Dětský průvodce světem rozvodu

Přibližně 5000 dětí z manželství a 5000 dětí nesezdaných rodičů se v ČR ročně ocitne v situaci rozpadu rodiny (statistiky za rok 2015). Proces rozhodování o jejich budoucnosti bude trvat v průměru dva roky až pět let. Dětem z manželství bude ustanoven kolizní opatrovník (většinou Orgán sociálně-právní ochrany dětí), který má za úkol hájit zájmy dítěte před soudem a dítě chránit. Zájmy dětí nesezdaných rodičů nebude hájit a chránit nikdo, pouze cca pětina z nich (jejich rodiče budou porozvodovou péči o děti řešit soudní cestou) bude mít také kolizního opatrovníka. Až v momentě, kdy dítě tzv. spadne pod § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, se mu dostane konkrétní pomoci ze strany státu.

Ustanovení § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí uvádí přesně kritéria, dle kterých je dítě považováno za ohrožené. Uvádí také, že ohrožení může vyplývat nejen z podstaty negativních vlivů, kterým je dítě vystaveno, ale také z délky působení těchto vlivů, z nichž některé samy o sobě ani nemusejí být závažné: „... pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.“

Jsou dva roky v nepříznivé a velmi zátěžové situaci, kterou může rozvod rodičů pro dítě představovat, dost? Je pět let dost? Je z perspektivy desetiletého dítěte, jehož rodiče se rozvádějí, pět let, polovina jeho života, dost? Je 2000 dětí ročně (jejichž rodiče vedou velmi vyhrocený spor), které mohou velmi snadno spadnout pod § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, dostatečně alarmující číslo na to, abychom začali těmto dětem věnovat více pozornosti?
Pomoc pro dítě v (po)rozvodové situaci
Zatímco pro rodiče jsou v této těžké životní situaci k dispozici různé služby pomoci, jako například péče psychologa, péče v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy (státem hrazená sociální služba) a
mediace
, pro děti neexistuje žádná konkrétní forma pomoci, která by byla vyhrazena jen jim. Mohou s rodiči docházet k psychologovi, mohou být i součástí mediačního procesu, mohou být zahrnuty do péče o rodinu v poradně, vždy ale jen spolu s rodiči, nebo alespoň s jedním z nich.
Pro řadu účelů je výhodné, když je dítě například psychologicky vyšetřováno v přítomnosti rodičů. Sníží se tím jeho obavy z neznámého prostředí, cizího člověka. Dítě se nemusí zabývat obavami z toho, co je čeká, že mu rodiče odejdou apod. Někdy vůbec nevadí, když rodiče vstupují do rozhovoru s dítětem, protože lze vidět interakci obou, neverbální komunikaci, reakci na odpovědi dítěte apod. To představuje cenný zdroj informací a současně podnět k další exploraci. Jsou však situace, kdy je výhodnější alespoň zčásti mluvit se samotným dítětem. Vůbec to neznamená, že celý rozhovor se musí odehrát výlučně mezi poradcem a dítětem.
V případě konfliktů v rodině v porozvodové situaci je pro dítě (koneckonců i pro dospělého) velmi náročné vyjadřovat se zcela svobodně před jedním z rodičů. Někdy se bojí, že je za „nevhodné“ odpovědi čekají sankce, častěji však nechce jakkoliv ublížit přítomnému rodiči. Neměli bychom však podlehnout iluzi, že když je dítě s námi samo, odpovědi jsou jednoznačně věrohodné. Přesto se jako nejvhodnější jeví kombinace rozhovoru s dítětem v přítomnosti rodiče/ů a o samotě. Pro dítě je podobná situace srozumitelná, zejména když vidí, že část hovoru vedeme od začátku se všemi zúčastněnými a následně chvíli mluvíme jen s rodiči. Tak jako dospělý potřebuje pochopit, co se s ním děje, potřebuje pojmenovat a prožít emoce spojené s rozpadem rodiny, potřebuje i dítě, přiměřeně svému věku, dostat vysvětlení a prostor, aby se mohlo s touto situací vyrovnat.
