Už dlouhé roky si říká DYS-baba. Proč? S dyslexií má Dagmar DYS-baba Rýdlová mnoho společného a současně se na sebe umí podívat s nadhledem i špetkou humoru. Když se objeví na odborných setkáních, vždy přinese nějaký nový nápad, vyzařuje z ní energie
a chuť do práce. Nevzdává se. Když přišla epidemie, začala psát haiku a jako již nesčetněkrát kolem sebe soustředila mnoho lidí, kterým vrátila elán něco zkoušet
a vymýšlet. Její haiku doputovalo až k nám do časopisu, a nakonec z toho byl celý rozhovor – o životě, o hledání podpory, o resilienci.
Jak se z ekonomky stane autorka pomůcek pro děti s dyslexií?
Dnes vím, že jsem měla a stále mám dyslexii. V roce 1960 jsem nastoupila do školy. O dyslexii tam tehdy nikdo nevěděl… Rodiče striktně vyžadovali dobré známky a já bývala uzlík nervů na škole základní, střední i vysoké. A nejvíc potíží nastalo v zaměstnání. Oboru jsem rozuměla, ale práce s čísly a kalkulačkou pro mě byla peklo. Text jsem řešila, aby mi dával smysl. Ale šestimístná a vícemístná čísla jsem opisovala, jak jsem je viděla… a to většinou byly správné číslice, ale v nesprávném pořadí. Byla jsem si dost jistá, že se mnou něco není v pořádku, ale adekvátní pomoc jsem nikde nenacházela…
V roce 1985 nastoupilo do ško