Agrese ve škole

76 % pedagogů se domnívá, že roste četnost agresivního jednání u žáků. Toto přesvědčení je závislé na pohlaví pedagoga (častěji jsou o vzrůstu agrese přesvědčeny ženy) a na délce jeho praxe (častěji jsou o tom přesvědčeni pedagogové s delší praxí).

56 % pedagogů se s hrubou slovní agresí u žáků setkává denně či téměř denně, 9 % pedagogů se setkává denně či téměř denně s fyzickou agresí, 25 % 3-4x měsíčně, jen 2 % se v posledním roce s fyzickou agresí nesetkala.

Téměř tři čtvrtiny pedagogů jsou přesvědčeny, že si s agresivitou u žáků dovedou poradit (nejčastěji muži s dlouhou praxí). Téměř sedmdesát procent se domnívá, že má dostatek informací a dovedností, aby si s agresivitou dovedli poradit.

19,5 % žáků bylo v posledních měsících obětí šikany. Z nich 8,3 % uvedlo, že se stávají obětí šikany ze strany spolužáků nejméně dvakrát měsíčně, ve 2,7 % případů i několikrát týdně. Častěji se obětí šikany stávají chlapci. Rozšířenější je rovněž v nižších třídách, s přechodem do vyšších tříd se její frekvence snižuje.

Ve škole se účastnilo šikanování, 18,6 % žáků 2. stupně základních škol. Z nich 6,4 % uvedlo, že se tak stávalo 2-3x do měsíce nebo častěji. Významně častěji se účastnili šikanování nebo sami šikanovali chlapci, neprokázal se vliv úplné či neúplné rodiny, toho, zda je dítě jedináček nebo má více sourozenců, kolik času tráví s rodiči, či vzdělání rodičů.

Děti, které jsou šikanovány, se v mnohem větší míře cítí osamělé, ve škole se jim nelíbí a bojí se do ní chodit. Myslí si, že učitelé je častěji hodnotí jako slabší než průměrné, málo je povzbuzují, aby vyjadřovaly své názory ve třídě, jednají s nimi nespravedlivě, nepomáhají jim, když to potřebují, a nezajímají se o ně jako o člověka.

Z výsledku se dá říci, že agresivní chování vůči učitelům je ve školách spíše výjimečné. 20 % respondentů se v posledních třech letech setkalo opakovaně se slovní agresí. Jiné formy agrese vůči pedagogům jsou spíše ojedinělé, se závažností projevů jejich výskyt klesá. 4 % se setkala s fyzickou agresí nepřímou, přímé agresi v posledních třech letech čelila 3 % pedagogů. Nejčastěji se s agresivním chováním žáků setkávají na SOÚ, nejméně často na SŠ. Na speciálních školách je nejčastěji opakovaně agresivní stejný žák. Neukázala se souvislost výskytu verbální agrese vůči pedagogům s věkem, pohlavím či délkou praxe respondentů.

Jen 12 % respondentů absolvovalo vzdělání v oblasti práce s agresí delší než 10 hodin. O takové vzdělávání projevilo zájem více než 50 % dotazovaných. Zároveň je většina respondentů přesvědčena o své kompetentnosti v dané problematice.

Nejrozšířenější je mezi žáky slovní napadení, které zná většina školáků jak ze strany útočníka, tak napadeného. V obou případech s ním má zkušenost přibližně 60 % žáků. Podobné zkušenosti zde mají žáci většiny ročníků. 22 % dotazovaných bylo fyzicky napadeno spolužákem, 19 % spolužáka fyzicky napadlo. 2 % jsou terčem fyzických či verbálních útoků pravidelně, minimálně každý týden.

Vůči pedagogům alespoň jednou v uplynulém roce použilo vulgární vyjádření či je slovně napadlo 23 % dotazovaných, méně než jedno procento se přihlásilo k fyzickému napadení pedagoga. Nevětší vliv na tuto odpověď měly špatné výsledky ve škole. Zesměšněno, poníženo pedagogem se cítilo téměř 45 % respondentů, fyzickou agresi od učitelů zažilo téměř 6 % žáků a studentů.

Učit děti co nejdříve strategiím zvládání zátěžových situací. Aby se předcházelo agresi jako reakci na stresovou situaci, je užitečné pomoci dětem disponovat širším spektrem strategií jejich zvládání a také dovedností vybírat si ty z nich, které jsou účinné a zároveň bezpečné. Na rozvoj copingových strategií jsou zaměřené metodiky jako například mezinárodně evaluovaná metodika Zipyho kamarádi.

Podporovat ve škole alternativní postupy řešení konfliktů. Zejména jako prevenci instrumentální agrese je užitečné trénovat dovednosti vyjednávání u dětí a podporovat jejich využívání v životě školy. Pro řešení náročnějších konfliktů je vhodné využívat vrstevnické vyškolených dětských mediátorů. Zkušenosti s peer mediací přicházejí i z řady evropských zemí, v současné době je v České republice realizován program do škol, který je součástí projektu Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti, který realizuje Agentura pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR.

Pro děti s vážnějšími problémy s agresivním chováním, při kterém nezabírají běžné výchovné postupy, je třeba včas zajistit specializovanou péči ve školských poradenských zařízeních či středisku výchovné péče. Velmi se osvědčují terapeuticky vedené skupiny zaměřené na zvládání vzteku.