Zpomalit je třeba nejen při průjezdu obcí

Vydáno:

Letní prázdniny jsou jakožto největší úsek roku, kdy záleží čistě na nás, jaký program a denní režim si „naordinujeme“, příležitostí zhodnotit v klidu náš současný životní styl a zvážit jeho případné úpravy. Nežijeme, abychom pracovali, ale měli bychom pracovat, abychom mohli žít. A to co možná nejkvalitněji. Jak a kde hledat ten svatý grál, který se nazývá štěstí? Jaké faktory jsou v současnosti určující pro kvalitu života jedince?

Nemusíme se asi vzájemně přesvědčovat, v jak zuboženém stavu se, nejčastěji vkleče po čtyřech, doploužíme každoročně k velkým, letním prázdninám. Je před námi zasloužený dlouhý odpočinek, jeden z nejsvětlejších bodů naší profese (zapomeňme na všechny ty důvody, které nás donutí do školy přece jen občas zaskočit, jako jsou účetní uzávěrky nebo kontrolní dny na stavbě). Větší množství volna oproti mnoha jiným povoláním nelze učitelství upřít.
Na všem dobrém se ale najde i stinná stránka. Pokud chceme prožít prázdniny opravdu aktivně a něco zažít, vyjde nás to mnohdy dosti draho. A ne vždy jde přitom o jednoznačně relaxační aktivity. Zahraniční dovolená s cestovní kanceláří je někdy pěkný stresor: Nebezpečí terorismu, stíhání letadla i přes dopravní zácpy cestou na letiště... Vyjde na nás v hotelu pokoj s výhledem na moře? Když k tomu přidáme nabitý turistický program typu „nalevo vidíte, napravo vidíte...“, není kolikrát co závidět. Co to zkusit jinak?
Ve světě se velmi pozvolna, ale o to nezadržitelněji prosazuje alternativa v podobě zcela opačného životního stylu –
downshiftingu
. Co si to pro začátek vyzkoušet alespoň během letních prázdninových měsíců? Třeba se pak rozhodnete změnit svůj život od základu. A i kdyby zůstalo jen u léta, aspoň zbydou příjemné vzpomínky po zbytek roku.
Koncept zvaný downshifting a následný trend se vyvinul v USA v devadesátých letech v reakci na nárůst množství času tráveného v zaměstnání, a to hlavně díky vydání knihy
Downshifting: Reinventing Success on a Slower Track
autorky Amy Saltzman. V současnosti jde o celosvětový trend s největším počtem příznivců právě v již zmiňovaných Spojených státech, ve Velké Británii, Austrálii a v poslední době také ve Švédsku.
Amy Saltzman si všimla, že lidé, kteří v osmdesátých letech 20. století vykonávali časově velice náročná povolání a veškerou svou energii věnovali pouze práci, v letech devadesátých začali svá povolání opouštět a hledat si nová zaměstnání, která je nebudou tolik časově a psychicky vyčerpávat, s tím, že finanční zisky, jež jim dosavadní zaměstnání přinášela, vymění za čas, který mohou strávit s rodinou nebo se svými koníčky. Tento trend pak označila za downshifting. Autorka ze svých pozorování a rozhovorů vyvozuje, že kariéra v životech lidí již není ta nejpodstatnější součást, jak tomu často bylo dříve, a vysvětluje také proč: „Lidé, se kterými jsem hovořila, často vyjadřovali pocity, že jejich životy převzal a řídí úspěch. Že jediným cílem života je honba za kariérou.“ Downshifting podle ní nabízí řešení v podobě ustavení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, která dovoluje uspokojovat obě potřeby, ale „v pomalejším tempu“. Hlavním cílem downshifterů je být v životě jednoduše šťastní a spokojení.
Downshifting byl původně spojován pouze se ziskem času pro sebe a svou rodinu. Později se k tomu přidala i potřeba snížení spotřeby. Částečně dobrovolná, částečně vynucená faktem, že dlouhodobě downshiftující jedinci měli méně peněz, protože si zmenšili úvazky nebo zaměnili svá povolání za méně zodpovědná a tím i méně stresující. Často se vzdali řídicích funkcí a v rozhovorech popisují, že jako by získali křídla a v hlavě se jim odklopila záklopka nápadů, která je tížila vlivem dlouhodobého stresu.
V minulých dvaceti letech se počet hodin, které prací tráví zaměstnanci pracující na plný úvazek, zvýšil v průměru o 10 %. V Austrálii tak například třetina všech pracujících tráví v práci více než 40 hodin týdně, 25 % více než 45 hodin, a 17 % dokonce více než 50 hodin. Výzkumy dále ukazují, že mnoho pracujících si práci „nosí domů“, a to i o víkendech, což má pak negativní dopad na jejich rodinné vztahy.
