Ve 2. ročníku ZŠ žáci procvičují rozlišování délky ve slovech, důležitá je správná výslovnost i psaní slabik di-ti-ni-dy-ty-ny, dě-tě-ně-de-te-ne. Začínají se seznamovat se základními pravidly českého pravopisu, který je zdánlivě jednoduchý, neboť se přece čte i píše stejně. Tak to ale úplně není, o čemž se žáci začínají přesvědčovat čím dál častěji. Selhávají v psaní délek u samohlásek, zapomínají psát háčky nad souhláskami, zaměňují měkké a tvrdé slabiky, obtížně rozpoznávají spodobu znělosti, zvláště pokud u nich ještě přetrvávají i vady výslovnosti. To vše totiž úzce souvisí s rozvojem sluchového rozlišování.
Délky hravě
PhDr.
Kamila
Balharová,
speciální pedagožka na ZŠ Táborská, Praha 4
J. selhával právě při psaní čárek nad samohláskami, vůbec je tam neslyšel. Nedokázal sluchově rozlišit slova typu (dal x dál). Při plnění cvičení v pravopisu pro začátečníky, například na rozlišování tvrdých a měkkých souhlásek, měl chyby nejen v měkčení, ale i v délkách. V rámci vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně se zjistilo, že má výrazný
deficit
ve sluchové percepci. Proto bylo třeba zaměřit se na rozvoj sluchového vnímání, paměti i délek tónů a následně přejít na rozlišování významu slov podle délky samohlásky. Na cvičení sluchové paměti jsem rodičům doporučila sekci Sluchové vnímání v části Nápravy na KamiNetu. Úkolem těchto cvičení je postřehnout, kolik tónů zaznělo. Jako výchozí je v programu nastavena obtížnost 3, při které se ozývají jeden, dva, nebo tři tóny. Jedná se o nejlehčí úroveň, kdy si má dítě procvičit, jak se s programem pracuje. Dále si může nastavit obtížnost 3 až 8. Číslo znamená nejvyšší počet tónů, který se může ozvat.
Obr. 1 Vstupní strana sekce Sluchové vnímání na KamiNetu
Zároveň s nácvikem sluchové paměti, kterou bylo nutné zahájit na nejnižší úrovni, neboť J. u čtyř tónů výrazně selhával, začal ve škole v rámci výuky procvičovat rytmus -konkrétně část nazvanou krokování. Procvičovali jsme ji v hodině skupinových náprav v rámci hry Honzo, vstávej. Stačil nám jeden počítač s bedýnkami, abychom dobře slyšeli tóny. Na začátku hry se učitel obracel na jednotlivé žáky: Honzo, vstávej. Oslovený „Honza“ odpovídal otázkou: Kolik je hodin? Po této otázce učitel zmáčkl tlačítko Tři tóny (u pokročilých Čtyři tóny) a ozvala se skupina tónů stejné či různé délky. Protože J. cvičil sluchovou paměť v rozsahu tří tónů, ani ve skupinové hře jsem nevolila těžší možnost. Nejprve měl „Honza“ délky, které slyšel, říci. Například za pomoci slabik TA-TÁ. Učitel odpověď zkorigoval. Teprve když „Honza“ správně slyšenou kombinaci tónů zopakoval, mohl ji „vychodit“, tedy posunout se dopředu. Dlouhý tón znamenal dlouhý krok, krátký tón krok tzv. slepičí, kdy se pata jedné nohy dotýká špičky druhé nohy.
Obr. 2 Nácvik délek krokováním
Všichni hráči, včetně J., se snažili dostat k učiteli, aby si s ním vyměnili místo a mohli obsluhovat počítač. Počítač nejenže přednesl tóny a jejich délky, ale zároveň jim délky tónů zobrazil čarami. Tuto nápovědu však ostatní neměli. Nu a J. se v roli učitele líbilo zadávat ostatním tóny. Tím ovšem, aniž by si to příliš uvědomoval, sám procvičoval sluchové vnímání se zrakovou oporou. Společným tréninkem (rodiče doma sluchovou paměť a my ve škole krokování) se jeho úspěšnost v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek zlepšovala.
V této fázi, kdy již délky při diktování vnímal, bylo možné přistoupit k procvičování doplňování konkrétních písmen. Jednou z možností je program na KamiNetu - Pravopis pro začátečníky. Protože se jedná o malé uživatele, kteří se ještě příliš neřídí pomocí textu, je orientace v této části řešena obrázky, pod kterými jsou krátké popisky. Popisky jsou určené dospělým, obrázky dětem.
Rodina J. velmi dobře spolupracovala. Na KamiNetu doma cvičili délky (cvičení s obrázkem deštníku) a psaní u/ú/ů (cvičení s obrázkem sešitu). Rodič dítěti četl slova s prodlouženou výslovností délky a J. doplňoval písmeno psaním na klávesnici nebo, v druhém případě, vybíral z nabídky. Pokud slovu nerozuměl, rodič mu význam vysvětlil. V programu je omezená slovní zásoba, tak aby byla volba jednoznačná. To omezuje množství slov, která lze použít. Celkově se jedná o cca 100 procvičovaných slov (50 v deštníku a 50 v sešitě). Tímto omezením volby si J. slova brzy zapamatoval a začal být v těchto cvičeních úspěšný i ve škole. Věděl, co se po něm ve cvičení chce, a zároveň šlo o známá slova. V této fázi začínal být úspěšný i v okamžiku, kdy mu nikdo slova nepředčítal.
V další fázi jsem zvolila přechod na psanou formu jazyka - nácvik psaní čárky společně s písmenem, ke kterému patří, a další, ale jiná systematická procvičování. Doma k trénování využíval materiál O. Zelinkové Rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek. Ve škole psal doplňovací diktáty. Paní učitelka diktovala délky výrazněji a na konci diktátu v rámci jeho kontroly používala ke zvýraznění délky i bzučák. Bylo zajímavé sledovat, kolika dětem kromě našeho J. pomáhal bzučák při opravě. Tuto pomoc J. potřeboval ještě i v době, kdy se učil rozlišovat tvrdé a měkké souhlásky a psaní i/y. Než se dovednost zautomatizovala, dělal chyby ve psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách, které procvičoval na KamiNetu pod obrázkem ořechu. Dokázal se soustředit pouze na jednu dovednost: buď na délku, nebo na i/y.
Čas na zvládnutí jednotlivých kroků postupu je u každého dítěte jiný. K další fázi proto přistupujte vždy až poté, co dítě zvládlo tu předchozí. Protože každé dítě je jiné, hledejte cesty i tehdy, když popsaná metoda selhává. Třeba zrovna to vaše dítě potřebuje jiný způsob.