Když pracujete ve školství, začínáte rok dvakrát – v lednu kalendářní, v září školní. I slova jako „letos“ či „vloni“ mají dva významy. A také máme dvakrát příležitost dávat si předsevzetí a hledět s nadějí do následujícího roku, ve kterém můžeme některé věci zkusit jinak, lépe. Zeptali jsme se několika významných osobností školství, jak vnímaly rok právě minulý a co si přejí od roku následujícího. Jejich slova si můžete přečíst na následujících řádkách. Jménem redakce vám přejeme, abyste do nového roku vstupovali odpočatí, plní elánu a energie i optimistických vyhlídek. Ať vám dává práce se žáky a klienty smysl a vždy víte, proč ji děláte. Lenka Krejčová 1. Jaké události školního roku 2016/2017 byly z hlediska vaší profese nejzásadnější? 2. Jaké nové zkušenosti (poznatky) jste si z tohoto období odnesl(a)? 3. Jakým tématům se budete v nejbližším období věnovat? 4. Co byste popřál(a) pedagogům (či obecně školství) do nového školního roku?
ANKETA
prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., ministr školství, mládeže a tělovýchovy
1.
Jak z hlediska profese pedagogického psychologa a výzkumníka, tak z hlediska představitele školské politiky to byl první rok aplikace posíleného společného vzdělávání v běžných školách (do inkluze to má podle všech odborných poznatků ještě daleko). Jako lakmusový papírek uplynulý rok ukázal, co všechno jsme v našem školství za poslední desetiletí zanedbali – finančním ohodnocením počínaje, personálním vybavením škol i mentalitou pedagogického přístupu konče. A to nemluvím o všech návazných systémech: pedagogicko-psychologického poradenství, sociální politiky, spolupráce se zřizovateli apod. Ve všem má tato společnost velký dluh v neřešených problémech.2.
Nejsilnější zkušenost je spojena s neúspěšným prosazením kariérního řádu. Ukazuje se, že zastupitelský princip ve školství přestává fungovat. Jednání s čelnými představiteli odborných asociací nezaručují, že se opřipomínkované materiály školské politiky dostanou až k řadovým členům a odrážejí i jejich názory. Od nynějška může kdykoli jakákoli petice s dostatečným počtem podpisů nahradit nebo zvrátit dlouholetý proces vyjednávání. Je to varování pro příští politiky, protože mě osobně se to už nebude týkat.3.
Nejbližší období pro mě bude návratem na akademickou půdu. Rád bych se znovu věnoval proměnám profese učitele. Ta je pod tlakem změn společnosti všude ve vyspělém světě. Změny nejsou jen pozitivní a obávám se, že třeba uhájit potřebu vysokoškolské odborné kvalifikace nebude v příštích letech snadné. Zkratkovité nápady už zasáhly i hlavy docela vzdělaných lidí, včetně politiků.4.
Přeji jim hlavně pár let bez jakýchkoli reforem a změn. A – nejen finanční – ocenění jejich práce.Mgr. Libuše Třískalová, předsedkyně AVP, výchovná poradkyně a zástupkyně ředitele na ZŠ a MŠ Starý Kolín, Univerzita Hradec Králové
1.
Nejzásadnější z hlediska mé profese byl hladký průběh implementace nové legislativy do chodu škol.2.
Hlavně zkušenost, že výchovní poradci jsou velmi zodpovědní pedagogové a vyrovnali se s tím, z čeho měli velké obavy. Snad ne nová zkušenost, ale potvrzení dlouholeté zkušenosti, že spolupráce s PPP a SPC jsou ve všech oblastech v ČR na velmi dobré úrovni.3.
Budu se věnovat technické úpravě novely vyhlášky č. 27/2016 Sb. a komunikovat s kolegy z expertního týmu MŠMT.4.
Moc bych všem pedagogům přála klid pro jejich práci, legislativu bez dalších dodatečných úprav a snížení přímé pedagogické činnosti pro výchovné poradce a metodiky prevence.PhDr. Lenka Skácelová, předsedkyně odborné společnosti OSPRCH, z. s., vedoucí Poradenského centra Pedagogicko-psychologické poradny Brno
1.