Koncept downshiftigu představuje určitou reakci na konzumní životní styl. Někteří zahraniční autoři (např. John de Graaf, David Wann a Thomas H. Naylor) v souvislosti s konzumním stylem života hovoří dokonce o tzv. epidemii spotřeby (affluenze), nemoci způsobené blahobytnou společností, projevující se především v ničení sebe sama nadměrnou spotřebou čehokoliv, dlouhou a náročnou prací, kvůli které si nemůžeme užívat života a která ignoruje naši rodinu a přátele. Symptomy jsou pak konkrétně nákupní horečka, příval bankrotů, velká očekávání, chronický stres, rodinné hádky, touha po velkém množství věcí nebo rozpad komunity. Typickými kleštěmi, které nás dokážou držet v šachu, je například hypotéka, která nás nutí svůj příjem udržet v určité výši. Díky ní se sice rodina dokáže třeba přestěhovat z bytu do vysněného rodinného domku, ale možná si ho pak dlouhá léta ani pořádně neužije, protože na úsilí ho splatit padne většina času, včetně toho původně volného. A tak se běžně stává, že si mezitím jiná rodina, která se nestěhovala a zůstala ve starším bytě, volný čas spokojeně užívá, tráví ho společně s dětmi, než odrostou, jezdí na výlety a stýká se s přáteli. Kdo získal v souhrnu od života více?
V čem spočívá kouzlo downshifterství? Rozhodně ne v nějaké přehnané askezi. Downshifteři se nevzdávají mnoha technických a technologických výdobytků, jako je například mobil nebo PC s internetem, jen věci neobměňují tak rychle. Důvodem k nákupu nového zařízení není reklamou vnucená „zastaralost“, ale prostě okamžik, kdy daná věc skutečně doslouží. Tito lidé samozřejmě většinou vlastní automobil, ale kupují spíše několikaleté ojetiny nižší třídy a zpravidla jediné auto v rodině promyšleně kombinují s hromadnou dopravou, zejména s každodenním dojížděním do zaměstnání. Například cesta do práce vlakem namísto auta skýtá možnost čas na cestě prožít plnohodnotně, třeba četbou knihy nebo prací na notebooku, což řízení neumožňuje, a čas je člověku pasivně odečítán. Cesta ze zaměstnání bez nutnosti soustředit se na řízení umožní i psychohygienický předěl, naladění se na volný zbytek dne s rodinou nebo koníčky.
Z amerického, australského a britského výzkumu vyplývá, že downshifterů je v těchto společnostech kolem 20 % v rámci celé populace. Vysoké číslo ukazuje, že downshifting v nich nepředstavuje nějaký
marginální
alternativní životní styl, ale vcelku běžný životní způsob, jak hledat rovnováhu mezi prací a soukromím. Downshifting tedy představuje častý způsob změny životního stylu jedinců. V Austrálii k downshiftingu inklinují častěji muži než ženy (asi o 3 %), ve Velké Británii je tomu naopak (asi o 4 %). Downshiftery v obou zemích najdeme nejčastěji mezi třicátníky až padesátníky. V Austrálii žijí častěji ve městech než na venkově (o 4 %), a to proto, že v Austrálii ve městech žije mnohem více lidí než na venkově. Ve Velké Británii je tomu naopak, nejméně jich najdeme v Londýně (pouze 20 %), což je důsledek toho, že mnoho downshifterů za součást změny svého životního stylu považuje i přestěhování se na venkov, do klidnějšího prostředí. Rodiny s dětmi mají tendenci downshiftovat častěji než rodiny bez nich (v obou zemích asi o 10 %).
V tomto směru může být pro někoho inspirativní dokumentární film České televize z roku 2005 nazvaný
Zpátky pod došky
. Zachycuje několik příkladů rodin, vesměs takových, které v minulosti odešly z města na venkov, jejichž individuální přístupy se liší, ale mají společné to, že se snaží nějakým způsobem přiblížit přírodě, šetřit životní prostředí a zároveň hledat a vyznávat v životě jiné hodnoty, než je obvyklý, tuctový konzumerismus. Příběhy doprovází práce s pojmem ekologická stopa. Film je možné si zdarma přehrát ve streamovaném i-vysílání ČT.
