Daňové aspekty odborného rozvoje zaměstnanců

Důvod, proč se v rámci seriálu uveřejňovaného v pracovněprávní rubrice hodlám zabývat daňovou problematikou, je prozaicky prostý - vedlo mě k tomu přesvědčení, že pro Vás, vážení čtenáři, bude přínosnější, pokud pojmu tematiku odborného rozvoje zaměstnanců komplexněji a poukážu tak na souvislosti pracovněprávní úpravy s daňovými hledisky, se kterými se při řízení školy musíme rovněž umět vypořádat.

Pro účely mého dnešního článku není nutné rozlišovat mezi prohlubováním a zvyšováním kvalifikace, a to z toho důvodu, že tak nečiní ani zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o daních z příjmů užívá obecný pojem

Primárně Vás jistě jako vedoucí pracovníky škol zajímá problematika daňových dopadů na straně zaměstnavatele, tedy školy. Odpověď můžeme nalézt v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů. Podle příslušného ustanovení zákona o daních z příjmů klasifikujeme jako daňově uznatelné náklady následující:

Vzhledem k tomu, že většina škol patrně nebude mít své vlastní vzdělávací zařízení, zaměřím se na

Ve vztahu k nákladům zaměstnavatele bych měl rovněž zmínit náklad, který na základě usta-novení § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 zákona o daních z příjmů považujeme za daňově neuznatelný. Jedná se o nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení, s výjimkou zařízení uvedeného v § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů. V případě odborného rozvoje zaměstnanců jsme tak nuceni poměřovat, zda poskytované vzdělávání skutečně souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, případně s pracovním zařazením zaměstnance.

Pokud dospějeme k názoru, že nesouvisí, budou veškerá nepeněžní plnění v podobě možnosti užívat vzdělávací zařízení považována za daňově neuznatelné náklady. Ačkoliv, jak jsem již uvedl, nebude patrně častou praxí škol vlastnit své vzdělávací zařízení, tak pouze pro úplnost uvedu, že na provoz vlastních vzdělávacích zařízení se ve smyslu příslušného ustanovení vztahuje výjimka a souvislost odborného rozvoje s předmětem činnosti zaměstnavatele se tu nepožaduje.

Nyní se zaměřím na daňovou úpravu na straně zaměstnanců, která je oproti zaměstnavatelům složitější v tom hledisku, že u zaměstnanců musíme nejprve vynaložené zaměstnavatelem na jejich odborný

V případě ze strany zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel uhradí zaměstnanci náklady, které vynaložil na svůj odborný rozvoj, je posouzení jednoduché, nicméně pro zaměstnance nevýhodné. U peněžitých plnění totiž platí pravidlo, že

Naproti tomu u je daňový dopad na straně zaměstnance odlišný, protože tato plnění při splnění zákonných podmínek

O jaké podmínky se tedy jedná, aby mohlo být uplatněno osvobození od daně z příjmů?

Kromě uvedených podmínek uvádí dále příslušné ustanovení jednotlivá plnění, která

Ve vztahu k podmínkám lze uvést, že nesplnění podmínky formy nelze již ničím zhojit a podle dříve uvedeného by se plnění stalo zdanitelným příjmem zaměstnance. Nesplnění podmínky souvislosti s předmětem činnosti zaměstnavatele ovšem zhojit lze, a to za využití jiného osvobozujícího ustanovení, konkrétně § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení se nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení osvobozují od daně z příjmů.

Pro ilustraci daňové problematiky v praxi jsem připravil dva krátké příklady.

Příklad A

Ředitel školy uloží zaměstnanci – učiteli předmětu účetnictví, aby se zúčastnil odborného semináře „Novinky v účetnictví v roce 2011“ pořádaný vzdělávací agenturou XY. Za účast zaměstnance na semináři zaplatí škola přímo pořadateli, tj. vzdělávací agentuře XY.

V daném případě se jedná o prohlubování kvalifikace (učitel si obnovuje svou kvalifikaci), které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, což vyplývá ze samotné skutečnosti, že byla učiteli účast na semináři uložena zaměstnavatelem – ředitelem školy.

Jedná se o daňově uznatelný náklad na vzdělávání zaměstnance, který souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů.

Vzhledem k tomu, že plnění ze strany zaměstnavatele mělo formu nepeněžní (proběhla přímá úhrada mezi školou a vzdělávací agenturou) a prohlubování kvalifikace souviselo s předmětem činnosti zaměstnavatele, bude se na straně zaměstnance jednat podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů o příjem osvobozený od daně z příjmů.

Příklad B

Ředitel školy se dohodne se zaměstnankyní – učitelkou předmětu občanská nauka, že si zvýší kvalifikaci studiem pro výchovné poradce, aby v budoucnu mohla být zaměstnaná jako výchovná poradkyně školy. Zaměstnavatel uhradí poplatky tohoto studia na vysoké škole, a to zaměstnankyni na základě předložení dokladu prokazujícího zaplacení školného. Ředitel školy sjedná se zaměstnankyní kvalifikační dohodu, kde se vymezí práva a povinnosti obou stran.

V konkrétním případě se jedná o zvyšování kvalifikace (studium pro výchovné poradce, které patří mezi studia ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů a které je, jak vyplývá ze zadání příkladu, v souladu s potřebou zaměstnavatele). Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o zvyšování kvalifikace, bude zaměstnankyni při zvyšování kvalifikace náležet v souladu s § 232 zákoníku práce nárok na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Náklad na vzdělávání bude v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů daňově uznatelný, protože je splněna podmínka souvislosti odborného rozvoje zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele. Pokud se jedná o odvody na sociální a zdravotní pojištění, které hradí zaměstnavatel za sebe sama, bude je moci uplatnit do výše vycházející ze zdanitelné části příjmu zaměstnankyně, která se rovná nákladům na vzdělávání zaměstnankyně, a to podle § 24 odst. 2 písm. f) zákona o daních z příjmů.

Vzhledem k tomu, že podle zadání příkladu se nyní jedná o peněžní formu plnění ze strany zaměstnavatele (nejprve uhradí školné zaměstnankyně a až následně je jí výše školného pro-placena zaměstnavatelem), tak není splněna jedna ze zákonných podmínek pro osvobození příjmu od daně z příjmů fyzických osob a z pohledu zaměstnankyně se bude jednat o zdanitelný příjem, jehož součástí bude jak proplacené školné ze strany zaměstnavatele, tak i náhrada mzdy nebo platu.

A nyní je tu závěr nejen tohoto článku, ale i celého seriálu věnovaného problematice odbor-ného rozvoje zaměstnanců, zejména pedagogických pracovníků. Věřím, že tematika pro Vás byla zajímavá a snad i přínosná.

A co pro Vás plánuji pro příští číslo časopisu Řízení školy?

Rád bych se zabýval problematikou odměňování pedagogických pracovníků, což je oblast, která doznala v letošním roce velkých změn, a proto si zcela určitě zaslouží pozornost.