Zvyšování psychické odolnosti pedagogů

Vydáno:

V minulých dílech seriálu jsme si přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se při nich konkrétně děje v lidském organismu, podívali jsme se na stres z pohledu komunikace, definovali jsme adaptační mechanismy a jejich důležitost a vysvětlili jsme fenomén syndromu vyhoření a jeho prevenci. Dnes se podíváme na oblast specifických dovedností vedoucích k podpoře psychické stability pedagogů.

Zvyšování psychické odolnosti pedagogů
Mgr.
Martina
Chmelová,
certifikovaná koučka a lektora rozvojových programů pro řídící pracovníky školských zařízení a učitele
V rámci profese pedagoga v jakémkoliv typu školního zařízení je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, jeho vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) stojí na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi. U pedagoga, který patří do kategorie pomáhajících profesí, se potřeba péče o vlastní psychickou stabilitu ještě mnohonásobně zvyšuje, a to vzhledem k tomu, že pracuje s dětmi nebo mladými adolescenty, jejichž nervová soustava není ještě zcela vyzrálá. Jinými slovy je vzhledem k vývojovému zrání dětí a studentů nezbytné mít v našem školském systému dostatečně odolné a psychicky stabilní pedagogy; také proto, aby je práce s dětmi bavila, měli z ní radost a mohli svou energii předávat dále. Pamatujete, co jsem uvedla v dřívějších číslech tohoto časopisu? Ve stresu se nikdo nic nového nenaučí - jen přežívá. Člověk na hranici své psychické kapacity, na pokraji zhroucení nebo vyhoření nemá dobrou energii pro kontakt s dětmi. Práce ho nebaví, netěší, všechno nové ho otravuje, každá drobnost je problém, nic se nedaří, vše je špatné...
Ano, v našem životě nepřicházejí jen krásné a úspěšné chvíle, ale právě proto je třeba si osvojovat citlivost, techniky a pomůcky, které nám pomáhají lépe rozumět sám sobě, chránit se a řešit těžké situace. Nutno podotknout, že těmto schopnostem a dovednostem se neučí na žádné škole - během výuky studenti pedagogických fakult maximálně teoreticky proberou základní kapitoly z psychologie, jejíž součástí jsou i termíny jako „psychická odolnost“, „stres“, „krize“, „syndrom vyhoření“, možná „deprese“ a další stavy. Ale co s tím? Je potřeba věnovat tomuto tématu stejnou pozornost, jako věnujeme rozvíjení dovedností a technik pro jakýkoliv jiný předmět. Musíme klást důraz na výběr DVPP zacíleného na techniky a prožitkové kurzy zaměřené na poznávání sebe, seznámení se s podpůrnými, komunikačními a relaxačními technikami a jejich osvojení. Výborným doplňkem je práce v supervizi.
Co ovlivňuje psychickou odolnost?
Obecně můžeme psychickou odolnost definovat jako naši kapacitu odolávat a čelit požadavkům, které přicházejí z prostředí - vnitřního i vnějšího. Psychická odolnost je do určité míry vrozená, ale také ovlivněná prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Dá se samozřejmě posilovat a zvyšovat. V každodenních situacích se do pevné psychické odolnosti nepočítá umění přepínat se, kladení velkých nároků na sebe samého či snaha vše dovést do perfektního konce. Naopak se může stát, že s velkým vlastním očekáváním psychická stabilita klesá a vzrůstá vnitřní napětí, frustrace, strach ze selhání. Psychickou odolnost potřebujeme v případě, že se odehrává nějaká složitá situace, které čelíme. Situaci tak můžeme díky své odolnosti zvládnout s profesionálním nadhledem, diplomaticky, jen s úměrným množstvím vynaložené energie. Můžeme se tedy dobrat řešení. Ale pokud jsme na hranici svých sil a svých kapacit a naše odolnost je malá, netrénovaná, pod tíhou prožitku zpanikaříme, nezvládneme své emoce nebo se zhroutíme.
Naši psychickou odolnost ovlivňuje řada faktorů, kromě již výše zmíněných vrozených předpokladů, výchovy a prostředí, které nás formovalo, existují techniky a přístupy, kterými můžeme vlastní psychickou odolnost posilovat a zvyšovat. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že určitou silně vypjatou situaci někdo přejde se zvýšeným hlasem, ale bez větší újmy a někdo jiný se zhroutí?
Jak můžete podpořit svou psychickou odolnost?
-
Snažte se snížit vlastní velké nároky a očekávání.