V Austrálii se ukázalo, že lidé nejčastěji downshiftují tak, že sníží počet hodin, které trávili prací (29 %), dále tak, že vymění práci za méně placenou (23 %), přestanou úplně pracovat (19 %), změní práci (19 %) nebo úplně jinak (11 %). Ženy volí nejčastěji způsob úplného vzdání se zaměstnání nebo omezení množství času tráveného v práci, zatímco muži si častěji hledají jinou práci. Lidé s dětmi častěji omezují čas trávený v práci nebo přestávají úplně pracovat. Věk ve volbě způsobu downshiftingu nehraje roli. Downshifteři, kteří mají děti, jsou nejčastěji motivováni ziskem času pro rodinu, bezdětní zase chtěli downshiftingem nalézt životní rovnováhu a být zdravější. Tito lidé si totiž uvědomují, že čas trávený s nejbližšími je hodnotnější než statky, které jim můžeme za peníze, které vyděláme, pořídit. Nepovažují za primární prostředek k seberealizaci zaměstnání, dosazují za něj volný čas.
Z výsledků sociologických výzkumů věnujících se tomuto fenoménu vyplývá, že lidé často pociťují doprovodnou ztrátu financí, přestože výsledek celé změny hodnotí kladně. Zisk času a jiných benefitů, které s sebou downshifting přináší, však tato negativa vykompenzuje do té míry, že se downshifteři stále cítí šťastni, což opět naznačuje vyšší hodnotu rodiny, času na seberealizaci, zdraví nebo vyrovnaného života oproti penězům. Hodnota štěstí v životě jedince značně posílila. Mnoha lidem v západní civilizaci začíná být jasné, že pouhá dostatečná výše platu je ke štěstí nevede. Šťastný pocit se zvyšuje s množstvím volného času. Význam volného času v životě jedince v naší civilizaci narůstá. Proto downshifteři nespojují pocit štěstí s materiálními hodnotami, ale právě s časem, který mohou trávit se svou rodinou nebo při koníčcích. Důvodem ke změně bývá nejčastěji přetíženost v současném zaměstnání. Nechtějí se pachtit za štěstím v budoucnu, chtějí si ho užívat odteď. Mají promyšleno, že užívat si ho lze i jinak než pouhou materiální spotřebou. Nejlepší věci nebývají nezbytně nejdražší, často jsou dokonce zadarmo, stačí si je jen zvolit a realizovat je. Srovnejme například materiální cenu procházky v lese či čtení knihy s návštěvou akvaparku nebo obchodního centra a odhadněme i hodnotu získaného zážitku.
O svém životním stylu, ať si namlouváme cokoliv, si rozhoduje každý z nás výhradně sám – s kým se budeme stýkat, co budeme dělat, jak chceme trávit svůj volný čas, ale i kolik financí doopravdy nezbytně potřebujeme ke svému životu. Downishifting nemá žádný pevný rámec, harmonogram. Je pouhou inspirací, která se nevnucuje, pouze nabízí. Nejtěžší bývá se pořádně rozhoupat a skočit...
ZDROJE
-
The Downshifter
[online]. Dostupné z: www.thedownshifter.co.uk
-
Downshifting znamená spomalenie.
Kruh života
[online]. Dostupné z: http://www.kruhzivota.sk/downshifting-znamena-spomalenie-na-ceste-za-lepsou-kvalitou-zivota-ludia-hladaju-dobrovolnu-skromnos
-
PORKERTOVÁ, J.
Downshifting – cesta ke spokojenějšímu životu?
Brno, 2012. Diplomová práce. FSS MUNI.

Následující kapitoly

Související dokumenty

Pracovní situace

Rozvoj pedagogických pracovníků
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Zkušenosti s uzavřením škol i distančním vzděláváním
Kalendář
Jak zadat školní web
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Kompetence vedoucích zaměstnanců a jiných zaměstnanců v oblasti kontroly
Předávací protokol
Jaké jsou právní vztahy mezi státními a samosprávnými orgány jako zřizovateli a školami a školskými zařízeními?
Stávka pedagogických pracovníků z pohledu zřizovatele
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Statutární orgán, zástupce statutárního orgánu
Hospitace
Konání pedagogické rady
Odvolaný vedoucí zaměstnanec (ředitel školy, zástupce ředitele) a výpověď z důvodu fiktivní nadbytečnosti
Konkurzy na ředitele škol a školských zařízení
Předávací protokol v souvislosti s ukončením výkonu činnosti ředitele školy

Poradna

Granty
Ukončení pracovního poměru – ředitel školy
Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Výkon veřejné funkce
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek
Přímá vyučovací povinnost
Zástupce ředitele
Dietní stravování
Přijímání ke vzdělávání
IVP
FKSP