
 
Návštěvníci mohou vstoupit do výuky jen před jejím zahájením, tj. před začátkem hodiny. V průběhu výuky již není možné do tříd vstupovat.
 
Návštěvníci se usadí na vyhrazené místo a potichu sledují činnost dětí. Pokud přišli jako skupina, nehovoří mezi sebou, aby nerušili práci učitele a dětí.
 
Návštěvníci v průběhu vyučování neoslovují učitele ani děti.
Pokud je osloví samy děti, stručně jim odpoví a nekladou jim žádné otázky.
 
Pokud jsou všechny děti zaměstnané, mohou se návštěvníci
potichu procházet po třídě
a sledovat jejich činnost zblízka. Fotografovat je možné jen prostředí třídy a vystavené práce, nikoli děti a učitele.
 
Písemnosti dětí, materiály a pomůcky si návštěvníci mohou prohlížet po skončení vyučování.
Prohlédnuté věci vrátí zpět na původní místo.
 
Případné otázky zodpoví některý z učitelů po vyučování.
Hospitace je
nejvýznamnějším nástrojem hodnocení
průběhu, v menší míře i výsledků vzdělávání (pouze tehdy, jsou-li těmi výsledky pozorovatelné činnosti žáků, např. divadelní představení). Hospitace je
specifickou formou pozorování, která je definována jako cílevědomé, plánovité a soustavné vnímání jevů, procesů, objektů a jednání osob, které směřuje k odhalení podstatných souvislostí a vztahů sledovaných skutečností.
Předmětem pozorování
je buď pozorovatel sám (čili jde o introspekci), nebo jiní lidé, jevy.
Z hlediska účasti pozorovatele na dění můžeme pozorování dělit na
zúčastněné
(pozorovatel je sám členem skupiny a spolutvůrcem dějů) či
nezúčastněné, přímé
nebo
zprostředkované
(audiovizuální a informační technikou). Pozorování může být
volné
nebo
standardizované. Standardizované pozorování se snaží o co nejvyšší možnou objektivitu použitím techniky ratingu, která spočívá v tom, že určitému jevu je přiřazována kvantitativní hodnota na stanovené škále.
Standardizace pozorování eliminuje nebo alespoň silně omezuje subjektivitu pozorovatele
– jeho psychický stav, haló efekt, předsudky, očekávání, ovlivnění předchozími hospitacemi či zkušenostmi apod.
Efektivitu metody zvyšuje
jasné zaměření hospitace
na několik (1-3) vybraných, konkrétních jevů, které jsou pozorovány a zaznamenávány prostřednictvím sady dobře nastavených (operacionalizovaných) a vyzkoušených indikátorů.
Erudovaný, dobře vyškolený a trénovaný pozorovatel zvládne sledovat a zapisovat okolo 15 takových ukazatelů, začínající a nezkušený hospitující by se měl omezit na 5-7 ukazatelů.
Hospitace mohou mít
různé cíle, např.:
 
podrobně zmapovat modely vyučování, které učitelé praktikují;
 
porovnat kvalitu výkonu různých učitelů;
 
zprostředkovat zpětné vazby učitelům, jejich sebereflexi a rozvoj;
 
zjišťovat, jak jsou respektovány vzdělávací strategie formulované ve školním vzdělávacím programu;
 
zjišťovat klima tříd;
 