Pro svou psychickou odolnost uděláte nejvíce, pokud budete sami sebe podporovat a zaměřovat se především na to, co děláte dobře, co se vám daří a co jste úspěšně vyřešili. Tím posilujete sami sebe pro situace, které budou vyžadovat, abyste je ustáli a nehroutili se. Je dobré si postupnými kroky přivolávat a uvědomovat, co bylo dobré, jak jste co udělali, co jste pro to potřebovali. Nepřecházejte úspěšné situace jako samozřejmost. Tím, že se oceníte, podpoříte a vyhmátnete, co se podařilo, upevníte svou dobrou zkušenost. Naopak vnitřní kritika, výčitky nebo zaměření na chyby vaši psychickou odolnost velmi oslabují. Je fakt, že tato vnitřní mentální mapa vzniká s největší pravděpodobností v dětství, kdy se vám nedostávalo ocenění. Ale i tak se dá v dospělosti s tímto jevem pracovat.
-
Dejte si pozor na syndrom pomocníka.
Je velmi důležité dbát na vlastní hranice a stavět sebe a své potřeby na první místo. Člověk, který je nastaven na to, aby neustále monitoroval potřeby druhých a případně byl k dispozici, pokud druhý něco potřebuje, velmi často přehlíží potřeby vlastní a dochází k jeho postupnému vyčerpání. Ve chvíli, kdy musí například řešit konflikt nebo vypjatější situaci, pro tuto situaci těžko hledá kapacitu. Funguje to stejně jako v letadle, kde si v případě potřeby kyslíkovou masku první nandává dospělá osoba, teprve potom přichází na řadu dítě. Své potřeby tedy mějte zdravě na prvním místě, jen tak můžete být dobře k dispozici druhým. Vše začíná u čistě fyziologických potřeb a končí například přáním požádat si o dovolenou nebo věnovat se svým koníčkům, přátelům, zkrátka dělat něco, co „já sám chci“.
-
Pracujte s říkáním „ne“ aneb laskavě a věcně nastavujte hranice.
Toto pravidlo platí pro všechny oblasti života. Jak ale říci „ne“ takovým způsobem, abychom neměli výčitky svědomí a aby druhý neměl pocit, že je odmítnut? Musíme se vyjádřit laskavě, ale srozumitelně a věcně. V dospělé a zdravé komunikaci je zcela nezbytné umět říci „promiň, teď na to nemám kapacitu, ale za hodinu jsem ti k dispozici“ nebo „toto už vzhledem ke všem svěřeným úkolům opravdu nezvládnu, prosím zadej úkol někomu jinému“.
-
Zamyslete se nad rituálem, který bude oddělovat vaši práci a volný čas.
V tomto případě můžete uplatnit cokoliv, co pomůže oddělit čas pracovní od nepracovního. Platí to zejména pro ty, kteří mají tendenci nosit si práci domů a tam u večeře i po ní přemýšlet o pracovních záležitostech. Podoba rituálu může být různá: Může vypadat tak, že při odchodu z kanceláře vědomě vypnete počítač s tím, že vypínáte i své pracovní myšlenky, může se jednat o to, že si před odchodem ze školy na stůl napíšete seznam věcí, se kterými chcete další ráno hned po příchodu začít. Může to být umytí hrnku od kávy či čaje v kuchyňce nebo jen hluboký nádech a výdech při odchodu z budovy. Podstatné je, že tento rituál vykonáte vědomě s tím, že odcházíte z práce a veškeré pracovní starosti a témata zanecháváte ve škole. Velmi pomáhá také oddělovací rituál při příchodu domů. Jakýkoliv. Převlékněte se do pohodlného oblečení, udělejte si čaj nebo kávičku... Stačí jen pár vědomých minut a jsme doma, ve svém, bez práce, ve své vlastní hlavě i těle.
-
Hledejte a využívejte emocionální a věcnou podporu.
Tímto doporučením myslím v první řadě dokázat o podporu nebo pomoc včas požádat. Pokud se naopak sama nabízí, je třeba umět ji využít, ať už jde o zájem kolegů, radu nebo mentoring nadřízeného, nebo například nabídku supervize či jiné podpory. Jako zásada platí, že jakmile pracujete s lidmi, problémy, napětí, stres či otázky a nedorozumění z toho pramenící nevyřešíte sami se sebou. Je opět potřeba zapojit lidi (zvenčí problému), ale právě takové, které si pro podporu své psychické stability sami zvolíme, kterým důvěřujeme nebo jejichž doporučení a rady nám fungují.
-
Vnímejte včas signály svého těla.
Naše tělo velmi úzce a prakticky okamžitě reaguje na to, co v průběhu celého dne prožíváme, o čem přemýšlíme a jak tyto myšlenky zpracováváme. Svou psychickou odolnost můžeme v tomto případě posílit tím, že budeme pozorní k tomu, co se s námi na fyzické úrovni děje. V oblasti prevence syndromu vyhoření a psychické stability se jedná hlavně o tělesné signály stresu, jako je například nedostatečné dýchání, tenze v ramenou, za krkem, v zádech, opomíjená žízeň, hlad, únava.
-
Odpočívejte a snažte se vědomě uvolňovat celé tělo, kdykoliv je to možné.
Tento bod souvisí s bodem předchozím. Ve více či méně vypjatých situacích se tělo přirozeně dostává do tenze, aby připravilo samo sebe na boj nebo útěk. Po odeznění takové situace je však velmi vhodné zaměřit svoji vědomou pozornost na uvolnění celého těla a není třeba žádných speciálních metod. Stačí se jen posadit co nejpohodlněji, na několik minut úplně uvolnit celé tělo a zhluboka dýchat. Již po několika vteřinách zaznamenáte změnu v podobě klidu, nárůstu energie a odeznění napětí v těle.