Mezi nejzásadnější události ve školním roce 2016/2017 patřilo zavedení změny vyplývající z novely vyhlášky č. 72 o poskytování poradenských služeb ve školách do činnosti školních metodiků prevence, zejména v aplikaci podpůrných opatření pro práci s třídními kolektivy. To znamená uvědomění si zásadní odpovědnosti v přístupu třídních učitelů pro prevenci nezdravých vztahů v třídních kolektivech.2.
V souvislosti s výše uvedeným jsem získala i jako metodik PPP hodně podnětů od samotných pedagogů o tom, co jim v jejich práci chybí, v čem potřebují podporu a v kterých oblastech posílit jejich dovednosti a
kompetence
.3.
V novém školním roce připravujeme krátké vzdělávací programy zaměřené na témata vedení třídních kolektivů a třídnických hodin, také nabídku supervizní podpory, výměnu zkušeností a péči o sebe sama.4.
Do nového školního roku přeji pedagogům hodně optimismu pro jejich práci a také to, aby jejich žáci zažívali radost z poznávání světa v jeho souvislostech.Mgr. Marta Konvičková, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí, odbor humanitní, městská část Praha 2
1.
Z pohledu své profese si neuvědomuji, že by ve školním roce 2016/2017 došlo k nějakým zásadním událostem, které by významně proměnily nebo ovlivnily spolupráci mezi školami a OSPOD. Velmi si vážím toho, jak se nám v rámci MČ Prahy 2 již několik let daří prohlubovat a posilovat spolupráci se základními školami. Považuji to za velmi důležité hlavně proto, že jak školy, tak naše oddělení se čím dál častěji setkávají s dětmi, které vyrůstají v dlouhodobě složité rodinné situaci, která se na jejich prospívání negativně odráží. V těchto konkrétních případech je velmi důležitá multidisciplinární spolupráce. Zapojení školy do ní bývá mnohdy klíčové.2.
V posledním roce jsem zaznamenala velké rozdíly v přístupu škol ke spolupráci s naším oddělením. U škol, které se nacházejí mimo Prahu 2, jsme se v tomto období několikrát setkali s tím, že se na nás obrátily s žádostí o spolupráci při řešení situace dítěte s problémy až ve chvíli, kdy problémy, např. se školní docházkou, velmi narostly. Pokud se problém dítěte nezačne řešit včas, je velmi obtížné podpořit rodinu k nastartování změn.3.
Těším se na posilování spolupráce se školami a dalšími organizacemi a odborníky, kteří v rámci Prahy 2 pracují s ohroženými dětmi a jejich rodinami.4.
Hodně energie a radosti z jejich práce a nezatěžování další administrativou.Mgr. Lucie Hermánková, Linka pro rodinu a školu 116 000
1.
Vzhledem ke své profesi krizového interventa, potažmo vedoucí Linky pro rodinu a školu 116 000, jsem zvyklá pracovat v nonstop provozu. Krizové situace nastávají, ať už je školní rok, nebo není.Pro mne je zásadní, že se na linku 116 000 obracejí pedagogové čím dál tím více, což mne těší. Pedagogové nejenže rizika rozpoznávají a zachytávají, ale navíc mají chuť a vůli se problémy zabývat. Kromě toho je tím také naplňováno poslání linky 116 000 – pomáhat řešit situace, jejichž společným jmenovatelem je téma ohroženého dítěte. Takže má radost je dvojnásobná.
2.
