Babulky

Vydáno:

Součástí práce školy je zdůrazňování komunitního rozměru školy. Komunikuje proto nejen s rodinami svých žáků, které zapojuje do dění ve škole, ale i s dalšími občany obce. Škola vytváří příležitosti, při nichž se mohou setkávat žáci, jejich rodiče i širší veřejnost. Velmi zajímavá spolupráce se rozvíjí se seniorkami, našimi „babulkami“.

Babulky
Mgr.
Alena
Urbancová
 
výchovná poradkyně na ZŠ a MŠ, Březová, okres Uherské Hradiště
Na mezigenerační vztahy se dá dívat z různých úhlů pohledu. Můžeme být v roli vnuků, rodičů a často i prarodičů.
Vedení k respektu ke starší generaci
by mělo začínat už v rodině a potom pokračovat i ve škole. Právě v ní mohou děti získat bližší povědomí o stárnutí. Měly by poznat kulturní hodnoty, snažit se porozumět problémům, které jsou spojeny s biologickým stárnutím a častými zdravotními komplikacemi, a naučit se oceňovat seniory.
Staří lidé mají často tendenci srovnávat současnou dobu s tím, co bylo dříve, za jejich mladých let. Toto srovnávání se určitě týká i mezilidských vztahů a patří mezi důležité
ukazatele kvality jejich života.
Dalším negativním vlivem je ztráta mezigenerační vzájemnosti. Seniory může trápit pocit, že nemohou sdílet stejný svět s mladou generací, že především ona nemá zájem o jejich znalosti a zkušenosti. Problémem pro ně může být i to, že sami nerozumějí současnému světu a neumí s ním zacházet. Pro ně je svět plný nových technologických zařízení, ICT technologií a internetu a oni se v něm ztrácejí. Vytvoření
aktivní role seniorů ve společnosti
přispěje k jejich respektu a začlenění.
Školy je třeba brát jako otevřené instituce, které hledají partnery a oporu, aby současně získaly o to větší autoritu a opodstatnění své činnosti a existence. Většina českých škol ovšem neumí s rodiči komunikovat, nedokáže s nimi navázat efektivní a oboustranně výhodnou spolupráci. Mnohdy přitom stačí, aby o sobě obě strany podávaly dostatečné množství informací. Pokud totiž budou rodiče informováni o principech rozhodování samosprávy a managamentu školy, budou se cítit spoluodpovědnými za její rozhodnutí. Proto jsme se v březovské škole rozhodli pro spolupráci školy a veřejnosti, pro spolupráci se seniorkami.
V tomto směru škole hodně pomohla její funkce komunitního centra obce a projekt Komunitní a informační centrum, který je ve škole realizován již devátým rokem. Tendence otevřít se a získat v březovské veřejnosti partnera nachází velký ohlas právě u seniorek. V rámci návštěvy knihovny a komunitního centra projevily seniorky zájem podívat se do všech prostor školy. Ne všechny v ní totiž mají svá vnoučata, která občas doprovázejí buď do školy, či mateřské školy. Ze školy byly nadšené a přijaly pozvání od pana ředitele, aby přišly za dětmi na besedu.
„Babulky“ přijaly i pozvání na školní ples. Nepřišly ovšem s prázdnou, ale s dárečky. Následně proběhla spontánní beseda a debata. V milé atmosféře se děti dozvěděly spoustu příběhů a zážitků z dětství seniorek, našich „ babulek“.
Diskutovalo se také o tehdejší škole, domácích povinnostech, o způsobu bydlení nebo možnostech zábavy.
Setkání bylo nejen zábavné a zajímavé, ale i poučné. Děti měly možnost nahlédnout do mládí a dětství našich babiček jinýma očima.
Na oplátku obdarovaly děti seniorky a pozvaly je do školního filmového klubu na prezentaci filmů, které samy natočily.
O seniorech v naší obci určitě neplatí tvrzení, že by se snad mohli ztrácet ve světě informačních technologií. Užívání mobilního telefonu je víc než samozřejmostí.
Někteří senioři umí zacházet s počítačem i internetem.
Pokud mají vnoučata ve škole, je to mnohem jednodušší.
Naše škola je, co se týká ICT technologií, na skvělé úrovni. Vnuci se tak stávají jejich spojenci a informátory s okolním světem. Babičky a dědečkové se potom orientují v pojmech, jako je moodle, kde mají děti veškeré poznatky k výuce ve škole a s nimi spojené domácí úkoly a e-žákovská, kde mají přehled o známkách. Navštěvují stránky školy a někteří jsou dokonce aktivní na sociálních sítích. Jsou ovšem také ti, kterým se děti rozutekly do světa. Nemají možnost se s nimi vídat každý den a jsou vděčni za každou návštěvu a každý telefonát.
Na návštěvě u „babulek“ jsem měla možnost vyslechnout různé názory na mladou generaci. Mnohé z nich nebyly nadšené z toho, že mladí nezdraví, nepouštějí starší sednout v autobuse. Jako by se vytrácela úcta. To přece za jejich mladých let nebývalo. Jiné jim v tom naopak oponovaly.
V dubnu tohoto roku bude sedmdesáté
výročí ukončení druhé světové války
v naší obci. „Babulky“ přišly s nápadem uspořádat ve škole
na toto téma besedu se žáky.
Při setkání by se mohly podělit o vlastní nebo zprostředkované zkušenosti. Nejstarší „babulce“ je totiž už osmdesát tři let. Tímto by chtěly nechat nahlédnout do vzpomínek na skutečnou válku ve srovnání s válkou v počítačových hrách. Ve skutečné válce má člověk, na rozdíl od hry, kde je téměř nesmrtelný, pouze jeden život.
„Babulky“ mají ve svém kruhu jednoho muže, kterého nazývají „ozdobou“. Scházejí se jednou za čtrnáct dnů v podvečer. Proberou novinky, akce pořádané obcí, kterých se hodlají zúčastnit, nebo ty, které si organizují samy. Bohužel je nemají zdokumentovány. Jmenovala bych alespoň některé z nich - Setkání u rozhledny Hájnica na moravskoslovenském pomezí, Slovácká jaternica, Slavnosti vína v Uherském Hradišti (zúčastnily se v kroji, které jim ušily švadlenky), Zpívání pod májem, Uherskobrodské slavnosti (zde zase rozdávaly vlastnoručně vyrobené magaše), Grilování na ukončení léta na Domečku, pravidelné návštěvy bazénu v Luhačovicích a v Dunajské Stredě, kde si také rády zazpívají, aj.
Texty nových písní si kopírují nebo ručně opisují, aby příště mohly zpívat všechny. Mají mezi sebou zdatné textařky, jejichž umění již několikrát využily. Vinšovaly nám ve škole a zpívaly v pořadu ČT Náš venkov. Informace si mezi sebou předávají i pomocí mobilních telefonů nebo e-mailů.
Vinšování našich „babulek“ škole
Přišli jsme k vám na koledu, milí přátelé,
přišli jsme sem posedět si, zpívat vesele.

