Hlavním milníkem v rozvoji kariérového poradenství byly evropské rezoluce

Se Zuzanou jsem se seznámila okolo roku 2007, kdy evropský program Euroguidance na podporu rozvoje kariérového poradenství přecházel z Národního poradenského fondu, kde ho měla na starosti právě Zuzana Freibergová, na Dům zahraniční spolupráce, kde jsem ho přebírala já společně s Monikou Mrňávkovou. Od té doby se se Zuzanou potkáváme při všech zásadních jednáních týkajících se kariérového poradenství v ČR.

Za hlavní milníky systémového rozvoje kariérového poradenství v EU i v ČR považuji iniciativu expertní skupiny Evropské komise, která vznikla někdy v roce 2001 pod vedením Johna McCarthyho. V této 25členné skupině byli zastoupeni experti z oblasti vzdělávání a zaměstnanosti, sociálních partnerů, evropských agentur CEDEFOP a ETF, mezinárodních sdružení (International Association of Educational and Vocational Guidance, Organisation for Economic Cooperation and Development, World Association of Public Employment Services) atd. Skupina vypracovala a prosadila v Evropské komisi dvě rezoluce týkající se politik kariérového poradenství: Council of the European Union (2004). Strengthening Policies, Systems and Practices on Guidance throughout Life. 9286/04 EDUC 109 SOC 234; Council of the European Union (2008). Better Integrating Lifelong Guidance into Lifelong Learning Strategies. 2905th Education, Youth and Culture Council meeting. Na práci této skupiny navazoval vznik evropské sítě ELGPN – European Lifelong Guidance Policy Network (2007–2015)¹⁾.

John McCarthy je pro mě největší osobností v oblasti kariérového poradenství. Bez něj by nebyly obě zásadní rezoluce ani ELGPN. Nejprve v letech 1995–2001 řídil Národní centrum pro poradenství ve vzdělávání v Irsku v Dublinu. V letech 2001–2004 působil v Evropské komisi na GŘ Vzdělávání a kultura v Bruselu a na to navázal prací pro CEDEFOP v řecké Soluni (2004–2006). Od roku 2004 je také ředitelem ICCDPP (International Centre For Career Development and Public Policy). Zásluhou Johna, potažmo expertní skupiny Evropské komise pod jeho vedením, v roce 2004 Evropská komise vyhlásila výzvu v rámci Společné akce Leonardo, Socrates a Mládež k předkládání projektů na vytváření sítí evropských poradenských fór. Cílem těchto fór mělo být podněcování diskusí o funkcích, účincích a propojenosti systému kariérového poradenství na národní úrovni. Národní vzdělávací fond se do jednoho z projektů zapojil a vtáhl do něj Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP, aktuálně pod NÚV). IPPP myšlenku zřízení Národního poradenského fóra podporoval a v podstatě dotáhl do konce v roce 2010, což se povedlo hlavně díky Jasminu Muhičovi. Samotný projekt, do kterého byl zapojen Národní vzdělávací fond (NVF), nic nevyřešil, protože NVF byl a je v postavení neziskovky a to je postavení jiné, než má přímo řízená organizace.

Když se dívám zpětně, všechno do sebe krásně zapadá. V roce 2003 jsem se řízením osudu stala vedoucí českého střediska Euroguidance, které jsem převzala i s několika mezinárodními projekty vytvářejícími různé informační zdroje pro kariérové poradenství. Jeho oficiální název v té době byl Národní informační středisko pro poradenství. Jedním z těchto projektů byly výměnné stáže poradenských pracovníků Academia, jejímž prostřednictvím jsme se dostali do kontaktu s výchovnými poradci a časopisem Student-In, který byl vydáván Sciem. Jako propagační akci časopis tři roky po sobě pořádal velké konference pro výchovné poradce. Při diskusích s Bárou Čechovou, která byla šéfredaktorkou Student-In, jsme se společně rozhodly v roce 2005 založit Asociaci výchovných poradců (Avp). V prvních letech byla Rada Avp administrativně zajišťována časopisem Student-In, po odchodu Báry z Rady jsem tuto funkci převzala já. Z těchto konferencí později vznikly Kongresové dny výchovného poradenství. Pracuji pro Avp dodnes, a ráda, protože to dává smysl. Jsme nejdéle a nejlépe fungující školská asociace sdružující pracovníky poskytující poradenské služby podle vyhlášky č. 72/2005 Sb. Rada je kompetentní, je v kontaktu s realitou, sbírá podněty od členů a tyto podněty řeší. Jednáme o nich přímo s ministry školství nebo s Českou školní inspekcí. V době, kdy hrozilo, že budou zrušena informační a poradenská střediska úřadů práce (IPS), jsme byli za náměstkem ministra práce. Tři roky po sobě jsme žádali ministry školství o navýšení počtu hodin pro výchovné poradce. Zatímco ministr Josef Dobeš to jednoznačně odmítl, ministr Marcel Chládek přislíbil, že se pokusí.

V předcházejícím zaměstnání jsme úzce spolupracovali s vysokoškolskými poradnami. V rámci různých rezortních výzkumů jsme pro ně pořádali od roku 1993 semináře k vysokoškolskému poradenství. Spolupráce a pořádání seminářů pokračovaly i pod hlavičkou Národního vzdělávacího fondu. V pořadí desátý, poslední námi organizovaný se konal v roce 2006. V souvislosti s úvahami o ustanovení Národního poradenského fóra tato spolupráce vyústila v roce 2008 v založení Asociace vysokoškolských poradců (Avšp). U obou asociací (Avp, Avšp) jsem byla zakládající členkou s tím, že pomohu při jejich rozjezdu a vystoupím z Rady v okamžiku, kdy usoudím, že asociace už moji podporu nebude potřebovat. V Radě Avp jsem dosud. V Radě Avšp jsem byla do roku 2012, kdy zájem o práci v ní projevili mladší kolegové působící ve vysokoškolských poradnách. Členkou jsem zůstala, ale ne moc aktivní. Sleduji je a jsem ráda, že asociace žije. Další asociace, u jejichž vzniku jsem stála, jsou Asociace bilanční diagnostiky (ABDg, 2013) a Sdružení pro kariérové poradenství a kariérový rozvoj (SKPKR, 2017). V obou jsem opět v postavení „podporovatele“, u ABDg, stejně jako Avp hlavně jejich administrativního zázemí, u SKPKR se snažím zapojovat i jinak. ABDg vznikla díky podpoře projektu z ESF, v rámci něhož jsme úzce spolupracovali s Úřadem práce a připravili metodiku poskytování bilanční diagnostiky, kterou jsme posléze certifikovali na MPSV.

Z mého pohledu došlo k velkému skoku, i když se to nemusí zdát, protože situace vypadá jako neujasněná. Když se podíváme na všechny ty nové organizace, které vznikly, kolik lidí poskytuje kariérové poradenství jako OSVČ, to se dřív nedělo. Na krajských úrovních se odehrávají krajské akční plány, i když konkrétní přehled, co se v jednotlivých KAPech děje, nemám. To má na starosti Národní ústav pro vzdělávání. Ale výsledky, které vidím, jsou, že kraje jdou v tomto případě dobrým směrem, zároveň si to ale každý kraj dělá trochu po svém. Chtělo by to, aby se zapojily všechny kraje a aby si byly krajské systémy trošku podobné. Nemyslím si, že co se v KAPech děje, pokrývá celé kraje, ale budou mít snad zárodek, na kterém budou moci stavět. Je v zájmu všech krajů, aby pracovaly s absolventy, trh práce se hodně komplikuje. Bude potřeba, aby všechny děti šly na školu někam, kde je to bude bavit, a aby byli žáci jako dospělí uplatnitelní na trhu práce. K posunu také dochází z hlediska profesionalizace, různých nabídek a kurzů. Vzdělávání pro kariérové poradce je dostupnější, kdo chce, nějaký kurz si najde. Jde taky využít přípravné kurzy pro vykonání profesní zkoušky kariérového poradce v rámci Národní soustavy kvalifikací.

Kariérový poradce, který působí na škole, musí být hlavně pedagog. Pojem kariérový poradce nezná ani zákon o zaměstnanosti, ani školský zákon. Na co pořád narážíme, je nedostatečně pojatá vzdělávací oblast Člověk a svět práce. Chybí reprezentativní šetření, jak je tato oblast zpracována ve školních vzdělávacích programech a kolik hodin výuky je jí doopravdy věnováno. Například na jedné škole v 8. třídě během jednoho pololetí každý týden s dětmi pracují na výběru další vzdělávací cesty. To dává smysl. Nemusí to být zrovna takto, je například otázka, jestli to není příliš nakumulované do půl roku. V jiném rozsahu by to vyžadovalo zásah do RVP, kde by to muselo být pojaté jinak. Teď probíhá revize RVP, ale jestli ta revize proběhne v duchu, jak říkám, nebo jestli se to zaměří na nějaké pracovní činnosti bez toho, aby se s dětmi mluvilo o jejich budoucím směřování, to je otázka. Byla připravena novela zákona o pedagogických pracovnících v souvislostech s kariérním řádem a vím, že tam byla uvedena pozice kariérového poradce. Na to jsme se s Asociací výchovných poradců připravovali. Uvažovali jsme o zapojení se do přípravy kariérových poradců. Chtěli jsme vytvořit vzdělávací program, ale nakonec změna neprošla a přestali jsme o tom uvažovat. Co se týká zdrojů pro kariérové poradce, stojí za pozornost publikace EKS i jejich kurzy. Jsou kvalitní, dělají dobrou práci.

Jakou roli má mít, je něco jiného, než jakou na školách má. Uvedu to na příkladu. V roce 2014 jsme pořádali Kongresové dny výchovného poradenství v Brně a součástí těchto kongresových dnů byla sekce o kariérovém poradenství ve spolupráci s Euroguidance a s Lenkou Hlouškovou z Ústavu pedagogických věd Masarykovy univerzity. Zatímco v hlavním sále bylo přes sto účastníků, tak vedle v sále, kde bylo téma kariérového poradenství, jich bylo maximálně 10. V roce 2016 to bylo totéž, Petr Chaluš z Euroguidance nabídl návštěvu školy s představením kariérového poradenství přímo v praxi. Této sekce se zúčastnilo osm lidí, zatímco v sále bylo přes sto účastníků. Výchovné poradce trápí jiné věci než kariérové poradenství, hlavně legislativa, formuláře, postupy související s inkluzí atd. Jsou samozřejmě výchovní poradci, které kariérové poradenství zajímá, ale bude jich na školách málo. Lukáš Vlček z Info Kariéry Plzeňského kraje říká, že je aktuálně hlad po zdrojích a vzdělávání, ale podle informací, které má Avp, nic takového výchovné poradce netrápí.

Kdyby vyšel zákon s kariérním řádem a zavedl kariérové poradce na základních, středních a vyšších odborných školách, tak by se vidělo, jak málo výchovných poradců má přehled o tom, co by se žáky a studenty měli dělat. Zatím se musíme smířit s tím, že odborníky na trh práce a směřování mladých lidí má rezort práce v IPS. Avp v tomto ohledu zájmy školství také brání. Za ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který v zaměstnanosti napáchal hodně škod, bylo také v plánu zrušit IPS. Většina z nich byla taky několik let zavřená. Nyní naštěstí dochází na IPS v rámci velkého projektu PIPS (Podpora IPS) k technické obnově a vzdělávání pracovníků Úřadu práce. Za to jsme rádi, protože dostupní poradci pro volbu povolání na IPS jsou pro školský systém kariérového poradenství opěrným bodem. IPS fungují a se školami spolupracují. Je úžasné, že se to po ministru Drábkovi podařilo obnovit. Nepracují se všemi školami, na to není žádný zákon. Také některé IPS neměly kapacity na spolupráci se školami a doufejme, že díky projektu získají takové technické a metodické vybavení, které bude odpovídající. A pokud bude vznikající vzdělávací program pro IPS kvalitní, možná by se jeho základy daly převzít pro kariérové poradce na školách.

Mělo by. Ve všech předmětech, kde narazí na nějakou oblast, která je uplatnitelná v běžném životě nebo na trhu práce, by o tom měli pedagogičtí pracovníci se žáky mluvit. Jestli mluví, nevím, nemám přehled. Pokud se ptáme, říkají, že s dětmi o tom mluví. Jiná věc je něco deklarovat a jiná to opravdu dělat. A důležité je setkávat se a vzájemně se vzdělávat. V září budeme mít jedinečnou možnost zúčastnit se mezinárodní konference „Kariérové poradenství pro inkluzivní společnost“, která se uskuteční v týdnu 9.–13. září 2019 nejdříve v Brně a pak v Bratislavě. Je to konference nejstarší a největší mezinárodní asociace kariérového poradenství IAEVG. Veškeré informace jsou na ²⁾. Všechny srdečně zveme.