Během školního roku jsme jezdili (a příští školní rok opět budeme) za krajskými školskými koordinátory prevence na krajských úřadech a za oblastními a okresními metodiky prevence do PPP. Někde se nám podařilo účastnit se setkání metodiků prevence přímo ze škol v dané oblasti. Naším cílem je seznámit metodiky prevence s činností Linky pro rodinu a školu 116 000 a nabídnout jim naše služby. Často jsme diskutovali o konkrétních případech, sdíleli reálné kazuistiky, na kterých je nejlépe patrné, s jakým typem problémů a obtíží se na nás mohou pedagogové v praxi obracet.Je přínosné a podnětné hovořit přímo s lidmi z praxe, slyšet, s jakými potížemi se setkávají (a že jich není málo). Setkávali jsme se většinou s pedagogy motivovanými, leč mnohdy přetíženými. Pedagogy, kteří někdy jen potřebují své problémy pojmenovat, sdílet a nasměrovat tím správným směrem. Potřebují vlastně konzultaci, kterou jim na lince 116 000 velmi rádi poskytneme – kdykoli.
3.
Nejspíš těm samým, jakým doposud. Krizové situace jsou sice každá specificky jiná a individuální, ale jejich obecná typologie se příliš nemění. Dochází k nim stále, neboť je život přináší a přinášet bude. Mám na mysli témata, jako je úmrtí, sebevražda, sebepoškozování, násilí jakéhokoli druhu (znásilnění, zneužívání, týrání, zanedbávání), závislosti, duševní onemocnění, ubližování ve vrstevnické skupině (nemám ráda slovo šikana, často bývá používáno nesprávně) nebo ubližování v dalších vztazích (na pracovišti, v rodině, v partnerství). No a kromě těchto tragických či akutních situací se jistě dál budeme zabývat i těmi běžnějšími, každodenními, jakými jsou neshody, hádky, problémové vztahy, rozvody, rozchody, rozpady rodin, osamělý život, nemoc, ztráta práce, potíže s výkonem, únava a vyčerpání, potíže s rozhodováním a tak dále... Absolutní výčet není možné podat, život vždy přinese ještě něco nového, na co nejsme připraveni.4.
Milí pedagogové, na lince 116 000 si vážíme vaší nelehké a vyčerpávající práce v přední linii, mezi tabulí a lavicemi. Ale hlavně uprostřed dětí, které všechny mají své osobní potíže a problémy a které nemohou za to, v jaké rodině se narodily. Vy jste s nimi v každodenním kontaktu a snažíte se pro ně dělat to nejlepší, co umíte. Rádi bychom vám byli odbornou i lidskou oporou ve chvílích, kdy si nejste jistí a potřebujete si srovnat myšlenky, promluvit si a načerpat trochu podpory či pomoci. Zasloužíte si, aby i o vás někdo pečoval. Takže vám přeji dostatek odvahy a důvěry, abyste si o pomoc dokázali říci.PhDr. Václav Mertin, dětský psycholog, katedra psychologie FF UK
1.
Trápí mě, že scházejí psychologové ve školní praxi a MŠMT se tváří, že je všechno v pořádku nebo že vlastně nemůže nic dělat. Jenže řada rodičů i učitelů signalizuje, že psychologická služba ve školství nefunguje podle jejich očekávání. A nevidím zatím cestu z tohoto problému.2.
Jde o dlouhodobější poznatek, že nakonec je klíčová konkrétní služba, kterou poskytneme ve prospěch klientů. Klienti se nezajímají o to, jaké řešíme systémové problémy, pouze o to, jak se vede jejich Aničce nebo Frantíkovi. Jestli bude psycholog vyplňovat papíry více než dosud, tak za nějakou dobu bude v poradenství situace ještě horší, než je dnes.3.
Budu se dál věnovat podpoře dětí. My od nich mnohé očekáváme, ale zdráháme se vytvořit takové podmínky, které jsou zapotřebí. Druhé zásadní zaměření je na učitele. Co uděláme ve zlepšování podmínek pro to, abychom se nemuseli stydět, když chceme klást na učitele větší nároky? Protože celý život pracuji ve školství a nepřestal jsem věřit v sílu vzdělávání, budu se především snažit předat psychologické poznatky i vlastní zkušenosti.4.
Přál bych jim, abychom jim dva tři roky „dali pokoj“ a nic neměnili (kromě platů), v této době diskutovali o potřebných změnách, pak se na ně další dva roky připravovali a pak je spustili. A také aby si o volbách vybírali ty, kteří vzbuzují dojem, že se školství budou skutečně věnovat.