Dětský průvodce světem rozvodu představuje pomoc výhradně pro děti rozvádějících/rozcházejících se nebo již rozvedených/rozešlých rodičů. Děti ve škole i školce vědí, co pojem rozchod a rozvod znamená. Ačkoliv pro děti není situace rozvodu neznámým tématem, o prožívání a zvládání těchto situací často nemluví nejenom mezi sebou, ale většinou nemají šanci hovořit o těchto tématech ani s dospělými. Když už děti o rozvodu svých rodičů mluví, spíše povrchně, technicky než do hloubky o emocích. Sdělují například to, s kým bydlí, kde bydlí druhý rodič a kdy za ním pojedou. Nemluví už o tom, jak situaci prožívají, co je trápí a co by si přály. Rozpor mezi tím, co děti o rozvodu rodičů říkají ve svém okolí a co opravdu prožívají, je znatelný. Důvodem toho, proč děti o svém vnitřním boji nebo také sporu nepovídají, může být obava z reakce rodičů, možné ztráty jejich lásky, ale také to, že všechny nemusejí umět své emoce vyjádřit.
Kroužek s Emoušem
V roce 2012 vznikl v Olomouci ojedinělý a unikátní program pro děti v období rozpadu rodiny, který se v letošním roce rozšířil i do Prahy. Tento program pomohl už více než 50 dětem naučit se vyjadřovat své emoce a zorientovat se v tom, co se v jejich životě odehrává. Cílem tohoto programu pro děti je vytvořit bezpečné a neutrální prostředí, kde se děti mohou pravidelně setkávat, vyjadřovat své myšlenky, přání, pocity a zkušenosti hravou a nenásilnou formou. Kromě prožitkového prvku děti v kroužku uzavírají nová přátelství a jsou obohaceny o zjištění, že i někdo jiný může prožívat něco podobného jako ony samotné. Kroužek vedou dva lektoři/průvodci, kteří se s dětmi potkávají jednou týdně na 90 min. Celkově proběhne 12 setkání. Skupinku tvoří minimálně 7 a maximálně 10 dětí ve věku 6-12 let. Věkové období mladšího školního věku bylo vybráno pro jeho hravost, tvořivost a přátelskost, ale také pro možnou rizikovost s ohledem na změny spojené se vstupem do školy, ale i počínajícím obdobím dospívání, které je náročné ve smyslu utváření a prosazování identity a názoru. Věkové rozpětí vnáší do skupinky dětí různorodost názorů, pohledů a zkušeností.
Každé dítě na úvodním setkání dostává svůj pracovní sešit, který je tematicky zaměřený na období rozpadu rodiny a změn s tím spojených. Pracovní sešit má ústřední postavu - skřítka Emouše -, který dětem připravuje úkoly, vybízí je k povídání, k malování, pohybu nebo jen k poslechu. Děti nejsou do ničeho tlačeny, mohou se do připravených aktivit zapojit, anebo být jen posluchači. Důležité je, aby se dítě v kroužku cítilo dobře, dostalo se mu podpory a pocitu bezpečí. To, co do sešitu napíše nebo namaluje, je vždy správné, a když dítě chce, může rodičům sešit s jeho vzkazy, přáními a výtvory ukázat, aby ti měli možnost tyto informace s dítětem sdílet. Vybraná setkání jsou vedena dramaterapeutkou s využitím technik z dramaterapie, například práce s maskami, hraní rolí, vyjádření emocí atd.
Důležitou podmínkou pro vstup dítěte do kroužku je souhlas obou rodičů bez ohledu na to, komu je dítě svěřeno do péče. Důvodem je minimalizace konfliktní situace mezi rodiči a nastavení aktivní spolupráce a komunikace s oběma rodiči a lektory programu. Díky tomuto nastavení dostávají rodiče od lektorů informaci, že je důležité být s nimi oběma v kontaktu a zásadní věci týkající se jejich dítěte/dětí řešit také s oběma. Konzultace mezi lektory a rodiči probíhají dle potřeb jejich dítěte/dětí v kroužku, ale není to automatické a vždy nutné. Před setkáním rodičů s lektory je s dítětem předem domluveno, o čem je možné s rodiči mluvit, a to proto, aby děti neztratily pocit bezpečí a soukromí.
Vzhledem k záměru rozšířit tento program pro děti i do škol je v plánu po udělení akreditace MŠMT (podzim 2016) nabídnout školení pedagogům, výchovným poradcům, školním psychologům, sociálním pedagogům a vychovatelům, aby ho sami mohli pro děti ve škole realizovat. Jiný druh vzdělávacího kurzu nabídne seznámení s jednoduchými technikami, které mohou pedagogům usnadnit komunikaci s dítětem a zefektivnit ji.
Kroužek pro děti v (po)rozvodové situaci ve škole? Další zátěž, nebo pomoc?
