Zvláštní vzdělávání zdravotně hendikepovaných dětí v Číně

Vydáno:

Advokátní kancelář Holubová advokáti, s. r. o., pravidelně hostí praktikanty z různých zemí světa. Naše současná praktikantka Jane Wu z Číny společně s Daliborem Formánkem připravila přehled toho, jak jsou v Číně vzdělávány děti s hendikepem. Shrnutí systému podpory dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami v Číně naleznete níže.

Zvláštní vzdělávání zdravotně hendikepovaných dětí v Číně
Wu
Yajing
studentka životního prostředí na univerzitě v Šanghaji, praktikantka v AK Holubová advokáti, s. r. o.
Dalibor
Formánek
student Právnické fakulty MU v Brně, aktivní člen mezinárodního studentského spolku ELSA, zaměstnanec AK Holubová advokáti, s. r. o.
Stejně jako Česká republika i Čína disponuje strukturou speciálních škol a forem speciálního vzdělávání. Existují v zásadě tři formy vzdělávání, které může dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v Číně využít.
První formou je tzv. škola speciálního vzdělávání. Jedná se o školu, která se zpravidla specializuje pouze na jeden typ zdravotního postižení. V Číně můžeme nalézt čtyři typy škol speciálního vzdělávání: školu pro zrakově postižené, školu pro sluchově postižené, školu spíše pro žáky s různými psychickými obtížemi a mentálním postižením (autismus, mozková obrna, emocionální poruchy a poruchy chování) a souhrnnou školu speciálního vzdělávání pro děti s různým postižením. Tyto školy mohou být zřizovány vládou, podnikateli, různými institucemi, sociálními organizacemi a dalšími organizacemi i samotnými občany. Ve srovnání s běžnými čínskými školami je kladen důraz nejen na probírání obecné látky, ale také na osvojení a ovládání specifických schopností potřebných k fungování v budoucím životě dítěte (např. výuka Braillova písma a využívání různých kompenzačních prostředků pro nedoslýchavé). Větší důraz je také kladen na individuální vzdělávání. Předpokladem přijetí do speciální školy je dosažení určitého roku věku, existence postižení, příp. snížená inteligence. Některé školy dokonce pořádají přijímací zkoušky, které zahrnují testy inteligence. Každá škola má v tomto ohledu svůj přístup.
Druhou možností, jak vzdělávat dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, je výuka v běžných školách. Nicméně výuka v běžných školách se může uskutečňovat buď v jedné třídě se zdravými dětmi, nebo ve stejné budově, ale speciální třídě určené pouze pro zdravotně hendikepované. Výhodou je, že se děti se speciálními vzdělávacími potřebami dostanou do kontaktu se svými vrstevníky, kteří žádným postižením netrpí. Tento typ vzdělávání je však určen pouze pro mírná postižení a zpravidla nikoliv pro mentální postižení. Pokud by dítě trpělo vrozeným autismem nebo hyperaktivitou, bude obvykle muset chodit do speciálních škol. Dle převládajícího názoru veřejnosti v Číně mohou tyto děti představovat bezpečnostní riziko, jelikož by bylo pro učitele nesmírně složité věnovat se vedle zdravých dětí i dětem mentálně postiženým, resp. dětem, které vyžadují odlišný přístup. V tomto ohledu je vhodné upozornit na skutečnost, že běžná třída v Číně čítá okolo 50 dětí, což je v průměru o polovinu více než v České republice.
Dalším typem je domácí vzdělávání zdravotně hendikepovaných dětí. Tento typ výuky přichází v úvahu tehdy, trpí-li dítě tak vysokým stupněm zdravotního postižení, že není schopné navštěvovat běžnou ani speciální školu (např. vysoké omezení mobility, těžká mentální retardace atd.). V Číně existuje federace zdravotně postižených osob, která sdružuje speciální učitele nebo rehabilitační experty. Ti pravidelně chodí domů k postiženému dítěti, které vyučují či s ním provádějí rehabilitační cviky.
Ačkoliv si autoři nedovolují hodnotit čínský systém, jeví se jim více segregační než systém v České republice.