Dyspraxie, nebo lenost?

Ačkoliv nebyl používán pojem dyspraxie, byla pohybová koordinace a úroveň pohybových dovedností součástí diagnostiky dyslexie a dalších poruch učení a chování již v 80. letech minulého století. Test pohybové koordinace byl například zařazen při přijímání dětí do 1. ročníku speciální školy pro děti s dyslexií v Karlových Varech. Součástí diagnostiky LMD byla zkouška pohybové koordinace, rovnováhy, házení a chytání tenisového míčku. V literatuře věnované problematice specifických poruch učení se setkáváme s pojmem artikulační dyspraxie. V roce 2005 navštívila Prahu na pozvání České společnosti Dyslexia Amanda Kirbyová, která nás s tímto syndromem komplexně seznámila. Předpovídala nárůst počtu dětí s touto diagnózou vlivem životního prostřední, stravy a především nevhodného způsobu života.

Stejně jako u dalších poruch učení se i u dyspraxie projevy u jednotlivých dětí liší. Mohou se objevit brzy po narození (poruchy spánku, přijímání potravy), některé se projeví v etapě lezení, děti začnou chodit později než běžná populace, vývoj řeči je u nich opožděný. Jindy se dítě vyvíjí bez nápadností, ale obtíže se přidávají později při osvojování pohybových dovedností (kopání do míče, jízda na kole), při úkolech souvisejících se sebeobsluhou (pomalé oblékání, problémy při organizaci sebe sama). Nižší úroveň koordinace pohybů je možné pozorovat v průběhu dne. Dítě se obtížně orientuje v prostoru, zakopává na rovině, naráží do předmětů, vlivem neobratnosti se může dostávat do konfliktů se spolužáky. Při tělesné výchově je nápadná nepřesnost při nápodobě pohybů, obtíže v prostorové orientaci a prostorové paměti, je oslabena pohybová paměť. Dítě nezvládá základní gymnastické cviky, je neobratné při míčových hrách a podobně.

V předškolním věku děti nerady kreslí, po nástupu do školy mají grafomotorické nesnáze (křečovité držení psacího náčiní, „těžká ruka“, nesprávný sklon písmen). Uvolňovací cviky nevedou ke zlepšení. Pomalé tempo a neplynulé psaní přetrvávají i na 2. stupni. Běžná cvičení nepřinášejí očekávané výsledky, je tedy zbytečné říkat „kdyby chtěl, kdyby se snažil...“. S jedním chlapcem cvičila studentka v rámci diplomové práce kotoul vpřed po dobu dvou měsíců.

V zahraniční literatuře existuje řada testů určených lékařům, fyzioterapeutům, pedagogům. Jeden z nich - MABC-2 test - přeložil, upravil a ověřil v našich podmínkách prof. Rudolf Psotta. Je určen pro věkovou kategorii 3 roky až 16 let. Má využití zejména v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství, speciální pedagogiky, klinické a školní psychologie; dále v lékařských klinických oborech, jako je fyzioterapie, pediatrie a dětská neurologie. Bližší informace lze získat na adrese www.testcentrum.com.

V našich podmínkách se diagnostikou dyspraxie zabývají neurologové, fyzioterapeuti, pracovníci některých pedagogickopsychologických poraden. Orientační diagnostiku dyspraxie můžeme provádět na základě modifikace kritérií pro diagnostiku specifických poruch učení:

Nechci využívat popularity tohoto komika k propagaci vývojové poruchy. Ani diagnózu nelze provést na základě sledování televize a kusých údajů v denním tisku. Přesto ale dílčí informace a hlavně taneční projev mohou vést pedagogy i rodiče k pochopení problémů:

Naštěstí nebyl pohybový talent podmínkou účasti v soutěži. Diváci by přišli o mnoho.

V roce 2003 vyšlo rozšířené vydání knihy Poruchy učení, kde jsem poprvé napsala kapitolu s názvem Dyspraxie. Brzy poté se ohlásila matka s prvním klientem a následovali další. Co mají tyto děti společné? Výrazně horší klasifikaci v tělesné výchově než v ostatních předmětech (například samé jedničky a trojka z tělesné výchovy). Důsledkem je odpor ke školní tělesné výchově, někdy též strach z pohybových aktivit. Dva klienti byli objektem šikany ze strany spolužáků. Jindy jsme s rodiči řešili problém nadaného chlapce, který měl samé jedničky, a učitel tělesné výchovy navrhoval trojku. Co udělá trojka na vysvědčení při přijímacích zkouškách na prestižní školu, kde ostatní děti mají průměr 1,0?

V první řadě by neměli být vyřazováni z tělesné výchovy, neměli by se bát pohybových aktivit. Nutná je tolerance v tělesné a výtvarné výchově i při pracovním vyučování. Jde o obdobu hodnocení jako v případě jiných specifických poruch učení (dyslexie, dyskalkulie). Pokud jsou problémy natolik závažné, že žák není schopen ani s tolerancí plnit učitelovy požadavky, je možné vypracovat individuální plán a podle něj postupovat. I člověk s dyspraxií může být dobrý sportovec za předpokladu, že volí sport, který není náročný na pohybovou koordinaci. Mohou to být takzvané cyklické sporty, kde se určitý pohybový vzorec opakuje, například plavání, cyklistika. Naopak zcela nevhodná je třeba sportovní gymnastika.

Může se zdát, že vymýšlíme novou diagnózu, která zatím „stojí na vodě“. Neznáme příčiny, nejsou ověřené reedukační postupy. Přesto bychom měli zajistit, aby dyspraxie -porucha pohybové koordinace a pohybového vývoje -nebyla příčinou posměchu ze strany spolužáků, někdy též učitelů, nestala se překážkou v realizaci intelektových schopností a především nevedla k odporu k pohybové aktivitě.

ZDROJE