Z Betléma jsme ale nepřišli,
my jsme jenom samí důchodci,
přejem zdraví, pokoj svatý, ať je navždycky.
Když jsme ale tuto cestu až sem vážili,
dejte nám tu odpočinout aspoň na chvíli,
tak jak ti pastýři v Betlémě,
ale hlavně né však na seně,
trochu v teple, třeba v křesle u vás ve škole.
Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám,
nejprv panu řediteli, pak všeckým dítkám,
z domovů sa pěšky bereme, novoroční zvěsti neseme,
co sa za rok přihodilo v naší dědině.
Píseň k příležitosti natáčení ČT v naší škole do cyklu
Náš venkov
- název Škola na konci světa
1)
Bylo to jedenkrát v neděli,
filmaři za námi přijeli,
fotili domy i okolí
a jak se v kostele modlili.
Odpoledne zase na hřišti
předvedli se i fotbalisti,
silně do balonu kopali,
jako by únavu neznali.
Folklor se tu také slaví,
předvedli se staří i mladí,
skákali, tančili a hráli,
nakonec všichni zazpívali.
V pondělí to byla perlička,
předvedla se naše školička,
krásná, čistá a útulná,
tak ať ji ve světě každý zná.
Důchodci se také přidali,
přišli, kde často se scházeli,
upekli staré jídlo naše,
nazvané Březovské magaše.
Všude se určitě fajn žije,
ale u nás to lepší je,
i když na konci republiky,
za toto údolí jen díky.
 

1) Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1181680258-tyden-v-regionech-brno/313281381891130-tyden-v-regionech/#.

Související dokumenty