Pedagogové jsou dnes mnohem častěji než kdy dříve vtahováni do sporu rodičů, a jsou tak nuceni vypořádat se s nelehkou situací. Častokrát musí duplicitně (rozumí se každého rodiče zvlášť) informovat o prospěchu a chování jejich potomka ve škole. Mnohokrát také z neznalosti věci porušují zákon, když jednoho z rodičů informovat odmítnou. Každý rodič, kterému nebyla soudem pozastavena nebo omezena rodičovská odpovědnost nebo jí nebyl zcela zbaven, má právo na informace o dítěti a má právo spolurozhodovat o zásadních věcech, jako je kromě jiného i vzdělání dítěte, a to i v případě, že nemá dítě v péči, vídá ho jen sporadicky nebo vůbec. Přibývá také problémů se zaškolením dětí, jejichž rodiče se rozvádějí/rozcházejí. Jeden z rodičů přihlásí dítě do školy bez vědomí a souhlasu druhého rodiče a za svůj podpis připojí „s informovaným souhlasem druhého rodiče“. Ředitel/ka školy, který/á takové dítě přijme, pak často jedná nevědomě protiprávně. Pedagogové jsou také často svědky toho, jak dítě musí v důsledku rozvodu rodičů opakovaně měnit školu, výjimečné už nejsou ani případy, kdy dítě střídá dvě školy v týdenním režimu, protože je ve střídavé péči a jeho rodiče žijí v jiných městech.
Na straně školy, respektive pedagoga pak leží břemeno zjišťovat a vyhodnocovat všechny tyto skutečnosti a své působení rozšířit z práce s dítětem na práci s rodiči, respektive rodinou. Intervence pedagoga do sporu rodičů může být přímo vyžadována pro účely rodinných konferencí, kde je požadována přítomnost pedagoga a jeho vyjádření k situaci dítěte ve škole. To vše na učitele klade nové nároky týkající se času, schopností a dovedností, které přesahují rámec standardního výkonu jejich profese. Je zcela zřejmé, že problémy kolem rozpadu rodin nelze izolovat na problémy jednotlivých institucí, orgánů nebo profesí. Středobodem této problematiky je dítě a mělo by být také středem zájmu a předmětem spolupráce všech profesí, kterých se tato problematika dotýká, tedy i školských zařízení a jejich pedagogů.
Je velmi důležité, aby intervence školy/pedagoga měla jasně danou a pro rodiče srozumitelnou formu. Nejdůležitějším signálem, který zároveň zajistí bezpečnost pedagoga před manipulativními snahami rodičů, je nestrannost školy, respektive to, že škola je v rodičovském konfliktu vždy na straně dítěte a jako ostatní profese (soudce, OSPOD...) sleduje jeho zájem. Kroužek Dětský průvodce světem rozvodu, který by škola mohla dětem v (po)rozvodové situaci nabízet, přesně takovou formu nabízí. Je to program zaměřený na děti, který vytváří přirozené podmínky pro další komunikaci s rodiči. Probíhá v prostředí, které dítě zná a vnímá jako bezpečné a které je pro všechny děti dostupné.
Pomoc dítěti ve velké míře spočívá v pomoci jeho rodičům. Koordinovaná spolupráce mezi orgány (soud, OSPOD aj.) a institucemi, jako je například i škola, dokáže takovou pomoc zajistit (viz článek Cochemská praxe - rozvod s ohledem na děti, Školní poradenství v praxi č. 4/2015, s. 8 a v kombinaci s konkrétní formou pomoci vyhrazenou dětem, jako je Dětský průvodce světem rozvodu, představuje účinná preventivní opatření, která pomohou předejít patovým situacím se zaškolením dítěte, eliminovat situace, kdy se pedagog stává mlýnským kamenem mezi znesvářenými rodiči, a celkově přispějí k lepšímu klimatu práce s dětmi ve školách.
ODKAZY
-
Dětský průvodce světem rozvodu: http://www.detskypruvodcerozvodem.cz
-
Rodinné konference: http://www.pravonadetstvi.cz/ukonceneprojekty/systemova-podpora-procesu-transformacesystemupece-o-ohrozene-deti/aktivity-projektu/rodinnekonference/
-
Cochemská praxe: https://www.cochem.cz
-
https://www.facebook.com/cochemskymodel
-
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: http://www.msmt.cz/uploads/legislativa/2012_401.pdf