sledovat, jak se projevují kompetence žáků v činnostech. Hospitující musí mít jasno, proč a s jakým cílem do hodiny vstupuje a co bude sledovat. Hospitovaný musí mít jasno, jaká kvalita se od něj požaduje, co bude předmětem pozorování a podle jakých kritérií bude jeho práce hodnocena.
FÁZE HOSPITACE
Metoda hospitace je proces, který má několik fází.Žádná z nich by neměla být opomenuta nebo zanedbána.
1.
Získávání vstupních informací
o učiteli, o žácích a dynamice skupiny, kterou jde hospitující pozorovat. Informace lze získat
studiem dokumentace nebo rozhovorem.
Rozdílné situaci bude vystaven ředitel málotřídky, který jde hospitovat ke kolegyni, se kterou sdílí dvacet let jednu chodbu, než ředitel školy s 900 žáky nebo inspektor, který je ve škole poprvé.
2.
Oznámení hospitace předem je věcí elementární slušnosti.
Jen ve zcela výjimečných případech, kdy je cílem hospitace kontrola plnění uložených opatření, lze akceptovat neohlášenou návštěvu. Výjimku je možné udělat i po vzájemné dohodě s vystresovaným učitelem, který sám opakovaně prohlašuje, že při ohlášené hospitaci celou noc nespal, a žádá, aby hospitující přišel raději bez ohlášení.
3.
Vlastní pozorování a zaznamenávání.
Hospitován by měl být vždy ucelený vyučovací blok, který zpravidla je (nemusí však být) totožný s vyučovací hodinou. Pokud hospitující z nějakého důvodu nepotřebuje vidět celý blok, lze hospitovat i kratší dobu, třeba deset minut. Tomuto zkrácení by však měla předcházet dohoda s učitelem nebo alespoň předeslaná informace o tomto zkráceném pobytu. Únosnější je odchod před koncem celku, např. při změně činnosti, nebo když jsou děti zaměstnány. Problematický je opožděný příchod, který znemožňuje elementární představení, sdělení důvodu návštěvy apod. a který vždy výuku naruší.
4.
Reflexe.
Hospitace zpravidla vždy představuje pro hospitovaného zvýšenou neuropsychickou zátěž, spojenou se silnými emocemi a prožíváním. Tyto pocity musejí odeznít, mají-li mít další fáze procesu smysl. Bezprostředně po odučené a odhospitované hodině není možné vést racionální debatu, a to zvláště tehdy, pokud má jít učitel po přestávce opět mezi děti.
Reflexe může mít mnoho podob a čas pro ni potřebný je velmi individuální.
Hospitující pravděpodobně nic nezkazí, když se učitele zeptá na jeho pocity a nechá jej chvíli mluvit.
5.
Získávání doplňkových informací
od učitele, od žáků, z jejich sešitů a žákovských knížek, z učebnic apod. Je možné, že při hospitaci vyvstanou otázky, na které se nedá odpovědět na základě pozorování a které vyžadují bližší vysvětlení.
6.
Analýza (rozbor) hodiny by měla být věcná, stručná, zaměřená na podstatné rysy výuky, charakteristické jednání učitele a klíčové momenty průběhu hodiny. Neměla by se zabývat náhodnými nebo nepodstatnými událostmi, které se sice dobře pozorují (jeden žák přišel pozdě a narušil průběh činnosti, někomu se rozbila propiska, venku začalo sněžit a děti začaly koukat z okna), ale které nejsou pro kvalitu výuky rozhodující. To předpokládá jistou míru pokory a zdrženlivosti hospitujícího. Jeho cílem by nemělo být oslnit učitele výčtem všeho možného, čeho si všiml, ale poskytnout mu nezraňující, přehlednou a srozumitelnou informaci o tom, jak – očima jiného – vyučuje.
7.
Hodnocení znamená porovnání učiněných zjištění s něčím, k čemu se má výkon učitele (případně žáků) vztahovat. V podstatě jediným měřítkem, které připadá v úvahu, je školní vzdělávací program, případně lze jako kritérium uplatnit jiné dokumenty školy, které požadovanou kvalitu práce učitele popisují (organizační řád, školní řád, kritéria kvality apod.).
Hodnocení musí být provedeno v předem známé škále a na základě přesné, odůvodněné argumentace.
Hodnotitel musí potlačit osobní preference a vlastní pedagogické zkušenosti a názory – ty nikoho, ani hospitovaného, nezajímají.
8.
Plánování dalšího rozvoje, návrhy, doporučení, opatření.
Proces hospitace nekončí sdělením hodnocení učiteli. Hospitace může napomoci při zjišťování vzdělávacích potřeb učitele či plánování jeho profesního rozvoje. Může být podkladem pro personální opatření (tento kolega nemůže učit chemii v 9. třídě, ale u prvostupňových dětí je skvělý).
Hospitace umožňuje řediteli kontrolovat a vyhodnocovat účinnost přijatých opatření a zjišťovat efektivitu dalšího vzdělávání učitelů.
Na základě hospitací je možné koordinovat vzájemné vzdělávání učitelů, šíření příkladů dobré praxe a rozšiřování metodického rejstříku.

Související dokumenty

Pracovní situace

Hospitace
Vztahy školy a zřizovatele - neveřejné školy
Vztahy školy a zřizovatele - školy veřejné
Základní metodický rámec pro hodnocení škol ze strany zřizovatele
Jak zadat školní web
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Podmínky hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Vzdělávání dětí, žáků, studentů z Ukrajiny
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení žáků ve středních školách a konzervatořích dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení studentů ve vyšších odborných školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Kompetence vedoucích zaměstnanců a jiných zaměstnanců v oblasti kontroly
Předávací protokol
Rozvoj pedagogických pracovníků
Stávka pedagogických pracovníků z pohledu zřizovatele
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči

Poradna

Granty
Výuka plavání a omluvenky
Ukončení pracovního poměru – ředitel školy
Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Výkon veřejné funkce
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Přímá pedagogická činnost
Nehodnocení
Osobní příplatek
Přímá vyučovací povinnost
Zástupce ředitele
Dietní stravování
Přijímání ke vzdělávání