Praktické cvičení - práce s dechem a imaginárními kořeny
Níže uvedená relaxace se zaměřuje na zklidnění, zpomalení myšlenek a přerušení dotěrného myšlenkového proudu, uvolnění svalového napětí.
Krátký relax (5 až 10 minut)1)
-
Posaďte se pohodlně na židli, křeslo. Pokuste se v rámci možností uvolnit.
-
Nohy položte celými chodidly na zem, nekřižte je.
-
Pokud máte stresem ztuhlé svaly čelistí, výborné je uvolnit je zívnutím - i opakovaným. Pokud se vám zívat nechce, proveďte pohyb spodní čelistí, jako když zíváte. Tím zároveň uvolníte svaly spodní čelisti, šíjové a trapézové.
-
Zavřete oči nebo se dívejte do jednoho bodu.
-
Uvědomte si, kde všude se vaše tělo dotýká židle. Zvědomujte tento kontakt odshora dolů (jak se vaše ramena, záda, spodní strana rukou dotýkají židle...).
-
Po uvědomění kontaktu těla s židlí svou pozornost přeneste na dech. Jen pozorujte svůj nádech a výdech. Neovlivňujte jeho kvalitu!
-
Následně si můžete začít představovat, jak s každým výdechem odchází vše, co nepotřebujete, co již splnilo svou funkci. S každým nádechem přichází něco nového.
-
Takto pozorujte svůj dech po dobu tří až pěti nádechů a výdechů. Můžete i déle, dle potřeby.
-
Až budete připravení, přeneste svou pozornost na plosky nohou. Představte si, že se vám z plosek spouštějí malé kořínky, které míří k zemi a do země. Můžete pozorovat, jak kořínky sílí, košatí, jakou mají strukturu, barvu...
-
Po určité době se s kořínky rozlučte, poděkujte jim za to, že jsou důležité pro vaše pevné postavení těla a pevné postavení v životě, a pomyslně je zatáhněte do plosek nohou.
-
Poté opět jen pozorujte svůj nádech a výdech (pět- až sedmkrát), uvědomte si v opačném pořadí kontakt těla s židlí. Pomalu se protáhněte, otevřete oči a vraťte se pomalu zpět do místnosti, kde provádíte cvičení.
Praktické poznámky:
1.
Tímto cvičením synchronizujete obě mozkové hemisféry, ladíte celé své tělo do relaxovaného stavu. Vypínáte stresové reakce (pomyslně vypínáte nastartované auto v garáži).
2.
Jako každou dovednost je třeba tuto techniku trénovat. Nenechat se otrávit tím, že se vám poprvé nedaří, vše vás rozptyluje, nemůžete se soustředit.
3.
Pokud vás neustále něco ruší, fázujte nácvik cvičení. Nejprve trénujte jen posezení na židli a zvědomění kontaktu s podložkou, až to zvládnete, přidejte pozornost na dech (jeden až dva nádechy) atd. Postupně se dostanete k realizaci celého cvičení.
4.
Nastavte si kratší čas pro celé cvičení. Postupně s tréninkem můžete přidávat delší čas (pět až sedm minut).
5.
Trénujte denně.
6.
Je užitečnější hledat řešení (krokování a úspěch ze splnění dílčích úkolů) než zadávat nereálné cíle („budu relaxovat 15 minut“) a odvrhovat metodu jako neúčinnou. Neúspěch nevyplývá z metody samé, ale z naší roztěkanosti a neschopnosti se soustředit sami na sebe a dát prostor a pozornost sami sobě.
Dobrá zpráva je, že všechno se lze naučit, že většina relaxačních a meditačních technik sloužících k podpoře psychické stability je velmi účinná a příjemná. Jen to učení trochu bolí.
DOPORUČENÁ LITERATURA:
-
Monika Gruhl, Hugo Körbächer: Psychická odolnost
-
Zdenka Bártová: Jak zvládnout stres za katedrou
1 Doporučení: K nastavení času můžete použít příjemné zvonění na svém budíku v mobilním telefonu.

Související dokumenty

Pracovní situace

Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Rozvoj pedagogických pracovníků
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Činnost učitele základní školy v souvislosti se vzděláváním distančním způsobem
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Stres v osobním a pracovním životě učitele
Vzdělávání koordinátorů EV
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Rok na střední škole v zahraničí z právního pohledu
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Spolupráce pedagogických pracovníků
Komisionální zkouška žáka střední školy
Jaké jsou právní vztahy mezi státními a samosprávnými orgány jako zřizovateli a školami a školskými zařízeními?
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Převedení učitele na jinou práci za nouzového stavu
Možné potíže plynoucí z intelektového nadání

Poradna

Výuka Aj
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Ukončení předškolního vzdělávání
Platová třída
Výkaz práce
Odměna za očkování
Povinné předškolní vzdělávání
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz