Kdo by neznal jeho křivku zapomínání! Možná i příslušná procenta si pamatujeme. Po dvaceti minutách zůstane zachováno maximálně 60 % zapamatovaného, za dvacet čtyři hodin 34 % a 21 % za měsíc. Je proto nutné látku poměrně brzy zopakovat a to pak činit opakovaně. Zdravý rozum neříká nic jiného.
Hermann Ebbinghaus
„Psychologie má dlouhou minulost, ale krátkou historii.“
HERMANN EBBINGHAUS (24. ledna 1850 - 26. února 1911)
Je zajímavé, že Ebbinghaus sám ve svém díle křivku zapomínání ani jinou křivku neuvedl. Nicméně statistické údaje, které měl k dispozici, její vytvoření umožňovaly v podobě, kterou známe. Pokusy prováděl na sobě, neuvědomil si, že učit se v průběhu řady let 1 200 řad bezesmyslných slabik (na lístečcích jich měl 2 300) může dost ovlivnit proces zapomínání. Každou novou tak zapomněl mnohem rychleji. Postman uvádí, že naivní pokusné osoby uchovají cca 80 % naučené látky celých čtyřiadvacet hodin! Psychologie té doby si kladla za cíl zjistit obecné zákonitosti psychiky, takže jedna pokusná osoba mohla stačit na jejich zjištění.
Ebbinghaus byl první, kdo se začal zabývat pamětí jinak než spekulativně (své klíčové dílo
Über das Gedächtniss
publikoval v roce 1885, tedy před 130 lety). Byl také jeden z prvních, kteří přišli s tím, že by bylo možné měřit i vyšší psychické funkce. Psychologie byla do té doby podstatnou měrou spekulativní nebo zkoumala jednoduché psychofyzické souvislosti. Tato spekulativní linie je paralelní i dnes (např. psychoanalýza), a i když tento přístup přinesl řadu podnětů k empirickému zkoumání a přináší je i moderní vědecké psychologii, jde nepochybně o její slepou uličku.Jakkoli dál budeme spojovat počátky experimentálního zkoumání paměti s Ebbinghausem, je zřejmé, že vlastně zavedl na dlouhá léta výzkumy paměti do slepé uličky tím, že zjišťoval pouze funkční vztahy. Zkoumal efekt řady proměnných na paměť, identifikoval řadu objektivních podmínek, které ji ovlivňují. Dnes víme, jak při zapamatování a uchování záleží na kontextu, že je důležité víc rozumět samotnému procesu.
Neměli bychom zapomínat také na to, že již v roce 1897 používal test nedokončených vět, který však používal při zkoumání inteligence, a ne jako projektivní metodu.
Jestli si tedy letos připomínáme dvě výročí spojená s H. Ebbinghausem, vnímejme tohoto psychologa i jeho dílo o paměti jako základní kámen, na němž stojí stavba současné psychologie. A vůbec přitom nevadí, že dnešní vědecká psychologie kráčí jinými cestami.
PhDr. Václav Mertin,
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK v Praze